Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509778/bmid_bila-voda-limitovana-edice-Iep-509778.jpg
4
2854
2854
Literární událost v limitované edici s ilustracemi Jaromíra 99. Snad o žádném románu českého autora se v posledních letech nemluvilo tolik jako o dlouho očekávané Bílé Vodě Kateřiny Tučkové. Výpravná limitovaná edice jistě potěší všechny čtenáře této autorky, ale její provedení ocení také knižní nadšenci se smyslem pro design. Román nově doprovázejí černobílé ilustrace Jaromíra 99, který se ve své tvorbě opakovaně vrací do rodného prostředí Jesenicka a Rychlebských hor. Nikdo jiný nedokáže zachytit atmosféru zapomenutého kraje s pohnutou minulostí tak působivě jako on. Kniha vychází v celkovém nákladu 2 500 kusů. Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se zde skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi… Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Velmi dobře napsaná kniha. I přes to, že podle mě nepřekonává Žítkovské bohyně.
Kniha mě moc lákala k přečtení, ale skoro jako vždy mě zaujala především vzhledem a názvem. Absolutně jsem netušila o čem bude. Někde jsem zaslechla nebo četla, že o klášteře. Těšila jsem se na nějaký tajuplný příběh. To bylo překvapení! Autorku obdivuji za tu obrovskou pečlivou práci, kterou si s tím dala. Celou jsem ji přečetla, ale já nejsem věřící, takže můj pohled je možná jiný. Jsem ročník 1974 a bývalá pionýrka což možná řekne vše. Těžko tu dobu komentovat. Některé věci se člověk dozvídá až nyní. Těch lidí, kteří trpěli je mi samozřejmě líto.
Jak je u Kateřiny Tučkové dobrým zvykem, i zde zvolila pro svůj román jako kulisu vlastního příběhu skutečné historické události, přičemž opět vybrala ne příliš frekventované téma. Zde šlo o historii církevních řádů a jejich činnost v době od skončení války do současnosti, kdy jako konkrétní kulisu zvolila autorka zapadlý ženský klášter v Bílé Vodě na pomezí českého Slezska a Polska. Kniha je velmi rozsáhlá, poslouchala jsem ji ve formě audioverze, pro kterou bylo jistě dobrým počinem zvolit vícehlasou interpretaci, což dodalo ději na plasticitě. Hlavní postava Leny mi nebyla příliš sympatická, skoro bych řekla, že opak je pravdou, ale v kontextu celé knihy nebyl naštěstí její příběh stěžejní. Citace soudobého tisku, různých protokolů a materiálů z vyšetřovacích spisů, které byly pro účely knihy upraveny, jistě vhodně doplnily román tohoto tématu, nicméně si nejsem jistá, zda v takto výrazném rozsahu to nebylo místy spíše až rušivé a na úkor vlastnímu příběhu. Vypravěčský styl autorky se mi líbí, znám jej už z předchozích knih Žítkovské bohyně a Vyhnání Gerty Schnirch. Již se těším na další knihu této autorky.
Jde o to jaká máte očekávání: kdo chce sci-fi vezme sci-fi, kdo chce knihu o ženách pro ženy vezme si ji jako chlap (někteří recenzenti:o), kdo chce číst o církvi vezme si... tuto knihu. NEUVĚŘITELNOU! KatkaT umí nechat tajemství na úplně poslední chvíli. Můžete spekulovat a stejně překvapí:o)) TOHLE muselo dát tolik práce, ALE stálo to za to, protože málokdo, jestli vůbec, se pustí do témat jako náboženství, katolická církev, postavení žen ve společnosti a v církvi, 50.léta u nás a po XI.1989.
Jakkoli jsou vloženy reálné zápisy, dopisy aj. nenarušuje to děj ani plynulost. Jen „musíte“ číst pomaleji, větší soustředění. ALE TAHLE kniha se nedá zhltnout. Není to o počtu stran. Jde o téma pro nás a pozor také o nás. Proto by se čtenář měl pozastavit, podívat se do svého srdce, jak vůči době, tak smyslu tohoto příběhu.
Nemyslím, že by zde bylo tolik postav v nichž se ztratíte, naopak jsou originální, charaktery se dostanou „pod kůži“ a všechny jsou „dotaženy“ do konce. Navíc vše má souvislost a nic autorce neuteklo:o)) Úžasné!!
Mini-poznámka: nejde jen o ty kdo se „pohybují“ v teologii či o katolíky, i když ti často „své“ termíny ani neznají. Sice lze užít internet, ale určité pojmy by zasloužily předložit zde v nějakém rejstříku, např. paruzie, synod, kanonické právo. Tak kdyby to bylo možné pro 2.vydání (určitě bude dotisk:o)
Kniha, u které jistě vím, že po ní za čas sáhnu znovu.
Tohle dílo mě už při čtení prvních stran uchvátilo barvitostí a košatostí vět, svou obrazotvorností. Byť jsem byla v první kapitole, kde se zpravidla ještě nic pořádného neděje, užívala jsem si autorčin spisovatelský um.
Kniha je o jeptiškách, a kdyby mi někdo před přečtením Bílé vody řekl, že mě právě takový příběh bude bavit, tak bych mu ani trochu nevěřila. Opravdu jsem netušila, jak akční život můžou jeptišky mít. :-D V knize se pořád něco děje a až do úplného závěru nestačíte zírat.
Příběh má jednu hlavní postavu – Lenu (a spoustu vedlejších, ale také velice důležitých) a ta se po pokusu o sebevraždu dostává do kláštera v Bílé vodě, aby si srovnala myšlenky a vymyslela, co ve svém životě dělat dál. Je zoufalá, nepřístupná, zahořklá a straní se ostatních. Lena se na klášterní život dívá skrz prsty. Jeptiškám nic nevyčítá, ale nechápe jejich životní styl. Přišla jen proto, aby se skryla, protože neví kam jít, neví co dělat.
V klášteře dostala na starosti zaneřáděnou knihovnu/pracovnu, a jak se tak probírá všemi těmi lejstry, seznamuje se s historií kláštera a jejich obyvatelek, která rozhodně není ani trochu nudná, ale to si už přečtěte sami.
Je už všeobecně známé, že je děj prokládán dopisy, zápisy ze schůzí, různým druhem hlášení atd. Příběh to občas zpomaluje a já musela knihu občas zavřít, protože už jsem byla unavená a nedokázala jsem se na takovou méně záživnou a náročnější pasáž soustředit. Ale zdůrazňuji, že i tento text je pro příběh důležitý! Bez něj bych prostě nechápala všechny souvislosti.
Kniha pro mě byla skvělým čtenářským zážitkem. Na historických románech se mi líbí, že se při jejich četbě člověk něco naučí, seznámí se s tématem, na které by v běžném životě nenarazil a je zase o něco moudřejší a má větší rozhled. Určitě knihu doporučuji. Na to jaká je to bichlička jsem ji přelouskala i s mým nedostatkem času opravdu rychle.
Dávám 5* z 5 – protože tohle je nejen skvělý zážitek, ale také kvalitně zpracovaná a naučná četba, trochu jsem váhala, zda nedat 4*, protože ty dopisy atd., byly občas náročné přelouskat… ale nejde to, málo která kniha vás bude takto bavit a zároveň se z ní tolik dozvíte o historii československé republiky za socialismu, a to je pro mě přidaná hodnota, která to všechno dožene.
Nevím, jestli je chyba ve mně nebo v knize. Svedu to na velká očekávání, která občas vedou k rozčarování...
Krásná kniha.
Možná to není veledílo, které spasí českou literaturu, ale v knížce je skoro všechno dobře. Není to genderová agitka, komunisti jsou ukázaní v celé své odporné nahotě, nějaké ty překvapivé ale uvěřitelné zvraty, i zázrak se stane. Čte se fajn, doporučuju.
Autorka napsala tuto knihu s vizi posbirat co nejvic tuzemskych oceneni za literaturu, co to pujde, coz se ji asi povede, ale neznamena to, ze kniha je dobra. Naopak, neni, je to dost velka slabota, po ktere za rok nestekne ani pes. Bohuzel, v nasi male zaprdene zemi nemame toho casu moc dobrych spisovatelu, kteri by meli co rict, tak to aspon dohaneji tyhlety snazive sprtky se svymi referaty a impotentni redaktori se ctenarskou zkusenosti nula jim za tyto skolni slohovky davaji oceneni, protoze prave leti genderova diskriminace ve prospech zen. 1 hvezda je az dost.
Náročné čtení, občas jsem se strašně rozzlobila - vědoma si toho, že většina postav má svůj reálný předobraz v historické postavě. Jak je vůbec možná, že se něco takového mohlo dít? Jak je vůbec možné, že měl někdo tolik vnitřní síly a veškeré útrapy dokázal zvládnout?
Bílá voda od Kateřiny Tučkové je bezpochyby jednou z největších literárních událostí tohoto roku u nás.
Sama jsem se na knihu těšila, jelikož jsem od autorky četla 3 její předchozí knihy. Po dočtení této novinky ale musím říct, že u mě stále vedou Žítkovské bohyně.
Bílá voda je skutečně veledílo, čítá bezmála 700 stran a vychází ze skutečných událostí.
Čtení to bylo nesmírně zajímavé a také dost náročné, jelikož příběh není nijak akční a navíc je doplněn o místy dost dlouhé dokumenty z archívů…
Takže ano, kniha je to skvělá, jen od ní rozhodně nečekejte to, co jste dostali v jiných autorčiných knihách.
Myslím , že mediální a čtenářské ódy na tento román nejsou na místě . Mne nijak moc nezaujal a ani jsem nebyl schopen knížku dočíst . To se mi už dlouho nestalo .
(SPOILER)
Ani se mi nechce sem přidávat miliontý pátý komentář, ale potřebuju si sama pro sebe zaprotokolovat, že hvězdičku strhávám za ty překombinované příbuzenské vazby.
A ještě s odstupem času dodatek: Myslím si, že kdyby toto byla prvotina Kateřiny Tučkové, tak by to byl zároveň její spisovatelský konec. Nebo by jí to Host před vydáním šeredně seškrtal, což by dílu dle mého prospělo. Knihu s takovou dávkou nečtivého materiálu si může opravdu dovolit jen dobře zavedená a populární autorka.
Pár týdnů po přečtení už ve mně tak intenzivně nerezonuje, což je na jednu stranu úleva, protože čtení to není úplně radostné. Co zůstává, je dobrý pocit z toho, že se někdo tématu s takovou pílí a pečlivostí věnoval, a že vytvořil příběh, ve kterém je všechno tehdejší i dnešní stále živé, a ač v naší chátrající paměti odsunuté, pořád bolestně skutečné. Byť někdy propletenost osudů hlavních postav připomíná svými zvraty Pytlákovu schovanku, tady se snáz věří tomu, že všechno má svůj skrytý řád diktovaný odněkud shora, a pro ty, kdo věří, je v něm všechno přesně tak, jak má.
Impozantní dílo. Odráží se v něm odhodláni, tisíce hodin dřiny a talent. Opakuji se, ale nedá mi to: Kateřinu Tučkovou považuji za nejlepší českou spisovatelku součastnosti.
Je to román, nikoliv skutečnost, ale je psán fantasticky a mnohé odkrývá a mnohé naznačuje. Všem doporučuji se do Bílé Vody a do Zlatých Hor zajet osobně podívat.
Tato autorka pro mne začíná znamenat záruku kvalitní literatury. Kdo si neudělal dostatečný obrázek o zvěrstvech komunismu po přečtení Žítkovských bohyní, ten má možnost to dohnat v Bílé Vodě. A díky přesahu i do porevoluční doby si někteří možná uvědomí, že Havlovo odpuštění všem bylo sice krásné gesto, ale někteří lidé by si zasloužili potrestat za svoje činy. Opravdu skvělá kniha podle skutečných událostí. Doporučuji všem.
Moje hodnocení není úplně objektivní, protože pocházím z Jeseníků, velmi mě zajímá pohraničí a v Bílé vodě i na Mariahilf jsme byli nedávno s partnerem a atmosféra těch míst se nás dotkla. Pro mě je tato kniha jeden z nejlepších románů, jaký jsem v poslední době četla. Někdy až mrazí v zádech z toho, co jsou lidé schopni dělat jiným lidem, jen pro odlišnost názorů, víry, ...
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Obdivuji autorku za to, kolik práce odvedla. Bohužel mi ale připadá, že zapomněla, že píše knihu a ne diplomovou práci. Chyběla mi tam vypravěčská lehkost. Nadšení většiny čtenářů nesdílím, bohužel. Po polovině knihy jsem se musela k dočtení nutit. Začátek byl ale nadějný. Škoda.