Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509778/bmid_bila-voda-limitovana-edice-Iep-509778.jpg
4
2936
2936
Literární událost v limitované edici s ilustracemi Jaromíra 99. Snad o žádném románu českého autora se v posledních letech nemluvilo tolik jako o dlouho očekávané Bílé Vodě Kateřiny Tučkové. Výpravná limitovaná edice jistě potěší všechny čtenáře této autorky, ale její provedení ocení také knižní nadšenci se smyslem pro design. Román nově doprovázejí černobílé ilustrace Jaromíra 99, který se ve své tvorbě opakovaně vrací do rodného prostředí Jesenicka a Rychlebských hor. Nikdo jiný nedokáže zachytit atmosféru zapomenutého kraje s pohnutou minulostí tak působivě jako on. Kniha vychází v celkovém nákladu 2 500 kusů. Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se zde skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi… Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Souhlasím s názorem, který tady už některý hodnotící zmiňoval, že podobné náměty jsou momentálně populární. A vydělávají peníze. I přesto musím napsat, že spisovatelka téma pojala dokonale a nejednou mi při čtení ukapla slza.
Monumentální dílo překlenující desetiletí komunistické nadvlády v českých zemích. Ústava sice zaručovala svobodu vyznání, ale skutečnost vypadala úplně jinak. Řádové sestry internované v klášteře v Bílé Vodě o tom do jedné věděly své. Kniha svým stylem vyprávění připomíná literaturu faktu, ale čtenář se nesmí nechat zmást. Kateřina Tučková přiznává, že spousta událostí se stala jinak, někomu jinému a někde jinde, ale do příběhu jsou zasazeny tak, aby podporovaly vyprávění a aby si čtenář udělal ucelený obrázek o době, kdy se režim snažil náboženské cítění v zemi potlačovat veškerými možnými prostředky. Šikana, násilí, tresty, vězení, vydírání, odloučení, těžká práce, nedostatek jídla, sledování, špiclování. Praktiky státních úředníků byly nevyčerpatelné.
I v těchto těžkých dobách se však našli lidé, kteří se dokázali vzepřít. Nezalekli se perzekucí a stáli si za svými názory a svou pravdou. I když stáli proti všem. Bez ohledu na následky.
Naštěstí i staré časy jednoho dne skončily. Vítr změn přivál svobodu, ale některé kádry ukázaly nebývalou pružnost a přizpůsobivost a dávné křivdy nejde ukončit a odčinit ze dne na den. Vše pokračuje dál a musí přijít někdo nový a nezatížený, komu se podaří to klubko konečně rozmotat a vnést světlo do záležitostí, se kterými se řádové sestry stále nemohou vypořádat. Pak teprve je možné začít znovu. Budovat svou budoucnost, svobodně žít, modlit se, pracovat, pomáhat potřebným. Úradky Boží jsou nevyzpytatelné, ale každému se nakonec dostane, co jeho jest.
(SPOILER)
Úžasná, dech beroucí kniha.
Úplně mi nesedlo finální odhalení příbuzenského propojení, ale to je jen drobnost, která na mém nadšení nijak neubírá.
Díky autorce za další skvělé dílo!
Neuvěřitelně silná a propracovaná kniha. Tučková prošla archívy, historické prameny, mluvila se svědky, a na tomto základě vystavěla příběh o totalitě, perzekuci, ponižování a bolesti. Ale taky o lásce, víře a naději.
Komunistická moc a ovládnutá komunistická církev - a v zapomenuté vesnici v horách skupina malých jednotlivců, kteří se v tom hrozném prostředí a době snaží dovolat Boha, spravedlnosti a svobody.
Skvělá kniha. Zápal který autorka věnovala tématu je na knize znát.
Něco ze skutečnosti propojené s fikcí do sebe zapadlo. Není to kniha na rychlé čtení, odkládala jsem a přemýšlela. Vyvolává to spoustu témat k diskusím. Doporučuji
Byla jsem plná očekávání, a očekávání se naplnila. Skvělá kniha. Kdybych chtěla rýpat, tak podotknu, že toho deus ex machina tam na mě bylo malinko přes čáru (nicméně tento princip nezavrhuju, mám ráda, když autor balancuje na hranici reality a nadpřirozena), ale na hodnocení to nic neubírá. Kateřina Tučková si pokaždé vybere téma, které na první pohled nezní jako něco, co vás chytne a nepustí víc než 600 stran, ani jako něco, co chytne půlku českých čtenářů... ale dokáže svůj zájem přenést na čtenáře. Bylo to tak z Žítkovských bohyní, je to tak u Bílé Vody. Mimochodem, rozsahu se netřeba obávat, běží to rychle a svižně.
(SPOILER)
Moc jsem nevěřila, že se mi bude kniha líbit. Měla jsem to tak i u Žítkovských bohyň a nakonec se mi to líbilo. Ze začátku jsem si říkala, co jsem to koupila, ale po pár stránkách mě příběh pohltil. Rozhodně jde o dílo, kde je na místě většího soustředění, protože je tam plno informací, které potom nakonec zapadnou do sebe.
Rozhodně to bylo čtivé, plné emocí a nejednoho překvapení. Oceňuji kapitoly, kde postavy vypráví, jak se dostaly do Bílé Vody.
Byly i pasáže, které tak čtivé nebyly a děj se zdál pomalejší.
Autorka je velmi nadaná a jsem ráda, že jsem se rozhodla Bílou Vodu přečíst.
Není to lehké čtení a nedokázala jsem je "zhltnout" na jeden zátah. Silný příběh a určitě odpovídá dobovým reáliím, jenom mi pořád něco chybělo, to něco, co chytlo za srdce u Žítkovských bohyní. Jakoby moc kalkul.
Kniha Bílá voda vzbuzuje nespočet emocí. Zlovolnost, se kterou se totalitní režim zaměřil na řeholní řády, aby je zapojil do civilního života je obludná. Byly jim upírány úkony, které se s jejich rolí v církvi pojily. Vzepřít zlu se zdá být nadlidský úkol, natož pro řeholnice. A jako reakce na totalitní režim a jeho snaze vyhladit ženské řády došlo k prvnímu vysvěcení ženy na římskokatolického kněze pod záštitou tajné Organizace podzemní církve vedené otcem Felixem Davídkem, kterou tímto považuji za velmi pokrokovou. Dochází ke střetu tradice a postavení žen v církvi a společnosti.
Za mne to je kniha, která z řady jiných, které autorka napsala, rozhodně nevybočuje. Autorka tím dokazuje svůj zápal, s jakým umí pracovat s historickými prameny společně s uměním beletristického zpracování do románu, který určitě v české literatuře zanechává nesmazatelnou stopu. A protože o románu bylo řečeno už hodně, netřeba dalších slov.
Obdivuhodná kniha a nad prací autorky nelze než smeknout. A to i přesto, že mám za sebe pár drobných výhrad. Poměrně velký počet málo uvěřitelných náhod beru jako autorskou literární licenci nutnou k posouvání děje potřebným směrem. K uvěřitelnosti děje však ne vždy přispěly. Osobně mi vadila i spouta retrospektiv a hustota časových posunů. Občas jsem se musel kouknout kousek zpět, abych se dostal do potřebné reality. Ale věřím, že to je pouze můj problém. A nakonec závěr byl podle mne vzhledem k obsažnosti a preciznosti knihy moc zkratkovitý a urychlený. Nicméně i přes těchto pár postřehů nemohu hodnotit jinak než pěti hvězdami. A kdybych dostal otázku, zda knihu doporučím, musel bych určitě říct, že jak komu. Spustu čtenářů nadchne, o čemž svědčí i mnoho předchozích recenzí, ale jsou čtenáři, kteří by se přes ni asi neprokousali.
Skvělé jako vždy, ale kniha musela trochu dozrát, skoro 700 stran je skoro 700 stran. Rok čekala v knihovně na ten správný čas a stálo to za to. Kniha je velmi čtivá, dej pěkně ubíhá a neopustí vás i když zrovna nečtete, nutí vas k přemýšlení.
Na knihách od Tučkové se mi líbí, že vezme reálnou část české historie a přetaví ji poutavým románem do popularizační podoby pro běžného čtenáře. Bílá voda je zejména o perzekucích církve za socialismu, vyobrazuje ke konci ale i “temnou stránku církve v podobě mocenského a často rigidního aparátu. Myslím, že snaha destrukce církve socialistickým státem a komunisty u nás byla silná, desítky let devastující a mající své stopy bohužel až do přítomnosti. Jsem moc ráda, že tohle téma autorka vytáhla na povrch. Náročné čtení, ale doporučuji!
Nečekala jsem, že mě tak obsáhlá kniha vtáhne natolik do děje a přečtu ji tak rychle.
Seznámila jsem se nově s dalším kouskem naší historie, o které jsem měla jen povrchní znalosti.
Určitě doporučuji.
Audiokniha v nezkrácené verzi.
Jedna z knih, která přinutí k zamyšlení. Je to rozhodně pozoruhodné dílo a pečlivě zpracované a pro mě nové téma. Řádové sestry byly uklizeny do kláštera v pohraničí a celkově byla minulým režimem činnost církve potírána a démonizována. Při čtení resp. poslechu jsem si často uvědomovala, že desítky let byly generace Čechů a Slováků od malička vedeny k nenávisti k církevním představitelům, a velký podíl ateistů v naší zemi je toho důkazem. Přestože mí prarodiče byli věřící, rodiče pro mě kolikrát nepochopitelně "pánbíčkáře" zcela odsuzovali. Ano, i moc církve byla a je zneužívána, to je ale jiná kapitola. Kniha zase zaplnila střípky z poměrně nedávné historie a pomohla mi pochopit jisté souvislosti. Je těžké se vymanit z vlivu výchovy a o tom nakonec vypovídá i tato kniha v příběhu novinářky Leny. Rozsáhlost knihy a množství dokumentů odrazuje ale stojí za to přečíst si ji.
Když jsem měla tuto knihu rozečtenou a přišla kamarádka na kávu a uviděla ji tak mi říká proboha to čteš tohle... vždyť je to čistá deprese...
Ano není to odpočinkové čtení a rozhodně se to nečte ani s lehkostí....
Ale jsem ráda že jsem knihu četla, občas mi dělalo při čtení problém přelouskat zprávy a dokumenty vložené do příběhu ale bez nich by to nebyl příběh úplný.....
Opět mě zaráží jaká brutalita a nenávist se v lidech skrývá a co je člověk člověku schopný provádět.... Ale historii nezměníme jen se z ní můžeme poučit.....
Moje první seznámení s autorkou. Ke knize jsem byla ze začátku dost skeptická a trochu mě vyděsil i počet stran. Nakonec ale musím přiznat, že se mi kniha opravdu líbila. Lena člověka při čtení trochu rozčilovala, ale bylo zajímavé sledovat jak bylo vše propojené. Navíc oceňuji, že paní Tučková dokázala tímto způsobem popsat veškeré šílenosti jednotlivých období našich dějin. Nejsem si jistá, zda se ještě k autorce někdy vrátím, ale jsem ráda, že mi prošla Bílá voda rukama.
Tučková se vrátila k polodokumentárnímu stylu Žítkovských bohyní, což kvituji s povděkem, jelikož mi tento její přístup mimořádně dobře sedí. Můžu jen spekulovat, zda je to mnou nebo tím, že je Tučková nejen spisovatelka nýbrž také vedkyně, jejíž upozadění ve výsledném díle (jako např. u Gerty Schnirch) je spíše ke škodě.
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
"Ona se s tím deset let píše a já to za pět dní přečtu," byla moje první myšlenka po zaklapnutí knížky :-) Odtrhávala jsem se jen těžko a opět smekám před autorčiným výkonem. Nacházela jsem na stránkách kousky přítelkyní z domu smutku, Gerty, bohyní - zkrátka silné ženské příběhy. Jen z konce jsem byla rozčarovaná... Nalákala mě k návštěvě Bílé Vody, začala jsem také přemýšlet, kde probíhá hranice mezi reáliemi a literární fikcí. Ještě budu pátrat. Ale ke knize se už vracet neplánuji.