Bílá jako sůl

Závěrečný díl pentalogie mi přišel možná jako nejlepší. Je zde kombinace bojů i detektivní činnosti, kvituji vsuvky Pippy o historii světa po Apokalypse, významných událostech atd.
Tak jak mi přišel ostrov jako natahování děje, tak konec mi knihy se mi naopak zdál rychle ukončený a až neskutečný. Gowery je člověk s největší klikou, vše mu vychází, jak potřebuje :-)
Epilog už mi přišel trochu přitažený za vlasy :-)
Ideální je přečíst si celou pentalogii vcelku, je pak lepší orientace v ději.

Zajímavě napsané dobře se to četlo

To, co se dělo dole v Bornnu už mi přišlo hodně vyšroubované. Beatrice a vše okolo ní mi prostě přišlo divné. Konec to alespoň trochu spravil tím svým happyendem, ve který jsem doufala a se kterým tedy vyloženě souzním.

Musím opět zopakovat to, co u přechozích dílů - kdo si má po té době pamatovat vše, co se stalo v předchozích dílech, všechny zvraty, postavy, frakce a vztahy? Obzvlášť v této pentalogii, kde proti sobě jednotlivé strany a postavy neustále kují pikle a zrazují se nebo navazují spojenectví o sto šest? Opět trvá desítky stran, než se člověk trochu zorientuje. U podobných ság by shrnutí předchozích dílů a seznam postav měly být samozřejmostí. Každopádně když odhlédnu od tohoto, tak po slabších předchozích dílech je Bílá jako sůl závěr jako řemen. Rozjíždí se to opět trochu pomaleji, začíná to jako nenápadná detektivka, nicméně postupně to přeroste dílem ve špionážní a dílem ve válečný thriller epických proporcí. I přes trochu větší rozsah (na tuto sérii) to je čtivé a ani na chvíli to nenudí (což se o předchozích dílech říct nedalo). A hlavně to vědomí, že se blíží konec dobrodružství našich oblíbenců, nutí prostě člověka číst dál. Jedná se o závěr celé Goweryho, Hargovi a Oggerdovi ságy, a je to závěr opravdu definitivní - už žádná další dobrodružství naší oblíbené trojky v pustinách či zoufalé boje o holé přežití, autor poměrně jasně dává najevo, že hrdinové došli na konec svého příběhu nebo dosáhli svého a nenechá žádné otevřené konce. Jistá vrátka do budoucna ale přecijen zůtanou otevřená.

Finální kniha postapokalyptické série Poslední velkoměsto. Než napíšu něco ke knížce a sérii Poslední Velkoměsto, tak musím zmínit, že jsem ji četl hlavně jako pokračování knižní série Všechno na Mars - Oggerd. To už za ty dlouhé roky a mnoho dílů chce čtenář vědět co se v tomhle fiktivním světě postapokalyptické Evropy děje a jak jsou na tom známé postavy. Bohužel v téhle sérii byli dvě postavy z původní trojce trochu upozaděny ( major Oggerd a technik Hal Hargon ), středobodem děje a vypravěčem příběhu je tak Gowery Fink. Vyjednavač s přořízlou pusou, občasný pacifista ale častěji bojovník více než by se jemu samotnému líbilo. V rámci série Poslední velkoměsto ho autor staví do role detektiva rozkrývajícího spiknutí jenž prakticky dalo řád novému Germánskému Císařství v postapokalyptické Evropě.
Takže se tady uzavřou všechny dějové linky a zodpoví nejdůlěžitější otázky kdo, jak a proč. Samotná detektivní linka je zde naštěstí krátká a slouží hlavně jako katalizátor děje, který přechází ve válečný román, jak se v městě Bornnu odehrává boj hned mezi několika frakcemi. Šlechta některé části zápletky popisuje opravdu podrobně a jindy nechává Goweryho vše hopem vysvětlit. Dobrý nápad jsou poznámky mezi kapitolami, které shrnují různé pojmy, historii a to proč se svět dostal do "současného stavu". Většinou jsou to však známé informace z předešlých dílů. Pár výhrad by se našlo například k samotnému charakteru Goweryho a jeho polopatickému vysvětlování co se zrovna děje nebo bude dít pro ostatní postavy (čti čtenáře). A ten urychlený závěr plný klišovitého happyendu.
Šlechta už napsal lepší příběhy (hlavně starší díly "Oggerdova cyklu" nebo fantasy Krvavé Pohraničí ), ale cením si uzavření série a jak to nakonec všechno dává smysl.
Možná to bude chtít trochu času a znovu si tuhle sérii přečíst jako celek, abych ji plně docenil. Takhle mám pocit, že to padá do průměru i přestože jsem si ta dobrodružství v Císařství jako čtenář užil.

Je mi to líto, ale já to nedala. Krvavé pohraničí bylo moje oblíbené, ale tohle je nastavovaná kaše mixnutá space-operou. Opravdu mi to nesedlo :(. Přiznávám, že jsem nedočetla.

Ničeho se neboj,
nehrozí ti
žádné zranění,
nanejvýš rychlá smrt,
hihihi.

Poslední příběh ze série Poslední velkoměsto přinese finále. Nechci psát, že strhující finále, protože by to zas tak nebyla pravda. Je to finále, které se dá klidně rozvíjet dál do dalších příběhů. Avšak, základní myšlenky a situace jsou zde dořešeny. Možná by se dalo i napsat „zdánlivě“ dořešeny. Ale čtenář může být z vývojem a koncem celkem spokojen. Opět je to mix dobrodružství, politiky, akce, sci-fi a detektivky. Jako bonus nám tu Philippa na konci kapitol přidává poznámky a komentáře k historii nejen Bornu.

Malá ochutnávka:
Řezavý hlas se chraplavě zasmál – Buďte si jístý, pane Finku, že ať na nás zaútočí libovolný početr armád, všechny budou zničeny do posledního muže. Oceňuji však, že jste dovolil, abychom odnesli naše padlé. Máte u mne malé bezvýznamné plus. Samozřejmě kromě mnoha velkých mínusů. Jakou teologickou záležitost bych vám měl objasnit před tím, než váš nepatrný oddíl smeteme z povrchu zemského?

Celá série sice trochu kolésá, každý si vybere, to co chce, ale některým to nemusí svědčit. Já to měl tak nějak. Jako na horské dráze, jeden příběh dobrý, druhý trochu útlum a pak zase dobrý. Nakonec jsem spokojen. Toto dobrodružství jsem si vlastně užíval. Strhující začátek – přílet z Cody-e – byl záživný. Pak trochu útlum při vyšetřování zmizení jedné osoby. Tak trochu střílení a závěrečné strhující děje. Jo, tohle bylo slušné. A navíc mám pocit, že kniha nese nejhezčí obrázek na obálce v historii této série.

Citát: Lidí je všude dost a snadno se loví.

Kniha je z řemeslného pohledu velice skvěle napsaná, čtivá, ale já mám raději Krvavé pohraničí než Oggerdovský cyklus.