Bezceler přehled

10.12.2024

Jako první jsem četla jinou knihu Erika Decima, a sice sbírku poezie Pták na drátě. V "České poezii" a v Poezii pro každý den ji čtenáři doporučovali jako cosi mimořádného. A musím říct, že právem. Nemám žádné předsudky vůči české poezii, naopak současné autory aktivně vyhledávám. Ale rozhodně jsem nečekala něco tak mimořádného, někdy až villonovského, jindy zase v úplně jiných polohách. Tento autor je pro mne naprostým básnickým zjevením v nejlepším slova smyslu. Proč to ale píšu do komentáře u knihy prozaické? Proto, že jsem příliš nevěřila, že někdo tak nadaný v žánru poezie píše i prózu. Bezceler, který je povídkovou knihou, jsem přečetla během dvou dnů, ale přemýšlím nad ní týden. Jsem psycholožka, ale kéž bych uměla podat lidské osudy, neprobádaná zákoutí lidské mysli a vše, co s tím souvisí, tak, jako tento autor. Lehkou rukou a zábavnou formou jednotlivých příběhů podaná hluboká sdělení jsem nacházela a nacházím mezi řádky stále. Archetypy vtisknuté do postav příbuzných a známých, láska milenecká, sourozenecká i rodičovská. Láska je červenou nití, která se táhne všemi příběhy. Velice silně na mne zapůsobil příběh Medúzy, který samozřejmě znám, stejně jako jeho různé interpretace. Avšak autorovo vykreslení Medúzy jako oběti mužského chtíče a ženské závisti jde až na dřeň a přesahuje do současnosti, kdy se obětem násilných činů často nevěří a nedostává se jim včasné pomoci. Příběh autorových předků mne hluboce dojal, nad láskou Magdaleny a Jana jsem brečela tak, jak se mi to už dlouho nestalo. Je dobře, že autor prokládá příběhy smutné těmi veselými. Melanie je Melanie, Loretta je neuvěřitelná, Ninon je vášnivá, Anna lidská. Mimochodem, právě Anna z povídky PUMA A ZAJÍC mi velice připomíná jednu mou kamarádku s podobným osudem. Motiv lásky starší ženy a mladšího muže se objevuje v rámci celé knihy. A pak je tady starosta se svým slovníkem a bruselskou korektností. U druhé části knihy, kde slovo přebírá Chris Van Grif jsem slzela také, ale tentokrát smíchy. Chcete-li zažít celou škálu emocí, dotknout se moudra a číst něco opravdu mimořádného, Bezceler je skvělá volba. Je čtenářsky více než přívětivý, ale klade jisté nároky na čtenáře. Není to kniha výhradně pro zábavu, přestože její obálka něco takového naznačuje. Na závěr musím dodat, že jsem se u žádného jiného autora nesetkala s tím, že by psal jeden žánr stejně dobře jako jiný. Erik Decimus je básník i prozaik, a v obou žánrech je stejně dobrý. A neznám mnoho autorů, kteří vlastní knihy i ilustrují, tedy musím přidat i kategorii ilustrátor. Bezceler je kniha, ke které se můžete neustále vracet. Já jsem ji rozhodně nečetla naposledy. Doporučuji.

06.12.2024

Půjdu proti produ a dávám pouze dvě *. Je hezké, jak je hodnocení zde výsostně subjektivní záležitostí. U mě je výsledek způsoben skutečností, že povídky nejsou, nikdy nebyly a nebudou mým šálkem kávy. Stále to zkouším, protože hledám povídkovou knihu, která mě osloví i přes mou nesympatii k tomto literárnímu žánru. Knihu, kde pro mě povídky budou mít nějaký smysl a nebudu mít po jejich přečtení pocit, že bych nejraději zaklapala rukou a udělala "bla-bla-bla". Povídky, u kterých se během čtení nebudu třikrát vracet, protože mi prostě mozek bude utíkat v myšlenkách od čtení někam jinam.

U této knihy se to nestalo. Z mého pohledu filosofování o ničem, jen aby se filosofovalo. V jedné povídce autor šmahem hodnotí všechny Čechy jako malé závistivce aby v další povídce tvrdil, že nemá rád zevšeobecňování. Autorovi ale rozhodně neupírám vyjadřovací schopnosti a čtivost.

Kromě textu mě neoslovily ani ilustrace. Až bych řekla, že se mi tento typ malby vyloženě nelíbí. Ovšem myšlenka, že autor si sám ilustruje knihu, je mi milá.

Shrnula bych to tak, že pokud máte rádi povídky, nebo spíš fejetony, tak k mému hodnocení před výběrem knihy vůbec nepřihlížejte a užijte si čtení.