Bitevní vichřice

22.01.2021

„Měsíčné světlo bylo již plnější a stříbrnější, klid kraje hlubší. Nevelký, pískovcový pomník s křížkem na vrcholu, ač osvětlenější, zdál se přece zvláštnější a neurčitější. Zapadal poněkud svým bokem a vrcholem do stínu nedaleko stojícího smrku, čímž znepravidelněn nabýval zvláštní podoby. Opravdu, brzy podobal se živoucí, němé bytosti, stojící mezi stromovím.“

Lyricky laděné vojenské povídky dnes již zapomenutého autora. Neprávem. Jen bych dodal, že většina je ryzí abstrakcí – popisující sice reálie rakouské, avšak operující mimo jasné souřadnice - proto se zde „domácí armáda“ utkává s „nepřítelem“ ze „sousedního státu“ pravděpodobně u města „D.“ Svobodovi zde nešlo o přesnost, ale o příběhy a nálady lidí i krajiny. Proto tu najdeme téměř čistě básnické prózy (Četa hulánů, Mlha v údolí, Jan Petřík) střídající se s tématem morálních dilemat (Ondřej, Nevděčník), až dobrodružně rozverných rozprávek (Příhoda Jana Košnáře), příhod fatalistických až na půdu (Bubeník Šimek, Přední stráž) a jedna povídka je dokonce jakousi bajkou (Vyznamenání). Konkrétních obrysů v čase a prostoru nabývají povídky spojené s válkou roku 1866 (Veliké setkání a Duše bojiště), které patří spolu s těmi výše zmíněnými mezi nejlepší.