Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509778/bmid_bila-voda-limitovana-edice-Iep-509778.jpg
4
2936
2936
Literární událost v limitované edici s ilustracemi Jaromíra 99. Snad o žádném románu českého autora se v posledních letech nemluvilo tolik jako o dlouho očekávané Bílé Vodě Kateřiny Tučkové. Výpravná limitovaná edice jistě potěší všechny čtenáře této autorky, ale její provedení ocení také knižní nadšenci se smyslem pro design. Román nově doprovázejí černobílé ilustrace Jaromíra 99, který se ve své tvorbě opakovaně vrací do rodného prostředí Jesenicka a Rychlebských hor. Nikdo jiný nedokáže zachytit atmosféru zapomenutého kraje s pohnutou minulostí tak působivě jako on. Kniha vychází v celkovém nákladu 2 500 kusů. Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se zde skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi… Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Autorka se o to ovšem pokouší, a to opakovaně. Bohužel si nevšimla, že ta její řeka s postupem času změnila ve stojatou, ne příliš vábně páchnoucí stoku plnou kalu a zetlelého listí. Zajisté v souladu se svým nakladatelstvím usoudila, že by stálo za to vytěžit ze stávajícího modelu ještě nějaký ten peníz, což se jí (jim) zjevně podařilo. Marketingová propagace, ne nepodobná případu její souputnice Lednické, se osvědčila i v tomto případě. Je nějaký rozdíl mezi inzerovaným tisícem hodin rešerší a deseti léty práce a pátrání v archivech? Omluva autorky vlastním dětem, že kvůli této knize nepřišli na svět o několik let dříve, je pak až neskutečně bizarní.
Ale dobře, chápu, že na něčem je opravdu třeba pracovat velmi dlouho. A že každý má jiné metody práce a někomu jde vše mnohem snadněji. Připomíná mi to rozhovor (parafrázuji):
Dylan: Jak dlouho jsi pracoval na té písni?
Cohen: Asi rok (nechce přiznat, že ve skutečnosti mu to trvalo téměř pět let). A jak dlouho jsi pracoval ty na té své?
Dylan: Tak patnáct minut.
Finální výsledek propagovanému úsilí bohužel naprosto neodpovídá. Kniha mi připomíná reklamu na dnešní novostavby: základní konstrukce sice není nic moc, ale ty výplňové materiály a izolace vyhovují všem zákonným předpisům, ba dokonce jsou mnohonásobně předimenzovány! No nekupte to!!!
Naskýtá se pouze základní otázka: Jedná se ještě o román? A dobrý román?
Bílá Voda není kniha na dovolenou, nedá se přečíst za jediný večer a nedá se číst bez přestávky. I když jsem ji dostala již na loňské Vánoce, ten správný čas nastal, až s letoším podzimem. A nelituji, že jsem si počkala, je skvěle napsaná, jako historička jsem fascinována autorčinou schopností udělat ze strohých faktů čtivý děj. Nečte se jednoduše, děj je třeba vstřebat, ale i to je plus, mnohé události mě donutily se o téma zajímat víc. Jednoznačně doporučuji.
Dlouho jsem odolávala, ale nakonec si mě Bílá Voda strhla do své náruče a nepustila, dokud jsem nedočetla poslední stránku.
Příběh je to mnohovrstevný, obsáhlý, rozkročený přes desítky let až do současnosti. Každý si v něm najde to své. Je docela jedno, jestli vás víc zaujme Lena, jejíž osudová cesta příběh rámuje, nebo příběhy jednotlivých řadových sester, dějinné události, církevní problematika nebo vztahy a rodinné vazby. Vše je chytře propojené, jedno dokresluje druhé, jednotlivé střípky do sebe postupně zapadají jako mozaika.
Někoho možná budou rušit vložené pasáže v podobě různých (více či méně fiktivních) dokumentů. Mě naopak poskytovaly pohled zvenčí, z jiného úhlu a dokreslovaly celkovou situaci.
Bílá Voda stojí za přečtení a stojí za zamyšlení. S hodnocením jsem neváhala.
Kniha velmi zajímavá. Střídají se v ní prvky románu a dokumentu. Chvíli to trvalo, než jsem si zvykla na tento nezvyklý styl, ale postupem přečtených stránek nic plynulé přecházení nerušilo. Dost děsivé události, které si nyní v dnešní době ani neumíme představit. Nejsem věřící člověk, ale osudy řeholnic a bezpráví na nich páchané mě hluboce zasáhlo. Bez listin a dopisů, které jsou vkládány do děje románu, vše výborně dokreslují a tvoří jednolité dílo.
Určitě povedené dílo. Měl jsem problém to dočíst, jak píše spousta přede mnou, dlouho jsem to louskal. Ale určitě to stálo za to. Některé věci, jako prolínání dějů se mi v určitých fázích moc nezamlouvalo. Ale tato kniha je poučná, poutavá a stojí za přečtení. Ať nezapomínáme, jak se někteří uměli a chovali k jiným. Doporučuju.
Nemůžu jinak, než se vyjádřit, že jsem pocítila zklamání a to nikoli, že jsem knihu dočetla. Asi jsem měla velká očekávání, vzhledem k tomu, že se autorka knihou zabývala deset let, myslím si, že lépe by udělala, kdyby z nabytých vědomostí z bádání vytvořila knihu odborného charakteru, podávající svědectví o těžkém životě řádových sester v době komunismu, než překrucovat fakta, aby jí padly do karet. Přesto jsem ale ráda, že se autorka zaměřila na toto opomíjivé téma naší historie, neboť takových knih je opravdu málo.
Nemohu se do knihy zacist. 120 str.a odlozeno. Pritom napr. Zitkovske bohyne uplna bomba. Mam doma knihu za 600.kc. Snad ji jednou doctu.
Zajímavé téma, o tom jsme se nikdy naučili. Sice je to román, ale podle vlastních zkušeností asi nemá daleko k pravdě.
Za mě perfektní kniha na tyto dlouhé večery, které si po podobném čtení přímo říkají. I když se nejedná o literaturu faktu, ale o román (což správně autorka zmiňuje hned na začátku), je příběh ve značné míře uvěřitelný. Prolínání nedávné minulosti s událostmi od padesátých let, doplněn dobovými texty a korespondencí, čtenáři nádherně dokreslí celou dobu a vývoj v Československu.
Během čtení ve mě kniha vyvolala mnoho různých emocí a stavů: smutek, beznaděj, vztek, ale i naději, úsměv a překvapení. Osobně si myslím, že je to spíše kniha pro ženy, nicméně svou zajímavostí může sednout komukoliv.
Kapající voda nevydlabává kámen silou, ale trpělivostí. A tahle voda vás za sedm set stran bílého šumu trpělivě ubije. Neumím si vybrat, co je horší: Vyumělkovaná angažovanost, na kterou mohou všichni jen kývat, nebo plytký příběh lacině stvořené hlavní postavy? Únavné pasáže psané v korespondencích či mdlých článcích, nebo nepřirozenost prostředí románu a vedlejších postav? Nebo jen fakt, že se tenhle brak skrývající se za tunou pozlátka donutíte přečíst až do úplného konce?
Sqělé! Za mě naprostá bomba! Báječná kniha! Od začátku do konce skvělé čtení, výborně dělené na různé formy vyprávění. Styl "doku-drama" se mi hrozně líbil už u "Bohyní" a tady to opět báječně zafungovalo. Za měj jedna z NEJ knih (nejen) pro rok 2022.
Velmi náročné čtení, na které jsem si musela vyhradit hodně času. Téma se samozřejmě nedá "vecpat" do tenké knížky, ale v dnešní době přečíst poctivě téměř 700 stránek, je těžké. Žítkovské bohyně tato kniha rozhodně nepřekonala.
Další perla z ruky skvělé české spisovatelky KT. Je pro mne obdivuhodné, že se knize věnovala 10 let, vše chtěla poznat, vyzkoušet na vlastní kůži, práce na knize byla sběratelskou a badatelskou prací a ještě navíc to usadit do románového děje a udělat ten příběh zajímavý pro běžné čtení, to je pro mne kunšt.
Téma je to těžké, osudy kruté, doba nemilostrdná, ale VÍRA HORY PŘENÁŠÍ ....
A i ve slově BEZNADĚJ - NADĚJE JE ....
Nejdřív jsem si četla recenze ke knize, a pak knihu samotnou.
Takže milí kritici.
S textu nevyplývá, že by Lena vždycky v pravý čas kápla na správný text.
Autorka se historií nechala inspirovat, jak, sama píše v závěru - nepovažuji za vhodné její slova opisovat a tvářit se, že jste objevili Ameriku.
Že se v různých dobách mluvilo a psalo odlišně je fakt, ale pokud vás toto trápí...
Že ale nikomu z vás nevadil pojem "děcko" místo "dítěte", to je mi záhadou.
To je totiž moje jediná výtka.
A všem budoucím čtenářům doporučuji počítat s tím, že historie je drsná, a když si o ní přečtete, může se stát, že se budete muset chvíli dívat do zdi a vydejchat to.
Bílá Voda od Kateřiny Tučkové mi přišla jako geniální dílo. Už jen fakt, že autorka knize věnovala deset let je pro mě fascinující. Dozvěděla jsem se zajímavá fakta a často jsem byla šokována novými a novými informacemi a situacemi v ději. Nikdy předtím jsem se vlastně nezamýšlela nad tím, jak vypadalo křesťanství u nás za dob komunismu a i proto knihu hodnotím kladně. Sice někoho může odradit skoro 700 stran, ale děj je zajímavý a čtení tak odsýpá. Stala se také výhercem Státní ceny za literaturu v roce 2022.
Uf, tak jsem to přečetla. Autorka každopádně skvěle píše. Některé pasáže ohledně církevních věcí pro mě byly trochu zdlouhavé. Ale ta kniha ve mě vyvolávala různé emoce a přemýšlela jsem o těch věcech. Nejsem věřící a tyhle věci jdou úplně mimo mě, přesto mě to hodně zajímalo.
(SPOILER) Velké díky patří paní Kateřině Tučkové, za to že, se chopila tohoto tématu. Je skvělá vypravěčka. Čas věnovaný tomuto dílu nebyl marný. Co mi vadilo, bylo napravení tolika postav. Pro mě je to těžko uvěřitelné, to naprosté polepšení všech hříšných ženských postav. Odpuštění chápu, ale v takové míře... Za přečtení rozhodně stojí. Těším se na další knihu od paní spisovatelky.
Přečetla jsem jedním dechem, přesto nakonec dávám jen 4/5. Osobně mi trochu vadilo prolínání fikce a historických reálií (častým společníkem mi byl při čtení google), ale strhávám hlavně za to, že dějová linka, zvraty, vývoj některých postav a vztahové propletence postupně ztrácely na uvěřitelnosti a (alespoň na mě) působily totálně překombinovaným dojmem. Nicméně téma je to neuvěřitelně silné a neprávem opomíjené, takže dílo považuji za záslužný počin a doporučuji k přečtení.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Nevím, vážně nevím, co mám říct resp napsat...
Kniha měla našlápnuto do výšin, ale cestou nahoru se někde něco pokazilo..
Moc "omáčky" okolo? Nevím..
Úplná ztráta času to nebyla, ale deset let psát román, který místy nudí??
Ovšem co pobavilo, a fakt jsem se smála od sdrce, bylo hlášení o Gagarinovi a Bohu, to byla třešnička:-)))