• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 83 knih

Nové komentáře u knih František Xaver Svoboda

Noční host

„Temná sbírka devatenácti povídek českého autora pocházejícího z Mníšku pod Brdy láká záhadnou až snovou obálkou a strašidelnými příběhy, jež spojuje venkovské prostředí. Představitel staročeské venkovské gotiky učaruje čtenářům hledajícím neobvyklou literaturu. Noční host je šestou knihou z edice Temnosti. U všech povídek není cítit až tak strašidelná atmosféra, ale mrazení v zádech čtenáři ucítí z každé. Jak to u sbírek bývá, některé povídky zaujaly víc, některé míň. Některé jsou skvělé svou brutalitou, jiné svou jemností. Nejlépe hodnotím Vidění a Kocour. U první zmíněné jsem cítila náznak Osvícení a Kocour byla tak brutální, až mi bylo zle od žaludku. Další oblíbené prózy jsou Soud lidu, Zázračný bič a Duše bojiště. Čtenář se může těšit na víly a lesní skřítky, zlověstně šumící lesy, ale i vodníky, duchy a přízraky vojáků. Jelikož se jedná o starší literaturu, je tomu přizpůsoben i jazyk. Právě na ten jsem si musela zvykat, ale o to víc to mělo své kouzlo. Doslov Petra Bočka dává čtenáři možnost detailně nahlédnout nejen do autorova života, ale i jeho tvorby či vzpomínek jeho přítele a básníka Antonína Klášterského. Pro mě bylo velkým překvapením zjištění, že jeho ženou byla spisovatelka Růžena Svobodová. Jsem ráda, že se našlo nakladatelství vydávající skvosty české literatury 19. a 20. století, které jsou ještě místy bohužel opomenuty. Teď už to ale jistě bude jiné, neboť doufám, že si tuto sbírku přečtěte a možná dáte šanci i dalším od českých autorů a autorek. Osobně mohu doporučit i tvorbu jeho ženy.“... celý text
— domiii97

---

Noční host

„Tento povídkový výběr zaujme především čtenáře, kteří si rádi odskočí i ke starší literatuře. Většina textů je krátká, takže pokud některá povídka nebyla mým šálkem černého čaje, uplynula rychle. Takřka všem je však esenciální přírodní atmosféra, kde na pozadí téměř slyšíte šum lesa a další přírodní projevy. V popředí pak stojí přesvědčivě podané životní osudy postav či jejich svědectví. Temnota Svobodových děl je pak spíše skrytá a víc na mě působila až ve zpětném přemítání nežli přímo při četbě. Označení „venkovská gotika“ je poměrně trefné. Ne všechny povídky mě oslovily, ale mnohé měly své morbidní kouzlo. Nejvíce mě dostala tělesně i emočně brutální povídka KOCOUR. Za nejromantičtější a nejtragičtější kus pak považuji příběh VÝRAŘ POUPA, který zasáhl i mé zčernalé srdce. Jakkoli mám obvykle raději nadpřirozené příběhy, SOUD LIDU mou pozornost strhl způsobem, jaký jsem nečekal. Pamětihodný je i nejdelší příběh v knize, TAJEMSTVÍ, které je v podstatě lokální městskou (či vesnickou?) legendou a klukovským dobrodružstvím v jednom. Závěrem zmíním snově-alegorickou povídku KAM JDEME s nádherným zamrazením v závěru. Ovšem přijde mi poněkud zvláštní, že jméno knihy je udáno jednou z povídek, která v knize samotné nese mírně jiný název (NOČNÍ NÁVŠTĚVA). Ale asi jsem jen puntičkář. Knihu opatřil informacemi nabytým doslovem sestavitel této sbírky, Petr Boček. V knize si na své přijdou sečtělejší příznivci tajemna a příběhů stojících zejména na lidech.“... celý text
— Morbidus

---

Až ledy poplují

„Vždy nějakou novou myšlenku najdu“
— palka452

---

---

Válečné sny F. Poláka

„F. X. Svoboda nezklame. Vím, že je to možná troufalé srovnání, ale pro mne je to český Ambrose Bierce. Jak dokonalým vystižením vojenské tematiky druhé poloviny 19. století, tak atmosférou, která by se leckde dala krájet. Z těchto důvodů je pro mě nezapomenutelná zejména psychologicky nesmírně těžká povídka "Každý pátý" a mysteriózní "O dávno mrtvém bratrovi".“... celý text
— kralika

---

Poslední muž

„ve své době často inscenovaná komedie, založená především na situačním humoru (herci musí být spolu dobře sehraní, pohotově reagovat na akci a gesta kolegů a hodně se pohybovat po jevišti), žánrově spadající mezi "hry o napravení", zde tyranského otce početné rodiny oba filmy (z roku 1934 s Hugo Haasem a z roku 1947 s Jaroslavem Marvanem) se předlohy drží docela věrně, jen ji rozšiřují pro potřebnou minutáž celovečerního filmu i po sto letech od napsání hry se musím vždycky smát při prvním dějství, když Kohout komanduje děti a manželku, někoho mi to připomíná...“... celý text
— los