Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509778/bmid_bila-voda-limitovana-edice-Iep-509778.jpg
4
2924
2924
Literární událost v limitované edici s ilustracemi Jaromíra 99. Snad o žádném románu českého autora se v posledních letech nemluvilo tolik jako o dlouho očekávané Bílé Vodě Kateřiny Tučkové. Výpravná limitovaná edice jistě potěší všechny čtenáře této autorky, ale její provedení ocení také knižní nadšenci se smyslem pro design. Román nově doprovázejí černobílé ilustrace Jaromíra 99, který se ve své tvorbě opakovaně vrací do rodného prostředí Jesenicka a Rychlebských hor. Nikdo jiný nedokáže zachytit atmosféru zapomenutého kraje s pohnutou minulostí tak působivě jako on. Kniha vychází v celkovém nákladu 2 500 kusů. Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se zde skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi… Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Měla jsem velké očekávání, ale přišlo spíš zklamání. Kniha mi evokuje závěrečnou práci svědomité studentky, ale postrádám onu špetku "božského", která činí umění uměním a způsobuje čtenářskou slast. U autorky oceňuji stejně jako mnozí snahu věnovat se zajímavým a opomíjeným tématům, ale výjimečné literární dílo si představuji na rozdíl od literárních kritiků jinak. Postavy nemají hloubku, u mnoha nepoznáme pohnutky jejich jednání, těžko se s některou ztotožnit nebo ji pochopit. Chybí vhled i nadhled, přebývají zjevné nesympatie autorky k mužům, snad nějaké osobní trauma? Snaha vyzdvihovat ženy až otravná. Nejvíc mi vadí směska popisu jednání a názorů reálných historických postav (papež), polofiktivních postav (Plojhar, Havraj) a vymyšlených postav (Lena). To přece není fér vkládat papeži do úst věty, které nikdy neřekl. Líbilo by se autorce být postavou nějaké knihy? Nechápu, proč to nikoho z kritiků nepohoršilo, když tento problém nastal už u Žítkovských bohyní. Jeví se mi to tak, jako by byly ceny uděleny za čas, který knize věnovala a za "zásluhy".
Kniha nemá spád, je to takový slepenec pohledů různých postav, teď je to moderní, ale podle mého názoru je to berlička jak zvýšit čtenářskou atraktivitu, která zde příliš nezafungovala.
Taky se mi nelíbí, že kniha byla "knihou roku" málem ještě dřív než vyšla, to je pomalu jako za dob dávno minulých, kdy byli "prominentní" autoři.
Famózní kniha! Nedivím se, že ji autorka psala 10 let, téma si nastudovala opravdu dokonale, taková hloubka a úroveň znalostí se jen tak nevidí. Přiznám se, že knihu jsem četla dvakrát, poprvé jsem se jaksi nemohla začíst, jelikož jsem na čtení neměla moc času, a dočetla jsem asi do poloviny. Podruhé jsem ale knihu slupla jako malinu. A ač je četba dost náročná a kniha velmi dlouhá, do světa internačního kláštera, útisku sester a především Tobiina deníku jsem se ponořila, a ve chvílích, kdy jsem nečetla, přemýšlela nad tím, co se asi bude dít dál. Úžasné je, že příběh v knize se velmi potkává s realitou, a ač jednotlivé hlavní hrdinky nejsou skutečnými osobnostmi, vlastně by mohly být. Evaristu jsem si tak oblíbila, byla mi sympatická od prvního momentu: nezlomná, odvážná, přijímající svůj úděl a všechny těžkosti života s nečekanou sílou a optimismem. Bylo mi velmi smutno z toho, jaký útisk musely tyto ženy zažívat a jaké pokrytectví a nehoráznost panovaly ve vládě a ve vedení církve, která vlastně dlouhou dobu opravdovou církví nebyla. Velmi působivé byly pro mě i příběhy Leny a Agnieszky, autorka těmito dějovými linkami skvěle doplnila mozaiku celého impozantního díla. Cítím, že ve mně ještě bude vše nějakou dobu doznívat a jsem si jista, že knihu nikdy nezapomenu.
Skoro se to dá vnímat jako skutečné dějiny místa a příběhy skutečných lidí. Samozřejmě je to jen fabulace, ale skvělá a velmi, velmi podobná realitě popisované doby. Věřící a zejména jeptišky to nikdy neměly lehké, v každé době se našly důvody proč a jak jim škodit. Hlavními tématy jsou tedy ženy a pronásledování věřících za komunistů. Pro mne by stačila o dost kratší verze, zejména různé protokoly by zde mohly být o dost pokráceny, ale jako svědectví doby je to určitě úctyhodná práce.
Velmi náročná kniha, jak na napsání, tak na přečtení. Smekám před autorkou za vytvoření něčeho takového. Ze začátku (prvních cca 200 stran) jsem se vůbec nedokázala začíst, trvalo mi to doslova týdny, ale jakmile jsem se začetla, už jsem nemohla přestat a jen jsem prahla po informacích a rozuzlení. I když jsem katolík, o takovém útlaku ze strany komunistů jsem nevěděla a jsem ráda, že mi tato kniha přinesla do života tolik nových poznatků. Doporučuju, i když jak zmiňuju na začátku svého komentáře, není to vůbec lehké čtení a rozhodně ne pro každého :)
Napsat takovou knihu je hlavně záslužné, protože útlak katolické církve za komunizmu není všeobecně známý a na první pohled to není téma, které by mělo potenciál stát se trhákem - a ono jo! Funguje to a navzdory rozsahu se to četlo opravdu dobře. Tučková dokáže prostě vyhmátnout, co veřejnost osloví a jaká témata visí ve vzduchu: feminismus, diskriminace všeho druhu (zajímavá postava Romky Bohdanky), dokonce i vztah ke zvířatům (paralela honu). osobně mi nesedělo jen míchání reality s fikcí (některá jména jsou pozměněna, některá ne), chvílemi má člověk při čtení pocit, že je v muzeu (což není na škodu) a pak aby si člověk na internetu dohledával, jak to ve skutečnosti vlastně bylo. Ale i tohle je vlastně pozitivní důsledek četby Bílé Vody.
Keby som mala túto knihu hodnotiť len z hľadiska toho, ako ma dokázala zaujať, nemohla by som dať viac ako tri hviezdičky. Téma, ktorú Tučková spracovala nie je pre mňa nijak zaujímavá, bez ohľadu na šokujúce fakty, ktoré sú nám jej prostredníctvom podávané.
Ale, na druhú stranu by som rada knihu ohodnotila aj z iných hľadísk a tým vyzdvihla jej skutočnú kvalitu, ktorú si Tučková zaslúži. Pretože je to jedna zo súčasných českých autoriek, ktorá naozaj písať vie. A to veľmi dobre, o čom svedčí aj celkové spracovanie Bílé vody.
Kniha, ktorej príbeh je doplnený o historické fakty, kniha, v ktorej sa snúbi realita, história i mysticita a všetko sa navzájom dopĺňa a dává zmysel.
Práve pre kvalitu celého diela dávam 4,5/5
Poslechnuto jako audiokniha. Jako knihu bych to nikdy nepřečetla, protože by mě to politikaření prostě nebavilo a odložila bych to. Bylo to na mě extremě zdlouhavé. Chápu, že v té době to tak bylo a bylo to strašné, ale kdybych si knihu nechtěla přečíst z důvotu toho, že jdu na divadelní představení podle její předlohy, tak bych knihu nedočetla a možná ani nedoposlechla. Každopádně jsem zvědavá, jak divadelní představení pojme obšírnost knihy ve 2 hodinách...
Kniha s velice silným příběhem a osudy (často tragickými) lidí spjatých s Bílou vodou za minulého režimu, která vychází i z historických pramenů. Na jedné straně je až neskutečné číst o tom, co byli jedni schopni jiným dělat, jak malou cenu mohl mít lidský život, na druhé straně je obdivuhodná síla řádových sester prát se s osudem.
První polovina knihy mi přišla lepší a konec vyznívá přece jen optimističtěji.
Nesmírně zajímavá kniha, velmi oceňuji autorčino nasazení při shromažďování podkladů a talent skloubit historická fakta s poutavým příběhem.
Výborně zpracované téma, klobouk dolů před autorkou....opět excelentní kniha, děkuji !
Tak to je teda moc dobře zpracované téma, uf. Děj střídá děj z pohledů více osob a vše do sebe zapadá. Člověk by si myslel, že koncentrační tábory bylo velké zlo, ale tady je vidět, že to zlo pro některé pokračovalo dál. Jak píše přede mnou Limonadovyjoe, jsem též neznaboh a do kostela nevlezu, ale obdivuju je alespoň z venku, tohle je tedy síla (a to jsem dobu komunismu zažila). Mám plán na další výlet. Mrknout se na Šikmý kostel a do Bílé vody...
Nejde jinak, než plný počet. I přesto že jsem knihu četla téměř rok, i když jsem některé pasáže, zejména dopisy do Vatikánu, přeskakovala. I já takový neznaboh oceňuji tu práci, kterou si autorka s knihou dala.
Témata hrůz druhé světové války jsou vyčerpána a je třeba začít vířit kalné bahno komunismu.
Oceňuji neotřelé téma, protože náboženství bylo vždy nepřítelem komunismu. Ustrkování, týrání, věznění a snahy vymýtit řeholní řády u nás, děj i přes fiktivní postavy a řád Anežčiných panen je důvěryhodný a ukazuje další střípek dějin.
Kniha je dlouhá a čtení náročné, přes mé dlouhé pauzy jej ani nedokážu úplně uchytit, co ale zůstane je postava sestry Evaristy, za kterou se skrývá neuvěřitelně silná a emancipovaná žena, díky kterým mohou dnes být i ženy farářky.
Summa libertas, maximum svobody.
Dávám 5 hvězd, protože to je velké dílo, ale Žítkovské bohyně byly přece jen o chlup lepší, jaksi celistvější, zde těch historických reálií bylo přeci jen poměrně dost, a ačkoli příběh krásně doplňovaly, místy bohužel brzdily jeho spád a tempo. Strašně mi však vadil způsob používání pomlčky a také nadměrné užívání slova ostatně (které mám mimochodem moc ráda), což bylo s každým dalším užitím čím dál více do očí bijící. No a protože můj synek se jmenuje Tonda, kapitoly s touto postavou pro mě byly opravdu bolestné. Přes nepatrné výhrady však vřele doporučuji, je to silné téma a autorka se s ním i s množstvím informací zvládla popasovat naprosto bravurně.
Kniha, na kterou jsem se moc těšila, ale pak jsem se bála do ní pustit. Avizované téma a bichle s téměř 700 stranami ... no nevěděla jsem, kudy do toho.
Nakonec jsem udělala něco pro mě zcela netypického - pořídila jsem si "kombo" a jedu audioknihu současně s papírem. Už třetí den a nemůžu se odtrhnout.
Některé kapitoly jenom poslouchám, některé poslouchám a čtu zároveň (specielně ty vrcholně zdvořilé kněžské dopisy, na ty popisy z Dachau v podání pana Vlacha asi nikdy nezapomenu). Každou kapitolu po doposlechnutí minimálně projdu pohledem. Když cítím potřebu se někam vrátit a něco si připomenout, díky papíru snadno můžu. Ano, zvolila jsem pro mě vhodný způsob četby této knihy. A zbytek dopíšu, až budu na konci.
Po čtyřech dnech, dvou víkendových a dvou pracovních, kdy jsem toho teda v práci moc neudělala, mám dočteno. Předpokládám, že řada lidí se do toho nepustí, protože proč oni by četli něco jeptiškách, ženských bláznivých. Mám jich takových několik v okolí. Na to bych řekla, že je to jejich škoda. Tahle kniha je hlavně o velkých nespravedlnostech nejen minulého století. Styl paní Tučkové mi vyhovuje, dílo bylo podáno strhujícím způsobem. Kniha mě přiměla leccos si dohledat. A asi o ní budu ještě hodně dlouho přemýšlet.
Nádherné, ale dosti obsáhlé dílo. místy jsem se už vzdával a místy stránky hltal. Rozhodně to muselo znamenat spoustu materiálu, který byl zpracován do příběhu. Nad "Bohyně" to ale nedosáhlo.
Bohužel,čekala jsem, že mě kniha bude bavit mnohem víc. Všichni tady jsou z ní paf a já prostě z té knihy nemám žádný pocit. Možná si knihu budu muset přečíst ještě jednou, za nějaký čas a taky zkusit jiné knihy od autorky.
Tohle pro mě bylo dokonalé veledílo. Miluji různé časové roviny a navíc zde ještě podtrhnuty různými formami textu a nakonec to vše zaklapne a čtenář udělá jen Wow!. Jde vidět, že témata druhé světové války se začínají na poli litaratury vyčerpávat a začíná se vyrovnávat s tím "radostným" obdobím komunismu.
"Ona se s tím deset let píše a já to za pět dní přečtu," byla moje první myšlenka po zaklapnutí knížky :-) Odtrhávala jsem se jen těžko a opět smekám před autorčiným výkonem. Nacházela jsem na stránkách kousky přítelkyní z domu smutku, Gerty, bohyní - zkrátka silné ženské příběhy. Jen z konce jsem byla rozčarovaná... Nalákala mě k návštěvě Bílé Vody, začala jsem také přemýšlet, kde probíhá hranice mezi reáliemi a literární fikcí. Ještě budu pátrat. Ale ke knize se už vracet neplánuji.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Silná kniha a to nejen počtem stran. Obsahem se zpočátku prokousávate, později je vám již jedno, kolik knih strana má, jen čtěte a přestože víte, jak to za komunismu probíhalo, se životem všechno. Já měla tu kliku, že jsem se v životě setkala se řadovým sestrami z Kláštera na Horní Hedeči u Králík a poznala jsem jejich pokoru a součinnost se životem bližších. Možná až teď jsem pochopila, proč ta pokora k žití otu samému. Pokud za svou víru musely řadove sestry překonat takovou spoustu ponížení a trpkosti....jejich sílu ,se kterou se praly s osudem a čestně přežily ..to jim zavidim. Žít, přežít a hlavně , ve většině, čestně žít a přežít...smekám nejen nad knihou, ale i nad životem řadových sester a řeholníků, kteři žili s pokorou a s pokorou a láskou v srdci z tohoto života odešli, ač se jim dála tak neskutečná příkoří. Smekám...