Biela veľryba

01.05.2021

Téměř kultovní kniha, která se bohužel do dnešní doby příliš nehodí, o čemž svědčí i velice nízká hodnocení tady.

23.03.2021

Uf... Šest týdnů jsem trávila každý den chvilku s Bílou velrybou (častokrát mě uspala). Občas mě i napadlo ji odložit - ale nemohla jsem. Zvláštní kniha - pro někoho možná nezáživná. Pro mě to byla směs populárně-naučných popisů velryb a velrybářského života, filozofických a náboženských úvah, básnického jazyka a někdy až divadelního patetického projevu. Vždycky se našlo něco, co mě oslovilo. Určitě mě nenechala lhostejnou. Jsem ráda, že jsem ji četla, ale podruhé ji už číst asi nebudu.

21.03.2021

Velice těžké čtení, podrobný popis všech částí velryby i dalších věcí vás provází touto knihou.

07.03.2021

Váhal som medzi žiadnou a dvoma hviezdičkami. Dal som dve, nech to západný vietor tlačí, za toľkú prácu v časoch bez PC. Je to ako piť rybí tuk, táto kniha. Veľrybí tuk. Autor má pero, to sa musí nechať, píše mu to a píše. Omnoho menej by bolo omnoho viac. Ťažkosti som mal už v úvode, ale hovoril som si - to sa iste zlepší. Nezlepšilo, zhoršilo. Nasilu a dlho som to chlípal po maličkých lyžičkách. V živote to už skúšať nebudem.

18.02.2021

Úplné a výstižné pojednání o velrybách, jejich těle, lovu, lovcích a lodích. Mezitím, spíš namátkou, příběh hlavního hrdiny od nástupu na loď až po... Příběh mě bavil víc, ale s popisem to bylo více představitelné. I když ne vždy záživné, za mě perfektní!

04.02.2021

Je to fuška. Ale i ty popisné pasáže jsou neuvěřitelně básnivé. Téměř poema.

02.02.2021

Za mě to nebylo špatné ... taková oddechovka..

Knihu jsem dostala před několika desítkami let k Vánocům. Malá písmenka, žádné obrázky. Presto jsem se do ní / já knihomol / okamžitě pustila. Nadšení mě po pár stranách opustilo. Několikrát jsem se k ní vrátila, ale bezvýsledně. Je to jedna z mála knih, které jsem nedočetla a asi už nikdy nedočtu / ledaže bych se s ní ocitla na opuštěném ostrově, ale to je více než nepravděpodobné /. Rybo, promiň.

Opravdu jsem se snažila knihu dočíst. Chtěla jsem vědět, jak to všechno dopadne, ale prostě to nešlo. Nemyslím si, že se k ní někdy v budoucnu vrátím.

08.01.2021

Veršem "Říkejte mi Izmael" končí Robert Křesťan text své písně Tanečnice. A právě touto větou začíná slavný román Hermana Melvilla Bílá velryba (v orig. Moby Dick). Dlouho se mi ho nechtělo číst, protože jsem ho vlivem jakési profanace tohoto díla v literárním prostoru považoval za dobrodružnou selanku, psanou pro dětského čtenáře. Bílá velryba je ale čímkoli možným, jenom ne selankou. Začíná jako nic neslibující svěží příběh z námořnického prostředí, pokračuje překvapující hypnotickou a zneklidňující scénou seznámení hlavního hrdiny Izmaela s "lidojedem" Kvíkvegem, čtenář se s Izmaelem a Kvíkvegem pak ocitá na velrybářské lodi, kterou až do konce dynamického příběhu už neopustí. Mezitím se střídají encyklopedická líčení o velrybách a velrybářství a divadelní dialogy, na scénu vstupuje propastně démonická a morálně nerozšifrovatelná postava kapitána Achaba a začíná putování za pověstnou bílou velrybou... Co je vlastně tou velrybou, vražedným Moby Dickem, kdo jsou skutečně jeho pronásledovatelé a jaká touha je žene? Existuje vůbec nějaké dobro a jakési zlo? Nakolik je každý člověk pouhou lodí, zmítanou proudy; kde jsou hranice lidství? Podrobnosti příběhu nebudu popisovat. - Zmíním ještě litanické monology lodníků, motivy kruté a řezavé jak z Dostojevského, či sugestivní líčení setkání lodníků s Eliášovým ohněm na jejich lodi Pequoda, škvaření tuku v pekelných kotlech velrybářské lodi... to vše jsou ale jen ornamenty a schůdky ke zběsilosti závěrečného thrilleru, který (myslím si) právě tak, jak byl napsán, Melvillovo mistrovské dílo učinil nesmrtelným. - Odeonské vydání z roku 1968 provází kongeniální ilustrace Rockwella Kenta; podobenství tvrdých linek perokresby, prostých všech detailů. Čtěte. A střezte se své bílé velryby...

04.01.2021

Náročná kniha pro náročného čtenáře. Dá mu to, co dá on jí...
Mnohé již bylo řečeno,kniha je složitá a obsáhlá - rozkošatělost, odkazy na bibli, antiku, detailní popisy lodě, velryb, života na moři... Pořád jsem čekala, kdy ,,To" hlavní přijde a ono pořád takové nic. Někdy jsem se přistihla, že čtu, ale myšlenky mě utekly jinam. Jindy jsem i (přiznávám) u knihy zdřímla. Závěr byl rychlý, což je trochu škoda. Námořníkům jsem, s ohledem na dnešní dobu, ochranu zvířat vs. snahu o pomstu a zabití, nefandila. Nicméně obdivovala jsem Achabovu houževnatost a cílevědomost. MobyDick byl pro mě jednička, jak jako zvíře, tak jako symbol, který představuje.
Kniha psaná v jiné době, ale přesto obsahuje i zajímavé myšlenky a symboliku o životě, smrti, světě, je třeba je tam hledat, v tom je krása knihy - náročné pro některé dnešní čtenáře.

17.12.2020

Tak do téhle klasiky jsem ještě nedorostla. Prakticky mě ubila do bezvědomí. A asi nedokážu ocenit ani ty barvité popisy všeho, protože jsem se neustále ztrácela a vypadávala z kontextu. A o účastnících knihy si nemyslím nic dobrého. Šílenci!

20.11.2020

Nevím, proč, ale nemohl jsem tuto knihu dočíst. Trvalo mi to asi dva roky, než jsem se znovu rozhodl pokračovat. Pro mě hrozně nezáživná kniha.

15.11.2020

Dozvedel som sa aj to, čo nepotrebujem - od sudov na tuk, cez laná a plachty až po harpúny. Tieto podrobnosti zbytočne spomaľujú text.

13.11.2020

První kapitoly mě doslova "dostaly", téma pokory, poznávání, že věci jsou často jinak, než se na první pohled jeví, prožitek mimořádného přátelství, krásný jazyk, působivé obrazy. Velká literatura. Achabově zaťatosti jsem zatím nepřišla na kloub, ani tomu, jak se symbol bílé velryby používá (nejen) v literatuře (ve smyslu, že podle všeho často ti, kteří ten pojem používají, vlastně netuší, co říkají).

12.11.2020

Vlastní příběh honitby je jenom střípkem v obrovské románové fresce, ve které se nezkušený čtenář snadno utopí. Můj dojem je rozporuplný, z mého pohledu se to jeví, jakoby text psalo víc lidí s lehkou schízou, a sadistickou myšlenkou na čtenáře, kteří se budou muset těžkým, spletitým textem prokousávat - všední deprese života je střídána maniakální činností a prokládána nezáživnými popisy jak vytrženými z některých verneovek.
Ale není to hon na ponorku, to ne, jasná paní, to je zase majstrštyk Toma Clancyho...

Za mne těžké, složité a zdlouhavé čtení na dlouhé zimní večery. Není to čtení pro každého...

16.10.2020

Díky za knihy, u kterých polovina hodnotících nepíše: " Kniha se četla sama, měla jsem ji přečtenou za dvě hodiny." A buch, pět hvězdiček.
Díky za knihy, které kladou na čtenáře větší nároky než jen prosté zvládnutí čtení.
Kniha se košatí a větví, odbíhá a zase se vrací, dává si načas, předkládá podobenství, učí nás a informuje a ne každý zvládne to pomalé tempo vyprávění.
A pak je tu samozřejmě ona umanutost za hranicemi zdravého rozumu, ta touha zvítězit nad něčím. Ta nepřestává fascinovat celé generace čtenářů.

23.08.2020

Mal, jasné, kto je zvedavý na nejaké poznatky a úvahy autora? Príbeh, príbeh, to je naše božstvo!

23.08.2020

Přečíst tuto knihu, ve které pro neustálé odbočky, vysvětlovací kapitoly a poznámky pod čarou nakonec pro samotný příběh nezbývá ani na 750 stranách příliš místa, je těžké jako ulovit velrybu.