Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509778/bmid_bila-voda-limitovana-edice-Iep-509778.jpg
4
2884
2884
Literární událost v limitované edici s ilustracemi Jaromíra 99. Snad o žádném románu českého autora se v posledních letech nemluvilo tolik jako o dlouho očekávané Bílé Vodě Kateřiny Tučkové. Výpravná limitovaná edice jistě potěší všechny čtenáře této autorky, ale její provedení ocení také knižní nadšenci se smyslem pro design. Román nově doprovázejí černobílé ilustrace Jaromíra 99, který se ve své tvorbě opakovaně vrací do rodného prostředí Jesenicka a Rychlebských hor. Nikdo jiný nedokáže zachytit atmosféru zapomenutého kraje s pohnutou minulostí tak působivě jako on. Kniha vychází v celkovém nákladu 2 500 kusů. Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se zde skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi… Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Tak to je teda moc dobře zpracované téma, uf. Děj střídá děj z pohledů více osob a vše do sebe zapadá. Člověk by si myslel, že koncentrační tábory bylo velké zlo, ale tady je vidět, že to zlo pro některé pokračovalo dál. Jak píše přede mnou Limonadovyjoe, jsem též neznaboh a do kostela nevlezu, ale obdivuju je alespoň z venku, tohle je tedy síla (a to jsem dobu komunismu zažila). Mám plán na další výlet. Mrknout se na Šikmý kostel a do Bílé vody...
Nejde jinak, než plný počet. I přesto že jsem knihu četla téměř rok, i když jsem některé pasáže, zejména dopisy do Vatikánu, přeskakovala. I já takový neznaboh oceňuji tu práci, kterou si autorka s knihou dala.
Témata hrůz druhé světové války jsou vyčerpána a je třeba začít vířit kalné bahno komunismu.
Oceňuji neotřelé téma, protože náboženství bylo vždy nepřítelem komunismu. Ustrkování, týrání, věznění a snahy vymýtit řeholní řády u nás, děj i přes fiktivní postavy a řád Anežčiných panen je důvěryhodný a ukazuje další střípek dějin.
Kniha je dlouhá a čtení náročné, přes mé dlouhé pauzy jej ani nedokážu úplně uchytit, co ale zůstane je postava sestry Evaristy, za kterou se skrývá neuvěřitelně silná a emancipovaná žena, díky kterým mohou dnes být i ženy farářky.
Summa libertas, maximum svobody.
Dávám 5 hvězd, protože to je velké dílo, ale Žítkovské bohyně byly přece jen o chlup lepší, jaksi celistvější, zde těch historických reálií bylo přeci jen poměrně dost, a ačkoli příběh krásně doplňovaly, místy bohužel brzdily jeho spád a tempo. Strašně mi však vadil způsob používání pomlčky a také nadměrné užívání slova ostatně (které mám mimochodem moc ráda), což bylo s každým dalším užitím čím dál více do očí bijící. No a protože můj synek se jmenuje Tonda, kapitoly s touto postavou pro mě byly opravdu bolestné. Přes nepatrné výhrady však vřele doporučuji, je to silné téma a autorka se s ním i s množstvím informací zvládla popasovat naprosto bravurně.
Kniha, na kterou jsem se moc těšila, ale pak jsem se bála do ní pustit. Avizované téma a bichle s téměř 700 stranami ... no nevěděla jsem, kudy do toho.
Nakonec jsem udělala něco pro mě zcela netypického - pořídila jsem si "kombo" a jedu audioknihu současně s papírem. Už třetí den a nemůžu se odtrhnout.
Některé kapitoly jenom poslouchám, některé poslouchám a čtu zároveň (specielně ty vrcholně zdvořilé kněžské dopisy, na ty popisy z Dachau v podání pana Vlacha asi nikdy nezapomenu). Každou kapitolu po doposlechnutí minimálně projdu pohledem. Když cítím potřebu se někam vrátit a něco si připomenout, díky papíru snadno můžu. Ano, zvolila jsem pro mě vhodný způsob četby této knihy. A zbytek dopíšu, až budu na konci.
Po čtyřech dnech, dvou víkendových a dvou pracovních, kdy jsem toho teda v práci moc neudělala, mám dočteno. Předpokládám, že řada lidí se do toho nepustí, protože proč oni by četli něco jeptiškách, ženských bláznivých. Mám jich takových několik v okolí. Na to bych řekla, že je to jejich škoda. Tahle kniha je hlavně o velkých nespravedlnostech nejen minulého století. Styl paní Tučkové mi vyhovuje, dílo bylo podáno strhujícím způsobem. Kniha mě přiměla leccos si dohledat. A asi o ní budu ještě hodně dlouho přemýšlet.
Nádherné, ale dosti obsáhlé dílo. místy jsem se už vzdával a místy stránky hltal. Rozhodně to muselo znamenat spoustu materiálu, který byl zpracován do příběhu. Nad "Bohyně" to ale nedosáhlo.
Bohužel,čekala jsem, že mě kniha bude bavit mnohem víc. Všichni tady jsou z ní paf a já prostě z té knihy nemám žádný pocit. Možná si knihu budu muset přečíst ještě jednou, za nějaký čas a taky zkusit jiné knihy od autorky.
Tohle pro mě bylo dokonalé veledílo. Miluji různé časové roviny a navíc zde ještě podtrhnuty různými formami textu a nakonec to vše zaklapne a čtenář udělá jen Wow!. Jde vidět, že témata druhé světové války se začínají na poli litaratury vyčerpávat a začíná se vyrovnávat s tím "radostným" obdobím komunismu.
"Ona se s tím deset let píše a já to za pět dní přečtu," byla moje první myšlenka po zaklapnutí knížky :-) Odtrhávala jsem se jen těžko a opět smekám před autorčiným výkonem. Nacházela jsem na stránkách kousky přítelkyní z domu smutku, Gerty, bohyní - zkrátka silné ženské příběhy. Jen z konce jsem byla rozčarovaná... Nalákala mě k návštěvě Bílé Vody, začala jsem také přemýšlet, kde probíhá hranice mezi reáliemi a literární fikcí. Ještě budu pátrat. Ale ke knize se už vracet neplánuji.
Souhlasím s názorem, který tady už některý hodnotící zmiňoval, že podobné náměty jsou momentálně populární. A vydělávají peníze. I přesto musím napsat, že spisovatelka téma pojala dokonale a nejednou mi při čtení ukapla slza.
Monumentální dílo překlenující desetiletí komunistické nadvlády v českých zemích. Ústava sice zaručovala svobodu vyznání, ale skutečnost vypadala úplně jinak. Řádové sestry internované v klášteře v Bílé Vodě o tom do jedné věděly své. Kniha svým stylem vyprávění připomíná literaturu faktu, ale čtenář se nesmí nechat zmást. Kateřina Tučková přiznává, že spousta událostí se stala jinak, někomu jinému a někde jinde, ale do příběhu jsou zasazeny tak, aby podporovaly vyprávění a aby si čtenář udělal ucelený obrázek o době, kdy se režim snažil náboženské cítění v zemi potlačovat veškerými možnými prostředky. Šikana, násilí, tresty, vězení, vydírání, odloučení, těžká práce, nedostatek jídla, sledování, špiclování. Praktiky státních úředníků byly nevyčerpatelné.
I v těchto těžkých dobách se však našli lidé, kteří se dokázali vzepřít. Nezalekli se perzekucí a stáli si za svými názory a svou pravdou. I když stáli proti všem. Bez ohledu na následky.
Naštěstí i staré časy jednoho dne skončily. Vítr změn přivál svobodu, ale některé kádry ukázaly nebývalou pružnost a přizpůsobivost a dávné křivdy nejde ukončit a odčinit ze dne na den. Vše pokračuje dál a musí přijít někdo nový a nezatížený, komu se podaří to klubko konečně rozmotat a vnést světlo do záležitostí, se kterými se řádové sestry stále nemohou vypořádat. Pak teprve je možné začít znovu. Budovat svou budoucnost, svobodně žít, modlit se, pracovat, pomáhat potřebným. Úradky Boží jsou nevyzpytatelné, ale každému se nakonec dostane, co jeho jest.
(SPOILER)
Úžasná, dech beroucí kniha.
Úplně mi nesedlo finální odhalení příbuzenského propojení, ale to je jen drobnost, která na mém nadšení nijak neubírá.
Díky autorce za další skvělé dílo!
Neuvěřitelně silná a propracovaná kniha. Tučková prošla archívy, historické prameny, mluvila se svědky, a na tomto základě vystavěla příběh o totalitě, perzekuci, ponižování a bolesti. Ale taky o lásce, víře a naději.
Komunistická moc a ovládnutá komunistická církev - a v zapomenuté vesnici v horách skupina malých jednotlivců, kteří se v tom hrozném prostředí a době snaží dovolat Boha, spravedlnosti a svobody.
Skvělá kniha. Zápal který autorka věnovala tématu je na knize znát.
Něco ze skutečnosti propojené s fikcí do sebe zapadlo. Není to kniha na rychlé čtení, odkládala jsem a přemýšlela. Vyvolává to spoustu témat k diskusím. Doporučuji
Byla jsem plná očekávání, a očekávání se naplnila. Skvělá kniha. Kdybych chtěla rýpat, tak podotknu, že toho deus ex machina tam na mě bylo malinko přes čáru (nicméně tento princip nezavrhuju, mám ráda, když autor balancuje na hranici reality a nadpřirozena), ale na hodnocení to nic neubírá. Kateřina Tučková si pokaždé vybere téma, které na první pohled nezní jako něco, co vás chytne a nepustí víc než 600 stran, ani jako něco, co chytne půlku českých čtenářů... ale dokáže svůj zájem přenést na čtenáře. Bylo to tak z Žítkovských bohyní, je to tak u Bílé Vody. Mimochodem, rozsahu se netřeba obávat, běží to rychle a svižně.
(SPOILER)
Moc jsem nevěřila, že se mi bude kniha líbit. Měla jsem to tak i u Žítkovských bohyň a nakonec se mi to líbilo. Ze začátku jsem si říkala, co jsem to koupila, ale po pár stránkách mě příběh pohltil. Rozhodně jde o dílo, kde je na místě většího soustředění, protože je tam plno informací, které potom nakonec zapadnou do sebe.
Rozhodně to bylo čtivé, plné emocí a nejednoho překvapení. Oceňuji kapitoly, kde postavy vypráví, jak se dostaly do Bílé Vody.
Byly i pasáže, které tak čtivé nebyly a děj se zdál pomalejší.
Autorka je velmi nadaná a jsem ráda, že jsem se rozhodla Bílou Vodu přečíst.
Není to lehké čtení a nedokázala jsem je "zhltnout" na jeden zátah. Silný příběh a určitě odpovídá dobovým reáliím, jenom mi pořád něco chybělo, to něco, co chytlo za srdce u Žítkovských bohyní. Jakoby moc kalkul.
Kniha Bílá voda vzbuzuje nespočet emocí. Zlovolnost, se kterou se totalitní režim zaměřil na řeholní řády, aby je zapojil do civilního života je obludná. Byly jim upírány úkony, které se s jejich rolí v církvi pojily. Vzepřít zlu se zdá být nadlidský úkol, natož pro řeholnice. A jako reakce na totalitní režim a jeho snaze vyhladit ženské řády došlo k prvnímu vysvěcení ženy na římskokatolického kněze pod záštitou tajné Organizace podzemní církve vedené otcem Felixem Davídkem, kterou tímto považuji za velmi pokrokovou. Dochází ke střetu tradice a postavení žen v církvi a společnosti.
Za mne to je kniha, která z řady jiných, které autorka napsala, rozhodně nevybočuje. Autorka tím dokazuje svůj zápal, s jakým umí pracovat s historickými prameny společně s uměním beletristického zpracování do románu, který určitě v české literatuře zanechává nesmazatelnou stopu. A protože o románu bylo řečeno už hodně, netřeba dalších slov.
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Výborně zpracované téma, klobouk dolů před autorkou....opět excelentní kniha, děkuji !