Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509778/bmid_bila-voda-limitovana-edice-Iep-509778.jpg
4
2854
2854
Literární událost v limitované edici s ilustracemi Jaromíra 99. Snad o žádném románu českého autora se v posledních letech nemluvilo tolik jako o dlouho očekávané Bílé Vodě Kateřiny Tučkové. Výpravná limitovaná edice jistě potěší všechny čtenáře této autorky, ale její provedení ocení také knižní nadšenci se smyslem pro design. Román nově doprovázejí černobílé ilustrace Jaromíra 99, který se ve své tvorbě opakovaně vrací do rodného prostředí Jesenicka a Rychlebských hor. Nikdo jiný nedokáže zachytit atmosféru zapomenutého kraje s pohnutou minulostí tak působivě jako on. Kniha vychází v celkovém nákladu 2 500 kusů. Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se zde skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi… Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Na knihu jsem se moc těšila, od známých jsem slyšela dobré recenze. Když se mi dostala do rukou, pustila jsem se do ní a po krůčcích ukrajovala až do konce. Líbila se mi, tedy styl vyprávění, i vkládání dopisů, zpráv, autorka je výborná vypravěčka. Co mi vadí, že je historie zkreslená, není to tak, jak to bylo a je cítit zveličování ženského kněžského svěcení a dalších věcí, v nichž se ztotožňuji s reakcí Stanislava Balíka, viz: https://casopiskontexty.cz/tuckove-belovodska-sifra-mistra-leonarda/ . Proto o hvězdu méně.
Kniha je na čtení trochu složitá,prokládaná dopisy. Ale příběh je nakonec krásný a čtenář se musí soustředit v které době se nachází. Vše nakonec do sebe zapadá a rozmotávat se příběh.
Tak dočteno, ale za mě zklamání. Někdy méně znamená více. Nebavily mě pasáže, kde byly různé dopisy, výslechy, přepisy rozhovorů. Stačil by úplně příběh a nakonec něco z archivu. Bohužel tohle slyšíme i od čtenářů v knihovně, že tyhle pasáže přeskakovali.. Škoda. Autorka si dala práci, ale za mě byka kniha nudná a to přestože jsem si ji přála k vánocům.
Od první kapitoly mě kniha naprosto pohltila a nutila mě vyhledávat si pořád další a další informace. A samozřejmě mi dala spoustu námětů k přemýšlení. Taky mě přesvědčila o tom, že když je někdo papaláš, zůstane papalášem i kdyby na sobě měl sutanu a kolárek. Uchvátily mě skvěle popsané postavy, měl jsem pocit, že je fakt můžu potkat. A některé bych opravdu potkat chtěl. Prostě jednou větou, je to nádherný román z dost ponuré doby, kde se lidé, kteří touží po svobodě, nevzdávají.
Nenechte se odradit tloušťkou knihy. Je výborná a donutí vás vyhledat si ještě více informací. A možná i zajet na výlet.
Začít číst tuto knihu jsem se odhodlavala již dříve, ale asi na to nebyl čas. Z mého pohledu výborně napsaný deník, obdivuju autorku, kolik toho musela nastudovat, aby něco takového napsala. Velmi zajímavé téma, vítala jsem i výtahy z dokumentů apod., Ač byl někdy dost rozsáhlé. Doporučuji k přečtení.
Náročná četba do rozsahu i obsahu a vyžadující od čtenáře veškerou pozornost. Příběh zpočátku plyne pomaleji, místy je téměř zastaven, aby byly dostatečně popsány děje minulosti řeholnic a zároveň i přítomnosti, do něhož se vplétá také příběh Leny Lagnerové. A tak jako zatím u všeho, co jsem od Kateřiny Tukové četla, ani tato kniha mě nenechala klidnou. Měla jsem nutkání hodně si dohledávat, sama si doplňovat obrázek skutečnosti oproti fikci, protože jsem do této doby byla žalostně nevědomá. A proto si dle mého kniha zaslouží 90%, vzbudila ve mně totiž zájem a vyžadovala činnost a v neposlední řadě samozřejmě velmi oceňuji mravenčí práci autorky. Jsem velmi zvědavá, zda někdy toto své literární dítě něčím překoná.
Skvely roman. Skvele tema. Nedovedu si predstavit to mnozstvi pramenu a zdroju, kterymi se autorka musela probrat, aby mohla takto verohodne podat pribehy perzekuovanych reholnic. I ja se teda musim pridat do rady, ktera dokumentarnost vita. Celemu pribehu dodava neobvyklost, originalitu a urcitym udalostem vetsi dramaticnost ci stavnatost.
Kniha roku. Dokumentárnost není v textu na škodu, naopak je vše velmi čtivě podané. Příběh není těžkopádný, postavy se chovají lidsky a logicky. Tenhle román je ve všech ohledech moderní a autorka svým způsobem nebojácná, nepodbízivá. Kniha mě velmi potěšila.
Audiokniha
Ani ne tak román, jako spíše rozsáhlé dílo dokumentárního charakteru. Celou dobu jsem přemýšlela, nakolik je to fikce a co je naopak zpracováno na základě skutečnosti (toto je v závěru částečně vysvětleno). Nelze upřít, že se sběrem informací a následně jejich zpracováním autorka odvedla opravdu pořádný kus velmi náročné a precizní práce. Na mě to však místy působilo až zbytečně detailní, což bylo na úkor integrity příběhu. Spousta listin, záznamů, citovaných skutečností... jistě přispívá k pochopení dobových událostí, jenže ve výsledku to právě nepůsobí jako román, ale jako dokumentární dílo. Není divu, že autorka na něm s přestávkami pracovala deset let.
Román není v pravém slova smyslu čtivý, ale je to mnohovrstevný příběh o církvi, lidských hodnotách, víře, zásadách a prosté lidské slušnosti. Určitě není pro každého. Ale pokud se nebráníte novým úhlům pohledu na život, kniha vás uchvátí a po dočtení ve vás bude ještě dlouho rezonovat.
Dějová linka je prostá, text je plný pasáží z deníku, evangelia a dopisů, množství opisů úředních listin je velmi dokumentární povahy a široká paleta hrdinů je vykreslena nesmírně uvěřitelně (rozdíl mezi skutečnými postavami a těmi románovými je občas těžko postřehnutelný).
Precizně zpracované téma vztahu církve a nejen komunistického režimu. V duchu hesla PRACHY NESMRDÍ: tehdy zapálený komunista nebo režimu poklonkující biskup a dnes - podnikatel bez skrupulí. Celkově to vytváří obraz doby od padesátých let až do současnosti jako otřesnou, bolavou a syrovou koláž. Opravdu silný román s řadou nezdolných hrdinů, kteří nedojdou dobrého konce, ale život prostě není spravedlivý.
Pro mne přesto nosná myšlenka knihy je, že bychom se měli za každou cenu snažit zachovat si svou lidskost.
P.S.
Je smutné, kolik lidí se ohání slovem MÍR i v dnešní době se stejně prospěchářskými motivy, tak jako tomu bylo i v minulosti.
Knížka, která nejspíš nebude jen tak zapomenutá. Možná i rozjitří pár ran. Škoda, že ti, kteří by si ji přečíst měli, si ji určitě nepřečtou. Téma pro mě celkem netradiční, vzhledem k tomu, že církve nevyhledávám, přesto lidsky podané. Je za tím obrovský kus práce a je to za tím vidět. Autorka má odvahu pustit se do témat, která nejsou úplně jednoduchá a umí rozdělit.
Román se nečetl snadno, ale jednoznačne v současné literatuře vyniká. Postavy nejsou tupé, díky slovům skutečně žijí. Téma knihy je silné. Nejde o žádnou pózu, je to krystalicky čistá literatura bez manýr.
Velmi těžko se mi to hodnotí. Na jednu stranu si člověk řekne, že způsob vyprávění je v podstatě stejný jako u předchozích knih Tučkové, stejně jako před tím jsou hlavní osoby v podstatě jen ženy s těžkým osudem a muži hrají jen druhé housle a povětšinou jsou to slaboši nebo hajzli. Na druhou stranu se to krásně četlo.
I když ne vždy. První půlku jsem byl přesvědčen, že dám pět hvězd. A to i přesto, že v textu občas probliklo nějaké to varování, že tentokrát si chce Tučková hrát na Dana Browna, což se naplno projevilo v druhé části. A mě její verze Šifry sestry Vilemíny opravdu nebavila. Proto jsem některé z kapitol jen proletěl, jiné dokonce vynechal a hodnocení rázem kleslo na tři hvězdy. Naštěstí v místech, které kněžství žen neřešily a autorka se zaměřila na hlavní postavy, to opět dostávalo grády a já byl přesvědčen, že dám čtyři hvězdy. Závěr byl ale fádní a předvídatelný, takže nakonec bohužel jen za tři. Líbilo se mi to, četlo se mi to dobře, ale některé věci pro mě byly nepřekonatelné. Navíc se mohla autorka vyvarovat některých klišé. Když píšu o katolících, nemusím tam mít přece sexuální zneužívání kněžími. A když píšu o době po roce 1989, nemusím tak okatě dávat najevo, jak se vlastně moc nezměnilo a staré struktury si udržely moc.
Myslím si, že tohle není kniha pro každého. Ale pokud Vás zajímá vědění a chcete si rozšířit obzory i za hranice , které jste ještě nepokořily, sáhněte směle po Bílé vodě. Neskutečně vystavěný příběh o církvi, komunismu , lidských hodnotách a snad trochu i zázracích mě opravdu na nějakou dobu pohltil. Evarista si získala mou pozornost a podporu od první chvíle. Leně jsem přišla na chuť později. Není to lehké čtení, ale neuvěřitelně přínosné.
Dočetl jsem to na stranu 390 a dál už to vážně nešlo. Troška příběhu proložená nekonečnými dopisy, zprávami, hlášeními a já nevím čím ještě jsou nuda k uzoufání. Je tu příliš mnoho dobrých knih na to, abych trávil dalších 300 stran u tohohle. Pokud je pro vás vysloveně zajímavé téma církve a náboženství, přidejte si hvězdu nebo dvě. Po skvělých předchozích knihách autorky bylo tohle obrovské zklamání.
Četlo se samo. Mám moc ráda knihy, ve kterých jsou postavy inspirující. Ne takovým tím vybásněným superhrdinstvím, ale svou nezdolností. A to je tady za mě splněné v postavě Evaristy. Zároveň bych chtěla ocenit, jakou si s knihou autorka dala práci.
Příběh byl celkem čtivý, ale o trochu víc mě zajímalo, jak to celé dopadne s Lenou. Navíc mi vadilo časté přeskakování mezi postavami. A určitě by knize neuškodilo, kdyby byla klidně o 200 stránek kratší.
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Uááá... mě to nebaví! Vracím do knihovny a jsem ráda, že jsem si knihu nekoupila.