Bílá Voda
Kateřina Tučková
https://www.databazeknih.cz/img/books/52_/526409/bmid_bila-voda-6555047a9fa61.jpg
4
2878
2878
Bílá Voda. Pustá vesnice skrytá ve stínu pohraničních hor, kam kdysi přicházely zástupy poutníků vyprosit si pomoc u zázračné sošky Panny Marie. Dnes sem přijíždí Lena Lagnerová, aby se tu skryla před svou minulostí. Namísto kláštera s početnou řeholní komunitou tu však najde pouze několik řádových sester, vedených svéráznou řeholnicí Evaristou. Ta přišla do Bílé Vody o poslední zářijové noci roku 1950, kdy komunistický režim odvlekl v rámci Akce R všechny řádové sestry do sběrných klášterů. Mladičká Evarista tehdy odmítla návrat do civilního života. Stejně jako všechny řeholnice byla nasazena na nucené práce a k tomu vystavena i ponižování v komunistickém kriminálu. Evaristini věznitelé však její vírou ani věrností řeholi neotřásli. Naopak. Pouze v ní upevnili odhodlání se jim postavit. S tím však přišla nutnost postavit se i režimu zaprodané církvi Lena, probírající se písemnostmi bělovodského kláštera, však brzy zjišťuje, že tím Evaristin dramatický příběh pouze začíná, a záhy také pochopí, že démoni obcházející minulost místních řeholnic nezmizeli, a navíc jsou součástí i jejího vlastního osudu.... celý text
Přidat komentář
Jistě není snadné naplnit vysoká čtenářská očekávání a obzvlášť po relativně dlouhé pauze ukojit hlad po dalším skvělém románu. Cením si, že se zrovna Kateřina Tučková obula do tak objemného díla a otevřela skutečně mnoho kontroverzních témat, jejichž analýza nemusí být pro mnohé ani zdaleka populární. Ráda jsem se vracela mezi zdi bělovodského kláštera a odkrývala nelehké životní osudy většiny aktérů; podivovala se i odpouštěla, pochopila i nevěřícně kroutila hlavou. Vím jistojistě, že celá historie tohoto zvláštního místa, jakož i příběhy plné chyb a neštěstí ve mně budou rezonovat ještě dlouho po posledním zhltnutém hustě popsaném listu. Zvolený styl vypravování a prolínání časem mi spolu s četnými historickými texty přišly pro vyjádření autorčiných myšlenek geniální, byť s apelem na důkladnější a hlubší četbu některých pasáží. Ráda bych, aby román přesáhl svou podstatu možného poučení z lidských příběhů a dokázal vyvolat širší veřejnou diskuzi i na některá ožehavá církevní i společenská témata a jejich institucionální zkostnatělost.
Po dočtení jsem si musela nechat nějaký čas na „vytrávení". Je to opravdu těžce stravitelné čtení. Nebude pro každého, a to nejen tím tématem. Bílá Voda prostě není standartní román. A tak je k tomu třeba přistupovat. Pak nemůže být čtenář překvapen.
Ale já byla nadšená, knihy Kateřiny Tučkové přinášejí vždy něco nového, ze dna naší historie dokáže najít zapadlý příběh.
Je vidět, že za knihou je opravdu hodně, hodně práce.
Doporučuji!
Jsem docela zklamaná. Do určité chvíle napínavé a člověk se těšil, co přinese další stránka, pak už jen dočteno, protože rozečtená kniha se přece neodkládá....
Třetí kniha v níž autorka zpracovává totéž. Sice má neodiskutovatelně nenapadnutelnou formu, ovšem schéma a archetypy postav jsou stejné ( málem zaměnitelné).
Dost souhlasím s mnohými komentáři ( například dagmar7365 aj.) kde ne celkem jasně řečeno kde taková rozpolcenost vzniká. Možná by bylo dobré odpoutat se od toho že česká beletrie musí mít tyto atributy a naučit své jazykové schopnosti ( které Tučková má přímo TOP) využívat na běžnější témata. Na tohle by by byla pěkná publikace aby nemusel vzniknout takový napůl hybrid. Přečetla jsem knihu dvakrát z odstupem 1 měsíce a zvažovala jsem všechna pro a proti ale za mě to Opus Magnus Kateřiny Tučkové není. Pro srovnání. Nefunguje to to tak jako třeba v tvorbě Olgy Tokarczuk Knihy Jakubovi. Je v tom patrná nejistota. A méně je někdy více. Nejvíce se mi líbí Tobiin deník a vhled do některých dokumentů. Celkově mi to ale pohromadě nedrží. Od autorky si ráda něco přečtu, ale byla bych ráda kdyby opustila tyto vody, tj. toto schéma....
Moje hodnocení 3* nemá být vyslovením že je kniha špatná je ve mě rezonuje pocit mírného zklamání. Protože tohle všechno už přes jiné postavy a " příběhy" od autorky víme, chtělo by to závan čerstvého vzduchu, který zobrazil klidně věci nelehké ale jinou metodou.
Přeji všem krásný den a snad se s autorkou ještě někdy na stránkám setkám. Protože když vydala své Žitkovské bohyně bylo to pro mě ( a dosud je ) jako zjevení v našich vodách, stejně jako Gerta...
Smekám před autorkou za to, kolik práce si dala se studiem dobových materiálů. Já jako katolička odmalička jsem celkem znalá tématu a k řeholnicím jsem co by školačka jezdila. Podle mého názoru je kniha příliš objemná a korespondence a skutečné zápisy mně místy nudily. Knihu dočítám jen silou vůle. A upřímně: až zase budou někde inzeráty na "dlouho očekávanou knihu či román století", nechá mě to chladnou.
Nejvíc se mi líbil příběh Leny, ale i ten mě na 500 stránce už přestal bavit.
Klobouk dolů před autorkou, těch hodin, měsíců, let strávených v archivech, aby před námi rozprostřela svět církve a žen v ní. Kniha vypráví příběh akce Ř, kdy komunisti násilně přemístili sestry do sběrných klášterů. Z řadových sester se měly stát manželky,matky, dělnice a toho chtěl režim dosáhnout různými zvrácenými metodami.
Kniha ukazuje silné příběhy všech hlavních protagonistů, zrůdnost režimu a úplatnost představených, ale je tu pro mě ale .....
Četlo se mi to těžce, a nebylo to tloušťkou knihy, ani těžkým příběhem, prostě mi styl psaní nesedl. Chápu autenticitu, ale doslovné přepisy dopisů, či zápisu schůzí byly pro mě na závadu.
Opravdu smekám před autorkou, protože si tak trošku umím představit, co to obnáší bádat několik měsíců a let, v archivech procházet staré a zaprášené krabice, člověk to má pořád v hlavě, žije to....příběh se mi moc líbil, i když asi každému do noty nesedne, já dostala, co jsem čekala a jsem za to moc ráda!
Román se četl dobře, až na ty skutečnosti, které tolik připomínaly tu nelehkou dobu. Autorka nám na příběhu hlavní hrdinky dává poznávat proměnu místa, kde byly internovány řeholní sestry, které i přes svoji profesionalitu, zvláště ve zdravotnictví, a přes svou obětavost, musely opustit své původní místo, ale nijak nezatrpkly, protože smyslem jejich života bylo odevzdání se Bohu a všem potřebným. Snažily se najít způsob, jak druhým pomáhat a tak se také věnovali lidem, kteří v důsledku svých životních zklamání potřebovali pomoc i v novém prostředí, kde byly stále sledovány a v nesvobodě. Román zachycuje dlouhé období, které nebylo jednoduché pro přemíru příkazů a sledování každého, kdo nejednal podle smýšlení vládnoucích. Spisovatelka se pustila do nelehké práce. Ne vše, co v knize uvádí je skutečností - jedná se o román a není to dokument. A je škoda, že některé postavy i z církevního vedení, byly zlehčovány. I na ně byl působen nemalý nátlak a nemohly odhadnout, kam až to povede... A tak se z historie snažme poučit. Snad i nová generace pochopí, že to nebylo lehké a že každá doba přináší své nároky, které je třeba překonávat tak, jak nejlépe můžeme.
KT je moje oblíbená autorka. Její Gerta i Bohyně se navždy zapsaly do mé čtenářské paměti.
Bílá voda je pro mě také velmi vysoko, ale moje top to není. Obdivuju obrovské množství prostudovaných materiálů a vytrvalost při zpracování těžkého tématu. Knihu jsem četla jedním dechem a jen nerada odkládala. Přesto se mi při dočítání této knihy objevila taková zadní myšlenka. Proč tak dokonale propojené osudy? A ta myšlenka bohužel zůstala i po dočtení. Z mého pohledu jsou osudy (až zbytečně) pospojované, a tak působí trochu překombinovaně.
Ale i tak úžasný čtenářský zážitek.
Knížka nabitá informacemi a přitom tak čtivá! Po každé kapitole zůstávaly otázky a touha číst dál, takže stránky mizeli rychle. Určitě doporučuji.
Vynikající čtenářský zážitek. Román v nejlepším slova smyslu o jinakosti, ženách, víře, zázracích, bolesti, (bez)naději a plynutí času. Množství faktů o vztahu církve a státu od let padesátých do současnosti, o totalitě pohledem věřících a jejich pastýřů/ pastýřek, skrze zápas vymyšleného (přesto věrohodného) řádu Anežčiných panen o existenci a právo na sebeurčení, cestu Leny ke světlu a mnohohlasé evangelium. Kateřina Tučková zraje jako víno...
Takhle kniha ve mě bude dlouho. Silný příběh o cirkvi, víře, odvaze... Ráda bych se tam někdy jela podivat. Co dokázali komunisti dělat s někým jen proto, že věřil v Boha, je síla. Příběh Leny mi připomínal Hanisovou, a dal knize další rozměr. Za mě skvělé. Občas těch zpráv, hlášení atd bylo moc, ale i tak uteklo na 700 stran rychle
Právě jsem knihu dočetla a opravdu musím souhlasit - je jedna z NEJLEPŠÍCH knih které jsem kdy četla. Napsáno krásným jazykem. Děj ubíhá velmi rychle a než se naději jsem na konci. Poslední třetinu jsem sice četla delší dobu, ale bylo to tím, že nebylo tolik času na čtení. Mám novou práci a tak toho volného času bylo méně. Kateřina Tučková umí opravdu vtáhnout do děje. Kdybych věděla o čem všem bude tento román asi bych si ho nekoupila, protože bych se tohoto tématu bála, nicméně jsem ráda že jsem sáhla na jistotu. Autorka umí skvěle popsat postavy i prostředí. Vůbec mi nevadilo střídání časové linie, všechno do sebe krásně zapadá a postupně dává smysl. Navíc jsem získala další nový náhled na církev jako instituci. Neodvažuji se cokoliv, co se skutečně událo, hodnotit. Vím že román je vystavěn na skutečných událostech a bude ve mně dlouho rezonovat. Jsem ráda, že máme tak skvělé spisovatelky v dnešní době. Především (pánové prominou) jsou to ŽENY, které píší o velmi těžkých tématech, tak aby se čtenáři dostaly pod kůži. Jsem opravdu vděčná za krásný čtenářský zážitek a všem DOPORUČUJI!!!
Kniha se zabývá pro čtenáře velice zajímavý tématy - u nás často dosud opomíjenými: vztah státu k církvím a vztahem k ženám - jednak vztahem církve k ženám a také vztahem společnosti k ženám za minulého politického zřízení. Ohromné úsilí badatelky! Někdy se mi zdálo, že chce své úsilí "prodat na trhu" a tak mi té vědecké a dokumentační práce připadá až moc a má to vliv na celkový dojem z knihy a mě to vyrušovalo při čtení. A tak se může stát, že tento nepoměr mezi vědeckou či dokumentační studií a románem bude dalším čtenářům vadit. Další knihy autorky si přečtu.
Dočteno a pocity mám spíš rozporuplné. Román je čtivý, Kateřina Tučková umí psát, to už ukázala ve svých předchozích knihách. Ale že by to byla nějaká pecka, to nemohu říct. Takový "instantní román z prášku": vezměte osudem zkoušenou ženu v krizi středních let, rodinné trauma a tajemství, pohnutou dějinnou událost, zapadlý kout ČR, zamíchejte a servírujte po vrstvách.
Moc ráda bych položila Kateřině Tučkové otázku, proč tu knihu napsala, jaký měla motiv. Všude v rozhovorech i na začátku a na konci knihy vysvětluje, proč si některé postavy zcela vymyslela, proč se kniha točí kolem nikdy neexistujícího řádu...jasně, chápu. Ale proč to tedy zasadila do existujícího kláštera? Proč si tedy nevymyslela celý nový místopis. Pokud může poutní místo Mariahilf stěhovat, jak potřebuje, proč se tedy neinspirovala realitou a nevymyslela zcela originální prostředí. Jak mohu jako čtenář poznat, čemu věřit a co je její spisovatelská invence? Osud řeholních sester je sám o sobě natolik silné téma, že není potřeba si něco víc vymýšlet.
Myšlenka, kdy se prolínají různě psané kapitoly je zajímavá. Střídání současnosti, zápisků z deníku, dopisů a jiných úředních listin je zajímavé, ALE. Opravdu by si někdo psal deník tak, jako sestra Tobia? Opravdu by se dochovaly tajné dopisy a válely by se jen tak v pracovně?
Autorka na románu pracovala 10 let, 3x jej přepisovala a možná té snahy bylo až moc. Ta potřeba, aby vše do sebe zapadlo, každý střípek v mozaice byl dokonale zaplněn a když to nešlo přirozeně, tak si vypomohla božím zázrakem, vytvořila postavu, která to vše uzavřela. To bylo na mě až moc.
Padesátá léta ... Léta , kdy se poválečná euforie měnila spoustě lidí před očima v trosky snů .
Nejinak tomu bylo i u řádových sester , které byly jako podvratné živly odklizeny do internačních klášterů. Jeden z nich je i v Bílé vodě ...
Nelehké čtení o těžké době totalitního bezpráví , které ve vás zanechá trpkou pachuť bezmoci. Výborně zpracované . Smekám .
Klobouk dolů před prací, kterou autorka odvedla. Nedovedu si ani přestavit, kolik bádání, hledání a zkoumání musela podniknout... Přesto z této knihy nejsem tak odvázaná, jak bych asi měla být. Jedná se o první knihu, kterou jsem od Tučkové přečetla a wow efekt se prostě nedostavil. Nevadily mi vsuvky v podobě deníkových záznamů, lejster, zápisů ze schůzí apod., protože navazovaly na děj. Přesto si myslím, že kdyby tam nebyly v takovém množství a délkách, ději by to prospělo. A mám na mysli především různé zápisy ze schůzí, soupisy řádů a úřední dokumenty. Oproti tomu evangelia byla bezvadný způsob, jak se dozvědět víc o ostatních postavách, jejich životě, myšlenkách a pohnutkách. Celé to však plynulo nějak v jedné lince, ani v závěru nedošlo k nějakému vyvrcholení, z kterého by si čtenář sedl na zadek. Přesto jsem ráda, že jsem knihu přečetla. Křesťanství, legendy a svatí mně vždycky zajímali a tak jsem ráda, že jsem na toto téma nahlédla zase z jiného úhlu.
Váhám mezi třemi a čtyřmi hvězdičkami, ale dávám nakonec víc, za tu neuvěřitelnou práci se sháněním materiálů a informací...
Velké téma, které se autorce povedlo poutavě zpracovat. Po přečtení knihy mám chuť Bílou Vodu navštívit a nasát tu smutnou atmosféru česko - polského pohraničí.
Štítky knihy
historie, dějiny náboženství ženy pro ženy řeholníci jeptišky oběti komunismu
Autorovy další knížky
| 2012 |  Žítkovské bohyně |
| 2022 | Bílá Voda |
| 2009 | Vyhnání Gerty Schnirch |
| 2014 |  Fabrika |
| 2018 | Vitka |
Me se to velmi líbilo. Určitě bych dílo neoznačila za instantní román, protoze já bych nic takového dohromady nikdy nedala. A že je to román, no a! I tak si myslím, že vypovídající hodnota je obrovská.