Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509778/bmid_bila-voda-limitovana-edice-Iep-509778.jpg
4
2854
2854
Literární událost v limitované edici s ilustracemi Jaromíra 99. Snad o žádném románu českého autora se v posledních letech nemluvilo tolik jako o dlouho očekávané Bílé Vodě Kateřiny Tučkové. Výpravná limitovaná edice jistě potěší všechny čtenáře této autorky, ale její provedení ocení také knižní nadšenci se smyslem pro design. Román nově doprovázejí černobílé ilustrace Jaromíra 99, který se ve své tvorbě opakovaně vrací do rodného prostředí Jesenicka a Rychlebských hor. Nikdo jiný nedokáže zachytit atmosféru zapomenutého kraje s pohnutou minulostí tak působivě jako on. Kniha vychází v celkovém nákladu 2 500 kusů. Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se zde skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi… Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Souhlasím, skvělá kniha, skvěle zpracované téma a protože jsem poslouchala audio, musím říct, že to byla jedna z nejlépe čtených knih, co jsem kdy poslouchala.
Za mě naprosto skvělá kniha, srovnatelná s knihami Žítkovské bohyně
a Vyhnání Gerty Schnirch.
Velmi potřebná kniha mapující (byť románově) boj komunistiů s církvemi, čte se sama.
Bez pár menších přeskočení jsem to nezvládl a proto o hvězdičku méně. Jinak klobouk za to, že tohle dokáže dát někdo dohromady.
Perfektní čtení. Přesto že je to rozsáhlý román, tak se výborně čte včetně vložených dokumentů, i když nejsou autentické. Výborně popsané prostředí, které moc lidí nezná, jakož i problému tajného svěcení. Desetiletá práce se opravdu povedla a nezbývá než se těšit na příští dílo a doufat, že se to třeba povede v kratším termínu.
Po Žitkovských bohyních jsem Bílé vodě moc šancí nedávala. Ale kniha mě příjemně překvapila. Tentokrát se mi líbilo i prokládání příběhu historickými dokumenty, neboť dokreslovaly celou linii příběhu. Kniha je zajímavou sondou do života jeptišek, kam nemá moc lidí šanci nakouknout. Ke konci knihy se vše spojuje a kniha je opravdu výborně napsaná.
Mnohem více mě bavil příběh jako takový než teologické rozbory. Chápu, že to bylo potřeba k dokreslení atmosféry a obrazů celého příběhu.
Ovšem občas to bylo náročné. Co mě z toho vyplynulo, že zlo je zlo i jakémkoliv kabátu.
Ač jsem se opravdu snažila, nepodařilo se mi do knihy začíst. Je rozvleklá, ke konci už jsem hodně přeskakovala (čtení dlouhých úředních dokumentů je za trest). Dočetla jsem ji jen proto, že mne zajímal životní příběh hlavní hrdinky. Téma zajímavé, ale pocity smíšené.
Mám pro české autorky slabost. A slabost mě také postihla, když jsem viděla, jak je tahle knížka tlustá, myslela jsem, že ji budu číst věky. Je to dobrý, zvládla jsem to na svoje poměry slušně. Prvních sto stran jsem se nezačetla. No a mezi stranami 250 a 260 jsem měla v jednu chvíli neuvěřitelnou změť pocitů (překvapení, úzkost, na zvracení a lítost), což mě hodně překvapilo, to se mi dlouho nestalo. A pak se mi četlo samo. Až na nějaké drobnosti jsem závěr knihy tušila tak od třetiny, za což je tedy ta jedna hvězda dolů, ale rozhodně to knize neubírá na kvalitě! Za mě lepší než Žítkovské bohyně, ale Vyhnání Gerty Schnirch u mě vede.
Mám moc ráda tuto autorku a ani tento příběh mě nezklamal. Jediné co bych knize vytkla jsou místy rozvleklá místa a příliš "ukousnutý" konec.
Wauuu… uzasna kniha, i kdyz na cteni je potreba se opravdu soustredit a premysle pri tom… mam moc rada i ostatni knihy p. Tučkové a tak jsem vedela, ze i tato me nezklame… a nezklamala, jdete do toho. Velka poklona autorce, za knihou je videt obrovsky kus dobre odvedené práce.
Kniha se četla trochu obtížně, protože je prokládaná mnoha "historickými dokumenty" - výpověďmi na STB, novinovými články, zápisy ze schůzí...
Díky tomu tempo plynulo trochu pomaleji, ale zároveň kniha získala na autenticitě.
Byť v knize nevystupují reálné historické postavy, autorka se mnoha velmi silně inspirovala a kniha tak, troufám si říct, velmi přesně vystihuje atmosféru doby.
Jakkoli nejsem fanda katolické církve, s jeptiškami a zejména se statečnou Evaristou nešlo, než se ztotožnit a spolu s nimi trpět i radovat se.
Úžasná a hluboká kniha, kterou budu ještě dlouho vnitřně zpracovávat.
Kniha je bezesporu další úžasný autorčin skvělý počin. Smekám pomyslný klobouk, protože toto vše nastudovat, prostudovat, pročíst, vypátrat…to opravdu muselo zabrat neskutečně moc času a energie. Autorka umí tvořit opravdu originální a velmi kvalitní romány. Pouze bych možná v knize ubrala na vložených dobových dokumentech (reálných či smyšlených - to ví sama autorka), ale občas toho bylo až zbytečně moc a “rušilo” to plynutí té více románové linky. Čtení z Tobiina deníku a příběhu Leny mě bavilo nejvíc. Každopádně se jedná o knihu, kterou lze určitě doporučit. Díky ní jsem se toho dozvěděla mnoho o nelehké situaci křesťanů a především řeholnic v dobách komunismu.
Na Bílou vodu jsem se strašně těšila. Ač mě trochu zarazila její tloušťka, tak jsem se do ní pustila po hlavě aniž bych si vůbec přečetla anotaci. Proto jsem prvních asi 50 stran absolutně tápala a topila se v nepochopení. Pak kniha začla mít spád, chytla mě a vždycky jsem si užívala dobové přepisy zpráv a dopisů zkombinované s vyprávěním se současnosti. Ta jazyková a stylistická stránka byla neskutečná a za to opravdu smekám. V první polovině se mi navíc velmi líbila linka s potraty a tím, že vlastně jejich legalizaci prosadili komunisté a ČR byla v Evropě jednou z prvních zemí (v SSSR dokonce legalizovali potraty 1918). To mi přišlo skvěle vystižené a zajímavě předestřené i z korespondence a zápisů dobových zpráv. Ve třičtvrtině knihy mé nadšení ovšem upadalo, děj se začal točit v kruhu a pomohlo tomu jen rozkrytí osobní tragédie Leny. Tu ubranou hvězdičku dávám za ten konec, který jsem pak tak nějak přežila, ale vůbec mě nezaujal.
Nad touto knihou se nedá mlčet.Příběh,který má několik rovin k přemýšlení.nejdříve úzce zaměřené vyprávění o útisku a teroru prováděném komunisty proti ženským řeholním řádům.Ponižování,mučení,znásilňování.O tom,jak se komunisti snažili rozdrtit jejich způsob života,víru.Tichý boj a vzpoura sester proti novému ,,náboženství" ,komunismu.A potom se příběh rozvine.Místo podpory z Vatikánu je papež sráží zase na dno.Na konci románu ale vidím světlo.Je to čas,který dává naději,že i řeholnice se budou moci stát kněžkami.Romány paní Tučkové jsou o patriarchální společnosti.o tom,že ženy jsou lidé druhého řádu ať se jedná o totalitu komunistickou nebo katolickou . a nakonec i v současné demokracii.Říká se že 21 století bude stoletím žen.Vypadá to,že pokud jde o literaturu, se tak už děje.Po téhle knize mě už asi dlouho nic tak neuspokojí jako čtenáře.Rozhodně román Bílá voda bude stát v mé knihovně vedle Feuchtwangera a Waltariho.To jsou autoři ke kterým se dá vracet celý život.Stejně jako oni Tučková nepotřebuje vyplňovat děj vatou pofiderních sexuálních scén.Novinka pro mě byla,že jsem si některé postavy a organizace mohla dohledat v průběhu četby na internetu.Moc mi to pomohlo,protože děj byl tak strhující,že jsem kromě Leny měla tendenci věřit,že všechny postavy jsou reálné.Paní Tučkové skládám za tento román nejhlubší poklonu a díky.
Nejsou to Žítkovské bohyně ani Gerta, ale Bílá voda. Mnohovrstevnaté dílo, které se dá číst jako příběh o emancipaci žen, obrodě církve, životě v řádu, komunistickém Československu i jako příběh o lásce k bližnímu a nápravě chyb. A to vše vystavěno na skutečných událostech. Je toho hodně, možná pro někoho až příliš. Ale je to špatně?
Moje ztracené hodiny a dny a autorčiny roky...
Prvních 400 stran mě nebavilo vůbec, rozvláčná pojednání o každém nádechu a výdechu. Poté začala mít kniha jakýs takýs děj, ale nadšení z mé strany se prostě nekonalo. Knize by vůbec neuškodilo dramatické zeštíhlení.
Chápu, že je to zřejmě životní dílo a respektuji ohromné množství práce a sběru dat, ale spíš z toho cítím trochu megalomanii a opojení každým slovem.
Nepotřebuju si hrát na rádoby pseudointelektuála, abych dokázala říct, zda si mi něco líbí či nelíbí. A taky mám dostatečný klid na duši, abych to klidně řekla :-)
Kniha je objevná a zajímavá. Oceňuji velké množství odvedené práce - načtených podkladů a lidských příběhů, stejně tak napínavé a čtivé zpracování. Knihu rozhodně doporučuji.
Tak jsme se konečně dočkali dlouho chystaného nového románu spisovatelky. Teď už to dlouhé čekání chápu, je evidentní, že autorka si dala velkou práci s hledáním historických pramenů. O internaci jeptišek a rušení jejich řádů komunisty jsem už něco slyšela, ale ne takto podrobně a je dobře, že se někdo věnuje i těmto událostem. Bývalá novinářka Lena se před svou osobní tragédií ukryje právě v klášteře, kam byly sestry v 50. letech převezeny (ani to ale komunistům nestačilo a neustále jim házeli klacky pod nohy i na tomto odlehlém místě v pohraničí) a dozvídá se o jejich osudech od těch, které ještě žijí, z deníku bývalé matky představené, dopisů a úředních dokumentů. Místy mi to trošku připomnělo Šifru Mistra Leonarda, protože řád, kterému se autorka věnuje především (byť smyšlený) povoloval dělat kněze i ženám, takže neměly proti režimu moc zastání ani ve vlastní církvi. Je to ale mnohem depresivnější čtení, někdy už na mě těch osobních tragédií a bezpráví bylo až moc (vzhledem k té době se to dá pochopit, ale spisovatelka nedopřává klidu ani současným postavám), proto nedávám plný počet a možná by čtenář i ocenil nějaký hlubší dovětek o tom, co je pravda a co fikce (něco málo je na konci), já jsem si to pak sama vyhledávala (např.jak to vlastně bylo s ostatky sv. Ludmily). Každopádně výborně řemeslně zvládnuté dílo, které se ačkoli má víc než 600 stran čte samo (jen ke konci jsem už trochu zrychlila u všech těch úředních dokumentů a článků z tisku) a už teď jsem zvědavá, čemu se bude autorka věnovat příště. Hodnocení: 4,5/5.
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Úžasné čtení!