Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/23_/230729/bmid_bezbarvy-cukuru-tazaki-a-jeho-leta--cI9-230729.png
4
1158
1158
Cukuru Tazaki byl na střední škole jedním z pěti členů party, která ho ze dne na den vyloučila ze svého středu, aniž mu někdo z jeho kamarádů řekl proč. Tazaki utrpěl ztrátou přátel duševní otřes a zabýval se dokonce i myšlenkou na sebevraždu. Dlouhých 16 let poté přiměje přítelkyně Sára Tazakiho, aby vyhledal své bývalé kamarády a získal odpověď na otázku: PROČ? Ani v tomto díle autor své čtenáře nezklame – charakteristický literární styl vytváří výjimečné dílo a čtenáři jsou znovu pohlceni Murakamiho magickým světem…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2015 , OdeonOriginální název:
Šikisai wo motanai Tazaki Cukuru to, kare no džunrei no toši / 色彩を持たない多崎つくると、彼の巡礼の年, 2013
více info...
Přidat komentář
Moje první knížka od Murakamiho. Na to, jak je to vyzdvihovaný autor, bych čekala víc. Ten příběh jsem mu nevěřila. Námět zajímavý, ale některé události a skutečnosti nedůvěryhodné. S opakováním některých věcí už mě vyloženě štval. S tou sonátou a ejakulováním... už mi to přišlo hodně trapné a nadbytečné... Zajímavé kromě námětu byly některé myšlenkové pochody, úvahy, náhledy do nitra duše a prožívání. Obohacující pro mě bylo jen tak mimoděk získat pár informací o Japonsku, způsobu života, sympatická a blízká mi byla Cukuruova záliba v pozorování nádraží, též jsem s ním prožívala jeho depresivní období. Hezké bylo vyobrazení chaty u jezera ve Finsku. Úplně se mi nelíbil otevřený konec. Jo a pozor, dost bych pokárala Odeon za překlepy (cca 6) a gramatické chyby (asi 3)! Ostuda! Též mi některé formulace a slovosled přišly krkolomné a nevím, zda jádro pudla tkví v autorovi, a nebo překladu. To ve mně vzbuzovalo postupem četby větší a větší nedůvěru. Ale celkově bych asi dala 3 a půl hvězdičky...
Bezbarvy Cukuru Tazaki se snazi vybarvit skrze vyreseni svych problemu z minulosti. Presto, ze se s minulosti vyporadava veskrze uspesne a odbourava mnohalete bloky, na barve mu to bohuzel nepridava. Cukuru je proste bezbarvy od zacatku pribehu az do jeho velkeho finale, kdy ma svuj osud ve svych rukou, ale radejivyckava nez aby jednal, radeji se dopredu smiruje s neuspechem nez aby sel naproti uspechu. A ja vlastne vubec nevim co mi tato kniha mela dat. Mozna mi unkal vyznam jemne symboliky, ale to asi nic nemeni na tom, ze Cukuru se dostal odnikud nikam a zustal otrokem sve zivotni pasivity. Doslov prekladatele necham radeji bez komentare.
Mé první setkání s autorem. Murakamiho styl psaní je velmi čtivý. Ne vše bylo zodpovězeno, mně osobně to nevadí, protože cílem knihy je očividně něco jiného :) Zmíňky o klasické hudbě jsou dokonalé. Ke knize se plánuji v budoucnu vrátit.
Po několika letech se vracím k Haruki Murakami. Je zvláštní kolik se za těch let změnilo. Ale hezky popořadě. Příběh bezbarvého Cukuru mě bavil – potažmo jako všechny Harukiho knihy. Série dialogů mezi několika postavami protkána patinou minulosti, která zůstala nedořešena, může znít nudně, ale díky vystupňovanému tajemství se dá jen těžce netoužit odhalit, cože se to vlastně stalo. Příběh sám pak vytahuje nejniternější citečky a představy, které nám autor předkládá jako vhled do zašlých komnat Cukurovi duše. Kromě ústředního tématu se pak otevírá i několik bočních, které celou knížku odlehčují.
Spoilerů začátek
I když mě kniha bavila, tak měla své nedostatky. Prvním je asi neoriginalita. Haruki vykrádá sám sebe. Pořád recykluje tu samou postavu jen v bledě modrém. O ztrápeném klukovy, který, se snaží vypořádat s jařmem, jenž na něj dopadlo. Cukura samotný je pak hodně pasivní postavou, která svůj život žije tak nějak z povinnosti. Nevím, jestli je tohle duchem doby, ale literárně mě jeho pasivita prudila. Bez Sáry, která zde zastupovala sílu jeho podvědomí a naváděla ho k akci, by Cukuru nejspíš zeschnul v Tokiu do zapomnění.
Ta nekonečná záplava ejakulace do ložního prádla i v tak pozdním věku na mě působila komicky až karikaturně. I když přijmu, že Cukuru má své psychické problémy, že jeho sebeláska je na sebezničující úrovni, jeho sexuální frustrace mi připadá jednoduše přehnaná. Navíc v dnešním Japonsku, kde pro substituty nejdou daleko. Jako by se Haruki snažil zasadit svou zkušenost s mládím do doby, která se tolik proměnila, ale jemu je to jedno. Co navíc dokresluje i Cukurův nezájem o „moderní“ technologie. Kdyby se děj odehrával v 80. – 90. letech, vše by působilo uvěřitelněji.
Nicméně Haruki si pořád drží styl. Nepíše brakovou literaturu. Nesnaží se za každou cenu „nahnat strany“. Pořád má dar najít metafory, které jsou tak výstižné. Pořád se dokáže zavrtat do nitra svých postav a pořád působí velice plasticky. A nemůžu si pomoct, pořád je cítit jak silně jej ovlivňuje jeho oblíbený Francis Scott Fitzgerald.
Spekulace
Na konci mě přepadla myšlenka, jestli je tohle opravdu vše. Celá knížka byla napsaná tak, že by se dala rozšířit o další rozměr, který by vše převrátil. Ty bočné odklony, které zůstali nevypovězeny se přímo nabízejí, aby se rozkryli ve volném pokračování. Kdy se ukáže, že Cukuru nakonec je schopen něčeho nemyslitelného. Že jej ovládá něco, co si rádo najde nestřeženou chvilku a zaútočí na nic netušící oběti. Že je Cukuru vrah a násilník, jenž má barvu, která ho odhalí. Ale vidět do dokáže jen někdo, kdo tento dar vyměnil za svůj život. Myslím, že by se pan King s tímto materiálem ani dlouho nemazal. :)
Murakami umí! Bezbarvý Cukuru byl fakt skvělý a v žádném případě nebyl bezbarvý! Nevím jak to ten Murakami dělá, že vždycky vystihne život takový jaký je, víc než si kdo z nás uvědomuje, v podstatě tak, jako by se na něj dokázal dívat z dálky, okem pozorovatele, přesto však velmi přítomně.. Konec mě teda neskutečně vytočil, chápu, že je to zajímavější, nechat některé otázky nezodpovězené, ale toto? Co nadělám, fakt mě to ale zajímalo a zajímá.. :)
Moc se mi líbil celý příběh o Kuro, to proč se na Cukurua vykašlala ona, to jakým způsobem žila, když za ní Cukuru vyrazil. Byl to opravdu po všech stránkách jiný svět, než měli ostatní.. a tak bych si klidně taky žila..
Toto bola moja druhá prečítaná kniha od Murakamiho, ale určite nie posledná - pre mňa čítanie jedným dychom... otvorený záver vôbec nie na škodu :-) ... taktiež pre mňa zaujímavé popisy života japonského obyvateľstva a jednoznačne hĺbka diela...
čítať a spomínať na stredoškolské časy - ak to chcel Murakami dosiahnuť, u mňa mu to vyšlo. a mne všeličo došlo.
Po hodně dlouhé době jsem opět šáhla po Murakamim a udělala jsem dobře - Bezbarvý Cukuru byl výborný ! Ale stejně jako ostatní i mě tak trochu naštval konec - aspoň o jednu či dvě věty tam mohlo být víc...
Tak tohle je pro mě jeden z nejlepších Murakamiů. Je to nádherná kniha o člověku, smyslu přátelství a jeho vlivu, o tom, jak se to všechno mění. A jak vnímáme sebe jinak než naše okolí. Narozdíl od jeho nejlepších knih, je navíc tahle kniha velice jednoduchá (což u těch jeho dobrých není pravidlem). Úžasný. Včetně konce, na který tady všichni nadávají!
Vyborna knizka, ve které je napinava zapletka.
Akorat me trochu zklamal konec,kde jedna věc zustala nevyřešená. Vim ze to je záměrně, ale přesto...
Přiznám se, že důvodem, proč jsem sáhla poprvé po knize tohoto autora, navíc pro mne s nepříliš přitažlivým názvem, byla letošní Výzva.
Zpočátku jsem se ani do příběhu nějak nemohla začíst, ale hlavní hrdina Cukuru mi byl sympatický, tak jsem vytrvala. Bylo opravdu zajímavé provázet ho částí jeho života, sdílet jeho myšlenky, sny, vztahy, výhry i prohry. Velmi jsem s ním soucítila ve chvílích, kdy si s ním osud dost krutě pohrál, držela jsem mu palce, aby se se vším dokázal vyrovnat. Věřila jsem, že díky svému úsilí se mu dostane i odpovědí na otázky "proč?". A právě to mne na knize trochu zklamalo. Na můj vkus zůstalo příliš mnoho nedořešeného a hlavně nezodpovězeného.
Ale zase bonus-jako další "poprvé"-poslechla jsem si "Le mal du pays"...
Cukuru mě bavil hodně. Bylo to jemné a melancholické, ale zárově silné a surové. Oblíbený balanc na pomezí snů a reality zde také proběhl, ačkoliv ne v takové míře jako u jiných knih. Se všemi postavami z Cukuruovi party jsem se ztotožnila, každá postava jako kdyby byla kousek mě a zároveň mi byla nekonečně vzdálená. Na venek jsou všichni dokonalí, uvnitř je ale mnoho citů, které člověk nečeká a jestli nechce, tak je ani nenajde. Jedna z Murakamových nejlepších knih.
Môj prvý Murakami a rozhodne nie posledný. Kniha sa mi veľmi páčila, zápletka je v podstate jednoduchá, ale zároveň kniha obsahuje kopu hlbokých myšlienok. Na knihu však treba podľa mňa aj správne psychické rozpoloženie, pretože ak by mal človek nejaký problém alebo by prežíval podobnú situáciu, tak by kniha mohla naň pôsobiť, hlavne zo začiatku veľmi deprimujúco. Dávam 4 hviezdičky pretože kniha obsahovala aj pár zdlhavých opisov a hluchých miest ale aj napriek tomu veľmi odporúčam ! Myslím si, že každý si v nej nájde to svoje.
Můj první Murakami. Určitě ne poslední. Jsem z něho nadšená, sedlo mi to pomyslně jako zadek na hrnec. Doporučila mi ho kolegyně z práce a řekla, že to nejde číst rychle a měla pravdu. Jde to číst jenom po douškách a postupně trávit, přežvykovat a polykat. Pochopit.
Na Murakamiho divný konce knih už jsem si zvykla.. ale tohle bylo takový nijaký (ne)rozuzlení. Jinak fajn čtení jako vždy.
Posloucháno jako audiokniha. Teprve druhá kniha od Murakamiho, kterou jsem četla...Líbila se mi víc, než jsem čekala :-) Mám z ní takový čistý pocit. Nevím, jak přesně vyjádřit...Jednoduchý život slušného a vlídného člověka. Přestože příběh plyne, jako by se skoro nic nedělo, je naplněn mnoha přísliby, nenaplněnými očekáváními a neočekávanými překvapeními. Jsem moc ráda, že jsem po něm sáhla a přečetla jej (i když ušima).
Štítky knihy
přátelství Japonsko japonská literatura psychologické romány samota melancholie hledáni sebe samaAutorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
Typický a přesto trochu jiný Murakami. Tentokrát bez magických prvků. Za mě velmi sympatický hlavní hrdina, pomalu (ale ne nudně) plynoucí děj. A takový typický Murakamiovský konec.