Beze stopy
Eva Brykner
https://www.databazeknih.cz/img/books/51_/519348/bmid_beze-stopy-esW-519348.png
4
100
100
I když nikoho nevidíte, nikdy nemůžete s jistotou vědět, že jste sami. Malé město obklopené ze dvou stran lesem. Jedna zlomená žena a nejedno ukryté tajemství. Noře se hroutí svět. Nejprve přišla o manžela a nyní ztratila to nejcennější, co jí po něm zbylo. Najednou bez pozvání přichází dny, kdy neví, komu věřit. Někdy si není jistá ani sama sebou. V této chvíli není zřejmé, kdo je na její straně a kdo jí potají podkopává pevnou půdu pod nohama. A největší otázkou zůstává, kolik obětí už polapil Černý les. Objevují se stará tajemství, která měla zůstat navždy pohřbena.... celý text
Přidat komentář
Ty jo, tak to byl docela masakr.Fakt jsem netušila, o co tam jde, kdo za čím stojí a už vůbec jak to dopadne. Jo, bylo to dobré a určitě si autorku a její práci ohlídám.
Na knížku jsem poprvé narazila tady na DK. Příběh byl napínavý a čtivý, takže všechno ostatní šlo dneska stranou a dala jsem to na jeden zátah. I k tomu pochmurnému dni se mi to téma vcelku hodilo. Při čtení mi něco sepnulo už v průběhu, na konci jsem ale zůstala překvapená. Fotografie v knížce umocňují její temnou atmosféru.
Akorát co podle mě nebylo v knížce dovysvětleno, tak ten soused, co koukal v okně do domu Nory.
Autorku si přihodím na seznam oblíbených autorů. Na to, že to je její prvotina, tak 5*.
Rozhodne stoji za precteni. Lehce mi vadilo, ze to vysetrovani je takove vlazne. Chybela mi akce, ale ocekavala jsem, ze mi pak spadne brada. Cetlo se to celkem dobre. Kapitoly byly kratke a pocet stran nizky. Nicmene pribeh na me pusobil prumerne, ale zaver se mi libil. Uplne jsem mela husinu po celkem tela a fotka vyborne vykreslila atmosferu. Nakonec 4 hvezdy.
Eva Brykner - Beze stopy
Počet strán: 181
Vydavateľstvo: @booklabsk
Žáner: #triler
Táto tenká knižôčka vás pripraví o kľudný spánok.
Čo je najhoršie pre rodinu?
Strata otca
Čo je následne najhorsie pre matku?
Stráta dieťaťa.
Hneď v úvode vhupneme do deja - Nora príde o manžela o rok neskôr jej niekto unesie dieťa.
Ale KTO?
Dieťa samo neodíde - má pol roka - môže to byť sused? Suseda? Syn? - tieto otázky si musí klásť vyšetrovateľ, ktorému je pripad zverený.
Podarí sa mu to však? Alebo vyjdú na povrch nečakaná udalosti, ktoré nás dostávajú hlbšie a hlbšie až sme tak podozrievavý, že si myslíme, že samotné dieťa je výplod fantázie alebo, ze za to môžu všetci!
Za mňa dokonalý psychologicky triller s tak nečakaným koncom, ze mi klesla sánka a povedala som si , ČO TI JE*E?!
Ďakujem dievčatá za #spolocnecitanie
Neni nad to mať tolko spoluvyšetrovateľov
Evženie Pavelová
Júlia Júlia
Kattykitty De Peyrac
Krista Kiksi Divínová
Lucie Reková Vlčková
Nika Strumienská
Nika Vachová
Vlasta Śtěpánková
A za výbornú knihu ďakujem Eva Brykner
Teším sa na ďalšiu
Kniha č. 69/2024
#recenzieTerka
#kniznarecenzia
#kniznizavislaci
#skbookstagram #milujemeknihy2 #evabrykner #bezestopy #podporujemeceskeautory
Obsah:
I když nikoho nevidíte, nikdy nemůžete s jistotou vědět, že jste sami.
Malé město obklopené ze dvou stran lesem. Jedna zlomená žena a nejedno ukryté tajemství.
Noře se hroutí svět. Nejprve přišla o manžela a nyní ztratila to nejcennější, co jí po něm zbylo. Najednou bez pozvání přichází dny, kdy neví, komu věřit. Někdy si není jistá ani sama sebou. V této chvíli není zřejmé, kdo je na její straně a kdo jí potají podkopává pevnou půdu pod nohama. A největší otázkou zůstává, kolik obětí už polapil Černý les. Objevují se stará tajemství, která měla zůstat navždy pohřbena.
Beze stopy je kvalitní psychothriller od české autorky, který přečtete jedním dechem. Napínavý od začátku až do konce.
V thrillerech už mám něco načteno, takže jsem odhadla vraha správně, ale i tak jsem byla překvapená zajímavým rozuzlením.
Příjemně překvapila. Někde trochu slabší pasáže, ale dobře se četla. Několik linek navádělo na možný konec, ale ten mě tedy ani ve snu nenapadl. Pokud je toto autorčina prvotina tak tleskám a jen tak dál.
Ráda bych dohnala rest a doplnila recenzi na tuto knihu.
Knihu jsem měla možnost číst ještě než se vědělo, že dostane finální tvar. Kdy stránky šustí pod prsty a kniha omamně voní tak jak knihy umí
Autorka mi připomínala svým stylem
Ráda bych vysekla Evče poklonu za její prvotinu ke které nevedla jistě hladká cesta.
Styl psaní mi připomínal autory S. Lapena a W. Dorn
Kniha je thrillerově-psychologická a já se nemohla odtrhnout abych vůbec věděla kdo je tím spouští Nořino utrpení
Již není se těším na další knihy a věřím v jejich úspěch a čtivost
(SPOILER)
Moc mě mrzí nízké hodnocení, protože jde o českou autorku, která jistě Databázi sleduje a čeká na pěkné komentáře. Začnu proto hezky:
Pozitiva: samotný závěr. Poslední dvě kapitoly byly opravdu povedené a obsahovaly přesně to, co v knížkách vyhledávám. Svíravý náznak něčeho děsivého. Něčeho, co vyžaduje čtenářovu fantazii a nutnost pospojovat si nitky.
Negativa: všechno ostatní....
Proč autorka svůj brilantní um nepoužila na zbytek knížky-to prostě nechápu.
Co mi vadilo?
a) krátké, popisné věty. Obecně s nimi problém nemívám, i já sama je ráda používám, ale tady jsem měla dojem, že čtu strojově vytvořený text k filmu pro slabozraké:
(...)Vyndala nákup a s plnýma rukama se snažila otevřít domovní dveře. Vtom jí dveře otevřel Robert a zdravil ji úsměvem. Čekal, zda mu úsměv oplatí. Dočkal se. Políbila ho na přivítanou a úsměv mu oplatila. Pomohl jí s taškami. Došli společně do kuchyně a tašky položili na kuchyňskou linku. Bob začal vyndávat nákup. (...)
b) opakování slov. Viz úryvek, který jsem právě uvedla. Velmi často v rámci jedné stránky, jednoho odstavce, někdy i jedné věty. Zdůrazňuji, že citovaný text předkládám zcela kompletní, tedy že se mezi tečkami nachází vždy celá daná část knihy:
(...)Na hrudi se jí dělalo těžko, nemohla dýchat. Popadala dech a snažila se zhluboka nadechnout, to jí ale šlo stále hůř. Lapala po vzduchu jako tonoucí.(...)
(...) Posadila se na gauč, kde bylo ještě místo prosezené od toho, jak tam před nedlouhou chvílí seděla. Naproti ní se posadila žena v civilu.(...)
(...) Nebyl to první případ v Černém lese. Les byl tmavý a nebezpečný. Neměl ten les rád. Vždy mu připomínal milovanou Annu. Oběsila se v lese pět let po jejich svatbě.(...)
(...) Šla se rozloučit se synem. Pohladila ho po vlasech, i když věděla, že to nemá rád. Dala mu pusu na tvář a rozloučila se.(...)
(...)"Max to bere velice statečně. Je z toho samozřejmě v šoku, ale je to opravdu statečný chlapec."(...)
(...) Posadili se do boxu hned na kraji, protože všude jinde už bylo obsazeno. Sedli si naproti sobě.(...)
(...) Nevydělával moc, ale pojištěný byl slušně. Moc lidí však o pojistce nevědělo, čímž se jim kruh podezřelých celkem zužuje. Samozřejmě o ní věděla Vicky, i když Nora tvrdí, že jí o ní nikdy neřekla. Bylo však možné, že se o tom zmínil sám Tom Jones ještě před smrtí. Tím pádem o pojistce věděl i Robert Fields. Finn si zjistil, že jeho firmě se příliš dobře nevede. Ale plat měl slušný. Zato jeho žena, zdálo se Simonsovi, nemá nikdy dost. Muselo být náročné ji živit. Uměl si představit, kolik to musí pana Fieldse stát. (...)
c) krkolomná souvětí a zvláštní výběr slov:
(...) Ani ne za minutu vešla do dveří korpulentní žena a s ní do místnosti přivál i nepříjemný zápach kouře.(...)
(...) Upravená šedovlasá dáma v kostýmku stejné barvy jako její vlasy.(...)
(...) Zvládne si udělat míchaná vajíčka, ohřát párky, dokonce nějakou tu omáčku by dovedl, ale chuť k tomu mu chybí. Nikdy se prostě jeho snaha ani nepřiblíží k chuti, jaká měla jídla od Anny vařená s láskou.(...)
d) nevěrohodné situace, podivné myšlenkové pochody. Čtrnáctiletému klukovi zmizí mladší sestra, na pomoc přispěchá sousedka a oba si s chutí zahrajou Člověče nezlob se?...Kluk nad celou situací přemýšlí a definuje ji jako:
(...) Mám Emu rád. Je to moje malá ségra. Je to ještě mrně. Celou dobu si lámu hlavu, kde může být.(...)
Nebo-ženě se ztratí dítě, opakovaně jí pak někdo volá na mobil, ona je z toho "otrávená", protože je "je slyšet jen jeho dech". Já, jako čtenář (a matka!) bych očekávala naprosté nasazení, děs, akci, hned, okamžitě, ale místo toho, aby po tom všichni zúčastnění skočili jak po záchranném kruhu fosforeskující barvy, tak hlavní vyšetřovatel lakonicky pronese: "Nejlepší bude, když zjistíme, odkud ty hovory přichází..."
e) světová jména, zahraniční prostředí. Proč? Umést si cestičku k srdci cizinců, ke kterým se možná knížka dostane překladem? Vždyť jim je to ukradené, postav se jménem Tom Jones, Max či Finn znají mraky. Od české autorky, pro české čtenáře mi to přišlo zbytečně vyšroubované směrem k hranicím a ještě dál. Nehledě na to, že když šla jedna z postav uvařit kafe Ritě, myslela jsem si zprvu, že je řeč o psovi...
No. Je nemožné uspokojit všechny čtenáře, a naštěstí je mezi recenzenty řada dalších, kterým styl paní Bryknerové vyhovuje, což je dobře. Já se mezi nadšence bohužel nezařadím, ale přesto přeji autorce mnoho úspěchů!
(SPOILER)
Škoda toho zvláštního slohu, který na mě působil, no, až základkově:
"Sledoval je z kuchyně. Snažil se všimnout si něčeho podezřelého. Nic však nezaregistroval. Byl u policie už celkem dlouho a troufal si o sobě říct, že umí číst v lidech. U Vicky zpozoroval, že ji věc příliš nezasáhla. Vypadala jako v roli. Nedokázal říct, zda je pro Noru opravdovou přítelkyní, nebo se jen baví pozorností. Na Noře poznal opravdové zoufalství. Věřil jí. Sám dítě neměl, protože mu žena zemřela dřív, než se k tomu dostali. Ale vždy děti chtěl. Chtěl je se svou ženou."
Podobně mě pak rušilo i zbytečné množství absurdit, kterých v příběhu pribývalo a autorka si také mohla odpustit detailní popis umírajícího Toma zmíněný v samém závěru knížky. Šmarjá, trčící kost někoho fakt děsí? Ovšem, nevinný zvrat na konci, ve kterém, mimochodem, nebyla potřeba ani kapka krve a přesto skvěle zafungoval a mě přeběhl tolik očekávaný mráz po zádech, ten to fakt celé zachránil! Dobrýýý! Doporučuju!
Knihu jsem doslova přečetla jedním dechem. Krátké někdy až moc stručné kapitoly, ale tak napínavé,že vás nutí číst dál a dál. Konec mi přišel trochu moc uspěchaný, v hlavě mi zůstalo moc otázek, i přesto se mi kniha moc líbila a doporučila bych ji každému, kdo má rád záhady:)
Krátká, skvělá, strhující, tak bych mohla tuto knihu shrnout. Příběh nám autorka představila na 188 stranách, což je na thriller poměrně nezvyk, ale pro mě to bylo fajn překvapení.
Stručné, úderné a neokecávající kapitoly, zajímavé obrázky, které všemu dodávají tajemnou atmosféru, to vše zde najdete.
I když jsem pachatele trošku čekala, tak konec byl překvapující a nechal poměrně dost otázek. To je jedno malé mínus, které ke knize mám.
Další problém je, že děj končí na dnešní thrillery extrémně tradičně a přijde mi, že se na to dneska hází vše. Plus není úplně logický. Nebudu vám spoilerovat, ale pár nedokonalostí tam je.
Celkově je kniha ale opravdu super. Hlavní postava je záhadná, postupně odhalujete její temná tajemství a vrtá vám v hlavě, co se stalo. Jo, to mě bavilo.
Já si rozhodně přečtu další příběh z pera autorky, pokud nějaký vydá!
Za mě spokojenost, maličko to češtinářsky učesat a doladit nejasnosti a bylo by to na 100%. Takhle hodnotím na 80 a na prvotinu je to sakra dobrý!
Perfektní prvotina od autorky. Do knihy jsem se hned začetla, bavilo mě vyprávění z více pohledů osob a také, že knížka měla spád a napětí . Určitě doporučuji, konec byl taky povedený
Začátek byl super. Na to, že je to ale první kniha autorky, tak děj byl skvěle vymyšlený, akorát málo propracovaný a stručný.
Bavilo mě poznávat hrdinku a její povahu, ale v polovině knihy mě to začalo nudit a působilo to na mě jednoduše, jakoby to psalo dítě. Nevím, můj pocit prostě.
Knížka je čtivá a čte se fajn, ten závěr, ty zvraty se odehrály nějak moc rychle a chtělo by to podrobnější popis a vysvětlení u konkrétních postav a událostí. Musela jsem se vracet na začátek knihy, aby mi dali některé věci souvislost Ten konec, ten jsem nějak nepobrala.
Kniha Beze stopy je první knihou začínající České autorky Evy.
Vím, že jsem sledovala autorčino snažení vydat knihu a snažila jsem se podpořit co jen to šlo. Protože mě kniha zaujala hned na první dobrou.
Teď jsem ji konečně dočetla a nemám slov. Kniha se četla sama. Skvělé krátké kapitoly. Střídaly se i dost často pohledy, což mi vůbec nevadilo. Člověk aspoň viděl příběh více pohledy.
Kniha byla napínavá od samého začátku až dokonce. Já jsem tedy myslela, že za to může někdo jiný
Ale jak to celé dopadlo mě tedy dostalo a nevím jestli jsem nepozorně četla, ale asi mi i něco uniklo. Konec byl fakt mazec.. já všem knihu vřele doporučuji.
Těším se na další knihy.
Rozhodně mám v plánu se ke knize vrátit a třeba tam najdu to co mi dřív uniklo
Kniha celkem napínavá, děj by se podle mě dal mnohem víc rozvinout, konec knihy byl trochu zamotaný právě díky stručnosti, kterou autorka zvolila. Po knize jsem sáhla na doporučení a také proto, že je autorka “od nás. Jako prvotina dobrý pokus. Všem, kdo se pustí do psaní knihy, moc fandím, ale vlastně mě kniha žánrově ani stylisticky příliš nezaujala.
Dechberoucí thriller, u kterého až těžko uvěřit, že se jedná o autorčinu prvotinu. Hlavní postavu představuje Nora, která před rokem přišla o svého manžela Toma, a naprosto ve stejný den, avšak o rok později ztratila to jediné, co ji s ním ještě spojovalo, dceru Emu. Má však ještě syna Maxe, díky kterému se snaží držet nad vodou, i když to není úplně jednoduché. Zároveň také dochází k terapeutovi a spoléhá se na svou nejlepší kamarádku, která bydlí velmi blízko.
Zemřel Tom, Nořin manžel, náhodou? Je dobře, že Nora důvěřuje Vicky, své nejlepší kamarádce? A žije ještě Ema? Nebo je to všechno jinak?
Knížka je to opravdu skvělá, a já jsem vděčná, že se ke mně dostala. A pokud bych měla něco vyzdvihnout tak krátké kapitoly, které spolu s velmi precizně propracovanými postavami způsobují velmi příjemný čtenářský zážitek - prostě jsem si přišla jako bych tam byla v pozici nějakého skrytého pozorovatele.
A pokud bych si z toho měla něco odnést, tak to, že je vždy dobré se na věci dívat z více úhlů, protože ne vždy to musí být tak, jak se nám na první pohled zdá.
Znáte prvotinu autorky Eva Brykner? Musím říct, že jsem mile překvapena!
Nora má úžasný život. Dokud se z ní jednoho dne vlivem tragické události nestane vdova. Ještě se ani nestihne vzpamatovat ze smrti milovaného manžela a přijde další rána osudu - je připravena o to nejcennější, co ve svém životě má....
Krátký (188 str.), svižný thriller, kdy jsem do poslední chvíle netušila, kdo je vlastně pachatel a autorka po mně házela zvraty jeden za druhým jako šílený vrhač nožů! Celý příběh je protkaný paranoiou do té míry, že jsem podezírala snad každou osobu, která se tam jen mihla .
Co mě bavilo, tak příběh je vyprávěný z pohledu několika osob, přičemž je použita forma ER. U syna Nory Maxe je ale použito ICH a navíc jeho pohled je velmi osobitě a uvěřitelně napsaný, jak bych očekávala od puberťáka.
Je strašná škoda, že kniha neprošla redakcí, ale pouhou korekcí (vyšla samonákladem) a proto se zde často mění slovesné časy a autorka skáče z minulého do přítomného, aniž by si to uvědomila. Druhá výtka směřuje k psychickému onemocnění, které v knize je, nebylo však konzultováno s odborníkem a pro některé, kteří nemoc znají, nemusí být postava dostatečně realistická.
Každopádně celkově knihu rozhodně doporučuji k přečtení a už teď vím, že další knihu od Evy si chci přečíst! Hodnotím 3,5 a jsem přesvědčena, že pokud si autorku vezme nějaké nakladatelství pod svá křídla, ještě o ní uslyšíme!
Musím říct, že kniha mě mile překvapila. Je to čtivé, napínavé, skvěle propojené a konec - ten vám rozhodne vyrazí dech! Rozhodně doporučuji!
Beze stopy
Jooo tak tohle se mi líbilo i když kniha byla občas předvídatelná, vůbec mi to nevadilo. Autorka vás bude napínat až do samého konce.
Jsem sama matka a představa ztraceného dítěte je pro mě strop nejděsivější noční můry. Díky tomu jsem knihu nemohla odložit a zvládla ji za jeden den.
V celé knize jsem našla asi dvě takový zvláštní věci, které se týkaly chování postav. Ale ty už jsem zapomněla, takže asi zase tak důležitý nebyli.
Oceňuji krátké kapitoly, protože i to je jeden z hlavních důvodu proč vám stránky budou utíkat pod rukama.
Bylo super číst pohledy ostatních postav a dozvědět se i informace z jejich životů.
Nory mi bylo strašně líto.
Kniha měla vše co by pořádný thriller měl mít.
Takovýto konec jsem tak nějak očekávala a stejně když jsem otočila poslední stránku, chvilku jsem si nemohla spojit nějaké souvislosti. Nakonec ale do sebe vše zapadlo jako skládačka.