Bílá Voda
Kateřina Tučková
Literární událost v limitované edici s ilustracemi Jaromíra 99. Snad o žádném románu českého autora se v posledních letech nemluvilo tolik jako o dlouho očekávané Bílé Vodě Kateřiny Tučkové. Výpravná limitovaná edice jistě potěší všechny čtenáře této autorky, ale její provedení ocení také knižní nadšenci se smyslem pro design. Román nově doprovázejí černobílé ilustrace Jaromíra 99, který se ve své tvorbě opakovaně vrací do rodného prostředí Jesenicka a Rychlebských hor. Nikdo jiný nedokáže zachytit atmosféru zapomenutého kraje s pohnutou minulostí tak působivě jako on. Kniha vychází v celkovém nákladu 2 500 kusů. Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se zde skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi… Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Trochu náročnější čtení, ale stojí za to číst. Díky autorčiným dílům se čtenář dozví o zajímavých místech a s nimi spojených dějinách naší republiky.
Byla to dřina přečíst! Kniha je brilantní a je na ní poznat, že napsání byla dřina mnohonásobná. Děkuji autorce za její práci. Hvězd dávám 10!
Připojím se ke všem těm, kteří v románu postrádali duši.
Za precizní literární ztvárnění, za práci s jazykem, prameny nemohu hodnotit níže než na 4*. Trochu mě mrzí závěrečné rozuzlení týkající se toho, co vše je vlastně fikcí.... takže se vlastně necítím ani nijak obohacena. Naopak mám po více než týdnu radost, že knihu vrátím do oběhu. Nerada se ke čtení nutím a přemlouvám. Tady jsem musela.
Nebavilo mě to. Nejen pro to, jak příliš nesouzním s církví Jako takovou, ale především pro děj samotný. Pokud bych se soustředila jen na osudy jednotlivců, cítím až jakousi nezralou naivitu příběhu, která mi pak ne zcela koresponduje s tou zbývající suchopárnou dokumentární částí.
Výborná práce! Ani si nedokážu představit, kolik úsilí musela kniha autorku stát. Je to opravdu obdivuhodné. Díky.
Mám podobný názor jako "markoj". Docela přesně vystihla moje pocity při čtení. Dávám čtyři hvězdy, protože jako román se mi dějově zamlouval. A autorka to hned na prvních stranách uvádí.
Jsem z této knihy velmi rozpačitá. Tvářila se téměř jako literatura faktu, obsahuje spoustu "dobových" zpráv a zápisů, ale pak se člověk dozví, že i ty jsou "vymyšlené". Příběh na mě (věřící) nepůsobil uvěřitelně. Hlavní téma - proč žena nemůže být knězem - pro mě není téma a myslím si, že to ani není téma, které by nějak přispívalo k pronásledování věřících. To, že věřící byli v éře socialismu pronásledování, je fakt a myslím, že i bez té domyšlené, vyšroubované dějové linky by to bylo velmi zajímavé, obohacující, šokující čtení. Co je pravda a co fikce - toto mi na této knize asi vadí nejvíc - musela bych si sama dohledávat co je co, a na to nemám čas ani možnosti. Škoda, čekala jsem, že se dozvím, jak žily řeholnice, co je drželo, posilovalo, co se s nimi skutečně dělo. Místo toho je tu namíchaná fikce a fakta tak, že nevím, co si z toho vlastně vybrat...
Náročné, bolavé, nespravedlivé. Hrozná doba to byla. Knihu doporučuji k přečtení. Musíme si tahle zvěrstva neustále připomínat, abychom nedovolili jejich opakování.
Smekám před paní Tučkovou, že byla schopna něco tak velikého napsat a pustit se do takové ohromné badatelské práce. Fakta jsem i ověřovala. Některé věci byly přibarvené - jedná se o historický román - nikoliv odbornou publikaci. (Odborné knihy jsou mnohdy psány jazykem, který je pro toho, koho historie tolik nebaví velmi náročný) Na to ovšem autorka upozorňuje hned v úvodu. Obohacující dílo pro laika i začínajícího historika, který se chce vzdělat v dějinách české církve za totality. Postavy byly skvěle vykreslené a každá mě něčím zaujala. To jak se postupně odkrývala jejich minulost bylo opravdu fascinující. Do knihy jsem byla velmi hluboce ponořená. Čekala jsem ovšem, že ve mě zanechá pocit jakési prázdnoty -nebylo tomu tak, přišel pocit úlevy a klidu protože, věřím tomu, co mi kdysi řekl jeden skvělý kněz: Církev je společenství hříšníků.
A soudit nespravedlnost má právo jen Ten, který byl a Ten, který bude, Ten, který navěky je…
Mnoho lidí zde píše, že by chtělo škrtat a zkracovat nějaké historické pasáže. Myslím, že pro autorku není ten děj až tolik podstatný a spíše se snaží popularizovat historická témata, která nejsou tolik známa. Má vystudovaný doktorát na FFUK. Takže příběh je pro ni tou méně podstatnou linkou
Pro mě velmi silné téma. Jazyk i forma knihy jsou silnými zbraněmi autorky. Kniha mě doslova vtahovala do děje, v půlce knihy jsem si říkal, kam se to ještě asi dále posune a postupně autorka rozplétala a rozplétala osudy jednotlivých postav až finále. Myslím , že by se toto dílo mělo dostat mezi povinnou četbu, aby se nezapomělo...
Klobouk dolů před autorkou, která zpracování tohoto románu věnovala deset let. A také je to velmi znát. Dílo je celistvé, propracované do nejmenšího detailu.
I když "jakože dobové" zápisy, výtahy z archivu apod. děj zpomalovaly a občas mě odrazovaly od dalšího čtení, jsou pro pochopení celého textu a dějové linky, důležité.
Možná právě proto nedávám 5 hvězd, i když je kniha skvělá a stojí rozhodně za přečtení.
Čtenář se nesmí nechat hned na začátku odradit rozsahem.
(SPOILER)
Nejdřív se budu plácat rukou do čela a trochu láteřit. Fascinuje mě, jak valná většina lidí díky tomuhle románu objevila perzekuci církve za komunismu. Hergot, to v životě nedávali ve škole pozor, nic nepřečetli, nepřepnuli nikdy na Dvojku?! Ale tak aspoň pozdě než nikdy...
Text je hezky sestaven, obzvlášť se mi líbí ty jakože oficiální zápisy a zprávy.
Ale ačkoliv život píše sebeneuvěřitelnější příběhy, tady jsou ty osobní linky hodně románový! Hlavně jak se všichni našli... A Lenin příběh je moc na sílu tlačenej, aby pro čtenáře hledala a nacházela... Prostě mi to připadalo v tomhle ohledu lehce trapný.
Celkově tedy záslužný počin, ale já se raději podívám na ČT i-vysílání na dokumentarní seriál Zakázaný bůh nebo jemu podobné.
Tak těžké a bolavé téma, napsané s takovou lehkostí. To Tučková umí. Musím říct, že tenhle příběh se mi z děl Kateřiny Tučkové četl nejhůř a líbil se mi nejméně. Od poloviny knihy jsem si musela před pokračováním ve čtení dávat pauzy a vždy to odlehčit nějakým jiným příběhem. Přesto všechno je téma ženských řeholnických řádů v domě komunismu velmi zajímavé. Po přečtení jsem si samozřejmě googlila klášter i poutní místo a mám v plánu je v létě navštívit.
Mám rád, když knihu dočtu a odcházím s úsměvem na tváři. V mém případě spíš - jdu spát s úsměvem na tváři a přesně to ve mně vyvolala poslední kniha paní Tučkové. Navíc mě přiměla najít si reálie o naší méně známé historii skryté církve, klášteře Bílá voda a poutním místě Mariahilf. Kniha tedy určitě má přesah. Skoro by se zdálo, že to je na pět hvězdiček, ale co dle mého toto dílo malinko sráží, jsou již jinými čtenáři zmíněné, nekonečně dlouhé spisy, kterých na mě bylo prostě až moc. Někdy je méně více. I přes to všechno je kniha skvělá, čte se výborně a můžu jen doporučit. A teď už se půjdu začíst do něčeho odlehčenějšího :)
Autorovy další knížky
2012 | Žítkovské bohyně |
2022 | Bílá Voda |
2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
2014 | Fabrika |
2018 | Vitka |
Knihu jsem právě odložila, konečně se mi ji podařilo po dlouhé době dočíst. Prvních asi 150 stran jsem měla značný problém přelouskat, ale ani poté mě příběh nedokázal zcela pohltit a vtáhnout do děje. Jako celek na mě tedy bohužel toto dílo nezapůsobilo, některé pasáže a linky mi nadto připadaly překombinované a uměle naroubované, duchovní rovina pak jako věřícímu člověku vcelku toporná a stěží uvěřitelná. Zpočátku jsem měla z osobních důvodů také problém s přenesením poutního místa Mariahilf k Bílé Vodě, nicméně až po zaklapnutí knihy mi došlo, jak se spojení těchto míst vzhledem k popisovaným událostem přímo nabízelo.
Oceňuji tak zejména poctivou přípravu autorky a také rozšíření povědomí o likvidaci řeholních řádů a klášterů.
Z děl autorky to u mě však zatím vyhrávají uvěřitelnější "Žítkovské bohyně".