Bezmocní tohoto světa
Boris Strugackij
https://www.databazeknih.cz/img/books/26_/262662/bmid_bezmocni-tohoto-sveta-5HL-262662.jpg
4
22
22
Děj románu se odehrává na přelomu tisíciletí v Petrohradě, kde žije a schází se skupina lidí s nadpřirozenými schopnostmi, jež byly objeveny a rozvinuty tajemným mistrem, sensejem. Když se jeden z členů této skupiny stane terčem vydírání ze strany mafiánského bosse, který ho chce využít k ovlivnění budoucnosti, rozhodnou se mu ostatní pomoci. Nic však není tak jednoduché a jednoznačné, jak se to jeví na první pohled. Vždyť hanebnost, kterou je třeba potlačit, často přebývá na těch nejméně očekávaných místech – a jen málokomu se chce s jejím hledáním začínat ve vlastním nitru… "Bezmocní tohoto světa", poslední román Borise Strugackého, vychází česky vůbec poprvé. Knihu uzavírá doslov z pera Vladimira Borisova, předního odborníka na dílo bratrů Strugackých. Jeho součástí je také krátký text samotného Borise Strugackého, v němž se svým typickým humorem a nadhledem líčí všední chvíle vlastního života – a to pouhých několik měsíců před svou smrtí.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2015 , TritonOriginální název:
Бессильные мира сего (Bessilnyje mira sego), 2003
více info...
Přidat komentář
Komplikovaný text, totálně jsem se v tom ztrácel, nicméně přesto skvělé scény, dialogy, úvahy...
Vydání Triton je jako obvykle zkažené. Knihu napsal sám Boris, ale v záhlaví každé sudé stránky je uvedeno "Arkadij a Boris Strugačtí". WTF?!! To může udělat jen vydavatelství, které nechová k autorovi absolutně žádnou úctu. O designu přebalů nemluvě, na to se nedá koukat.
Na druhé straně veliké díky za cenný doslov Vladimira Borisova obsahující Borisův text Ráno jedné postavy!
S pokorou přiznávám že jsem knihu nedočetl. První dvě kapitoly byly ok. Ve třetí jsem se začal ztrácet a zhruba v polovině knihy jsem už vůbec nevěděl co čtu. Pokračovat dál by nemělo žádný smysl.
Nebylo to o tom, že by se mi pletly jednotlivé postavy. Mě prostě nesednul styl téhle knihy. Přitom téma je zajímavé, ale uchopení takové odtažité a neosobní. Vůbec jsem nebyl schopný identifikovat se s hlavními postavami a s tím co prožívají. A to je podle mého názoru hlavní problém této knihy. Bez silného osobního příběhu nemůže takto komplikovaný text čtenáře zaujmout.
Kniha samozřejmě vyvolává řadu znepokojivých otázek. Pro mne však nejdůležitější otázkou zůstává, zda jsou Bezmocní tohoto světa knihou, ke které bych se jednoho dne chtěl vrátit? Navzdory kladnému hodnocení recenzentů, za sebe odpovídám "ne". Z důvodů uvedených výše, bych knihu doporučil pouze skalním fanouškům bratrů Strugackých.
Přes varování obou komentářů jsem se rozhodla obejít bez orientačních písemných poznámek. Hádám, že jsem tímto duševním velevýkonem oddálila nástup Alzheimerovy choroby o dobrých šest týdnů.
Častý pocit dezorientace (i při plně fungující paměti) byl pro čtení knihy charakteristický a zvláštně dokresloval už tak podivuhodnou atmosféru neveselého příběhu z alternativní přítomnosti. Alternativní bohužel jen v docela nepodstatném ohledu. V závěru jsem se cítila dost podobně jako u Je těžké být bohem.
Tak první čtení knihy mám za sebou, další bude s tužkou a papírem kresle si vztahy, psa si jména. Předchozí komentář a ke knize přidaná recenze mne přesvědčují, že to stojí za to. Po Dni opričnika a Dětech srpna si doplňuji obraz současného Ruska a radostný není.
Solovka Borise Strugackého je čtenářská výzva pro trpělivé. Natěšení bylo veliké,prozatím jsem byl vždy u této dvojky bratří více než nadšenej. Ve svých románech,opravdu nevyšlápavají jednoduchou cestičku. Nezaměnitelně matoucí děj,se jakoby dotváří ve vaší mysli. To vše dostanete i v této knize jen ještě o dost příček navíc. V prvních dvou kapitolách,jsem si spokojeně vrněl a ujištoval se,že vše je zatím v pořádku,tak jako vždy si užívám,ale... zašmodrchávající,přeskakující příběhy tuze rád,ale tu pocity,jak vyjevená Alenka v králičí noře,více mám. Každá kapitola začíná někde jinde i s někým jiným. Postavy mají jména,ale i přezdívky,které se v textu střídají,vskutku labyrint světa :-D Za delší polovinou stránek se tak zdánlivý (z většiny) nejednoduchý text více protne,staří známý se setkají a vše více vyplyne z pozadí toho neveselého vyprávění. Samozřejmě ne uplně vše se vysvětlí. Mohlo by dojít k mýlce,že jsem nebyl příliš nadšenej,ale pravda je tak trochu někde uprostřed. Bezmocní obyčejní tohoto světa,kteří dostali od sudiček více,jdou jinou cestou ne rozhodně comiksovou :-) atmosféra celkem ponurá,samozřejmě do hloubky s přesahem žabáka kvaka a rákosníčka dohromady. Jen bude potřeba (myslím) ještě dvojí,trojí ... dukladné čítání.
Autorovy další knížky
| 1985 |  Piknik u cesty |
| 1984 | Pondělí začíná v sobotu |
| 2011 |  Les |
| 2009 | Obydlený ostrov |
| 1983 | Les / Je těžké být bohem |
"Copak znát budoucnost není zázrak?"
Je to spíš nadání ...
ale možná, že je to špíš taková dovednost - napravovat budoucnost je také dovednost ...
ale ještě spíš je to takový "dloubanec do duše" - pohled, jak přes rozostřený dalekohled ... dotírající nevolnost!
Tady se totiž odehrává něco, zdánlivě, naprosto nesrozumitelného, máme tu co do činění jen a pouze s nepříznivou shodou okolností, s nešťastnou náhodou, dalo by se říct, anebo je všechno jinak?
Strugackij nám naservíroval příběh plný metafor a filozofických podtextů, příběh těžko pochopitelný, skoro manipulující s lidským vědomím (podobně jako jeden z nich! zvláštními schopnostmi obdařených) ... přesměrování skutečnosti, schopnost lákající ke zneužití, odkud se vzaly? ... v dálce jsou vidět jen mlhavé souvislosti, nepřímé indície, které ovšem vedou ke znepokojivým závěrům ... jež, možná nevědomky, mohou nastat ...
Existenciální příběh o tom, jak lze taky pochopit svět ... podívejte se do té roury, na jejímž konci se rýsuje budoucnost, ale pozor! ... stačí otočit, podívat se znovu ... a najednou uvidíte nejspíš něco úplně jiného ... jinou alternativu!
Malá ukázka moudrosti: "Člověk jest zvíře dvounohé, vždy lačné, nikdy nasycené."
... dobrá, a co už teď, teď už se vážně nemusíte znepokojovat, opravdu ne, myslete si, že se nic hrozného nestalo ...
"Nechápu, nač tak důmyslně a zjevně lhát?"