Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509778/bmid_bila-voda-limitovana-edice-Iep-509778.jpg
4
2854
2854
Literární událost v limitované edici s ilustracemi Jaromíra 99. Snad o žádném románu českého autora se v posledních letech nemluvilo tolik jako o dlouho očekávané Bílé Vodě Kateřiny Tučkové. Výpravná limitovaná edice jistě potěší všechny čtenáře této autorky, ale její provedení ocení také knižní nadšenci se smyslem pro design. Román nově doprovázejí černobílé ilustrace Jaromíra 99, který se ve své tvorbě opakovaně vrací do rodného prostředí Jesenicka a Rychlebských hor. Nikdo jiný nedokáže zachytit atmosféru zapomenutého kraje s pohnutou minulostí tak působivě jako on. Kniha vychází v celkovém nákladu 2 500 kusů. Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se zde skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi… Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Už dlouho jsem nebyla z nějaké knihy tak rozpolcená. Tak jako jsem držela palce jeptiškám z románu, které bojovaly proti zlu systému za něco čistého a krásného, tedy církev laskavou i pomáhající, stejně tak jsem si přála, aby se autorce knihy vyvedl i řemeslně úžasný román. Ale stylové “jedno brdo” při různých vypravěčích i formách (deník nebyl moc deník), cimrmanovské zvraty (nejsem tvá dcera, jsem tvůj otec) i nejasná hranice mezi realitou a fikcí, byly místy hodně iritující. Taky mi přišlo, že knize v přesvědčivosti ublížily i zázraky. Žádná bouře podle mě neodnese naráz a natrvalo všechen hněv…
... na knihu jsem se těšila, začala jsem číst krátce předtím, než jsem se na Světu knihy účastnila besedy s paní autorkou. Ta se věnovala dlouhých deset let pátrání po tom, jak se tehdejší režim choval k ženám a církvi. Příběh Leny i dalších sester se mi líbil. Už méně jsem vstřebávala dochované dokumenty z té doby. Určitě to ke knize patří, má to svůj význam, ale pro mne složitejší.
Román Bílá Voda se mi opravdu moc líbil. Jednalo se totiž o úplně jinačí styl knihy, než který čtu běžně - velmi se mi líbilo mixování minulosti s budoucností nejenom pomocí retrospektivního vyprávění postav, ale také pomocí zápisů ze schůzí či výňatky ze zpráv či deníků. Díky tomu jsem nemohla přestat číst, protože jsem nutně potřebovala vědět, co se stane v další kapitole.
Trochu mě však mrzelo, že úplně nešlo rozponat, co je ještě založeno na reáliích a co už je autorčinou fantazií. O Akci Ř jsem sice dodnes neměla ani ponětí, ale i tak mě mrzí, že kniha se z větší části zakládá na fikci. Autorka sice na začátku knihy zmiňovala, že nechtěla knihu o historické události jako takové, nýbrž že se má jednat o román, nicméně si myslím, že když se jednalo o tak dlouho připravovanou knihu (podklady autorka dávala dohromady 10 let), mohlo v ní být té reálnosti o něco více.
Jinak je ale kniha velmi zdařilým počinem, jen mě trochu rozčilovalo nadměrné používání spojovníků, které byly ve spoustě případů naprosto zbytečné a být tam nemusely - v hlavě mi totiž při čtení vytvářely zbytečné pauzy.
Inu, velmi mě zaujala a překvapila. Tím, že mě dokázala naklonit k oblasti, ke které jsem spíše neměla blízko. Ale s přibývajícím časem se mé nastavení mění a Bílá Voda přišla nejspíš v pravou chvíli. Dneska jsme si v autě povídali o lecčems, taky teda, co čteno nebo přečteno. Hutné téma. A ten hovor mne dovedl k závěru, že nebude trvat dlouho a po knize sáhnu znovu. Ale teď se zápisníkem a tužkou, ty se budou hodit na výpisky pojmů, v kterých nemám úplně jasno.
Nezbývá, než paní Tučkové poděkovat za odvedený kus pořádné věrohodné práce. Knihou mě moc potěšila a přesvědčila, že v dnešním brakusvětě občas zasvítí drahokam.
Kniha, kterou jsem si přes všech 688 stránek užila. Líbilo se mi propojení osudů hlavních hrdinů, s náhledem do sporů mezi církví a režimem komunismu. A taky rozkol mezi Vatikánem a církví v Čechách za dob komunismu.
Za mě velice silná kniha a odvedený obrovský kus práce autorky.
Akorát bych uvítala vysvětlivky k latinským slovům užitým v textu a k některým církevním pojmům.
Bílá voda je uměleckým ztvárněním represí komunistického režimu vůči církvím a řeholnicím klášterů z období padesátých let minulého století až po přetrvávající nenávist v současné době,jež je semenem,které se povedlo komunistům úspěšně do společnosti zasít a vydává stále plody. Je nutno ovšem dodat,že někteří představitelé církví jim v tom pomáhali.
Čtenářsky jsem byl spokojen,četlo se mi dobře,postavám jsem fandil a spoluprožíval utrpení a nenáviděl komunisty a jejich primitivnost a hrubost,ve fiktivních dokumentech jsem neměl problém se vyznat. Sympatické mi bylo,jak se osudy lidí přicházejících do Bílé Vody proměňují,bolestně ale k lepšímu,i když těžšímu úkolu v plánu,řekněme,Nevysvětlitelného.Autorka jako by při vytváření postav ze skutečných osudů tento plán i jeho zahlédla.
Ale zároveň se ztotožňuji s některými komentáři,které vytýkají například "přešlechtěnost",nebo nepochopení úlohy žen v církvi,podsouvání myšlenky svěcení žen v církvi,a nakonec že se jedná o tzv. "biederemeier román",čili román,který má ke skutečnému románu daleko.
Osobně se mě víc než Bílá voda dotkla kniha:"Byly jsme tam taky ",připadá mi ryzejší a údernější.
Bílou vodu bych viděl jako úvodní čtení k literatuře faktu o tomto temném období našich dějin.
A jako poctu pronásledovaných komunisty.
Tučková prostě umí. Čtivý příběh, historicky podloženo, vhled do církve a světa řeholnic. Některé pasáže byly náročnější na čtení, ale dostala mě autentičnost dokumentů a dopisů, z toho až mrazilo. Parádní kniha.
Tohle byla jízda. Sice je to bichle, ale bavilo mě to od začátku do konce. Román pojednává o utlačování jeptišek za totality. Takže pokud vás podobná témata zajímají, zklamaní asi nebudete. Obtíž vidím jen v tom, že je kniha prolnutá nejen vzpomínkami a současností, ale také úředními dokumenty, které se hůře čtou. Na druhou stranu to ale přidává na autentičnosti. Příběh sám o sobě jede od první stránky, ke konci je to možná trochu překombinované, ale nevadí.
S čím já ale osobně bojuju nejvíc u románů založených na faktech, je ta tenká hranice mezi skutečností a fikcí. Tučková to totiž vykresila tak dobře, že bez googlu nemáte tu hranici šanci poznat.
Asi po 120 stran odloženo. Resp. knihu vracím majitelce a už ji číst nebudu. Možná to bude kniha roku, ale ne pro mně. Nedočteno a tedy nehodnotím.
Je mi líto,ale knihu odkládám nedočtenou. Tak jako v poslední době, jsem si asi v polovině uvědomila,že mě kniha přestává bavit. Myslím,že míň je někdy víc. Kdyby se plně věnovala jednomu pohledu na pohnutou dobu 50. let a nepletla sem současnost mohlo to být zajímavější.
Samozřejmě je to jen můj názor a zřejmě bude menšinový ,takže nenechte se odradit a dejte se dočtení .
Spočiatku som mala obavy ako dlho budem túto vyše 800 stranovú knihu čítať, a ako dlho mi vydrží pozornosť a záujem o príbeh v nej napísaný. Ale obavy sa nenaplnili a klobúk dole pred premysleným spôsobom postupného odhaľovania príbehu, posúvania deja cez denníky, listovú korešpondenciu, dialógy a paradoxne cez návraty do minulosti. Bíla voda je ďalšia skvelá autorkina kniha, ktorú odporúčam prečítať.
Na knihu jsem se nesmírně těšila a rozhodně mne nezklamala. Absolutně mne nadchla, od téměř první strany jsem se jí nemohla nabažit a zcela předčila veškerá má očekávání. Lena mi tedy nebyla nijak sympatická, ale konec to trochu vyvážil. Naprosto skvělá byla Bohdanka i formát popisů ve znění evangelií.
Za mne opravdu TOP kniha, a to nejenom letošního roku.
Je mi zřejmé, že paní Tučková má stejný vztah ke komunistům, jako já. Autorku považuji za naši nejlepší spisovatelku
Na Bílou Vodu jsem se hodně těšila,zajímavé neotřelé téma,,zpracování a napsání knihy trvalo dlouho,a čekání se vyplatilo,,hltala jsem každé slovo,poslouchala jsem jako audioknihu a skvělý zážitek.Byla jsem na besedě na Světě knihy,a bylo to užasné,K.Tučková milá,skromná,jsem ráda za takové české spisovatelky,-le
Na knihu jsem se moc těšila, ale docela mne zklamala. Myslela jsem, že ji ani nedočtu. Spisovatelka si dala opravdu velkou práci, je dobře napsaná. Příběh je drsný a poučný.
Na základě pozitivních reakcí jsem sáhla po tomto románu a zároveň to byla první kniha, kterou čtu od této autorky. Obdivuji paní spisovatelku. Musela si dát s knihou obrovskou práci a strávit spoustu času nad psaním. Bohužel, ale dějově asi nedokážu dostatečně ocenit. Celkem jsem se trápila, nedokázala jsem se pořádně ponořit do děje. Neustále mě rušilo přeskakování v čase, latinské názvy a několikrát jsem chtěla knihu prostě odložit. Není to lehké čtení. Ke knihám od autorky se časem ještě vrátím, ale teď si dám od jejich knih pauzu.
Tahle kniha byla asi tak o 200 stránek delší, než měla být. Téma zajímavé, zápletka super. Dozvěděla jsem se zajímavá fakta z oblasti, o kterou se moc nezajímám, ale nemůžu se zbavit pocitu, že některé pasáže byly prostě zbytečné.
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Kniha, který získala věhlas možná už dřív, než vůbec vyšla na veřejnost.
Určitě u spousty lidí (včetně mě) vzbuzovala velké očekávání …a sama za sebe… rozhodně jsem nebyla zklamaná.
Po přečtení jsem pochopila, proč K. Tučková tolik let literárně „mlčela“.
Na této obsažné knize je totiž krásně vidět to neskutečné množství práce, kterou autorka bezpochyby vynaložila, aby světu předložila tento příběh, ve kterém se opět potkávají doložené historické události s těmi fiktivními.
Kniha přibližuje život a osudy jeptišek zejména v syrových 50. letech 20. století, kdy se jejich způsob života vůbec „nehodil“ a neslučoval s ideami aktuálního politického zřízení a kdy byly obrovským trnem v oku totalitnímu komunistickému režimu.
A do tohoto prostředí přichází více jak po padesáti letech hlavní hrdinka knihy - skeptická ateistka Lena s vlastními prožitými traumaty, které nám velice pomalu a po kouskách prostřednictvím cca 700 stránek rozkrývá.
V knize je tak opět několik dějových rovin, kdy se současnost střídá s minulostí. V minulosti sledujeme spíš tu historicky reálnější část, osudy jednotlivých řeholnic, zatímco v té současné nás drží v napětí zejména zvědavost, co tak tragického Lena prožila v minulosti, že ji to dohnalo až k takovému životnímu zlomu.
Každá postava v knize je něčím zajímavá, každé je dán prostor a k poznání jejího osudu a celkového jejího charakteru se propracováváme opravdu pomalu a postupně, čímž jsou zajištěny časté překvapivé a poutavé zvraty.
Líbí se mi, jak autorka nechá čtenáře vytvořit si určitý názor na nějakou postavu, aby vzápětí nepatrnou, často šokující drobnou zmínkou všechno vyvrátila a donutila čtenáře tento názor naprosto změnit.
Kniha řeší také hodně téměř tabu témat - jako kněžství žen, celibát kněžích i jeptišek apod., některé události či charaktery duchovních popisuje z úplně nového pohledu, absolutně odlišného a neslučitelného s tím, jak jsou předkládány samotnou církví (např. kolaborace duchovních, okolnosti kolem ostatků svaté Anežky a jejího blahořečení či kontroverze ohledně všeobecně známých postojů a názorů na samotného papeže Jana Pavla II.). Všechno toto možná může v některých zarytých a ortodoxních katolících vyvolat určité pohoršení či pobouření, nicméně mě osobně se to naopak líbilo. Možná právě proto, že ukazuje víru a náboženství spíš v tom lidském světle, bez fanatismu a bez zakrývání těch skutečností, které jsou už v dnešní době nezpochybnitelné, ale o kterých církev raději pořád vytrvale mlčí. Myslím, že právě tato otevřenost a odkrývání záměrně skrývaného může oslovit i ateisticky smýšlející, kteří tak v řádových sestrách nemusí vidět jen podivné ženy v podivných hábitech, ale naopak spoustu silných žen, které si svou odvahou vůbec nezadaly s jinými politickými vězni, zejména s muži, kteří jsou před veřejností daleko více preferováni.
Spousta akcí a činností jeptišek či některých duchovních v prostředí komunistického režimu by se s nadsázkou daly nazvat dokonalou „partyzánštinou“.
V knize je hodně velice silných momentů - na mě například velmi zapůsobila osobní konfrontace sestry Evaristy a dozorkyně Saulové… ovšem jedním z absolutně nejsilnějších momentů pro mě byl šok při zjištění skutečné identity sestry Paulity.
Stejně jako u Žítkovských bohyní i zde Tučková uplatňuje podobné prvky – beletristické vyprávění střídají vsuvky různých reálných dokumentů – zápisů z výslechů, zpráv, citace z dopisů, archívní korespondence STB, veřejné bezpečnosti atd.
Neskutečná byla v mnoha případech absurdita až komičnost některých záznamů nebo protokolů z výslechu, například předvolání odsouzených (str. 248), zpráva o průběhu Mariánské pouti (str. 280) nebo rezignační dopis referentky Burdové (str. 306)…..to prostě nevymyslíš…
Na knize jsem nemohla přehlédnout ani nádherný literární jazyk K. Tučkové, který také posunuje knihu do vyššího levelu a odlišuje ji od mnoha dalších knih, které třeba mají podobně silné téma, ale ubližuje jim třeba právě ta nedokonalost jazykového vyjádření.
Autorka to prostě umí.
Konečný osud hlavní hrdinky Leny se dá víceméně už na začátku knihy odhadnout, ale to vůbec není podstatné. Je to opravdu velký román, a tím vůbec nemyslím jeho tloušťku.
Je to jedna z knih, kdy to přečtením poslední stránky vůbec nekončí…naopak začne teprve pravé pátrání po skutečných příbězích…protože, jak v doslovu říká sama autorka, toto je jen román…