Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509778/bmid_bila-voda-limitovana-edice-Iep-509778.jpg
4
2854
2854
Literární událost v limitované edici s ilustracemi Jaromíra 99. Snad o žádném románu českého autora se v posledních letech nemluvilo tolik jako o dlouho očekávané Bílé Vodě Kateřiny Tučkové. Výpravná limitovaná edice jistě potěší všechny čtenáře této autorky, ale její provedení ocení také knižní nadšenci se smyslem pro design. Román nově doprovázejí černobílé ilustrace Jaromíra 99, který se ve své tvorbě opakovaně vrací do rodného prostředí Jesenicka a Rychlebských hor. Nikdo jiný nedokáže zachytit atmosféru zapomenutého kraje s pohnutou minulostí tak působivě jako on. Kniha vychází v celkovém nákladu 2 500 kusů. Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se zde skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi… Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Krásně vystavěný příběh na hranici pravdivých událostí a fikce, někdy až trochu moc nereálné. Knihu ale určitě doporučuji.
Velmi propracovaný román, ale možná až příliš dlouhý. Přesto pro mě nesmírně poučné čtení, dozvěděla jsem se spoustu informací o ženských klášterech v období socialismu. Doporučuji.
Kniha mi umožnila nahlédnout do ženského kláštera v době komunismu. Je těžko uvěřitelné, jaké zde panovaly poměry, neúcta k člověku, k duchovním i mravním hodnotám. Kniha se mi líbila a doporučuji ji všem, kteří se chtějí o této době dozvědět víc.
Odložila jsem po 140 stránkách, když mi došlo, že mě to nebaví, nepůsobí radost, ani nepřináší nic nového. Četla jsem víceméně ze zvědavosti, jak bude příběh Leny pokračovat, ale vlastně ani ten mě moc nebavil, vyvíjel se super-rozvlekle a hrdinka mi byla nesympatická. Něco o internaci řádů a podzemní církvi si raději přečtu v literatuře faktu, kde nebudu muset přemýšlet nad tím, co byla skutečná historie a co jsou autorčiny fabulace. Nicméně chápu, že to pro někoho může být poutavý způsob seznámení se s méně známými událostmi z historie.
Jedna z nejlepších knih co jsem zatím četla. Kateřinu Tučkovou mám Mac ráda a ta desetiletá práce na knize za to opravdu stála.
Úžasný románový příběh, od kterého jsem se chvílemi nemohla ani odtrhnout.
Dopisy a úřední hlášení obsažené v knize mě v ničem nerušili, naopak jsem kolikrát nevěřila čeho všeho byli lidé schopni. Knížku určitě doporučuji
Román se mi velmi líbil. Líbily se mi vrstvy a různé úhly, formy vyprávění. Vyprávění plynulo neskutečným tempem a přečetla jsem jej snad jedním dechem v každé volné chvíli.
Oceňuji otevření tématu pro naši generaci. Spoustu věcí mě motivovala autorka si dohledat, jak byly reálně historicky. Vsunula tam témata z mnoha oblastí, která jsou pro ženy palčivá a bolestivá.
Zaujala mě postava Marie. Od začátku do konce.
tak som to konečne dobojoval. rok som odolával, nepáčia sa mi vlny extrémneho záujmu a vybičované vášne okolo literárnych diel, ktoré prinášajú extrémne prejavy ako obdivu, tak aj znevažovania.
v prvom rade poklona autorke. vybudovať takéto dielo chce neskutočnú dávku odvahy, zanietenia a tréningu, aby hľadanie v archívoch, fabulovanie príbehu (príbehov) priniesli požadovaný efekt.
asi by som toto dielo nenazval priamo románom. skôr mi sedí termín koláž. množstvo informácií, čriepkov, úlomkov, spomienok, dojmov a osobných skúseností sa dá stmeliť dokopy asi naozaj iba v takejto forme.
výborne vymyslený spôsob podávania celého príbehu formou pohľadov z rôznych strán a s použitím rozličných nástrojov pomáha udržiavať čitateľa v napätí a neuberá mu chuť pokračovať ďalej. u mňa to nakoniec skončilo trochu sklamaním, že už je naozaj koniec:)
mrzí ma, že mnoho ľudí vzalo túto knihu prvoplánovo ako chronologické zoradenie faktov. ale asi to súvisí s čitateľskou zručnosťou a skúsenosťou. pre mňa to bolo čosi ako mapa neznámeho územia, ktorú som si začal kresliť vždy, keď som v knihe narazil na niečo, čo sa mi celkom nepozdávalo a nekorešpondovalo s tým, čo som doteraz poznal z histórie a spoločenského vývoja. považujem to za ohromný prínos tejto knihy. a je jasné, že sa aj ďalej budem hrabať v dostupných zdrojoch a ďalej si skladať mozaiku toho, čo sa deje tu, v tejto krásnej krajine plnej dosť podivných indivíduí, ochotných pre vlastný prospech hoci aj zabíjať. máme za sebou jednoducho dramatickú minulosť a žiaľ, v súčasnosti nám hrozí aj dramatická budúcnosť...
takže ešte raz veľká vďaka autorke, ktorá sa nadýchla a skočila do toho po hlave, aby vylovila literárno-historickú perlu a odkryla nám pohľad na vlastný vývoj.
zaujímavé konotácie sa mi vynorili, keď som si pripomenul prastrýka, ktorý samozrejme ako rehoľník tiež okúsil dobrodinie strany a vlády aj päsť robotníckej triedy. po dlhoročnej internácii dožil s podlomeným zdravím zastrčený kdesi mimo viditeľnosti, aby zbytočne nevzbudzoval otázky (a zasmial som sa, že vlastne neprežil nič nové, pretože už v roku 1929 dostal zákaz publikovať v tlači, lebo jeho myšlienky a texty vzbudzovali rozruch:).
a spomenul som si aj na deda, ktorý začiatkom 50. rokov písal lidoveckému ministrovi Plojharovi sťažnosť na kontingenty, ktoré jeho rodinu a jeho ako súkromne hospodáriaceho roľníka, čiže nepriateľa ľudu privádzali do biedy ako namiesto návštevy eštebákov dostal odpoveď a tie kontingenty mu znížili (ale o rok mu to spočítali aj s tým, čo zameškal). (aby na deda nakoniec päsť robotníckej triedy nezabudnuteľne dopadla v roku 1969, kedy na neho miestni komančovia nahuckali dedinských bitkárov, čo ho zbili tak, že zostal až do smrti na lôžku...)
riešiť mužsko-ženskú problematiku sa mi vidí úplne scestné, tu predsa ide o ľudí, o všetkých ľudí a každý, kto ich chce deliť a priraďovať im dejinami určené miesto, chce riediť posolstvo tejto knihy, ktorým je boj za dôstojnosť života a neuhýbajúca osobná statočnosť.
ďakujem za toto dielo.
Není pochyb o tom, že Kateřina Tučková je Paní Autorka. Dílo je propracované, vážím si jeho edukativního charakteru. Jak asi každý příčetný člověk očekává, kniha, jejímž stěžejním tématem je pronásledování řeholnic za dob komunismu, rozhodně není veselá a násilí se nevyhne. Já se ale ptám, opravdu je nutné, aby jakákoliv žena, která se v knize byť jen mihne, byla trpitelkou a nositelkou křivd? Musí být opravdu všechny ženy v knize vystavené ponižování, znásilňování, bití, tyranii, mučení, potratům nebo ztrátě dítěte? Přehnané množství utrpení na mě působilo jako volání po pozornosti a snaha šokovat na každé stránce za každou cenu.
Kniha byla čtivá, námět obohacující, avšak stejně to není na pět hvězdiček. Mám z knihy takové smíšené pocity, možná, kdyby byla vystavěna trochu jinak, osudy jsou velmi silné, ale na konci jsem měla pocit, že takový ten boom na se nekonal a já najednou ztratila tu chtivost to dočíst, možná kniha byla moc dlouhá, nevím.. pro mě příliš mnoho nástinů a otazníků, ke kterým bych se měla dopracovat sama a ve finále stejně nemůžu říct jak to bylo... některé postavy moc neuvěřitelné... Škoda, čekala jsem od toho trochu více...
Uf. Mám to za sebou. Bohužel zvědavost mě stála skoro měsíc času. A tak jsem se těšila. Upřímně. Toto není KT. Stejně jako Les v domě postrádá tu klasickou AM. Přes 600 stran. Ani to by nevadilo. Ale vše se tak nějak rozplizlo do příběhu Leny Lagnerové a do příběhu Bílé Vody. Všechno se to táhne a Lena přešlapuje na místě, omílá to samé. Když se konečně přehoupnete přes polovinu, trochu se začne něco dít. Místo ale vrcholícího finále se cca 100-150 stran dozvídáte jak to tedy bylo, je a asi bude. No, byla jsem zvědavá. Asi jsem tušila, že doskákat na konec nemá smysl, protože konec je opravdu hodně dlouhý a jako celá kniha roztáhlý. Myšlenka i příběh skvělé, jen tak o 1/3 všeho méně a nebo jinak. Prosím, chci zpět tu Tučkovou v dobách Gerty a nebo Bohyní. Ale bohužel 2x do jedné řeky nevstoupí, stejně jako Alena Mornštajnová s Hanou... nu což, škoda.
Kniha se mi moc líbila. Vytvořila mnoho námětů na další přemýšlení. A určitě byla zajímavým pohledem na naše, ne tak dávné dějiny. Z mého pohledu bych se obešla bez uměle vytvořeného tajemství a s ním spojeného pocitu viny hlavní hrdinky. Vlastně bych se ho raději dozvěděla už na začátku. Ale to je jediná a jen drobná výtka. Velmi silné životní příběhy jsou prostě na čtení dokonalé.
Na to, jaká je to bichle, se mi to četlo překvapivě dobře. Bavilo mě i to, jak je to poskládáno, minulost, přítomnost, proloženo těmi dokumenty.
Ty postavy a jejich osudy jsou teda leckdy trochu neuvěřitelné, u Evaristy ta pevnost a odhodlanost, u Saulové i Leny ty životní obraty, ten biskup Havraj...a občas mě napadlo, že to snad není možné, aby se toto odehrávalo a vrtalo mi hlavou, co přesně se stalo a co si autorka vymyslela...Takže jsem z toho i googlila.
(audiokniha 28:46 hod., interpreti: Vanda Hybnerová, Tereza Vítů, Dana Pešková, Johanna Tesařová, Ladislav Cigánek, Libuše Švormová, Petr Pochop, Pavla Tomicová, Oldřich Vlach)
Hlavne kvôli úžasnej interpretácii som si vyrozprávanie príbehu, či príbehov ľudských existencií, vychutnala a užila. Vysoko oceňujem autorkinu húževnatosť a vytrvalú tvorivosť pri desaťročnom zhromažďovaní informácií po archívoch, skladaní čriepkov do súvislého deja. Na neľahkých osudoch jednotlivých sestier rádu Panien Anežky Českej je vidieť, ako sa ich nekonečná pokora a trpezlivosť stali aj ich najsilnejšou zbraňou proti každému politickému, či cirkevnému zriadeniu, alebo proti najčistejšej ľudskej zlobe.
Nedokážem sa rozhodnúť, či sa mi páčil viac text faktu, alebo dofabulované životy hlavných postáv. Ale ako zaujímavú knihu k čítaniu doporučujem.
Bílou Vodu jsem si nechávala na prázdniny, kdy mám sílu zabývat se vážnými tématy. A tím nepochybně historie pronásledování církevních řádů minulým režimem je. Navíc v naší zemi, což se člověka zde narozeného dotkne o to víc.
Ačkoliv jsem nedala 5*, jsem dílem nadšená. Je to neuvěřitelně rozsáhlá kniha, která spojuje prvky románu se zachovanými autentickými (i pozměněnými) materiály a za kterou se ukrývá neskutečná práce. Nedivím se těm 10 letům!
Zároveň chápu některé výtky čtenářů, i já bych dokázala najít chyby, kdybych chtěla. Ale nechci. Jsem autorce vděčná, že mi čtivým způsobem přiblížila historii, o které jsem něco tušila, ale jen málo. I když pomocí fiktivních prvků jsem se dozvěděla něco nového a hlavně se podařilo probudit můj zájem o ni. A to mám ráda.
Na místo, které bylo předlohou, bych se chtěla někdy podívat. Ale i přes stránky knihy jsem vnímala jeho výjimečnost a energii, která proudí z víry v něj vkládané.
Co se týče postav a jejich vykreslení, jsem spokojená. Životní příběhy byly pohnuté, zkoušené všemožnými formami zla. Závidím postavám víru a naději, že vše směřuje k lepší budoucnosti. Postav je hodně a jejich osudy jsou složitě propletené (některé až neuvěřitelně svedené dohromady, ale jak tu někdo podotknul, k této problematice zázraky patří).
Spolu se Žítkovskými bohyněmi je i Bílá Voda knihou, která ve mně vzbudila hodně emocí a která mi zůstane v paměti. Doporučuji.
Už během čtení jsem věděla, že napsat komentář bude dost oříšek. Ne že by nebylo co říct, hlavou se mi hodilo milion myšlenek, ale jak vybrat jen některé, nic neprozradit, aby se to nezvrtlo ve slohovou práci (např. na téma zkostnatělost římskokatolické církve) a zároveň aby to mělo hlavu a patu? Snad se mi to nakonec povedlo.
Na samém začátku mě víc než pohnuté osudy jeptišek zajímala Lena - co se mohlo stát tak hrozného, že jediná alternativa k smrti je klášter? Postupně, jak se odhalovaly střípky Lenina života, mě víc přitahovaly události z 50. let, protože u Leny to nijaká extra hrůza nebyla (zatím). V jednu chvíli mě pak opustila ta nedočkavost při čtení, to když do kláštera přibyla jistá osoba, to jsem prostě jen četla, ale posledních cca 300 stran už to zas valilo.
Některé věci jsou celkem předvídatelné, třeba kdo je matkou Jana Jezbery nebo koho Tobie určí jako další Matku představenou (i když jsem dost dlouho nedokázala odhadnout, zda to ta osoba vezme). Dost dlouho jsem netušila, co jsou ti démoni z minulosti jeptišek a Lenina osudu, o kterých se píše v anotaci, ale docvaklo mi to hned, jak se objevilo to jméno, nemusela jsem ani čekat na autorčino vysvětlení.
Hrozně mi nesedlo to, jak se mezi Anežčiny panny dostala Paulita. Sice věřím, že se člověk může od základu změnit, ale to, co k tomu vedlo ji, mi přišlo už dost přitažené za vlasy. A na konci mi chyběl nějaký bližší popis konfrontace Leny s "havrany", jak je přiměla přestat krákat - i když to by tu knihu asi pokazilo.
Jo, a taky jsem měla trochu problém s Marií - ta snad byla všudezdejší! Ale i to se na konci osvětlilo. No, osvětlilo - racionální myšlení se tomu vzpírá. :-)
Celkově je kniha super, dozvěděla jsem se spoustu nových informací. Pět hvězdiček je málo! Podle je výrazně lepší než Gerta a i lepší než Žítkovské bohyně. A na závěr musím ocenit tu práci, co si s tím autorka dala, hlavně s vyhledáváním informací. A mám i pár tipů na výlet.
Paní Tučková, já vás prostě miluju! Když mi o tomto říkala moje pokroková babi, klepala jsem si na čelo! Vše jsem zažila, ale nechápala. Tahle knížka je skvost. Prostě děkuji.
Z té knížky jsem úplně paf. Nejdříve mi byla protivná postava Leny, ale ono to tak muselo být. První vložená pasáž mě taky nepotěšila. Ale dávala smysl. A dala se číst! Takže ty další už jsem četla bez odporu. Líbila se mi mnohovrstevnatost - o postavách zpočátku nevíme nic, vše se odkrývá postupně, aby v závěrečných kapitolách vygradovalo. O hrůzách 50. let už jsem leccos četla, tohle je další rozměr. Jak je snadné lidi znesvářit proti sobě. Ačkoliv sama jsem bezvěrec, resp. nevěřím v Ježíše Krista, domnívám se, že vyvrácením víry komunisté napáchali (další!) strašné zlo a důsledky vidíme dodnes. Víra v rozumné míře, s jasnými morálními pravidly, je potřeba.
Tenhle román budu ještě dlouho přemílat v hlavě a stejně, jako u Žítkovských bohyní doufám, že kostel v Bílé Vodě a okolí navštívím. Kateřina Tučková rozhodně odvedla vynikající práci, napsala román, nikoliv přepis dějin (tolik k názoru S. Balíka), možná se mohl trochu víc snažit korektor (v jednom místě hovoří u matky Tobie o tom, že se jí třásly ruce, jenže ona má jen jednu, nadužívání některých přídavných jmen a podobně). A rozsah...jsem vděčná za knihy takového rozsahu, že mi vydrží déle :-). I tak jsem knížku přečetla během pěti dnů.
Tímhle puzzle jsem se prokousával dva týdny, postupoval ze všech stran i rohů, těch vážných témat tentokrát autorka smíchala nečekané množství. Čekal jsem dramatické vyprávění o likvidaci klášterů, čehož se mi dostalo, ale se spoustou vedlejších dramat a zázračných setkání navíc. Je to dobře nebo špatně? Každopádně mě některé příběhy občas rušily a někdy i zdržovaly. Kniha je odvážně tlustá, fikce se v ní prolíná s realitou (jakoby dvěma prsty na aplikaci Mapy.cz přiblížení Bílé Vody s Marienhilfem rád odpouštím), zápisy ze situačních zpráv a vězeňských spisů mi tu a tam připomněly Škvoreckého smutný humor z knihy Ze života české společnosti. Ale mám rád tenhle polodokumentární styl a oceňuji připomínání historických událostí a křivd.
90 % (zatím 1801 hodnocení s průměrem 85 %).
P.S.
Znovu postavený poutní kostel Panny Marie Pomocné (Maria Hilf) leží jižně od Zlatých Hor, je to kouzelné místo, od jeho návštěvy před pěti lety mi jeho historie leží v hlavě, a autorka mi vše důrazně oživila.
Kniha se mi krásně trefila do noty! Příběh mnohovrstevnatý, propletený do sebe, kde se postupně odvijí nitky, jedna za druhou, i na přeskáčku. Pasáže z výslechů, citace nařízení či dopisy, které jsou do příběhu vloženy ho podle mě krásně doplňují a obohacují.
Není to literatura faktu, jedná se o inspiraci,což je v knize i uvedeno, proto bych toto autorce určitě nevyčítala.
Jsem moc ráda, že mě tato kniha doprovázela během dovolené a zpříjemnila mi večery.
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Tato kniha byla pro mne náročnější. Hodně politiky, směrů, myšlenek.. Je to má první kniha z církevního prostředí a tím pro mne byla hodně zajímavá a poučná. Určitě 5 hvězdiček samotné autorce za její zpracovaní historických skutečností.