domiii97 komentáře u knih
Stejně jako v prvním díle, i tady se řeší existenciální problém, které řeší většina mladých lidí v pubertálním věku. Neopětovaná láska, strach ze zamilovaní, nesmrtelná přátelství, změna vizáže a opětovná chuť vyzkoušet si...no víte...tam to
Postavy jsou tu sympatické stejně jako v předešlém díle, ale najdou se i takové ty typické, které nejspíš poznal každý z nás ve skole. Děvčata je možné poznat a hlavně nahlédnout do jejich duší a smýšlení zase o něco více.
Mangu si užijí všechny romantické duše, ale i ti, co se čtením mangy teprve začínají. Je tu spousta vtipných hlášek, ale i takových, u kterých vám bude srdce plesat či si vzpomenete na své první lásky a trable s ní spojené.
Třetí díl má vyjít v dubnu tohoto roku a já už se těším až se dozvím, jak bude příběh dál pokračovat.
Děkuji @crew_komiks za poskytnutí recenzního výtisku a možnost spolupráce
Komiksový Zaklínač jistě potěší nejednoho fanouška nájemného lovce příšer.
V obou komiksech je hlavní postavou Geralt z Rivie. Oba příběhy čtenářovi ukazují, kterými schopnostmi Geralt disponuje. Vyprávění příběhu je stěžejním bodem obou komiksů.
I když čtenář nezná celý koncept Zaklínačova světa (stejně jako já), komiks si užije právě díky zajímavému ději.
Je velká pravděpodobnost, že i když někdo není fanoušek tohoto fantasy, komiks ho uchvátí a bude si chtít přečíst i další literární počiny ze Zaklínačova světa. Osobně bych se ráda pustila do jakékoliv komiksu o Geraltovi a možná jednou zkusím knižní sérii od samotného Andrzeje Sapkowského.
Děkuji @crew_komiks za poskytnutí recenzního výtisku a možnost spolupráce
Už od začátku knihy mě překvapilo, jak dobře se mi četla. S použitými slangovými výrazy jsem neměla problém, i když se přiznám, že většinu z nich jsem slyšela poprvé
Jedním z důvodů, proč se mi Deník četl dobře bylo, že se Lukášův příběh většinou odehrává na jižní Moravě. Takže při zmínění Hodonína, Břeclavi a dalších míst to byl pro mě boží zážitek.
Deník je upřímnou zpovědí, takže Lukáš popisuje své finanční problémy, do kterých se dostal a taky, jak se z nich vysekal. Líbí se mi, jak se nevzdal a i když věděl, že něco bude fakt na prd, dotáhl to do konce.
Kniha není jen o hiphopu, ale taky o cestování. Najdete tu popisy míst, kam se Lukáš dostal a přiznám se, že tyto části se mi hodně líbily a samotnou mě navnadily na cestování.
Kniha je doplněna fotografiemi. Akorát škoda, že pod fotkami není napsáno, kdo je přesně na fotce (ano, Lukáše poznáte).
(SPOILER) Děkuji @humbook @humbook_blogeri za možnost si knihu přečíst v rámci #spoluprace
,,Jaké to asi je, když je láska jednoduchá?"
Od autorky jsem, její prvotinu Některé holky ano, neměla možnost si přečíst a jsem za to vlastně teď i ráda. Aspoň mi to nezkreslilo pohled na Zmrzlinářky a já si mohla čtení užít bez větších očekávání. Vlastně jsem čekala letní příběh plný lásky a zmrzliny a to jsem i dostala.
Obálka knihy je sladká na první pohled a pokaždé, když jsem knihu zavřela jsem se na ni s potutelným úsměvem koukala.
Postavy Fallon a Chloe jsou trochu střelené vysokoškolačky (Fallon budoucí). Ani jedna z nich mi nebyla nesympatická, ale někdy mi lezli na nervy právě kvůli jejich domněnkám, co si asi ta druhá myslí a myslím, že si to OPRAVDU myslí. Ale ten jejich vibe je nakažlivý a já fakt měla nutkání vyjet autem ven a hledat zmrzlinářský vůz Lásky v každém kopečku, abych se s nima mohla vydat na roadtrip.
Líbil se mi nápad s neobvyklými názvy zmrzlin jako třeba: Nikdy tě nerozpustím, Hořkosladká láska a můj oblíbený Elvisův speciál.
Na tomto příběhu jde krásně vidět, jak by se některé věci rychle vyřešili, kdyby si lidé byli schopni o všem promluvit.
A že je vlastně celý příběh o jednom jediném nedorozumění, a vlastně proč ne?! Mě to bavilo, nutilo mě to číst dál a dozvědět se, jak to nakonec všechno skončí a jsem spokojená.
Tato kniha je na léto úplně ideální. Je to jednohubka ve tvaru kornoutové zmrzliny a zhltnete ji, ani nevíte jak.
Děkuji @humbook @humbook_blogeri za recenzní výtisk a možnost #spoluprace.
Manga mě opět překvapila. Dostala jsem plnou dávku emocí tvořenou nejen slovy, ale i kresbou. Ze začátku jsem měla problém se v manze orientovat. Hodně okýnek a spoustu mluvení, které se zároveň mísí s myšlenkovými monology postav.
.
Zaujalo mě, kolik postav se do děje vešlo a hlavní je, že děj jimi není přehlcený. Postava Nanami mi sedla od první chvíle a v průběhu čtení jsem si kolikrát uvědomila, jak moc jsem si s ní podobná. Jano je vykreslený jako hajzlík, ale už do první chvíle je jisté, že má nějaké důvody ke svému chování.
.
Manga je skvělá v tom, že nabídne emoce a svět bez příkras. Takoví jsme byli není výjimkou a už se těším na druhý díl, který brzy vyjde.
Knihu doporučuji všem čtenářům, kteří si rádi přečtou o líčení přírodních krás cizí země i příběhu dvou mladých lidí. Avšak nečekejte růžovou knihovnu, ale reálný a velmi dospělý pohled z úst sedmnáctiletých žáků. Život je zde popsán bez příkras i se svou radostí, žalem, smutkem i bezmeznou láskou a já už se nemohu dočkat dalšího dílu
Pokud mě nějaká kniha zatím, za tento rok, překvapila, tak je to rozhodně tahle. Celý příběh a děj je úplná bomba a až do konce jsem nevěděla, jak to v Komunitě nakonec dopadne. Velmi, podotýkám mile, mě to překvapilo. Čekala jsem úplně jiný vývoj děje a čistě jen jako thriller, bych jej necharakterizovala. Spíš jako mystickou či hororovou četbu.
Postavy skvěle vykreslené. Una je zvláštní. Třicetiletá učitelka trpící kvůli nesmyslné sebevraždě svého otce. Život se jí neukázal zrovna v nejlepším slova smyslu. Bojí se, že kvůli své touze po alkoholu, dopadne jako její otec.
I další postavy byly vykreslené tak, jak se od Islandu dalo očekávat - s mrazivým klidem ve tváři a tajemstvím na každém kroku.
Jsem z Komunity mile, MILE překvapená. Rozhodně doporučuji.
Neskutečně jsem se na tuto knihu těšila. Doufala jsem, že nebudu zklamaná a opravdu, co se týče nakladatelství Golden Dog a jejich hrůzostrašných knih, zatím jsem velmi nadšená.
V Červách najdete 12 povídek. Každá je jiná. Každá využívá strach v jiné podobě. Seznámíte se s psychopaty, přízraky dávných časů, vetřelci, děsivými dětmi nebo nebezpečným virem. Né všechny konce jsou uzavřené a spousta závěrů u povídek je otevřena fantazii čtenářů. To je přesně dle mého gusta.
Vyzdvihuji zpracování knihy. Ručím vám za to, že na konci každé povídky budete mít otevřenou pusu úžasem i děsem. Rozhodně doporučuji všem hororomilům.
Nejvíc diskutovaná obálka a anotace mě nakonec taky zlákala. No... Co k té knize říct.
Jako první slova, která mě napadla, byla, že to bude skvělý dystopický román. Lid zahubí zvířata kvůli nákaze, nemají co jíst, tak se rozhodnout ke kanibalismu a začnou chovat lidi na jídlo. Popsané části, jak se "maso" chová, jak přichází na porážku, co vše dělají z masa, kontroly, úřady... K tomu nemám jedinou výtku. Skvěle promyšlené. Na tom se dal postavit chutný a lákavý román. Jenomže tu máme ale.
Mohl to být perfektní román. Vždyť to téma je naprosto lákavé. Ze začátku to i tak vypadalo, myslím, že tak do poloviny knihy, ale pak se to zvrtlo. Po půlce jsem si říkala, jestli to vůbec chci dočíst, pak přišla scéna s lovem lidí, tak to bylo zajímavé. Pak smršť ničeho a konec?! Špatné, velice špatné. Nemluvě o tom, že název knihy je v knize zmíněn pouze jednou a to ještě nepochopitelně. Řekla bych, že název vůbec nesouvisí s dějem. Tedy až na tu mrtvolu a to tam opravdu není jen jedna.
Popravdě bych si už knihu nepřečetla a nebo pouze ty části, které mě zaujaly. Na to, jak to bylo propagované, mě to velice zklamalo.
Moje první kniha od spisovatelky Veroniky Černucké. Byla jsem zvědavá, jak kniha bude napsána a to především proto, o jaké téma v knize jde. Děj je čtivý a svižný. Trochu mne mrzela jedna věc, ale vzhledem k zápletce ji nemohu jmenovat, abych neprozradila důležitý detail. Kniha rozhodně patří mezi mé oblíbené s tématem holocaustu a detektivky.
(SPOILER) Patnáctý a poslední díl Zločinů na Velké Moravě. Vůbec poprvé jsem se setkala s knížetem Slavomírem a jeho věrným přítelem vikingem Erikem. Kniha mi přišla jako super oddychovka právě na takové podzimní dny, jaké nastanou. Děj je svižný díky krátkým kapitolám, což velmi oceňuji. Najdou se zde i vtipné hlášky, které především probíhají mezi hlavními hrdiny. Na konci knihy autor seznamuje čtenáře s historickými fakty a tím, co si do příběhu přidal. Jediné, co mě mrzelo bylo to, že jsem se musela rozloučit se Slavomírem a Erikem při jejich odchodu na věčný odpočinek.
Až bude čas a konečně přečtu své knižní resty, rozhodně si ráda přečtu i ostatní díly Zločinů na Velké Moravě.
Toto byl neskutečný nářez. Po dlouhé době jsem četla skvělou detektivku, která mě bavila od začátku až do konce. Moc mě bavila kombinace historie, rodového prokletí, vyšetřovatelky - novinářky. V průběhu knihy jsem byla několikrát napjatá a popravdě jsem po nocích, kdy jsem nemohla usnout, přemýšlela, kdo by nejspíš mohl být vrahem. Má dedukce byla správná, jelikož mám přečteno již více detektivních knih.
Edice Původní česká detektivka je úžasná a mám z této edice již přečtených pár knih a mohu vřele doporučit. Doufám, že paní spisovatelka Dobrovolná napíše více detektivních knih a kdyby byla hlavní aktérkou zase Alice, okamžitě bych si příběh chtěla přečíst.
Dodám, že tato edice mi hodně připomíná seriály jako Policie Modrava nebo Temný kraj. Pokud tedy máte rádi tento typ seriálů, neváhala bych a pustila bych se do čtení těchto detektivek.
Kdo má rád historické romány a Přemyslovce, tak si přijde na své. Postavy jsou vykresleny věrohodně a mezi mé oblíbence patří (a vždy patřila) Kunhuta Uherská. Líbily se mi retrospektivní části, kde se vracíme např. do života Kunhuty před sňatkem s králem železným a zlatým. U Záviše sama nevím, jestli je to pro mne postava kladná, záporná či neutrální. Na to, že kniha má necelých 400 stran, se četla velmi rychle. Trochu jsem ale byla ze začátku zmatená ohledně částí, kdy se postavy vrací do minulosti. Rychle jsem se ale vrátila do děje a s napětím očekávala, jak to dopadne (i když mi jsou známy historická fakta).
První díl jsem bohužel neměla tu čest číst, ale v Železné rukavici byly retrospektivní části, kde jsem se dozvěděla, odkud Ondřej z Rohatec pochází, jak se seznámil s Chiarou či jak přišel k Jenčovu. Už od první stránky jsem věděla, že mě bude děj bavit. František Niedl píše srozumitelným a čtivým jazykem a není nouze o napínavé okamžiky. Z celé knihy mě nejvíce zaujaly popisy postupu těžby a zpracování železné rudy. Celý postup od stavby hamru až po práci milířů jsem četla se zájmem.
Všechny postavy mi přišly skvěle vykreslené. Ondřej, Chiara, Bruno, Chval z Valdéře,... U každé postavy je jasně dané, která je kladná a která záporná. Ale nevěděla jsem, do jaké kategorie mám zařadit Jana Lucemburského. Zprvu jsem si myslela, že bude na straně "zla", ale nakonec jsem byla mile překvapena. A kdo je mým největším oblíbencem? Samozřejmě Chiara. Mladá, nezkrotná a nebojácná žena, která si poradí ve všech situacích. Přiznám se, že jsem ještě historický román z období konce vlády Jana Lucemburského, nečetla. Byla jsem tedy ráda, že jsem dostala příležitost si přečíst tuto knihu a napravit tak svou mezeru v další části naší historie.
(SPOILER) Byla a pořád jsem z knihy naprosto nadšená. Děj byl svižný a tolik událostí, co se v příběhu prolnulo, jsem neočekávala. Zaujala mne část s čarodějnickými procesy v Šumperku a osud staré báby Ely. Zamilovala jsem si Vladana a i mi slza ukápla na konci knihy, jak to všechno s Vladanem vlastně dopadlo. U Raúla jsem si ze začátku byla jistá, že to bude můj oblíbenec. Přeci jen, když je dítě odvrhnuto, jak matkou, tak otcem, je to k politování a jeho život u jezuitů nebyl zrovna růžový, ale pak se z Raúla stala dravá šelma, která se neštítí ničeho, jen aby se stal mocným mužem. Bylo mi líto, že víc prostoru nedostal augustinián Vincent, přitom má důležitou roli v celém příběhu. Velmi příjemná postava, která hladila na duši. Opět musím pochválit na konci knihy dodatek, kde je napsáno, jaké postavy byly skutečné a které vymyšlené. Musím dodat, že u některých pasáží se mi tajil dech a bylo tam pár i aha momentů.
Kniha se mi dobře četla i proto, že kapitoly byly rozděleny do podkapitol a já si lehce zapamatovala, kde jsem skončila.
Z nakladatelství Moba miluju historické romány a tento opět nezklamal.
Po přečtení anotace jsem očekávala typický románový příběh ženy, které se toho za jeden čas stalo až moc a která je na pokraji zhroucení. Dostala jsem to, co jsem očekávala, ale musím uznat, že se mi kniha četla dobře a kapitoly jsem luskala jednu za druhou. Příběh vás rozhodně nadchne a napjatě budete očekávat, jak se Karolíně podaří převzít nad svým vlastním životem nadvládu.
Na tuto knihu jsem se neskutečně těšila. Žižka - Grunwald 1410 je opravdu kniha na úrovni. Oceňuji práci autora. Hodně mi pomohly Poznámky autora, které byly skoro na konci každé kapitoly. Objasnili mi děj jak z pohledu historických poznatků, tak i z pohledu autora - čili co se opravdu stalo a co si přimyslel sám spisovatel. Taktéž souzním s panem Dostálem ohledně jeho názoru na tuto historickou osobnost.
Když se zaměřím na popis samotné bitvy - jednoduše nemám slov. Několikrát jsem si říkala, že není možné, aby takto někdo popsal bitvu, která se odehrála před více jak 600 lety. Bavilo mne to, zaujalo a vím, že si od spisovatele budu chtít ještě něco přečíst.
Když si vzpomenu na děj této knihy, naskočí mi husí kůže. Dojemný, realistický příběh. Líbily se mi obě dějové linky. Zamilovala jsem si Havrantýnku, Thórdís - chůvu princezny, i Jaka, jenž mluvil v mravoučných úslovích. Problém jsem měla s králem Dimonem a dokonce i s Lilian. Nevěděla jsem, co si o nich myslet. Ovšem pak jsem k Lilian pocítila náklonnost, ale nechci nic prozrazovat.
Truhla času má nádherný, kouzelný a dojemný příběh. Je to sice kniha pro děti, ale mně, jako dospělé, dala tolik.
Kolikrát se ještě přistihnu, jak přemýšlím nad dějem. Nad naší budoucností. Nad tím, jestli by bylo fajn mít takové truhly a ušetřit svůj čas.
U Truhly času si uvědomíte, jak je život krátký a tak cenný.
Vlastně díky novému přebalu z nakladatelství LEDA jsem se ke knize dostala a kdyby nebylo nového hávu, nejspíš by mi unikl skvělý příběh. Přiznám se, že jsem u některých pasáží dostala hysterický záchvat a připomnělo mi to ještě tehdy nezkaženou dobu. U Aminy jsem dokázala vypnout z reality a přenést se k Pučálkovic rodině, sledovat dům č.p. 1567, nebo být u vystavení ZOO v Troji.
Kniha je rozdělena do kapitol, které nejsou rozděleny číselným označením, ale názvy. To mi při čtení zamotávalo hlavu, protože jsem si pod názvem kapitoly např. Není všechno jaro, co je ve vzduchu, nedokázala představit, o čem bude. Což nakonec nebylo špatné, protože jsem se těšila, jak příběh bude pokračovat.
Byla a vlastně stále jsem z knihy nadšená a ráda bych objevila knihu podobného rázu, protože v této době, co vše se kolem nás děje, je potřeba si oddechnout u takovýchto roztomilých příběhů.
Zrádné mlhy jsou prvním dílem série Malá místa. Miluji strašidelné příběhy a jak jde o kombinaci knih a hororu, vím, že nebudu zklamaná. Příběh se četl svižně a celkový koncept se mi líbil. Kniha je rozdělena do kapitol s poděkováním a dovětkem. Obálka Zrádných mlh je tajuplná a hodí se k ději. Druhý díl Malých míst má vyjít 30.3. a já už se těším až se mi dostane do rukou.