Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509778/bmid_bila-voda-limitovana-edice-Iep-509778.jpg
4
2854
2854
Literární událost v limitované edici s ilustracemi Jaromíra 99. Snad o žádném románu českého autora se v posledních letech nemluvilo tolik jako o dlouho očekávané Bílé Vodě Kateřiny Tučkové. Výpravná limitovaná edice jistě potěší všechny čtenáře této autorky, ale její provedení ocení také knižní nadšenci se smyslem pro design. Román nově doprovázejí černobílé ilustrace Jaromíra 99, který se ve své tvorbě opakovaně vrací do rodného prostředí Jesenicka a Rychlebských hor. Nikdo jiný nedokáže zachytit atmosféru zapomenutého kraje s pohnutou minulostí tak působivě jako on. Kniha vychází v celkovém nákladu 2 500 kusů. Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se zde skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi… Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Mapuje velmi zajímavou a opomíjenou oblast naší historie, o které se vůbec nemluví. Což velmi oceňuji, protože např. téma 2. sv. války, koncentračních táborů apod. je naopak dost omílané. Jen některé odbornější části na mě byly příliš ale naštěstí jich nebylo moc. 4,5*
Kniha, kterou jsem čas od času musela vždy na chvíli odložit, protože příběhy a popsané situace byly zkrátka tak silné a skutečné, že bylo těžké pokračovat ve čtení. Ještě dlouho ve vás zůstane ta pachuť po 50. letech a všeho toho, co si dnes jen stěží dovedeme představit. Díky autorce mám jasnější povědomí o vztahu církve a státu v daném období. O Bílé Vodě a internačních klášterech jsem neměla příliš velké povědomí, ale díky paní Tučkové se toto výrazně změnilo a přivedlo mě to k její další knize Žítkovské bohyně. Všem doporučuji, jazyk autorky je čtivý a založený na skutečných příbězích pamětníků a míst.
vynikající knížka... ze začátku jsem se nemohla začíst, ale potom jsem se zase musela přemlouvat jít spát :-) mám ráda děj, který je inspirován podle skutečných události a můžu se takto dozvědět něco z historie ČR.
Knihu jsem si plánovala přečíst už delší dobu, protože má výborné hodnocení a také proto, že jsem v minulosti četla od Kateřiny Tučkové Žítkovské bohyně, které mě ohromily. Zpočátku se mi kniha četla opravdu dobře, líbil se mi námět, historické souvislosti mě zaujaly. To však vydrželo asi do 360 stránky, pak se mi to zdálo hodně zdlouhavé a knihu jsem odložila. Mezitím jsem přečetla 2 jiné knihy, ale nedalo mi to a později jsem se k Bílé Vodě zase vrátila. Konec byl zajímavý a mělo to spád, který mi v prostřední části příběhu chyběl. Hodnotím 3 hvězdičkami.
Zajímavé téma je zpracováno ve velkém množství informací. Začátek knihy byl zajímavý, ale pak se začal vytracet náboj a fakta byla na četbu hodně náročná. Závěr knihy mne opět bavil, ale celá kniha byla hodně obsáhlá a mnohdy přeplněná ne úplně důležitými fakty, která jsem louskal, abych se dobral konce.
Knížku Bíla voda jsem dostala k narozeninám. Neplánovala jsem si ji koupit a už vůbec ne číst. Tak jsem ji jen prolistovala a dala do knihovny. Ale letos jsem ji znovu vytáhla a začala číst. A četla a četla. O tom, že nejzákeřnější podstatou zla je, že mívá často tvář tak laskavou či blízkou, že člověka nenapadne z něčeho ji podezřívat. Tato knížka je o víře a zlu, o boji za svobodu, o boji proti nespravedlnosti. Hlavní hrdinka Evarista ví, "Aby se člověk osvobodil, aby mu narostla křídla, musí se nejdřív octnout na samém okraji propasti." Lena, se na kraji této propasti již ocitla, podaří se jí najít novou cestu? Pozná, že někdy musí něco zemřít, aby se mohlo něco nového narodit?
Prolínání současnosti a minulosti bylo dobře promyšlené a na závěr vše do sebe zapadlo.
Bylo to náročné čtení, obdivuji autorku za velkou práci, která byla na knize vidět.
Ve čtení mi pomohlo, že jsem si nejdříve přečetla "Poznámku k historickým reáliím" v závěru knihy. Protože jinak bych vše brala jako skutečnost, a ne jako částečně pravdivý a částečně fiktivní příběh.
Mám v oblibě silné knihy, ale k této jsem přistupovala s mírnou obavou, zda-li se zvládnu prokousávat takovým množstvím úředních listin, korespondencí a pro mě úplně neznámými církevními výrazy, a přiznávám, že jsem se kolikrát musela opravdu hodně soustředit, abych nečetla jen tak zbůhdarma, ale abych i to, co čtu, opravdu vnímala. Jsem ráda, že jsem vydržela, neboť téma náboženství v době komunismu pro mě bylo dosud neprobádané. Obdivuji autorku, že si dokázala nastudovat ohromné množství informací, které následně zakomponovala do povedeného příběhu ze současnosti. Bílá Voda od Kateřiny Tučkové pro mě byla opět příjemným počtením, stejně jako všechny ostatní knihy od této autorky, které jsem dosud přečetla.
Zajímavé téma a spousta odvedené práce po archivech je důvod, proč "se skřípěním zubů" dávám 3 hvězdičky. 50,01%. Vlastní autorčin přínos takovémuto tématu, dle mého názoru, příliš popularizaci takto silného tématu nepomohl a historickými dokumenty prolínající se příběh je nepoutavě psaný a místy přehnaně ambiciózně temně senzační. Po skvělých Žítkovských bohyních jsem OD AUTORKY čekal daleko více. Omlouvám se za upřímnost.
Bílá voda, obec, zázračný kout pohraničních Zlatých hor, ležící pod horou Mariahilf, místem zázraku, cílem mnoha poutníků. Na začátku 15.st. zde rytíř von Maltitz nechal postavit kostel Panny Marie Pomocné a klášter, kam přivedl první řeholnice. Román inspirovaný skutečnými událostmi nás přivádí do těchto míst roku 1950, kdy komunistický režim v rámci Akce Ř zde v rozpadlém klášteře vtěsnal 400 nevěst Kristových. Historie odkrývající perzekuci řeholnic se prolíná se současností, s krutým osudem Leny, Magdaleny Lagnerové.
Silná kniha se složitým a těžkým tématem. Poskytla mi další pohled na církev utlačovanou a skrývanou v době komunismu, na mě neznámou roli katolické kněžky či přesah Anežky České. Příběh má několik linií děje, které ho propojují a jsou doplněny autorskými texty a dobovými výpověďmi. Přiznám se, že jsem některé proletěla rychlo četbou :-) Kéž by každý problém dosáhl spasení a měl šťastný konec.
Čtení mi dalo zabrat. Původně jsem plánovala dát čtyři hvězdy, ale to jednoduše není možné, už jen z toho důvodu, jak je dílo promyšlené a sepsané do posledního detailu. Je vidět, že autorka nad tím strávila roky života a dalo jí to určitě zabrat. Úřední dokumenty mě většinou nebavily, ale byly stěžejní pro pochopení celkového příběhu a jsem ráda, že jsem je nepřeskočila. Já jako naprostý laik netuším, co vše je smyšlené a co naopak založené na pravdě, ale věřím, že velká část je opřena o pravdivé prameny a svědectví. A věřím, že autorka nám dala ve své próze hodně nahlédnout i do toho, co se skutečně stalo. Je z toho jasně vidět, jak autorka dokázala bravurně nastudovat vše, co se týká žen v církvi a tématu Bílé Vody, a ještě k tomu vymyslet sepsat smysluplný příběh. Opravdu klobouk dolů.
Po nejčtenější české knize roku 2022 jsem musel sáhnout. Těšil jsem se velmi. Předně obdivuji jak dílo drží pohromadě přes to kolik žánrů se v ní kombinuje. Byť fiktivně setkáme se s prózou, reportáží, novinovými články, korespondencí, úředními dokumenty. Čte se to velmi plynule a hezky. Ale občas mi lezl na nervy až příliš květnatý jazyk a věčné utrpení hlavních postav a nic než utrpení. Také některé situace byly až příliš neuvěřitelné, zejména v závěru. Jinak chválím téma, moji pozornost strhlo velmi, četl jsem s otevřenou wikipedií.
Naprosto skvělá kniha. Silný příběh, výborné téma, které mě fakt zasáhlo. Několikrát jsme měla "uau moment" a googlila reálie. Jen ten konec byl jako když utne. Ale s konci já mám věčný problém, takže dávám 5 z 5 :)
(SPOILER) První půlka mě přišpendlila ke knize na dlouhé hodiny, možná místy s otevřenou pusou. Silné, kruté, nepochopitelné...Jakmile se ale začaly odhalovat souvislosti a další a další (místy předvídatelné), čtenář je vystaven WTF momentům a za mě tato "odhalení" dost ubírají knize na uvěřitelnosti a síle čtenářského prožitku. Každopádně je to kniha, která nekončí s dočtením poslední stránky a KT patří má hluboká poklona.
Jak jsem se na tuto knihu těšila, tak mě i zklamala. Pro mě až nadbytečně moc stránek (a to mi normálně nevadí "tlusté" knihy). Také jsem čekala, že se celá kniha bude věnovat internaci sester a jejich pobytu v klášteře. Součásná linka s Lenou mi tam vůbec neseděla, navíc když vezmu členy její rodiny, které se postupem času "objeví". Až moc náhod na jednom místě. Také "zázračná" napravení určitých osob mi do knihy moc neseděly. Je možné ale že jsem tak kritická jen protože Bílou Vodu znám a jsem trochu zaujatá. Samozřejmě s tím, co se za komunismu dělo, nesouhlasím, přestože nejsem věřící.
První dvě třetiny knihy Bílá Voda jsou v podstatě literaturou faktu zabalenou do příběhu. Obrovský respekt k paní Kateřině Tučkové, musela si nastudovat velké množství podkladů a reálií. I za to dávám pět hvězdiček.
V poslední třetině knihy se poměr obrací a příběh dostává spád. Osudy hlavních postav jsou všechno jen ne snadné a bezstarostné. Navzdory popisovaným hrůzám Bílá Voda v čtenáři nezanechává pocit beznaděje. Celou knihou se táhne myšlenka, že pokud je člověk spravedlivý a stojí si za svým svědomím, stává se vnitřně neporazitelný a vítězí navzdory utrpení i smrti .
Kniha je skvělá, záběr a autorčina znalost látky ohromující. Kromě motivů, které jsem v příběhu očekávala (likvidace náboženského života komunisty, disfunkční rodinné vztahy) mě zaujal akcent na otázku postavení žen v církvi.
Velmi dobře napsaná kniha! Místy trochu těžká, ale celek je opravdu povedený. Dobře zpracované téma.
Chvíli jsem váhal, ale nelituji. Je to opus magnum a pro mě úplně zásadní příspěvek k dějinám komunistického teroru v ČSSR zaměřeného na křesťanky. Zároveň bude ta kniha důležitá pro všechny hledající - ty, o kterých mluví Halík v knize Vzdáleným na blízku: všichni, kteří v něco věří, ale není pro ně přijatelná institucionalizovaná víra tak, jak ji předvádí u nás katolíci. Osobně si cením především hlavního motivu knihy, tedy příběhů boje o zachování zdravého rozumu a víry v člověka uprostřed strašlivých podmínek komunistického teroru. A taky samozřejmě mnoha příběhů osobních přerodů ve stylu obrácení Sv. Pavla na víru: tohle téma laické veřejnosti ještě nikdy nikdo nepodal tak srozumitelně a poutavě jako Tučková.
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
SMEKÁM před autorkou, jak pojala tak originální téma inspirované skutečnými událostmi. Vůbec se nedivím rozsahu románu, který čítá 688 stran. Autorka totiž dokázala přiblížit život řeholnic v klášteře Bílá Voda od padesátých let až po současnost.
Totalitní režim shromáždil řádové sestry do pohraničí a spoléhal, že tam postupně, ukryté před zraky veřejnosti, časem vymřou. Přestože ne všechny motivy odpovídají realitě, i tak vůbec nepochybuji o tom, že život tamějších obyvatelek kláštera byl krušný. Některé z nich byly mučené ve věznicích, většina nasazena na nucené práce, které hraničily s týráním a nechyběly fyzické útoky za účelem zastrašování… přesto všechno ženám nechyběla síla vytrvat a bojovat s překážkami, které jim režim nachystal. Jejich odhodlání a víra byla úctyhodná, stejně tak síla pomáhat tomu, kdo potřeboval.
Autorka psala román s přestávkami celých 10 let, v každé kapitole je vidět ta titěrná práce nashromážděných informací. Dle rozhovorů, které poskytla, čerpala nejen z archivů, ale mluvila s mnoha pamětníky a dokonce i nějaký čas v klášteře pobývala.
Přiznávám, že čtení knížky mi dalo zabrat. Nejen, že jsem se knihou potýkala dobrých 14 dnů, ale právě informace a děj ukrytý na stránkách mi nedovolil číst rychleji, na čtení jsem se potřebovala skutečně soustředit. Příběh jako takový je poutavý a čtivý, ale je proložen mnoha fakty, církevními korespondencí a jinými historickými dokumenty, kdy mé nadšení ve čtení uvadalo.
Ale v těch momentech bylo i pár světlých okamžiků, které mě nakoply číst dál.
⬇️Loučím se slovy biskupa Felixe.⬇️
„A kdo tomu nerozuměl, ať si to vymodlí!“