Pan Mercedes
Stephen King
Bill Hodges série
1. díl >
Muž v ukradeném mercedesu úmyslně vjede do fronty na chodníku, na místě zůstane osm mrtvých a patnáct zraněných. Řidič z místa činu zmizí. Po několika měsících dostane vysloužilý zatrpklý policista ze stejného městečka podivný dopis od kohosi, kdo se k činu přihlásí a zároveň naznačí, že chystá mnohem strašlivější útok – masakr tisíců lidí. Detektivní příběh ve stylu drsné školy z pera mistra napětí umožní čtenářům děsivým a nezapomenutelným způsobem nahlédnout do mysli vyšinutého vraha. Příběh byl inspirován skutečnou událostí.... celý text
Literatura světová Detektivky, krimi
Vydáno: 2014 , Beta-DobrovskýOriginální název:
Mr Mercedes, 2014
více info...
Přidat komentář
Kniha se mi četla výborně. Po dlouhé době jsem se zas od nějaké knihy nedokázal odtrhnout.
Čtivá kniha. I přesto, že je od začátku jasné, kdo je pachatel, drží kniha čtenáře v napětí od začátku do konce.
Nelze psát neustále dokonalé detektivní příběhy, protože žádný autor není nevyčerpatelný.
Úvodní mrazivá kapitola mě dokonale vtáhla do děje. Hlavní postavu bodrého detektiva ve výslužbě, který posléze pátrá po vrahovi na vlastní pěst, jsem si oblíbil. Sem tam bych možná ubral několik stránek, pravda, ale jinak tu nemám "Králi" moc co vytknout. Posledních pár kapitol bylo téměř infarktových! PAN MERCEDES byl pěkně prohnaný zlosyn! Těším se na další případ ze série.
Konec trošku přitažený za vlasy, ale jinak fajn detektivka, která se ve své polovině rozjela a četla se rychle až do konce. Kdo by nechtěl vědět, jak to dopadne, když se jedná o naprostého šílence ;)
Tentokráte mi King moc nesedl. Začátek byl výborný - napínavý popis skutku a především následná začínající hra na kočku a myš v podání počítačové komunikace. Vypadalo to, že bývalý policista má za soupeře nadmíru inteligentního jedince a že bude velká otázka, kdo je kočkou a kdo myší. Ale pak vyprávění začne rychle sklouzávat do zcela jiných kolejí a já v druhé půlce knihy marně hledal alespoň jednu postavu, která by mi byla sympatická (v první půlce alespoň Janey). Vrah přestává být inteligentní a je z něj spíše psychopatický lůzr se štěstím. Detektiv má za pomocníky sedmnáctiletého kluka, který je však schopen vyřešit jakýkoliv problém a jen kdykoliv k dispozici, a psychicky narušenou ženu, která se však najednou chová zcela neohroženě a když je potřeba, tak spraví auto či řeší problémy s počítači. Samozřejmě, jak je u Kinga zvykem, je to čtivé, ale oproti jiným jeho knihám jsem zde nenašel žádnou přidanou hodnotu, která z Kinga dělá krále.
Posloucháno jako audiokniha, dvojice Kanyza a Písařovic téhle knize dost přidala. Zvlášť části s panem Mercedesem jsou tak skvěle namluvený, že ten hlas budu slyšet v hlavě ještě dlouho. Od Kinga je to zatím moje 4. kniha a první z těch napsaných po roce 2000. Je to jiné, ale mně to bavilo.
Detektivky jsou můj oblíbený žánr. King do téhle knihy nacpal všechno co já dnes už beru jako detektivkové klišé: starý vysloužilý detektiv, trošku ujetej parťák, který ale nakonec zachrání situaci (zde Holly), femme fatale, která má slabost pro přestárlé detektivy... Zároveň to ale doplnil svým umem: totální šílenec, který se jeví jako geniální zločinec a přitom je to jen psychopat se znalostí IT technologií a poměrně notnou dávkou štěstí. To vykreslení objetí pana Mercedesa. Oproti jiným knihám se tu taky omezil ve svém vypravěčství, ale nemyslím si, že by to bylo na škodu. Naopak, děj měl spád a nutil tak člověka číst (v mém případě poslouchat) pořád dál.
Nevím proč, ale ať tam vidím chyby, které by mě jindy vadily, tady mi to celé přišlo absolutně v pořádku.
Bohužel musím říct, že oproti jiným Kingovkám mi tahle přišla slabší, a to o dost. Ale to je přece OK, když vám něco nesedne, i pokud se jedná o vašeho oblíbeného autora...
Co si budeme namlouvat, tahle kniha není napsaná pro mladé lidi tak pod čtyřicet, kteří ví, co je to smartphone.
Spousta věcí (příběhově) je v knize naprosto otravná. Zaprvé: technologie. Kniha byla vydaná v roce 2014 a číst ji jen o šest let později vás vrhne hlavou proti zdi. Ano, hlavní postava, detektiv Hodges, je už postarší, v důchodu a trochu tlustší (tato skutečnost je připomínána zas a znova tolikrát, že z toho div nebolí hlava). Předpoklady říkají, že nejspíš nebude moc rozumět počítačům nebo mobilním telefonům. Ale obě moje babičky i děda by to zvládali líp než on. Měla jsem pocit, jako by se příběh zasekl někde na počátku tisíciletí, i když doba pokračuje rychle kupředu. Neustálé otáčení se kolem právě těch počítačů a jak jsou lidi blbí, že potřebují 24hodinovou pomoc od techniků... Nevím, jak v Americe, ale mně to přišlo vážně pitomé. Nemluvte mi ani o hlavním záporákovi, který naopak počítačům rozumí tak, že se vyzná úplně ve všem, na internetu si najde kdejaký návod a doma vlastní pět počítačů (proč, proboha?), které se ovládají hlasem (proč že?) a funguje na nich automatický program, který by vymazal všechna data. Záporák jak z velmi špatného b-čkového filmu. A to nemluvím o Holy, které je sice přes čtyřicet, ale v počítačích se vyzná líp než já. Jeden facepalm za druhým.
Ale pokračujme. Zadruhé, co nedává smysl: postavy. Logiku nemají, pořádnou motivaci nemají, o schopnostech ani nemluvě. Jednou září, podruhé jsou to naprostí pitomci. A nesympatičtí. Navíc se s nimi nejde vlastně vůbec ztotožnit. Poslouchat jejich dialogy bylo sem tam opravdové utrpení. Třeba takový Jerome je taky otravný. Nejen že pořád slyšíme, že je černý, ale navíc z jeho mluvy a chování často není poznat, jestli je mu dvanáct nebo třicet.
Čím víc o tom přemýšlím a píšu, tím víc jsem rozčilená, jak je napsaná. Nechci zkritizovat všechno. Nachází se zde zajímavé momenty a aspoň částečně překvapivé zvraty. Těžko říct, jestli už Kingovi dochází šťáva. Místo budování napětí se často uchyluje k morbidním popisům, které často sklouzávají k sexuálnímu podtextu. V jeho starších knížkách jsem si nevšimla, že by to nějak moc překáželo, ale tady to bylo všechno hrozně nepřirozené.
Samotné vyvrcholení je také dosti výsměch. Mám ráda, když všechno dává logický smysl a je to v reálu proveditelné. Pan Mercedes však ukázal, že logika a proveditelnost může jít stranou, protože co může vyjít s šancí 1 %, to vyjde. Vždyť je to kniha. Jenže...
Pokud si chcete přečíst toho správného Kinga, sáhněte po něčem starším. Pan Mercedes za to dle mého názoru nestojí.
Výborné ... co byste také od Kinga očekávali? Ten debilní mladík je skutečně prvotřídní vymatlaný psychopat a Bill Hodges je policajt ze staré školy, co ho chytá. Vrah se na jednu stranu snaží uniknout, na druhou stranu hrozně touží po pozornosti a kupí jednu kravinu na druhou. Jak už zde bylo někým zmíněno - pro fandu Kinga povinnost, pro milovníky detektivek klidně odrazový můstek.
Nejsem moc typ na čtení detektivek. Tohle se mi ale hrozně líbilo. Jak je u Kinga zvykem odehráva se zde boj dobra se zlem. První kapitola kdy najede mercedes mezi lidi je hodně silná. Pro fanoušky Kinga povinné, pro fanoušky detektivek doporučuji.
Proste skvely zacatek trilogie. Postavy jsem si opravdu oblibila. Cetla jsem a podruhe poslouchala jaka audioknihu, skvele nacteno.
Jeden z těch lepších novodobých Kingů. Zaujme používáním IT vychytávek a také pro Kinga docela nezvyklým množstvím humoru. Pasáže, v nichž se Hodges a Brady pod modrým deštníkem vzájemně nahánějí jsou hodně zábavné a navíc napínavé.
Poslechnuto jako audiokniha. Moje první audiokniha v životě a byl to teda úplně jiný zážitek. Jan Kanyza jako Bill Hodges a Kajetan Písařovic jako Pan Mercedes byli oba skvělí. Hlavně hlas Pana Mercedesa byl úchylně dokonalý. Jsem ráda, že jsem si zkusila audioknihu, přidanou hodnotou bylo, ze jsem při poslechu stíhala i nějakou lehčí práci. Ale klasické knihy mají pro mě větší kouzlo.
Ano, jde o klasickou detektivku, ale v Kingově podání lze očekávat něco ne úplně normálního, co může i překvapit. Bill Hodges je stará škola, trošku mi připomínal Harry Holea. Ti dva chlápci by si klidně mohli potřást rukama, protože jsou ze stejného těsta. Opět parádní Kingova kniha.
Přečteno za jedno odpoledne a noc. Tak čtivé to je. Kniha je plná takových těch typických amerických klišé - uznávaný detektiv v důchodu žijící sám, který je nucen na vlastní pěst pátrat po psychopatovi. Vztah se sympatickou blondýnou, která je shodou okolností příbuznou oběti. Při tom všem mu pomáhá dvojice těch nejméně pravděpodobných lidí. Stephen King je mistr slova. Děj zajímavý, atmosféra budovaná tak, že čtenář je neustále v pozoru a závěrečný odstavec taky stojí za to. No a ten psychopat byl popisován naprosto dokonale.
Klasická detektivka, tedy neklasický materiál v podání Stephena Kinga. Zpočtáku překvapivý a strhující, záhy se ale dostane do polohy klasické detektivky, která už ničím nepřekvapí.
Hmm, četla jsem první díl, když jsem Kinga už mohla, ale ještě jsem ho úplně tak moc nežrala. A můj komentář zde byl...no ubohý. Takový dost podobný (a krátký) těm, které jsem tvořila na začátku své existence zde. Takže, jo, přišla řada na nové přečtení společně s celou sérii Billa Hodgese. A spoiler? Ne! :D Tentokrát jsem si to vychutnala mnohem víc.
Máme tady už tak dost velkej průšvih. Auto rozmetá frontu lidí a ujede. (Nebudu lhát, docela se mi líbil i ten sociální aspekt. Vzhledem k tomu, na co ta fronta čekala.) Jenže zlo není potrestáno. Vrátí se o pár měsíců později v podobě dopisu vysloužilému detektivovi. Že to prej udělá znovu. A odnese to ještě víc lidí. (Nebudu lhát podruhé, ten dopis byl prostě skvělej!) A tím to celé začne. A skončí to stejně jako začalo. Čili peckovně! (Ale hezky popořádku. Nechci, aby to působilo, že jdeme s komentářem do finiše.)
Pan Mercedes je pro mě víc dokonale vykresleným psychologickým románem než detektivním románem, protože ona rovina na mě působila nejintenzivněji. Co se Billovi honí hlavou je drsné. Má za sebou špatné období. Dost špatných věcí. Čili krom paranoi mu ten dopis přinese vlastně i dobré pocity. Jak si jinak vysvětlit, že s ním nejde hned na policii? (Protože to bude osobní, ale to se čtenář dozví až dál v ději. I když si to může domylset sám, když tam nejde hned.) Ne, nejdřív se pustí do svého vlastního vyšetřování. A rozkvete po tom jako smutná květinka, když už po dlouhém suchu konečně zaprší. Vyšetřováním i těmi dalšími věcmi. Takže...vono vlastně zapršelo a skončilo sucho doslova.
("Zapisuju si všechno, co vidím. Moje matka říká, že je to obsedantně-kompulzivní porucha."..."Život je obsedantně-kompulzivní porucha.")
A na druhé straně je Pan Mercedes. Takže tu psychologickou hru máme z obou stran. (A nebudu lhát potřetí, ty okamžiky, kdy nevím, kdo z těch dvou je víc psychopat, jsem si užívala nejvíc, což mám na Kingovi ostatně velice ráda. Přišlo mi, že to popichování nebere Bill tak vážně, jak by měl.) A včetně vzpomínek na to předtím. Protože u něj doma se taky dějí(li) zajímavé věci.
Nedoporučuji rejpalům...pardon, čtenářům...typu: "Proč známe vraha/pachatele/"doplň si" od začátku?!", protože tady ho čtenář zná. A proto je to tak dobrá kniha. A protože to není klasická detektivka.
Jestli mě něco tak dlouho už zajímalo, tak právě adaptace téhle knižní série.
PS: Polibky v lunaparku, druhá kapitola...dost drsné zamyšlení...
PS: ta Holly je vážně fajn...a "scooby gang" v poslední třetině byl prostě top ;)
Já nevím, jak to ten pan King dělá. Nejdřív se nejde začíst, pak nejde přestat číst. Další perla. Skvěle napsané, skvěle přeložené. Těším se na další.
Jedna z nejlepší detektivních sérií co jsem četla! Příběh mě totálně vtáhnul do děje a nemohla jsem přestat číst!