domiii97
komentáře u knih

Od autorky jsem již četla Zámeček. Kniha se mi líbila a tak jsem byla moc zvědavá na Domek v malinovém údolí. Byla jsem opět spokojená.
Příběh ze života s dávkou humoru i pár životních mouder. Takové knihy já ráda.
Domek je čtivý, nejen díky krátkým kapitolám, ale i autorčinému stylu.
Podle anotace jsem si myslela, že hlavní postavou bude pouze Blanka. Upřímně...jsem ráda, že je zde více postav, protože zrovna s Blankou jsem si nesedla. Přišla mi ufňukaná. Oproti tomu Lucka mi sedla od první stránky. Obdivuji její odhodlání nevzdat se a navíc je příjemná. Jindřich mě mile překvapil. Jeho myšlení jsem tipovala na víc jak 10 letého hocha a některé jeho lumpárny stály za to. Samozřejmě je tu více postav. Některé si oblíbíte, jiné vám polezou na nervy. Ještě zmíním paní Kahounovou, která mi připomínala drbnu Horáčkovou z filmu Babovřesky. No a koník Olda si taky získal mé srdce.
Jako velké plus beru právě střídání pohledů v příběhu. Dodává to na dynamičnosti a možnosti nahlédnout na problém či událost z vícero stran bez toho, aniž by se opakovaly.
Závěr se mi moc líbil, ale ráda bych věděla, jak to se všemi nakonec dopadlo. Na druhou stranu jede moje fantazie na plné obrátky a známe to - život není předvídatelný a skýtá mnohá osudová dobrodružství.
Toto oddechové čtení vám vyžene chmury a smutek z hlavy. Doporučuji všemi deseti.


První setkání s autorem dopadlo rozporuplně. Pojďme nejdřív na to pozitivní.
Svět v knize je skvěle vymyšlený a do nejmenších detailů. Tak moc dobře, až jsem ze začátku a všech těch informací měla hlavu jako balón. Především tedy, co se týče druhů mimozemšťanů. Líbil se mi popis osídlení Země mimozemšťany. Musím pochválit posledních cca padesát stran, kde byl děj skvělý a bavil mě. Nicméně těch třista stran pro mě bylo utrpením.
S autorovým stylem jsem si nepadla do noty. Akčních scén je v příběhu dost, ale nechávaly chladnou. Úplný závěr mi otevřel oči a já konečně přišla na to, co mi celou dobu v ději chybělo. Byly to emoce. Počas čtení jsem je necítila.
Kniha je to odlehčená humorem, ale ten mi přišel místy trapný.
Co se týče hlavní postavy, tak ta mi šla na nervy. Za to takový Bohdan nebo Gerasim...to je jiná třída.
Myslela jsem si, že budu nadšená, ale stal se opak. Sto lidí, sto chutí. I když mě tedy Operace Thümmel tolik nezaujala, možná jednou (v budoucnu) dám druhému dílu šanci. Fanšmekři scifíček si ale jistě toto vesmírné dobrodružství užijí.
Děkuji Nakladatelství Epocha za poskytnutí výtisku.


Znáte ten pocit, když jenom chcete nahlédnout do knihy a během pár hodin už ji máte přečtenou? Tak přesně tohle se mi stalo u Moru. Moje vůbec první přečtená darkromance kniha a jsem nadšená.
Kniha má šmrnc nejen díky krásné obálce a barevné ořízce. Především taky díky šokujícím zvratům, neutuchajícímu humoru plného sarkastických poznámek i explicitním popisům (a teď nemyslím jen TOHO živočišného, ale i působení moru na lidi). Zároveň se v příběhu objevují zajímavé debaty k zamyšlení ohledně Boha, náboženství, života i smrti. Některé scény jsou dost bolestné, jiné naopak kruté a masakrální, ale právě ty utváří příběh a ten je díky tomu nezapomenutelný. Ale pozor! Připravte si kapesníčky.
Co se týče postav, tak samozřejmě mě zaujal Mor Dobyvatel. Sexy chlapík s korunou na hlavě mluvící jako z jiného století, ale ještě víc se mi líbila postava Sary.
V příběhu se objevují dvě jistá slovíčka, která v ději mají důležitý význam a zastávají v něm hlavní roli.
Kniha má krátké kapitoly, což já velmi oceňuji.
Líbily se mi zmíněné Poeovy verše.
Mor je nejen darkromance, ale i postapo, romantasy a obsahuje hodně erotiky. Sexuálni scény jsou zde skvěle napsány.
Závěr knihy mě dostal a mám ještě teď z něj husí kůži. Těším se na druhý díl a doufám, že brzy vyjde. Pokud si stále nejste jistí, jestli vám tento žánr sedne, tak já jsem důkazem toho, že ano.
Děkuji za výtisk Dobré-knihy.cz.


Nejprve jsem byla úplně mimo z anotace. V té je zmíněno vše podrobně, ale nedokázala jsem si to živě představit. Jakmile jsem se začetla, prozřela jsem a můžu napsat, že tohle stálo za to.
Jedná se o magický realismus a urban fantasy. Příběh je to zajímavý s neotřelým námětem. Padlý andělé, magický artefakt, spousta samotné magie, perpetuum mobile, barokní Praha - to vše na vás čeká v Magickým infarktu.
Střídá se zde přítomnost s minulostí. V 21. století je hlavním hrdinou Jonáš. Kluk jak buk, ale ne jen tak ledajaký. Druhá část je zasazená do 18. století s Blažejem z Denburka. Ten vynalezne stroj, který nemá obdoby.
Kvituji, že autorka použila u přítomnosti a z pohledu puberťáka hovorovou češtinu, zato v minulosti je použita vytříbená barokní mluva.
Po grafické stránce je kniha skvělá. Barevně odlišené části nebo i forma dopisů přidávají knize na čtivosti.
Byla jsem lehce šokovaná (možná i na malý infarkt) ze scénky s Jeronýmem a Danielem. Nečekala jsem, že to nabere až takové obrátky. Musím ale přiznat, že téma, které je tam zmíněno, ještě na atraktivitě ději přidalo.
Kniha se sice podle obálky může tvářit jako fantasy pro děti, ale nenechte se zmást. Já si příběh užila naplno. Smála jsem se, brečela a celkově mě zahřál u srdce. Škoda, že není kniha více vidět, protože tohle si chcete přečíst.


Na nejnovější knihu britské autorky jsem se moc těšila. Bohužel mě čekala studená sprcha.
Předvídatelnost je u autorčiných knih jasná a mě osobně to nevadí. Ba naopak. Celý příběh ale působil těžko uvěřitelně. Dialogy jsou prkenné. Často dochází k opakování vět či stejných souvislostí. Třeba, že má Anna velmi blízký vztah se sestřenicí Becs, Steve by si určitě nenašel nikoho jiného a rozhodně by ji nevyměnil. Pak taky věty jako jsou: S Leem bylo snadné se dobře bavit. Dá to hodně práce...
Postavy si protiřečí, což je dokázáno u Lea. Ten přijde s tím, že zapomenou na minulost, ale během pár okamžiků už Anně připomíná některou vzpomínku na minulé časy. Co se týče hlavních hrdinů, tak Leo je na tom o hodně lépe než Anna. Ta byla nudná a jak je v knize u jedné části zmíněno, velice trefně mimochodem, tak je trestuhodně zabedněná.
Těžko jsem překonávala jména. Budiž Leonardo Knight a Anna Love, ale Jan a Michaela. Normální jména, ale to, jak se v příběhu oslovují jako Jane, Michaelo..působilo to strojeně. Chápu, že Anna i Leo jsou Britové a zdrobněliny by těžko vyslovovali, ale i tak by víc šlo do úst Honzo, Jeníčku nebo Míšo.
V knize se objevují věty, které nejspíš měly působit vtipně či vášnivě, ale nakonec to bylo spíše trapné. ,,Mám úplně modrý koule." a ,,Mezi stehny ji rozkvetlo malé poupě touhy."
Části odehrávající se v Praze se mi líbily. Zajímavé jsou památky a informace, třeba o otočné hlavě Franze Kafky nebo továrně na ohýbaný nábytek TON. Taky se dozvíme o postupu výroby piva. No a pár anglických slovíček a vět se tu taky najde.
Část odehrávající se na chatě u Novomlýnských nádrží mě tolik nezaujala. Zmíněný Mikulov, Pavlov, Mušov - super, ale popisy působí jak z učebnice.
Série Romantické útěky mají nádherné obálky. Osobně se mi líbí, že na vnitřních stranách obálky jsou všechny knížky ze série.
Poděkování je krásné, dojemné, ale to nemění nic na tom, že děj hodnotím jako průměr. Neurazí, ani nenadchne, což mě velmi mrzí.
Hrad ve Skotsku se mi moc líbil a i když mi Hospůdka úplně nesedla, ráda si přečtu další autorčiny knihy. Z předešlých mě láká třeba Pekárna v Brooklynu nebo Hotýlek na Islandu.
#spoluprace s Nakladatelstvím Grada a Cosmopolis


Temná sbírka devatenácti povídek českého autora pocházejícího z Mníšku pod Brdy láká záhadnou až snovou obálkou a strašidelnými příběhy, jež spojuje venkovské prostředí. Představitel staročeské venkovské gotiky učaruje čtenářům hledajícím neobvyklou literaturu.
Noční host je šestou knihou z edice Temnosti. U všech povídek není cítit až tak strašidelná atmosféra, ale mrazení v zádech čtenáři ucítí z každé. Jak to u sbírek bývá, některé povídky zaujaly víc, některé míň. Některé jsou skvělé svou brutalitou, jiné svou jemností. Nejlépe hodnotím Vidění a Kocour. U první zmíněné jsem cítila náznak Osvícení a Kocour byla tak brutální, až mi bylo zle od žaludku. Další oblíbené prózy jsou Soud lidu, Zázračný bič a Duše bojiště.
Čtenář se může těšit na víly a lesní skřítky, zlověstně šumící lesy, ale i vodníky, duchy a přízraky vojáků.
Jelikož se jedná o starší literaturu, je tomu přizpůsoben i jazyk. Právě na ten jsem si musela zvykat, ale o to víc to mělo své kouzlo.
Doslov Petra Bočka dává čtenáři možnost detailně nahlédnout nejen do autorova života, ale i jeho tvorby či vzpomínek jeho přítele a básníka Antonína Klášterského. Pro mě bylo velkým překvapením zjištění, že jeho ženou byla spisovatelka Růžena Svobodová.
Jsem ráda, že se našlo nakladatelství vydávající skvosty české literatury 19. a 20. století, které jsou ještě místy bohužel opomenuty. Teď už to ale jistě bude jiné, neboť doufám, že si tuto sbírku přečtěte a možná dáte šanci i dalším od českých autorů a autorek. Osobně mohu doporučit i tvorbu jeho ženy.


Moje vůbec první seznámení s britskou autorkou. Zaregistrovala jsem její sérii Návod na vraždu pro hodné holky a pozitivní reakce mě nakoply k tomu zkusit Jen pět přežije. Kniha mě nadchla anotací i obálkou. Jaké byly moje pocity po dočtení? Necelých 400 stran uběhlo jako mrknutím oka a přečteno jsem měla za necelý den. Myslím, že moje nadšení je více než evidentní.
Kniha je rozdělena na části a kapitoly. Jednotlivé části představují danou hodinu, ve které se příběh odehrává. Začíná od 22 hodiny a končí v 6 hodin.
Napětí je cítit už od začátku při očekávání, kdy přijde TEN moment s příchodem odstřelovače. V průběhu sledujeme kamarády, jak na nich působí stres z vyhrocené situace. A že někteří ukázali své pravé já.
Ze začátku jsou kamarádi nějak představeni, ale nic není takové, jak se na první pohled zdá. Pomalu, ale jistě, se odkrývají jejich nejniternější touhy i pocity z ostatních. Prostě pravda vyjde na povrch a v uhlazené formě to zrovna nebude.
S každou částí je děj vyostřenější, zvraty na sebe nenechají dlouho čekat. Střídání emocí od naštvání, šoku až po pláč. Bylo mi ouzko ohledně Red. Její životní příběh mě dostal. Místy byl ale děj odlehčen především díky Simonovi, což bylo fajn.
Tohle bylo geniální. Napjatě jsem očekávala každičký kousek střípku, který zapadne do celkového obrazu. Vyústění zápletky mě dostalo na kolena. Závěr byl skvělý, ale ráda bych věděla, jak to pokračovalo dál. Ano, dozvíme se, jak to všechno dopadne, ale...vědět, co ještě bylo potom, by bylo úplně skvělé.
Vřele vám ji doporučuji k přečtení.
Děkuji Nakladatelství Grada a Cosmopolis za poskytnutí výtisku.


Když jsem měla možnost číst k maturitě Kafku, nechtěla jsem. Proč? Měla jsem vnitřní strach z toho, že jeho díla nepochopím. Když jsem ale dostala možnost si tuto knihu přečíst, doufala jsem, že svůj strach překonám a ještě mě povídky nalákají k přečtení jeho děl. Opravdu se tak stalo a jak jsem ráda!
Kniha byla vydána k 100. výročí úmrtí Franze Kafky. Antologie je pestrá díky povídkám různých žánrů. Jsou zde dlouhé i kratší. Zrovna ta od Jaroslava Rudiše - Max, Marta a zámek v Berlíně je nejkratší, ale velice zvláštní. V konečném hodnocení se mi ale líbila.
Grafické zpracování knihy je jedním slovem skvostné. Snově tajuplné ilustrace dotvářejí ponurou atmosféru linoucí se z povídek, ale ne tak úplně ze všech.
Nechci zmiňovat všechny povídky, které v této knize najdete. Přeci jen chci, abyste se měli na co těšit.
Mezi mé topky patří Zámek od Karolíny Zoe Maixnerové, Žádost Veroniky Fiedlerové, Ohrada od Ondřeje Neffa, Pod fasádou Michaely Merglové, Proces Marka Epsteina a Nech brouka žít od Mirky Rezlerové.
Husí kůži a strach jsem měla při čtení Zámku a Pod fasádou. Emočně mě rozbily povídky Žádost a Nech brouka žít. A pak je tu Ohrada, u které jsem měla neodbytně krásný pocit nostalgie z čtení fantasy a sci-fi knížek. U Procesu to vypadalo na vážné téma, ale s vtipnou pointou. Hodně mě pobavila a samozřejmě se mi nejvíc líbily sprosté básničky. Ta s názvem Na mostě je nej.
Nehodnotím, jak se kdo dokázal nejvíce k autorovi přiblížit, ale jak na mě zapůsobily. Menší problém jsem měla hned s první povídkou Doktor Favarrol. Četla jsem ji 2x a vůbec jsem ji nepochopila. Začala jsem tedy propadat beznaději, že jsem si Kafku přeci jen přečíst měla. Do další povídky jsem šla se strachem, ale tam už to bylo o dost lepší. No a od Zámku už jsem Proměny Kafkovy Prahy hltala jedna báseň.
Rozhodně vám ji doporučuji k přečtení. Věřím, že i když jste autorovo dílo či díla nečetli, užijete si to i tak. Já jsem nadšená.


Autorův styl mi sedl. Bylo tam drama, akční energie, krev, vtipné hlášky a dokonce i romantika. I díky tomu se mi kniha četla dobře.
Zápletka není tak jednoznačná, jak by se dalo jasně říct z anotace. V tomto ohledu jsem byla mile překvapena a to, jak se to vyvrbilo...No, bylo to zajímavé.
Nebyla jsem překvapena, ale spíš šokovaná, že se zde objevily erotické scény. Upřímně... nečekala jsem, ale byla jsem nakonec mile zaskočena.Ty jsou napsány decentně a jako kloubouk dolů autorovi, že dokázal tyto scény napsat bez zbytečných přísad na vaření.
V knize je několik vtipných scén. Za mě je ta nejlepší v zablitém pokoji s rozježenou Hardingovou.
Ilustrace v knize sedly k příběhu a navodily tu správnou atmosféru.
Byla jsem ráda, že se v příběhu objevily i zmínky o filmech, jako třeba Skála, Rambo či Temné stíny.
Co se týče postav, tak mě zaujalo, jak moc se osobnost hlavních hrdinů odlišovala od jejich působení navenek. David ignorující své city a pozitivní emoce. Alice s duší chladnokrevného ďábla. Jejich počínání bylo místy vtipné, pak zase k pláči, ale dobře k sobě pasovali.
Bohužel jsem ale po dočtení cítila, že mi v příběhu ,,něco" chybělo. Možná to bylo tím, že má kniha necelých 200 stran a když se děj začínal rozjíždět na plné obrátky, tak už byl konec.
I když jsem měla menší výtku k ději, tak hodnotím kladně. Nasmála jsem se a bavilo mě Za trest číst. Za trest to tedy nebylo, ale těch pár stránek fakt chybělo.
Canc vydává super praštěné knihy a tato kniha je toho důkazem. Správně praštění čtenáři nebudou litovat. Ráda si přečtu i další autorovi knihy.


Z počátku jsem měla strach, že se mi kniha bude špatně číst. Začátek mě tolik nevystřelil do nebe, jak jsem očekávala, ale na konci jsem už měla jiný pocit strachu... že když knihu dočtu, přijdu o kousek své knižní duše. Ano, tak moc se mi příběh líbil.
Na autorčin styl jsem si musela prvních cca 80 stran zvykat, ale pak už to byla smršť čtivosti.
V příběhu se otevírají třinácté komnaty postav, které jsou bolestivé a dojemné. Adam se utápí v minulosti i přítomnosti. Vrací se ve vzpomínkách k Lindě a k jejich společnému životu, sňatku, schůzkám. I když by se mohlo zdát, že bude kniha pouze vážná, tak ta životně důležitá témata jsou odlehčená humorem. Anča a Janča Dlaňovky mi prostě utkvěly v paměti. Třeba z takové scény s fyzikářkou Klárou Slavíčkovou jsou byla trochu na vážkách. Přišla mi trapná, ale když si o ní vyprávěli Adam se Soňou, už jsem se smála s nimi.
K Adamovi jsem si musela vytvořit vztah, protože sympatie tam nebyly hned. Jeho sestra Adina o něm řekla, že je dobrovolně trpitelský, mučednický a žije jen sám pro sebe, ne pro jeho syna. S jejím výrokem naprosto souhlasím. Nakonec se ale vztah mezi mnou a Adamem zlepšil. Líbil se mi jeho progres. Ušel dobrý kus cesty ke zlepšení, i když se místy stále choval jako puberťák a hlupák neumějící říct ne. V tomto ohledu mě hrozně rozčiloval.
Mezi mé oblíbené postavy patří Broňa, Marián, Kryštof i Adina. Oproti hlavnímu protagonistovi si moje srdce získali hned. Kryštof mi připomínal Vaška z filmu Jak dostat tatínka do polepšovny. Broňa dala příběhu ty správné grády. Setkání Adama s ní na koncertě bylo skvělé.
Nečekala jsem takovou zápletku a hlavně závěr. Ještě teď, když na to pomyslím, mám husí kůži a slzy na krajíčku.
Celkově je Adam a autorka velkým letošním milým překvapením. Ono se může podle anotace zdát, že je příběh více než jasný, ale věřte mi, že není. Těším se na další literární skvosty z pera autorky a co nevidět se budu pouštět do Proměny Kafkovy Prahy, kde jednu z povídek napsala právě Mirka.


Byla jsem překvapena, jak je příběh už od začátku akční. Autorčin styl se mi moc líbí. Je čtivý, drsný, s velkou dávkou humoru a jak sám už název knihy napovídá, s pořádným sarkasmem.
V knize je spousta vtipných replik a nejen Sářiných, u kterých jsem se od srdce zasmála. Třeba: ,,Vždycky mi dává do těla, ale zároveň chválí moji houževnatost i schopnost složit dost velký hovado." - ,,Co mám s tebou dělat? Jednou tě budou odněkud seškrabovat jako mastný flek, Sáro."
Příběhem provází samé zajímavé postavy s různou směsicí charakterů. Jedná se třeba o Lindu Najbrtovou, patologa Petra, Sářinu kámošku Simonu či o vyšetřovatele Talovského. Samotná Sára je největší eso. Rebelka se správnou vyřídílkou mající ráda hřbitovy. Zaujala mě dvě její verze osobnosti - sarkastická svině a citlivá dušička.
Příběh s detektivní zápletkou nám dává nahlédnout do osobního života Sáry. Zároveň se zde objevuje pár hezkých životních mouder k zamyšlení.
Vyšetřování nenechalo vydechnout mé mozkové závity, protože najít pachatele nebylo jen tak. O to se mi to ale více líbilo.
Romantická linka byla skvělá a příjemně zpestřila vyšetřování. Dokonce se objevují i vzrušující scény a že mi při nich bylo vedro.
Místy se opakují některé informace jako třeba, že kocour Anděl sežere jen chuťově neutrální sýry nebo si Sára prohrabává vlasy tak, aby byly rozcuchaný podle jejího gusta. Tohle je ale jediná výtka ke knize.
Osobně se mi líbí, že jsem se díky Sáře inspirovala do života. Ráda bych začala boxovat, naučila se sebeobranu a hlavně být bezprostřední a z vysoka kašlat na to, co si o mě kdo myslí.
Doporučuji k přečtení, protože tato kniha měla takové grády! Doufám, že bude další s neotřelou hlavní hrdinkou Hauptmannovou.


Pátý díl s Madison Harper opět nenechá čtenáře vydechnout, dokud knihu nepřečte.
Wendy je záruka kvalitního a skvělého čtení, ale tento díl mě rozbil na milión kousíčků.
Hrůzné momenty, nervy drásající zjištění a dech vyrážející zvraty. To vše v jediné knize. Už z prvních dvou kapitol jsem měla husí kůži.
Autorka nám opakuje předešlé události v průběhu příběhu. To je super především, když čtenář čte aktuální díl několik měsíců po předchozím.
Sledujeme i jemnou romantickou linku, která decentně zpestřuje thrillerovou zápletku.
Líbí se mi nahlédnutí do dřívějšího vyšetřování Billa Harpera.
Nate tady nemá tolik pozornosti, ale jeho dějová linka opět stojí za to. Na druhou stranu se dozvíme více o životě Billa. Líbí se mi, že zde nezůstávají pozadu informace o soukromém životě ostatních policistů z Lost Creek.
V průběhu čtení jsem si už myslela, že vím, kdo za tím vším je. To by ale nebyla autorka, aby mě nepřevezla na plné čáře.
Kniha Mrazivé vyhlídky je za mě nejsilnějším dílem ze všech. Bylo to dojemné, skvělé a hlavně nezapomenutelné. Pokud stále váháte, jestli se do série pustit, pak vám radím PUSŤTE! Nebudete litovat.
Děkuji Albatros Media za poskytnutí výtisku.


Kniha je plná intrik a bojů o lásku a čest, mužů s titulů hrabě či vévoda. Především jsou ale hlavními hrdinkami ženy citlivé, kterým nechybí odhodlání a touha žít svůj život svobodně po boku životní lásky.
Každý z příběhů má sice předvídatelný konec, ale mně osobně to nevadilo.
Líbilo se mi, že ve Skrývané bylo možné nahlédnout z jiného úhlu do části prvního příběhu. Propojení bylo neobvyklé, ale velice příjemné.
Nejvíce mě šokoval Láska je mým věnem. Jakého příkoří si musela prožít Sofie?! Tady mi při čtení bylo ouzko.
S použitým jazykem a stylem vyprávění jsem měla pocit, že jsem se ocitla v tehdejší době, což velmi oceňuji.
I když se mi Hraběcí gentlemani líbili, tak tato kniha na mě působila tak, že je mnohem lépe napsaná. Když se zde něco mělo opakovat, tak autorka to do příběhu zakomponovala tak, že to nebylo rušivé.
Kniha má krásnou obálku od @trissmoradream, která podobně kouzelnou vytvořila i u první knihy.
Autorčiny knihy jsou milým čtením a mě vždy zahřejí u srdce. Jsem schopna je přečíst za den, proto doufám, že autorka napíše hooodně dlouhý román, abych si mohla krásný příběh užít co nejdéle. Doporučuji všem romantickým duším a pokud máte rádi Pýchu a předsudek či knižní sérii Darcyovi od Elizabeth Aston, bude se vám Romantika na třetí líbit.


Pokaždé, když se mi dostane do rukou autorčina kniha si říkám, že nemůže být stejně tak dobrá, ne-li lepší než ta předchozí. Už si ale musím jedno přiznat. Winter Renshaw je pro mě srdeční záležitost. U jejích knih si dokážu odpočinout a hlavně jsou mým přístavem naděje.
Švindl je romantický příběh plný lásky, pár nedorozumění, humoru, ale i bolestných témat a uvědomění si.
Kapitoly jsou krátké a rozdělené na části minulost a současnost z jednotlivých pohledů Briar a Doriana.
Děj je sice předvídatelný, ale mě osobně to vůbec nevadilo. Naopak je skvělé, že konečně u něčeho vím, jak dopadne.
Nechybí ani pár pikantních scén. Neočekávejte pikantnosti typu Caroliny Reaper, ale spíše feferonky. Za mě ideální
Briar s Dorianem mi sedli od začátku. Dvojice skvěle se doplňující nejen vtipem. Při čtení jsem ale měla problém se jménem Briar. Evokovalo to ve mě Briana a několikrát jsem chudák holku takhle přejmenovala. Co říct k hlavnímu muži Švindlu? Jedině to, že si mě získal a je to prostě láska na první přečtení. Zároveň jsou tady i postavy, které jsem nenáviděla, což jsou třeba Nicole a Burke.
Nenáročná čtivá kniha, u které jsem se nejen zasmála, ale našlo se i pár wau momentů. Třetí přečtenou knihu od americké autorky jsem si užila na maximum a těším se na její další knihy.
Děkuji Nakladatelství Beta za recenzní výtisk.


Jako velkou fanynku nemrtvých mě nemohla tato kniha z knihovny minout. Neočekávala jsem vysokou literaturu, ale především jsem doufala v oddechové čtení. To bylo splněno a ještě jsem se navrátila do svých teenagerských let.
Na začátku každé kapitoly je zmíněn nějaký mýtus o upírech. Hlavní hrdinka Mina jej buď vyvrací nebo ne. Podle toho, jaká je skutečnost. Některé Mininy odpovědi byly úsměvné. Např. mýtus, že upíra zabije kůl vražený do srdce. Odpověď: No jasně. Tohle zabije každého. Jak prosté
Romantická linka zde je, ale překvapilo mě, že nebyla tak jednoznačná, jak jsem si ze začátku myslela.
I když se jedná spíše o odpočinkovou YA četbu, řeší se zde důležité životní otázky a jejich rozhodnutí/pohled na ně.
Líbila se mi scéna v krevním baru. Jsou zde detailní popisy a pozor! Krev se zde objevuje opravdu hojně.
Na obálce není znázorněna Mina, jak by se dalo předpokládat, ale podle popisu v knize bych to tipla na její nejlepší kamarádku Serenu.
Postava Miny byla fajn, ale nebyla pro mě dostatečně výrazná jako Serena. U té mě zaujal její gotik styl.
Není to nijak závratný příběh, ale chtěla jsem vypnout, přečíst si nenáročnou knihu a bylo to fajn. Příjemné osvěžení.
Doporučuji všem, co mají chuť si přečíst vtipnou upířinu. Já si možná další díl s názvem Pořád mi pijou krev přečtu.


Začínám mít tento typ Betovek čím dál raději. Doufala jsem, že Joe Nick mě nezklame. Kniha s nenápadnou obálkou mi dala příjemné čtení o reálném životě s neobyčejným hlavním hrdinou.
Hlavní protagonista má OCD. Má rád pravidla a nejlépe mu je, když má normální den bez nějakých změn. Jenomže ne vše jde naplánovat tak, aby to vycházelo do nejmenších detailů. Tak je Joe Nick uvržen do víru reálného života. Naštěstí má pomocníka a tím je žlutý zápisník - jeho průvodce.
V příběhu se řeší závažná témata, ale i ta důležitá, bez kterých by život nebyl možný. Těmi jsou přátelství a láska.
Na to, kolik je toho v ději popsáno a kolik toho příběh čtenáři dává, se čte kniha rychle. To je i díky krátkým kapitolám a autorčinému stylu. Osobně se mi líbil žlutý zápisník a jak bych za něj, v některých momentech svého života, byla ráda.
Čtenář se od srdce zasměje i si popláče, popřemýšlí nad svým životem a chováním. Kniha ve mně probudila všechny emoce a v některých momentech mi bylo těžko u srdce.
Zaujala mě záliba Joe Nicka v chození na hřbitov a prohlížení epitafů. Vím, že to není k zasmání, ale snad mi bude prominuto. Nejlepší ze zmíněných byl tento: 'Umřel jsem, protože jsem tu zprávu nepřeposlal deseti dalším lidem.' Pamatuji si, jak tento typ příspěvků koloval na FB.
Některé situace, se kterými se Joe Nick dostane do styku či se mu přihodí, působí vtipně, ale zároveň smutně. Pro nás jsou ty situace normální a dokážeme je vyřešit.
Postavy jsou zde tím nejdůležitějším, co dělá knihu tak skvělou. Uvědomují si, co a jak udělali dobře či špatně, přichází na své občasné nepatřičné chování. Ať už se jedná o samotného Joe Nicka, tak zmíním i Chloe, Anguse, Hazel, Charlieho a Janet. V knize je jich samozřejmě více a i když někteří nejsou zrovna kladnými protagonisty, tak formují celý příběh. Ti, co jsou zmíněni, si mě získali na celé čáře.
Zmiňuje se zde seriál Přátelé. Ten má s příběhem společného daleko víc než se může zdát.
Doporučuji všem si knížku přečíst. Za mě je to jeden z nejsilnějších příběhů, co jsem letos četla.
Děkuji Nakladatelství Beta-Dobrovský za poskytnutí výtisku.


První díl série Klíč měl za mě pár výtek, které mi ale nezkazily zážitek ze čtení natolik, že bych už druhému dílu nedala šanci.
I když je příběh spíše klidnější, neodehrává se tolik zvratů, tak je zajímavé sledovat, jak jednotlivé dílky skládačky do sebe zapadají.
Kniha obsahuje krátké kapitoly, díky kterým je příběh čtivý a rychle plyne.
Ohledně postav. Minule jsem na Julii byla dost přísná a trochu jsem ji i křivdila. Je důležité si uvědomit, že hlavní hrdinka si něčím prošla a její chování není takové, jak by se dalo očekávat. To ve mně vzbudilo dobrý dojem, protože to ukázalo Julii v její lidštější povaze. Zároveň to trochu skřípalo v dialozích mezi ní a ostatními postavami, které místy působily uměle.
Sid opět nezklamal. Jeho záchvaty smíchu utvořily v příběhu uvolněnou a příjemnou atmosféru.
V ději je dost detailních popisů, ať už zkoušek Macbetha, ohledně Juliina života nebo jejího plavání v bazénu. Kniha je napsána stylem, co doopravdy vidíme. Například u výslechu se nepopisuje pouze ten, ale i to, že Julii sklouzly oči k parapetu, na kterém sedí holub. Líbilo se mi to. Dodávalo to ději na reálnosti.
Jako ve správné detektivce byly momenty strachu, napětí, ale i vzrušení. Poslední zmíněné v milostném slova smyslu.
Závěr nemohl skončit napínavěji. Doufám, že další díl bude co nevidět.
Zavřu oči v modlitbě jsem si užila a líbila se mi mnohem víc jak první díl. Osobně mě potěšilo umístění děje do divadelního prostředí. Za přečtení rozhodně stojí.
Děkuji Nakladatelství Host za poslání výtisku.


Tak tady jsem byla hodně zvědavá, jak bude vampyrismus vypadat z pohledu autora mého milovaného GoT. Trochu jsem se obávala prostředí Marka Twaina a kolesových parníků, ale tak nějak jsem doufala, že by to mohlo být dobré. A ono bylo víc než to.
Knize nelze upřít čtivost, i když jsem místy měla problém. Ladný styl psaní je mísen se škrobeností, což se týká především u detailních popisů řeky, vybavení parníku či u závodů mezi nimi. Po několika stránkách jsem si ale zvykla a naplno se pohroužila do děje.
Ohledně upírů se zde boří již zažité mýty, což se mi líbilo. Jako velkou fanynku těchto nočních stvoření mě zaujala historie lidí noci a dne. A díky zmínce o Genesisu jsem měla o čem přemýšlet.
Zajímavých postav je zde spousta, ale ústřední stojí za to. Abner Marsh a Joshua York, Mrzout Billy Tipton a Damon Julian. Perfektní čtveřice, která dokázala vytvořit napínavou, záhadnou a vlastně i snovou atmosféru.
Ze začátku mě bavila část s Billym, ale nakonec to u mě vyhráli Marsh s Yorkem.
Krvavé boje jsou vykresleny na výbornou a samozřejmě se všemi detaily.
Podtrženo sečteno, já si příběh moc užila. Krásné čtení, které mě i dojalo. Mrzí mě, že zde kniha není víc vidět, protože i když byl Sen publikován už v roce 1982, má i v dnešní době co nabídnout. Na Sen Ockerwee jen tak nezapomenu.
Děkuji Nakladatelství Argo za poskytnutí výtisku.


Druhý díl ze série Zloduška, stejně jako ten první, pohladí na duši a vytvoří kouzelnou atmosféru v srdci dětského i dospělého čtenáře. Kniha je určena pro čtenáře od 5 let, ale věřte mi, že i člověk o 22 let starší si čtení užije.
Příběh je to humorný s troškou napětí, jak to vše asi dopadne.
Líbí se mi, že je příběh vytvořen tak, že se obrací na čtenáře. Ten má tak pocit, že Hrozálii pomáhá. Myslím, že pro děti bude díky tomu čtení knížky atraktivnější.
Musím zmínit roztomilé ilustrace přidávající knize na kouzelném dojmu.
Celkově knihu hodnotím kladně, i když se mi o malý kousek více líbil první díl. Hrozálie je milá, oddechová dětská knížka a určitě byste měli dát této sérii šanci.
Děkuji Nakladatelství Host za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.


Čím dál víc chci číst knihy o skutečném životě, o jeho útrapách i půvabech. Neklidná růže je přesně tou knihou, u které si uvědomíte, jak je život krásný i se svými trny.
Kniha je to humorná, smutná, ale hlavně o životě. Pojednává o krásách přátelství a taky o tom, jak vášnivě krutá může být láska.
Autorčin styl je lehký, svižný, místy poetický. To se mi na knize nejvíce líbilo.
V příběhu najdete i pár básní. Osobně se mi líbila báseň ze strany 188.
K Evelíně jsem si nevypěstovala až tak dobrý vztah. K ní samé velmi dobře sedí název Neklidná růže, i když se místy chová jako potřeštěné poupě. Souznit s ní budou ti, co to mají se vztahy, láskou a $ksem stejně. Já jsem zapšklá stařena mající svá divoká středoškolská léta za sebou. Její životní styl mi už nic neříká a neohromil mě. Zároveň mi přišlo, že Evelína některé události trochu dramatizuje. Na druhou stranu oplývá neskutečným životním nadhledem a takovým realistickým optimismem.
Bohužel jsem po sté stránce měla pocit, že čtu jedno a to samé. Jenom se měnila jména milenců. Co jsem špatně nesla, tak to byly zdrobněliny, které zde užívaly především muži. Slovo "blázínek" už budu nenávidět.
Líbila se mi část, kde se setkala Evelína s Radmilou. Zároveň bylo skvělé pozorovat přátelské povídání mezi Evelínou a Irenou. Ty dvě k sobě pasovaly náramně. Ale největší peckou, u které jsem se hodně nasmála, byl Karel a jeho dobývání hetero samečků.
I když jsme s hlavní hrdinkou nebyly nejlepší kamarádky, tak příběh je velmi dobře napsaný a závěr mě dojal. Celkově to bylo příjemné čtení, autorka to prostě umí a vy si ji jistě přečtěte.
Děkuji autorce za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
