Bezduché mesto
Ransom Riggs
Domov pre neobyčajné deti slečny Peregrinovej je opustený sirotinec na tajomnom ostrove, v ktorom žili podivní chovanci a diali sa neuveriteľné veci. Hlavný hrdina a rozprávač Jacob odhalil, že akýmsi zvláštnym spôsobom sú stále nažive a spoločným útekom z ostrova sa pokúšajú zachrániť slečnu Peregrinovú, ktorá prišla o svoju ľudskú podobu. Zúfalo bojujú s Bezduchými a Nemŕtvymi, aby našli ymbrynku, čo jej môže pomôcť. Jacob, ktorý dokáže vidieť Bezduchých a dokonca ich zabiť, prežije s nimi neskutočné veci od bombardovania Londýna až po panoptikum na jarmoku s Neobyčajnými, ktorí im chcú pomôcť. Láska k Emme, ktorá k nim patrí, a túžba vrátiť sa k rodičom do vlastného sveta sú pre Jacoba neriešiteľnou dilemou...... celý text
Literatura světová Fantasy Pro děti a mládež
Vydáno: 2016 , PlusOriginální název:
Hollow City, 2014
více info...
Přidat komentář
Druhý díl se mi líbil víc než první. Napínavé putování v čase a boj s netvory a stvůrami, kdy se Jacob snaží zachránit svět svých přátel před zničením.
Tento díl mě bavil od začátku do konce. Skvěle vygradovaný závěr byl jasnou vstupenkou pro třetí díl.
Doslova jsem je hltala, všechny tři díly. Moc se těším na další. Teď mám na pořadu dne Povídky, tak se už těším.
Kniha se mi četla tak nějak těžce, opakovaně jsem jí odložila a vracela se k ní. Vzhledem k překvapivému konci jsem ale moc ráda, že jsem to s knihou nevzdala a určitě si přečtu i další díl, ale jen kvůli tomu, abych věděla co bude dál. Pokud by nebyl otevřený konec, tak bych další díl již nevyhledávala...
Kniha se četla skvěle, byla plná zvláštních zvratů. Přesto jsem si z ní nesedla na zadek, jako z prvního dílu. Ale to asi proto, že příběh pro mě už nebyl tak nevšední, jako při čtení jedničky. Věděla jsem, do čeho jdu. Přesto napětí přetrvává a těším se na pokračování.
Já jsem z toho prostě taková rozpačitá, čte se to skvěle, rozhodně je to originální, leč působí to na mě tak nějak neopravdově... Už ze Sirotčince jsem měla ten pocit, že je příběh je silně poznamenaný tím, jak je našroubovaný na strašidelné fotografie, které jsou středobodem vlastního vyprávění a podle kterých vlastně děj vůbec vznikl. Proto to působí tak nějak.. ehm.. šíleně složitě, kostrbatě, neplynule a nelogicky. Napsat příběh podle fotografií je ohromně těžké, aby ten příběh nebyl jen sledem nějakých nenavazujících obrazů, což se u Sirotčince tak úplně nepovedlo. Podivné město je v tomhle ohledu o moc lepší, je znát, že základní nejstrašidelnější obrázky došly (díkybohu) a že zde použité fotografie už děj jen volně doplňují, nejsou jeho středobodem (taky díkybohu).
Vrátila jsem se k Sirotčinci s odstupem několika let po rozpačitém prvním dílu, abych tomu dala ještě šanci. Podivné město je stejně jako Sirotčinec zvláštní kniha, příběh, prostředí, postavy, to všechno je přitažlivé, zajímavé, zábavné, výborně to ubíhá, ale pro mě tomu něco chybí. Čtenář se ztrácí v časových smyčkách a jejich pravidlech (a podle všeho se v tom ztrácí i sám autor, protože stanovená pravidla neustále vesele porušuje), postavy jednají nelogicky a tak nějak schematicky, popis rušných událostí je neurčitý, nejasný, funguje tam jakési deus ex machina aneb potřebuji toho a toho dostat tam a tam, tak se tam prostě najednou objeví. Co ale nejvíc sráží ambice Podivného města, je jazyk a vyprávěcí styl - je to infantilní a volba jazykových prostředků na úrovni rozhovoru desetiletých dětí není úplně vhodná pro takový formát a zaměření, byť problém může být částečně i v pojetí překladu. Chápu, že hlavními postavami jsou děti a že primárně je kniha určena asi náctiletým (i když kdo je vlastně cílené čtenářstvo?), v každém případě by ale jazyk rozhodně mohl hodnotnější.
Nicméně protože Podivné město skončilo tak, jak skončilo, pravděpodobně si přečtu následující díl, abych se dozvěděla, jak se tohle všechno rozmotá, i když jsem trochu skeptická, aby se z Jacoba nestal jakýsi Terminátor, který zničí celou armádu protivníků úplně sám.
Velice zdařilé pokračování. Celou dobu napínavé, ani chvíli jsem se nenudila. Dle mého stejně dobrý jako díl první.
V tomto díle se malinko odvracíme od Jacoba jako hlavního hrdiny, ale dozvídáme se spoustu věcí o světě podivných. Krásné pokračování.
Tento díl se mi líbil méně než první a jsem z něj trošičku zklamaná. Přišel mi zbytečně natáhlý a mám pocit že na to, že jsem přečetla přes 400 stránek se tam zas až tak moc úžasných věcí nestalo. Obdivuji autorův nápad s dobovými fotografiemi, ale na další díl to bohužel asi nevidím.
Zatímco první díl nás seznámil s Jacobem, jeho rodinou i novou rodinou podivných, v druhém díle má příběh větší spád a akci. Celkově se mi líbí, že se o světě podivných, a tomu, jak vlastně funguje, dozvídáme více. Stejně tak mi přijde fajn propojení s reálným světem. Co mi přijde trošku líto je, že autor nejde u jednotlivých postav více do hloubky. Je mi jasné, že se jedná o knihu i pro mladší obecenstvo, ale přeci jenom bych to za sebe uvítala.
Ač jsem si po prvním díle říkala, že stačilo. Přečetla jsem i díl druhý a po tom vygradovaném závěru musím nutně vědět, co bude dál.
Bohužel klasika 2.dílů vynikajících knih. Autor nepřichází s ničím novým, jen lehce násobí vše co vymyslel v 1. díle. Vytvořil z toho obyčejné klasické fantasy putování. A protože peníze jsou potřeba, nic vlastně v tomto díle nevyřešil a je nutné jít do dalšího.
Štítky knihy
přátelství tajemno cestování časem americká literatura příšery, monstra sirotci sirotčinceAutorovy další knížky
2012 | Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti |
2014 | Podivné město |
2016 | Knihovna duší |
2017 | Povídky podivných |
2019 | Mapa dní |
Jedna kniha lepší než druhá.