Bezceler
Erik Decimus
https://www.databazeknih.cz/img/books/48_/487470/bmid_bezceler-pEP-487470.jpg
5
43
43
Knížka pro všechny, kteří nemají rádi celer, ale bramboračka jim neva. Jak říkají kuchaři – všechno je o surovinách. A v téhle chuťovce si přečtete o lásce, vášni, rozumu i citu. O Tinderu, genderu, Romeovi a Julii, lumbersexuálech, trollech, pumách a zajících. O době korektní. O našem současném světě a o světě virtuálním. VAROVÁNÍ: Obsahuje stopové prvky romantiky, autorské obrázky a nevybíravý slovník jednoho starosty!... celý text
Přidat komentář
Půjdu proti produ a dávám pouze dvě *. Je hezké, jak je hodnocení zde výsostně subjektivní záležitostí. U mě je výsledek způsoben skutečností, že povídky nejsou, nikdy nebyly a nebudou mým šálkem kávy. Stále to zkouším, protože hledám povídkovou knihu, která mě osloví i přes mou nesympatii k tomto literárnímu žánru. Knihu, kde pro mě povídky budou mít nějaký smysl a nebudu mít po jejich přečtení pocit, že bych nejraději zaklapala rukou a udělala "bla-bla-bla". Povídky, u kterých se během čtení nebudu třikrát vracet, protože mi prostě mozek bude utíkat v myšlenkách od čtení někam jinam.
U této knihy se to nestalo. Z mého pohledu filosofování o ničem, jen aby se filosofovalo. V jedné povídce autor šmahem hodnotí všechny Čechy jako malé závistivce aby v další povídce tvrdil, že nemá rád zevšeobecňování. Autorovi ale rozhodně neupírám vyjadřovací schopnosti a čtivost.
Kromě textu mě neoslovily ani ilustrace. Až bych řekla, že se mi tento typ malby vyloženě nelíbí. Ovšem myšlenka, že autor si sám ilustruje knihu, je mi milá.
Shrnula bych to tak, že pokud máte rádi povídky, nebo spíš fejetony, tak k mému hodnocení před výběrem knihy vůbec nepřihlížejte a užijte si čtení.
Když se mi dostala autorova kniha do ruky, tak jsem ji považovala za humorné dílko, které přečtu a pošlu dal, jenže ……kniha mě překvapila svou hloubkou, prokreslenim postav, velice neotřelým humorem, ničím se nepodbizela, nevnucovala žádný názor, spíše nutila zamyslet se nad některými věcmi, kterým jsme bezne vystaveni, ale nemame možnost mít takový vhled do situace, dokud nám není podána v písemné formě. Nedokázala jsem ji přečíst najednou, tzv. prehrkat, protože po přečtení některých povídek, jsem knihu odložila, potřebovala jsem se nad popisovanou situaci zamyslet, vzit se do ni a procítít to spolu s hrdiny oné povídky.
Knihu vřele doporučuji, nemůžu ji přirovnat k té či oné, je svá, každý si tam najde svoje tema, myšlenku, pocit.
Po přečtení Bezceleru jsem si sehnala i další knihy autora, jeho tvorba mě oslovila.
Bezceler není žádný román, jen takové krátké úvahy, nicméně vás budou bavit.
Můžete knihu kdykoliv odložit a zase se k ní vrátit.
Já, vyznavačka románů, se k ní vracela několikrát.
Dávám 2* Erikovi a tři * Chrisovi. Což je dohromady fullhouse. Chris je prostě roztomilý. Takže hvězda navíc právě za to.
Kniha Bezceler mě velice mile překvapila svým pestrým obsahem. Autor se ve svém díle (mimo jiné) věnuje lásce i nenávisti a dokáže je podat velmi zajímavým způsobem. Povídky jsou poutavé, postavy jsou dobře vykreslené a čtenář se s nimi snadno identifikuje. Celkově je tato kniha skvěle napsaná a určitě si zaslouží pozornost čtenářů, kteří hledají kvalitní literární zážitek. Ráda bych zmínila, že kniha obsahuje překrásné, specifické a nezaměnitelné autorovy ilustrace, které dokáží ještě více podtrhnout atmosféru jednotlivých povídek a pomáhají čtenáři lépe si představit prostředí a postavy. Ilustrace jsou detailní a barevně pestré, což knize dodává na vizuální atraktivitě. Celkově je kombinace poutavých povídek a kvalitních ilustrací skvělým způsobem, jak si užít literární zážitek naplno. Jsem ráda, že tato kniha je v mé knihovně (čestné místo) a rozhodně doporučuji všem, kdo ocení skvěle napsané povídky doplněné krásnými ilustracemi a básněmi, které přispívají k celkovému dojmu z knihy.
Erik Decimus je úkaz. Zjevení. Narazit na jeho texty je něco jako vidět Yettiho.
Tušíte, že chytrý, vtipný, vzdělaný spisovatel – muž někde je, ale skutečně ho potkat, je neskutečné překvapení. A takové jsou i jeho knihy. Bezceler je jako třaskavina. Když ji použijete špatně, nebude vám dobře sloužit a pak třeba napíšete, že je to kniha nenáročná. Ovšem větší blbost o téhle knize napsat nemůžete. To jste ji jen nepochopili. Měla jsem potřebu každou větu číst dvakrát a někdy až na potřetí ke mně dolétlo její skutečné poselství. Které je ukryté mezi řádky, mezi větami, mezi vztahy, mezi lidmi a hlavně mezi srdcem a rozumem každého z nás. Geniální myšlenky schované ve zdánlivě jednoduchých příbězích. Jen skutečný talent kterým Erik je, dokáže pár větami načrtnout celý svět. A ještě se na něj podívat z nečekaných úhlů.
Mám dost znalostí z psychologie a musela jsem většinu použít :-) Nejzajímavější ovšem je, že na to Erik vůbec necílí, nehraje si na psychologa doby, byť by klidně mohl. A já po desítkách odborných knih tvrdím, že mi dal víc než ony.
Jednou jsem se ho ptala na facebooku, jak to dělá, kéž bych jednou psala tak dobře jako on. A odpověděl, že neví, že jen píše ve flow. A do toho jsme namočeni všichni, co to čteme. Rádi a dobrovolně. A já tvrdím, že deset myslitelů dohromady nenapíše to, co on.
Autentičnost, poctivost a odvaha. Rysy všech jeho knih. Přeju nám všem, ať takových knih přibývá.
Kniha která vás učí číst mezi řádky. Moudře napsaná s jemným humorem.Ráda se k ní vracím, jako ostatně i k dalším knihám autora. Vřele doporučuji.
Knížka Bezceler má své místo na poličce v ložnici. Proč? Protože musí být po ruce .Je velmi vtipně psaná , je v ní spousta moudrosti, nutí vtipnou formou k zamyšlení, nepřečte se najednou jako detektivka , ale pořád se k ní musíte vracet. Mám od tohoto autora více skvělých knih , tato hraje prim.
Knihu všem doporučuji. Je skvělá, jako ostatně všechny autorovi knihy. Nedá se přečíst naráz. Moc ráda se k ní vracím. Vždycky mně potěší, pobaví je v ní tolik moudrosti, laskavosti.
Knížka je super. Škoda, že paní, co psala komentář přede mnou, knihu z půli jen prolistovala, to bude možná ten problém... Ač se totiž povídky na první dojem jeví jako nenáročné čtení, vůbec tomu tak není. Mají neskutečnou hloubku a moudrost, a i já, která vše zhltnu jedním dechem, si musím dávat pauzy, aby sdělení skryté mezi řádky mohlo působit... Oceňuji i to, že v knize nejsou chyby, což jako nakladatel vím, jak je těžké uhlídat. A ačkoli povídky obecně nejsou můj šálek čaje (kávu skoro nepiju, takže jsou vlastně můj šálek kávy), musím ohodnotit vysoko...
Půl na půl přečteno a prolistováno za jedno odpoledne, nenáročné čtení. Ale podle ostatních oslavných komentářů asi nejsem ta pravá cílovka :-)
Doporučuji všem co mají srdce i mysl otevřenou i těm co teprve budou své myšlenky větrat nad rozjímáním nad touto knihou, která mile pobaví a pohladí jak svým obsahem tak i vizuálem ilustrací.
Pokud někoho chcete potěšit, kupte mu Bezceler, taková kniha plná tak lidských a životních témat se jen tak na trhu neobjeví, je v ní všechno.
Na dovolené jsem ji přečetl jedním dechem.
Donutí vás přemýšlet, potěší, pobaví a někdy i lehce a někdy i silné dojme.
Osobně mám asi nejraději pasáž z kapitoly Koho zabil Perseus
11* z deseti :)
Ačkoliv jsem ke knize přistupovala s jistým despektem ( nějak mi nesedla Můžu, ale nechci, asi jsem byla v divném rozpoložení) a říkala jsem si, že ji teda jako zkusím, tak mě první povídka naprosto uchvátila a s každou další do bylo silnější a silnější. Bylo mi jasné, že tuhle knížku prostě musím mít, abych se k ní mohla pořád vracet. Autorovi jsem za ni nesmírně vděčná a hned jsem ji půjčila dál. (Už aby mi ji vrátili :-) ) Zábava a poučení v jednom.
Těžko napsat něco, co tu ještě nikdo nenapsal. Tahle kniha mě totálně dostala. Nosila jsem si ji tady v hotelu na procedury i k jídlu. Nemyslela jsem při čtení na své vlastní psaní - a to je co říct, protože jiné knihy nedokážu číst momentálně vůbec. Ale Bezceler jsem neodložila.
Jestliže jsem v recenzi na "Můžu, ale nechci" přirovnala knihu k dílům pana Pratchetta, kde mezi legrací prosvítají myšlenky tak hluboké, až mrazí, pak u Bezceleru se musím zeptat:
"Hele Nývlt, nejsou voni brácha vod tohohle Fulghuma? Nejsou voni nakonec taky duchovní, no přiznaj se, Nývlt!" Protože věci tak moudré a přece tak vtipně napsané bylo mi čísti právě jen u milovaného pana Fulghuma.
Jak praví zde Alex, Erik je narušitel. Narušuje nejen zažité mýty (Medusa), ale narušuje, láme a odlupuje i letité krusty z našich srdcí, odemyká obruče, které je svírají už tolik, tolik let. Vyslovuje (často dávno již známé) pravdy neotřele, vtipně, srozumitelně a s vlastním názorem (pokud ho má :-D ). Otvírá oči - ale nikoli prudkým světlem, nýbrž jemným, lehkým paprskem, který nebolí.
S málokterou knihou jsem tak souzněla jako s Bezcelerem a Můžu, ale nechci. Ale taky jsem se chechtala nahlas, až se kolemjdoucí lázeňští hosté po mně otáčeli.
Ale prý se má i trochu kritizovat. Musím přiznat, že jedna báseň se mi prostě nelíbila, a to Čtyři roční období. Vůbec mi tam nesedí. Jako by ji psal někdo jiný.
Autora bych nejradši zabila. Ne za tu za mě ne moc zdařilou báseň. Za ten zatraceně zdařilý zbytek! Protože takhle psát chci umět jáááááá!
A nechápu, jak to, že na tuto knihu nestojí v knihkupectví fronty od samého rána!!!
Eriku, děkuji za vaše krásné psaní. Enzík se ptá, jestli vážený pan starosta sežene bydlení pro to naše zvíře. :)
Ještě jednou děkuji, krásně se kniha četla.
Erik Decimus je NARUŠITEL. Jeho styl psaní a myšlení ani vzdáleně nepřipomíná cokoli, co jsem do té doby četla. V košíku s barevnými cukrátky přináší hořké pravdy. Hořké tak akorát. Sáhnete si do košíku pro cukrovou vatu, a rázem držíte v ruce hlavu Medúzy! Zkameníte v tom nejlepším slova smyslu. Erik Decimus vám místo stvůry představí oběť, nešťastnou dívku, které ublížili muži i ženy. A dál jí ubližují hodiny dějepisu a zjednodušené výklady. A takto autor přistupuje ke všem aktérům svých povídek. S pochopením, soucitem a laskavostí. Do kontrastu s tím dokáže postavit ironii tam, kde je jí třeba. Vkládá mezi řádky tolik pravdy a ostrosti, ale čtenáři neublíží. A kde je prostor pro odlehčení humorem a vtipem, tam neotřelý humor a vtip najdete. Erik Decimus zcela obrací náhledy, úsudky a předsudky. Věci dává do souvislostí, kterých si běžně nevšímáme. Ať je hrdinou příběhu jeho předek, či osoba fiktivní, ať se jedná o pařížskou kurtizánu, nebo o gangsterovu milenku, všechny jsem si zamilovala. Jsou tak skuteční. Přála bych si dozvědět se víc o Loretě, Magdaleně a Anně. Chtěla bych strávit aspoň den s Ninon. A také s Pumou a Zajícem. Asi nejvíc ze všeho bych chtěla navštívit Chrisovu Lhotu a jejího svérázného starostu Chrise van Grifa.
Chrisova Lhota se jmenuje druhá část knihy, která tu první doplňuje a zároveň ji odlehčuje. K tomu odlehčení mám jednu poznámku. Anotace knihy vyznívá jako kdyby se jednalo o odlehčená témata, o taškařici. Pravý opak je pravdou. Témata jsou velmi vážná, ale autor je podává lehce a dokonce si troufnu tvrdit, že i se záměrnou ohleduplností. Láska je zde zobrazena v mnoha podobách. Není to jen láska milenecká, ale vztahy v rámci rodinných konstelací. Pod všemi těmi cukrátky jsou i ona klubka zmijí. Čtenáře neuštknou, naopak vyzývají, aby se na věci díval z různých úhlů pohledu. Mne donutil přemýšlet o vlastních rodinných vazbách a pojmenovat, možná přejmenovat, některé ustálené prvky. Erik Decimus víří hladinu a narušuje zažité představy. O životě i o psaní. Starostův humor ve druhé části vás odbourá. Ale ani ten není prvoplánový a samoúčelný. Kapitola o krizi středního věku je zdánlivě zahalena do hospodského veselí, ale je v ní tolik úlevné pravdy. Kapitola o době korektní jde na dřeň, ale nikoho neuráží. Úplný závěr, který odkazuje na budoucí knihu, a já moc doufám, že se jí opravdu dočkáme, nechává čtenáře naprosto odpočinout a vydechnout v úlevném smíchu. Rocco a Julie jsou na pár stránkách tak živě nastíněni, že už teď se na ně těším. Knihu všem vřele doporučuji.
Parádní! Autor u tolika veci uderil hrebik na hlavičku! Naprosto s nim souhlasim, kniha mi sedla, doporučuji ji dál!
Za mě senzační počteníčko. Vykouzlilo úsměv, vydalo ze mě smích i zamyšlení. Prostě perfektní.
Byla to náhoda, milá a nečekaná, která mi na FB přivedla do cesty tohoto autora, blogera, spisovatele, básníka, malíře... A hned druhý den jsem si objednala jeho BEZCELER.
Na takovouto knížku jsem dlouho čekala. Tak trefná, milá, chytrá, vtipná. Vše sedne jak PRRDEL na hrnec... jestli se chcete potěšit, zasmát, povzbudit na duši, přečtěte si to.
Knihu jsem dlouho odkládala, co do koupě, tak i do přečtení, ale od okamžiku otevření nelituji, že jsem si ji pořídila. Eric otevírá témata, která se týkají současného světa, zamýšlí se nad lidmi a životem samotným, z jedné konkrétní situace dovede rozvinout mnohostrannou úvahu, problém dovede obrátit a prozkoumat z více stran. V hodnocení světa a života vůbec je reálně střízlivý, ale jeho hodnocení a myšlenky nepostrádají ani vlídnost, nadhled a pozitivní přístup. Líbí se mi, že není ani přehnaně fanfaronský, ani cynicky skeptický. Vždycky dává životu šanci. A líbí se mi i to, že při čtení nastartuje u čtenáře jeho vlastní myšlenky a úvahy, že nakopne k přemýšlení směrem, který by dosud čtenáře nenapadl. Povídky, nebo spíš úvahy, jsou různorodé, od problémů současnosti, přes vzpomínky na své rodiče i prarodiče, poctu své babičce, vztah k tátovi, vzpomínky na dětství, zvládání současného světa, obavy z toho co se může stát, ale zároveň i naděje, že mnohé dopadne líp než by se dalo čekat. Bezceler není možná kniha na jeden zátah, protože vyvolává spoustu vlastních myšlenek a jejich zpravování potřebuje chvíli času, ale určitě je to kníha, kterou bych doporučila. Dá se říct, že po Fulghumovi je Eric Decimus největším sympatickým objevem.
Autorovy další knížky
| 2022 |  Bezceler |
| 2022 | Můžu. Ale nechci |
| 2020 | Po přečtení nepalte |
| 2019 | Štěstí na obzoru |
| 2018 | Decimoviny |
Jako první jsem četla jinou knihu Erika Decima, a sice sbírku poezie Pták na drátě. V "České poezii" a v Poezii pro každý den ji čtenáři doporučovali jako cosi mimořádného. A musím říct, že právem. Nemám žádné předsudky vůči české poezii, naopak současné autory aktivně vyhledávám. Ale rozhodně jsem nečekala něco tak mimořádného, někdy až villonovského, jindy zase v úplně jiných polohách. Tento autor je pro mne naprostým básnickým zjevením v nejlepším slova smyslu. Proč to ale píšu do komentáře u knihy prozaické? Proto, že jsem příliš nevěřila, že někdo tak nadaný v žánru poezie píše i prózu. Bezceler, který je povídkovou knihou, jsem přečetla během dvou dnů, ale přemýšlím nad ní týden. Jsem psycholožka, ale kéž bych uměla podat lidské osudy, neprobádaná zákoutí lidské mysli a vše, co s tím souvisí, tak, jako tento autor. Lehkou rukou a zábavnou formou jednotlivých příběhů podaná hluboká sdělení jsem nacházela a nacházím mezi řádky stále. Archetypy vtisknuté do postav příbuzných a známých, láska milenecká, sourozenecká i rodičovská. Láska je červenou nití, která se táhne všemi příběhy. Velice silně na mne zapůsobil příběh Medúzy, který samozřejmě znám, stejně jako jeho různé interpretace. Avšak autorovo vykreslení Medúzy jako oběti mužského chtíče a ženské závisti jde až na dřeň a přesahuje do současnosti, kdy se obětem násilných činů často nevěří a nedostává se jim včasné pomoci. Příběh autorových předků mne hluboce dojal, nad láskou Magdaleny a Jana jsem brečela tak, jak se mi to už dlouho nestalo. Je dobře, že autor prokládá příběhy smutné těmi veselými. Melanie je Melanie, Loretta je neuvěřitelná, Ninon je vášnivá, Anna lidská. Mimochodem, právě Anna z povídky PUMA A ZAJÍC mi velice připomíná jednu mou kamarádku s podobným osudem. Motiv lásky starší ženy a mladšího muže se objevuje v rámci celé knihy. A pak je tady starosta se svým slovníkem a bruselskou korektností. U druhé části knihy, kde slovo přebírá Chris Van Grif jsem slzela také, ale tentokrát smíchy. Chcete-li zažít celou škálu emocí, dotknout se moudra a číst něco opravdu mimořádného, Bezceler je skvělá volba. Je čtenářsky více než přívětivý, ale klade jisté nároky na čtenáře. Není to kniha výhradně pro zábavu, přestože její obálka něco takového naznačuje. Na závěr musím dodat, že jsem se u žádného jiného autora nesetkala s tím, že by psal jeden žánr stejně dobře jako jiný. Erik Decimus je básník i prozaik, a v obou žánrech je stejně dobrý. A neznám mnoho autorů, kteří vlastní knihy i ilustrují, tedy musím přidat i kategorii ilustrátor. Bezceler je kniha, ke které se můžete neustále vracet. Já jsem ji rozhodně nečetla naposledy. Doporučuji.