Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování
Haruki Murakami
https://www.databazeknih.cz/img/books/53_/533176/bmid_bezbarvy-cukuru-tazaki-a-jeho-leta--65df8158db0a5.jpg
4
1155
1155
Kdo chce mít budoucnost, musí pochopit minulost. Cukuru Tazaki sám sobě odjakživa připadá trochu neslaný nemastný. Nemůže zapomenout na dobu na střední škole, kdy mu pocit výjimečnosti dodávala čtveřice osobitých přátel, z nichž každý měl přímení, které obsahovalo nějakou barvu. Po příchodu na univerzitu ho však skupinka bez vysvětlení vyloučila ze svého středu. Až po mnoha letech si v dospělosti díky své nové známosti uvědomí, jak moc ho tahle událost poznamenala. Sara s ním odmítne navázat intimnější vztah, dokud v sobě Cukuru nevyřeší staré rány a nejistoty. A tak se vydává na cestu za objasněním záhady, co se tenkrát vlastně stalo…... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno:
2017
,
OneHotBook
Originální název:
Šikisai wo motanai Tazaki Cukuru to, kare no džunrei no toši / 色彩を持たない多崎つくると、彼の巡礼の年, 2013
Interpreti: Martin Myšička
více info...
Přidat komentář
(SPOILER)
Mně se to hodně líbilo. Na rozdíl od jiných Murakamových knih (ne že bych jich zatím četl tak hodně ;-)) to nebyla fantasmagorie, dokonce se spousta věcí vyřešila a celé to někam vedlo. Murakamiho styl je prostě super.
!!!Můžou následovat spoilery!!!
Poslouchal jsem audioknihu. Celkově se mi styl čtení líbil, ale velmi mě štvaly 4 věci:
1. Nechápu, proč se do tolika audioknih cpou tak vyloženě otravné zvuky jako předěly mezi kapitolami (a tím nemyslím ten kousek Le mal du pays).
2. Nevím, jestli to byla chyba v překladu, nebo ve čtení, ale ve chvíli, kdy se Cukuru baví s Akem, tak místo toho asi pětkrát (možná i více) zazní Ao. Podobné chyby byly na více místech (třeba se z Kury na jednom místě stal chlap), rušilo to.
3. Nelíbilo se mi čtení finských jmen, opět to rušilo.
4. Nemám nic proti slovu "ženská", ale tady mě to vyloženě otravovalo. Nevím, jestli to vychází z originálu, ale na hodně místech by se prostě hodilo "žena", taky to tahalo za uši.
A bohužel jsem zjistil ještě pátou věc a ta celou audioknihu shazuje dolů. Nevím, jestli to je proto, aby se vlezli do nějakého rozsahu, ale vesele proti textu vynechávají věty, odstavce i více! Za tohle obrovský palec dolů :-(. Zas tak moc audioknih jsem neposlouchal, ale jestli je tohle normální praktika, tak s nimi končím.
Chvili mi trvalo se zacist, ale pak Murakami nezklamal. Hodne se me to osobne dotklo a sedlo.
Takové nemastné, neslané, bezbarvé, místy nudné... Často jsem se přistihla, že vůbec nevnímám text, a musela jsem se vracet. Tváří se to mysteriózně (což jsem celou dobu čekala, že bude), aby to nakonec vyšumělo do prázdna a vyznělo obyčejně, civilně. Velmi zjednodušeně řečeno: jeden trouba neví, co se sebou, a řeší pseudoproblémy... Ačkoliv jsem vnímala impresionistické tendence, přičemž jednotlivé obrazy působily živě, tak tento příběh, způsobem jakým byl podán, mě nedojal.
Zajímavá kniha o lidské prázdnotě a osamocení i v přelidněném městě. O lidské uzavřenosti a strachu z projevů svých citů a strachu z komunikace, i když pak daný člověk trpí psychickými depresemi a až jistou citovou paranoí. Zajímavá sonda do současné japonské psychiky jedince v přetechnizované době, sociálních vazeb a priorit společnosti. Bohužel trochu zdlouhavé a chvílemi i nudné.
To čo dokáže Lynch s filmom, dokáže Murakami s knihou. Charakteristická mysteriózna atmosféra, prelínanie sna s realitou, rôzne situácie, ktoré sú len náhodne prepojené alebo je v tom niečo viac?Počas čítania som si gúglila rôzne interpretácie, metafory, názory a vysvetlenia iných čitateľov.Prikláňam sa k dvom rozuzleniam ale nakoniec ako u Murakamiho býva zvykom neviem ktoré je správne.....
Bylo to jako doutník, který si koupíte pro atmosféru, i když předem víte, že vás lehce zadusí. Někdy je fajn si trochu pokašlat, vykoupat se v cizí samotě a přitom odložit na chvíli tu svou. Čteno v době covidové, hodnotím jako záhadně nápomocné.
Mé první setkání s Murakamim a setkání to nebylo příjemné. Dospělý muž si po léta v sobě nese křivdu, kterou mu způsobili kamarádi, když ho vyhodili z party aniž by mu sdělili důvod. Nevím no, skoro dvacet let dumat nad tím, proč mě někdo kdysi dávno vyloučil z party. Tssss, ani bych se na to nevys***
Pokud by mě parta vyloučila, bez sdělení důvodu a přitom já bych věděl, že jsem nic špatného neprovedl a svědomí mám čisté, tak by mi ti lidé opravdu nestáli za to, abych se kvůli nim roky trápil. Já jsem nic špatného neudělal, svědomí mám čisté a vy mě přesto vyloučíte z party bez toho, aniž byste mi sdělili důvod či se jen zeptali na můj názor?? No tak to jděte do hajz**. To tedy opravdu nejste kamarádi.
U popisu jeho homosexuálního snu se mi obrátil žaludek a musel jsem knížku na chvíli odložit. Nechutný.
Ještě Murakamimu šanci dám. Ale jestli jsou všechny jeho knihy jako tahle, tak to potěš koště.
Moje první pořádná kniha od tohoto autora po té, co jsem přečetla jeho povídku Podivná knihovna. Musím říct, že mi ze začátku dělalo velký problém se pořádně začíst a často jsem se přistihla jak myšlenkami ubíhám úplně jinam, než abych se knize věnovala. Snad až v druhé polovině knihy jsem se pořádně chytla a ponořila se do příběhu. Konec mě trochu zamrzel, je to otevřený konec, který moc nemusím a přijde mi, že hlavní zápletka tam není vůbec vysvětlená.
Tato kniha má slabší čtyřku,(3,8) jeho styl se mi vždy líbil a překvapivě aj knihu jsem přečetl rychle, občas jsem se přistihl jak jsem nad dějem přemýšlel, ale přesto mi přišlo, že se tam nic neděje. Mám rád obyčejné příběhy ale né nudné, mezi topovky to podle mě od něj nepatří, řadím to spíše lehce nad jeho jednohubky v podobě (útok na pekárnu, spánek, knihovna) který mají odemně průměrnou trojku (3,0). Kdybych si měl od něj přečíst znova knihu, určitě to tato nebude.
Román o tom, že i v přelidněném Tokiu může být člověk naprosto osamělý. A že se lidé mění, někteří třeba radikálně, zatímco jiní mohou přes veškerou snahu zůstat pohřbení pod svými mindráky - hloubí si zákopy pocitů méněcennosti tak dlouho, až z nich nedokážou vylézt. Neprozradím, jakou ze skupin prezentuje hlavní postava Tazaki Cukuru. Každopádně je mladík s nízkým sebevědomím zničehonic vyobcován ze společenství nejbližších kamarádů, aniž by tušil, proč s ním přestali komunikovat. Tato skutečnost ovlivnila veškerý jeho následující život, dokud nebyl přítelkyní donucen postavit se čelem minulosti.
Osobně jsem pracovala s několika teoriemi, z nichž byla kupodivu správná ta nejpravděpodobnější a nejméně podivná. Byla jsem připravená na něco japonsky praštěného, ale tentokrát mě autor neunesl do žádné zvláštní reality. Stejně jako v jiných knihách dal najevo svou fascinaci hudbou, nadhodil témata k zamyšlení a v mnoha ohledech čtenáře ponechal, aby si různé náznaky přebrali dle vlastního uvážení.
Pořád nejsem okouzlená na plný knedlík, ovšem občasná setkání s panem Murakamim jsou při jejich (i pro obyčejného Evropana srozumitelné) odlišnosti zajímavá. Dokáží rozvířit emoce. 75-80%
Klasicky tajemná atmosféra s jednoduchým příběhem. Od začátku do konce jsem chtěla vědět, co se teda stane a všemu přijít na kloub. Bavilo me to!
Objevuje se hodně filozofování o smyslu života.
Četla jsem anglickou verzi, takže nevím jak moc zdařilá je verze česká. Obecně se mi ale líp čtou Mutakamiho knížky v angličtině, má to lepší atmošku:))
Dílo je hodně podobný Norskýmu dřevu.
Len také malé konštatovanie na začiatok, čo ma napadlo pri čítaní. Myslím si, že každý fanúšik, alebo čitateľ, ktorý má Murakamiho tvorbu zmáknutú, keby dostal do rúk jeho knihu, bez toho aby vedel, že je od neho, tak to proste musí hneď poznať. Ale to neznamená, že sa opakuje, alebo vykráda sám seba, práve naopak, je to znak jeho výnimočnosti.
Je fakt, že niektoré knihy sú slabšie, niektoré perfektné a pár z nich geniálnych, ale každá má v sebe to pravé Murakamiovské a to je na nich jedinečné.
No a bezbarvý Cukuru je tiež jedinečný. Kniha nijak výrazna, s postupne plynúcim dejom a typickým Murakamiovským štýlom vtiahne do deja ľahko a nechá nás pomaly vychutnať celý jeho príbeh. Ja som si ho užila, priam vychutnala od začiatku do konca. Ani trochu som sa nenudila a zas a znova žasla nad Murakamiho talentom, nad jeho nevyčerpateľnou fantáziou a zas nad jedným veľký otazníkom na konci knihy, ktorý si ako inak zas neodpustil.
"Spousta krásných slov, která slouží k tomu, aby nebylo nutné říct pravdu"
4,5/5
U Murakamiho to je jedna z mých posledních knih, které jsem nečetl. A znovu se potvrdilo, že na nedokončené příběhy(Haidu, Sara), musí dotyčný znát dosavadní tvorbu. Někde jsem se dočetl, že kniha zavání americkým stylem(moc pocukrovaná) a opravdu to tak i vyznělo. Čtenář si může vybrat, hledat zlého ducha, či nehledat. To předchozí dílo nenabízí(1Q84). Trošku mi připadá, že autor hodil zpátečku, což ostatně také není na škodu. Jen pevně doufám, že tím imaginární světy neztratí na síle a vrátí se v plné zbroji...
"S myšlením se to má podobně, jako když člověku rostou vousy. Obojí přichází v dospělosti."
Začátek příběhu je zajímavý i velmi zručně popsaný.
Murakami však je ve svém hledání smyslu či cíle života absolutně nekontabilní s mou životní zkušeností a potřebami.
Nechala jsem se zlákat citáty zde a dostalo se mi hledání čehosi v prázdné společnosti, prázdné generaci?
Tuto emoci kniha navozuje spolehlivě. Tápání, zranění, hnípání se v sobě i okolí.
Oslice to myslím vyjádřila dobře i Butch-core bych podepsala ovšem bez příslušného nadšení z příběhu.
I pohled Loxias je mi blízký.
Určitá část japonské i české společnosti asi tuto literaturu potřebuje a já k této části nepatřím.
Od Murakamiho jsem si teď dávala několik let pauzu, protože byť se mi jeho tvorba líbí, jeho knihy byly buď x tá variace na Norské dřevo a nebo příběhy plné symbolů a odkazů, kterým bohužel úplně nerozumím.
Bezbarvý Cukuru patří do té první kategorie. Víceméně jsem věděla do čeho jdu, líbila se mi pointa i celé poselství příběhu, trefilo se mi to do nálady a díky stylu vyprávění jsem se vůbec nenudila (je ale pravdou, že je to hodně natahované).
Určitě to není knížka pro každého, ale kdo má s Murakamim už nějakou dobrou zkušenost, tomu se to líbit bude.
Murakami je skvělý. A to bych mohl napsat do každého komentáře kdykoliv budu hodnotit jeho knihy. Příběh který se čte snadno a velmi plynule si na nic nehraje a je celkem prostý. Ale to jakým způsobem dokáže Murakami tyhle prostosti každodenního života popisovat je velmi příjemně čtivé a až fascinující.
Cukuru Tazaki který staví pro tisíce ostatních nadraží, ale sám ve svých pozdějších třiceti ještě pořád není ve vlaku na cestě k ustálenému a spokojenému životu. Myslím že spousta z nás si projde takovým bezbarvým obdobím života, někdo bohužel i delším. U Cukurua jako takového mě bavil jeho vášnivý přístup k práci která ho jako jediná naplňuje, jeho cit pro hudbu a také jeho životní skromnost.
Spousta píše, že je zklamal konec knihy. Mě konec trochu překvapil ale určitě nemohu říct že zklamal. Nejdůležitější otázku si zřejmě Cukuru sám zodpověděl a nám zbývá jen doufat že následujícího dne už konečně bude mít možnost nastoupit do toho správného vlaku.
(SPOILER) Rozhodně neočekávejte drama, při kterém se tají dech. Kniha popisuje životní příběh jednoho introverta s nízkým sebevědomím, který má rád svou práci, rád by si našel ženu a žil úplně obyčejný nevýrazný život. Bohužel se však podceňuje a není s to v sobě vidět kvality, kterých si na něm váží ostatní. V průběhu knihy se Cukuru snaží na popud své nové známosti vyřešit si svou minulost, aby mohl vstoupit do další životní etapy. Tempo knihy je velmi pomalé, čtenáře ovšem nenudí. Naopak se je stále na co těšit. Otevřený závěr v tomto případě funguje skvěle a dává čtenáři prostor pro jeho vlastní fantazii.
Četla jsem od Murakamiho knihu Norské dřevo a ta mne tedy dostala do kolen. Od Bezbarvého Cukuru jsem tedy měla celkem velká očekávání, která bohužel nebyla úplně naplněna. Od knihy rozhodně neočekávejte Odysseu ani napětí. Jsou to čisté úvahy a myšlenky o existenci a důvodu bytí. Cukuru je navíc vystudovaný stavební inženýr a živí se projektováním vlakových nádraží. Celkem často jsou tedy popisovány situace na nádražích Tokia. Co mne na knihách od autora vždy překvapí jsou syrově popsané erotické scény. Objevují se náhle, když je nejmíň čekáte a jsou popsány bez jakýkoliv příkras.
Štítky knihy
přátelství Japonsko japonská literatura psychologické romány samota melancholie hledáni sebe sama
Autorovy další knížky
| 2005 |  Norské dřevo |
| 2012 | 1Q84: Kniha 1 a 2 |
| 2010 | Kafka na pobřeží |
| 2004 | Na jih od hranic, na západ od slunce |
| 2015 | Bezbarvý Cukuru Tazaki a jeho léta putování |
(audiokniha) Příběh je to docela absurdní, ale Murakami je tak dobrý vypravěč, že jsem mu ho věřil od začátku do konce.
Mnozí mají možná taky různé nezodpovězené otázky z mládí, na které by rádi znaly odpovědi, ale už ztratily snahu se po nich pídit.
Taky se mi líbilo, jak si na konci autor s posluchači/čtenáři pohrál a všechny nabyté a postupně se usazující jistoty se najednou úplně rozpadly.