Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/50_/509778/bmid_bila-voda-limitovana-edice-Iep-509778.jpg
4
2854
2854
Literární událost v limitované edici s ilustracemi Jaromíra 99. Snad o žádném románu českého autora se v posledních letech nemluvilo tolik jako o dlouho očekávané Bílé Vodě Kateřiny Tučkové. Výpravná limitovaná edice jistě potěší všechny čtenáře této autorky, ale její provedení ocení také knižní nadšenci se smyslem pro design. Román nově doprovázejí černobílé ilustrace Jaromíra 99, který se ve své tvorbě opakovaně vrací do rodného prostředí Jesenicka a Rychlebských hor. Nikdo jiný nedokáže zachytit atmosféru zapomenutého kraje s pohnutou minulostí tak působivě jako on. Kniha vychází v celkovém nákladu 2 500 kusů. Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se zde skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce Ř všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi… Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Zajímavé téma, jen jsem ji neprecetla jedním dechem jako jiné autorciny knihy.
Je to takové úporné. Nikoliv nestranné. Spíš postupně nestravitelné. Hlavně nadlidská hrdinka Evarista. Takže nebrat.
Pro mě asi nejlepší a zároveň nejnáročnější kniha roku. A to můžu říct s klidem v první polovině roku. Chce to hodně trpělivosti a obrnit se proti drsné historii, kterou autorka brilantně převedla do románové podoby.
Autorka měla s přípravou knihy určitě spoustu práce, ale nějak jsem to nedokázala ocenit, přece jen mi tam něco chybělo. Příběh mě bohužel nedokázal nijak zvlášť nadchnout jako tomu bylo třeba u Vyhnání Gerty Schnirch, kterou považuji za autorčinu nejlepší knihu.
Velký obdiv patří autorce za to, jak pečlivě připravovala tento román, díky němu má čtenář možnost nahlédnout do historie českých řeholnic za komunismu.
Další skvělé dílo od Kateřiny Tučkové.
0proti Zitkovskym bohynim Vyhnani Gerty Schnirch vyrazne narocnejsi na cteni a koncentraci, prelouskat vsechny vsechny vlozene historicke (vysvetlujici ) dokumenty je opravdu nadlidsky ukol, ale pribeh brutalniho pronasledovani reholnic a cele cirkve zrudnym komunistickym rezimem stoji za precteni..Mozna, nebo vlastne urcite nebyly by-li tyto dokumenty pospojeny romanovym pribehem jiz vehlasne spisoatelky nikdo nebo malokdo by se o toto tema zajimal.historicke kulisy, podzemni cirkev, prinos papeze Jana Pavla ll (Wojtyly) k padu rise zla.vzdy jakoby predem prohrany boj dobra proti zlu. Sila zeny, zen. za me skvela kniha, ktera me mj i o mnohem poucila.a k mnohemu navedla.vsem okolo sebe doporucuji.tesim se na dalsi knihy od pani Tuckove
Knihu hodnotím 3+ a připadá mi, že někdy méně je více. Autorka se určitě na zpracování tohoto tématu velice dobře připravovala, protože jde do důsledku v hledání podkladů z historie pro dané téma . Vesnice Bílá Voda v pohraničí a klášter v období 50. let v komunistickém režimu, kdy sem byly odsunuty řádové sestry z různých míst a mezi nimi i mladá řeholnice Evarista. A rok 2007 , kdy se sem přijde léčit, schovat se před světem a svými démony Lena. Jelikož nepatří k řádu, dostává za úkol udělat pořádek v pracovně a tím se dostává k různým dokladům, deníkům, zápisům, i velmi starým a začíná odkrývat minulost. Osudy lidí, krutý život řádových sester, které nemají zastání ani u vyšší církevní mocnosti,ale i jejich boj o zachování kláštera a víry. Katolická víra je svá a ženy zde mají přesné zařazení a hlavně na rozdíl od ostatního náboženství je založeno na celibátu a hromadění majetku a jeho vlastnictví.
Škoda, že místo věcných faktů, které se dají kdekoliv dohledat zde autorka nepopsala více o životě řeholnic v celém tomto období, o nesvobodě, ponižování žen ale i o jejich velké naději.
Tak nevím, jak to shrnout a hodnotit. Buď to teda má být reportážní nebo román. Celou dobu se to tváří, že je to spíš reportážní, podle skutečných událostí, i když autorka předesílá, že jde o román. Ve výsledku pak vysvětluje, kde čerpala fakta atd., aby na konci vysvětlila, že je to opravdu román. Ugh!?
Kdyby byla kniha reportážní a tedy měla vyšší vypovídací hodnotu, pak bych tu formu brala, ale jestli to má být román, tak proč nudit čtenáře takovou formou?
Ať je to tedy, jak chce, budu hodnotit jako román...
První půlku jsem ještě nějak přelouskala, snažila jsem si oblíbit alespoň nějakou postavu, což se mi jakžtakž podařilo. Ale druhá půlka mě už k uzoufání nebavila. A snad poslední čtvrtinu už jsem skoro ani nevnímala, jen jsem čekala, kdy už bude proboha konec.
Od autorky je to moje první kniha. Přes začátek Žítkovských bohyní jsem se nedostala, protože spisy, čísla jednací a zápisy tohoto typu mě nebavily. Mohla bych to přeskakovat, ale pak se mi zdá, že bych přeskakovala půl knihy, takže jsem ji přeskočila raději celou.
Jestli je podobným stylem jako tento "reportážní" "román" psané všechno, tak asi přeskočím i ostatní knihy. Takže mám na řadě k přeskočení ještě Gertu, kterou jsem původně chtěla číst. :)
Knihu jsem dočetla, i když mě zarazilo množství čtenářů, kteří to nedali :-). Oceňuji autorčinu práci, kterou vynaložila při zkoumání historických zápisů v archivech apod. U čtení některých pasáží mě překvapila brutalita, se kterou minulý režim pronásledoval věřící lidi. I přesto mně nakonec kniha vyzněla celkem pozitivně.
Já vlastně ani nevím, jak se k tomu vyjádřit. Byla to dobrá knížka nebo byla špatná? Mám hrozně rozporuplné emoce.
Ta kniha mě děsila. Už od pohledu. Téměř 700 stran a naprosto protichůdné recenze. Ale nedalo mi to. Zakousla jsem se do toho a dočetla to.
Líbil se mi děj, líbily se mi postavy a jejich soukromé příběhy na pozadí doby. Tyto pasáže se četly samy a kdyby byla kniha poskládaná z nich, tak jí dám mnohem lepší hodnocení.
Bohužel to takhle snadné nebylo. Připočtěte si k tomu cca 300 stran různých historických pramenů a vznikne Vám z toho dílo, které i leckterý zdatný čtenář odloží během prvních sto stran.
Za mě je to velká škoda, ale předpokládám, že autorka nechtěla napsat jen líbivý román, nýbrž posunout dílo o pomyslný odborný stupínek výš.
Knihu jsem si vybrala na vánoce a moc jsem se na ni těšila, protože Kateřina Tučková je pro mě nejlepší žijící česká autorka. Miluji její míchání beletrie s dokumentaristikou a vůbec mně nevadí, že stírá hranici mezi skutečností a fikcí. Před čtením jsem byla upozorněná, že knihu z mého okolí nikdo nedočetl, přestože se jednalo o zdatné čtenáře. Mně se kniha líbila, zaujalo mě téma o kterém jsem toho moc nevěděla, doba, která se nezmění jako mávnutím kouzelného proutku díky nějaké revoluci a tak jako vždy po přečtení Kateřininých knížek mám chuť sbalit batoh a jet se podívat na místa, kde se román odehrává. Je pravda, že některé dokumenty ke konci knihy jsem přečetla spíše rychločtením, nicméně dokreslovaly dobu i děj, tak bych na tomto monstrózním historickém pojednání (románu) nic neměnila. Ocenila jsem závěrečnou kapitolu, kde se autorka zmiňuje o skutečných lidech, kteří se stali předlohou knižních hrdinů. Za mně si kniha zaslouží rozhodně čtyři plné hvězdy a čas, který jsem četbou strávila považuji za dobře naplněný.
Knihu jsem vůbec neplánovala číst, ale pak jsem ji dostala jako dárek, a tak jsem si řekla, že jí dám šanci. Už po pár stránkách jsem bohužel zjistila, že dočíst knihu bude velká výzva, protože ten květnatý styl mi vůbec neseděl. Ale kousla jsem se a pokračovala. Četlo se mi těžce, téma je sice zajímavé, ale vůbec mě nebavily postavy ani ty zvláštní popisy. Poslední kapkou pro mě byl dopis faráře arcibiskupovi, kdy líčí zážitky z koncentráku a popisuje tam pomstu vězňů. Příměr, že se lopaty do mučených těl zalouply lehce jako lžička do nákypu, bylo na mě trochu moc. Nějak si neumím představit, jak tohle nějaký farář píše. Ale není to jediný příměr. Těch je tam celá řada, a nepůsobí přirozeně. Knihu jsem odložila a s chutí se pustila do gotického románu Mnich. Ten má také květnatý jazyk, nevyhýbá se nechutnostem, ale do gotického románu to patří. Přemýšlela jsem, v čem je rozdíl. Proč jedna kniha tak chytne a druhá ne. Obě popisují osudy lidí, které mi jsou celkem vzdáleny. paní Tučková strávila nad knihou deset let, vybrala si zajímavé téma, nastudovala fakta. Ale nějak to skřípe. Necítím zde za těmi slovy osobu autorky, nějakou vášeň a lehkost, kterou by do knihy vnesla. Jen tu tvrdou práci. Ale tu oceníme více v naučné literatuře než v beletrii. Lewis napsal Mnicha za 10 týdnů a má to šmrnc. Je to samozřejmě věc osobního vkusu, Mnich také mnohé čtenáře může ubíjet svou rozvleklostí. Každopádně vysoké hodnocení Bílé vody ukazuje, že si své čtenáře našla a ač patřím zřejmě k menšině, Bílou vodu odkládám a posílám dál.
Jako vždy jsem se na knihu paní Tučkové těšil a opět oprávněně - nezklamala. Řádná dávka textu v sobě opět skrývá mistrný mix archiválií, napětí, zvratů a skvělého čtení. Postavy si podle mě celkem snadno oblíbíte a jejich příběhy Vás chytí a nepustí.
Další skvělá knížka od této autorky, dobře se čte, i když je obsáhlá. Poutavé čtení, některé krutosti si člověk ani nedokázal představit. O danou problematiku jsem se nikdy moc nezajímala, tak to pro mě bylo i poučné.
Přečteno během tři večerů. Nedalo se od ní odtrhnout.
Kateřina Tučková je prostě sázka na jistotu a já se velice skláním před její prací. Bílá Voda jedna z nejlepších knih, které jsem kdy četla. Doporučuji!
Musím se přiznat, že tuto knihu jsem si koupila krátce potom co vyšla. Byla jsem hrozně zvědavá a natěšená. Nebyla jsem asi zrovna v dobrém rozpoložení a nepodařilo se mi do knížky začíst, takže jsem si odložila a doufala, že její čas přijde. A stalo se.
Zařadila jsem si ji do Čtenářské výzvy a pustila se do ní..
V první řadě bych chtěla pogratulovat Kateřině Tučkové, neumím si totiž představit, kolik to muselo dát všechno práce. Posbírat a nastudovat potřebné informace, kterých je tahle knížka plná.
Za druhé, jsem velmi ráda, že někdo toto téma otevřel, protože se o něm ve společnosti skoro nemluví a to je špatně.
Za třetí, musím říct, že román byl opravdu strhující, skvěle napsaný a četl se, kupodivu, lehce. Vzhledem k těžkosti tématu.
Hrozně se mi líbily příběhy Evaristy a Leny.
Rozhodně DOPORUČUJI.
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Že začátku se mi kniha moc líbila,ale jak přibývalo stránek tak mi vše připadalo zbytečně překombinované a mystické,už toho bylo nějak moc...s tak jsem se postupně dopracovala z pět hvězdiček na tři.