domiii97
komentáře u knih
Jen pět přežije
Holly Jackson
Moje vůbec první seznámení s britskou autorkou. Zaregistrovala jsem její sérii Návod na vraždu pro hodné holky a pozitivní reakce mě nakoply k tomu zkusit Jen pět přežije. Kniha mě nadchla anotací i obálkou. Jaké byly moje pocity po dočtení? Necelých 400 stran uběhlo jako mrknutím oka a přečteno jsem měla za necelý den. Myslím, že moje nadšení je více než evidentní.
Kniha je rozdělena na části a kapitoly. Jednotlivé části představují danou hodinu, ve které se příběh odehrává. Začíná od 22 hodiny a končí v 6 hodin.
Napětí je cítit už od začátku při očekávání, kdy přijde TEN moment s příchodem odstřelovače. V průběhu sledujeme kamarády, jak na nich působí stres z vyhrocené situace. A že někteří ukázali své pravé já.
Ze začátku jsou kamarádi nějak představeni, ale nic není takové, jak se na první pohled zdá. Pomalu, ale jistě, se odkrývají jejich nejniternější touhy i pocity z ostatních. Prostě pravda vyjde na povrch a v uhlazené formě to zrovna nebude.
S každou částí je děj vyostřenější, zvraty na sebe nenechají dlouho čekat. Střídání emocí od naštvání, šoku až po pláč. Bylo mi ouzko ohledně Red. Její životní příběh mě dostal. Místy byl ale děj odlehčen především díky Simonovi, což bylo fajn.
Tohle bylo geniální. Napjatě jsem očekávala každičký kousek střípku, který zapadne do celkového obrazu. Vyústění zápletky mě dostalo na kolena. Závěr byl skvělý, ale ráda bych věděla, jak to pokračovalo dál. Ano, dozvíme se, jak to všechno dopadne, ale...vědět, co ještě bylo potom, by bylo úplně skvělé.
Vřele vám ji doporučuji k přečtení.
Děkuji Nakladatelství Grada a Cosmopolis za poskytnutí výtisku.
Proměny Kafkovy Prahy
* antologie
Když jsem měla možnost číst k maturitě Kafku, nechtěla jsem. Proč? Měla jsem vnitřní strach z toho, že jeho díla nepochopím. Když jsem ale dostala možnost si tuto knihu přečíst, doufala jsem, že svůj strach překonám a ještě mě povídky nalákají k přečtení jeho děl. Opravdu se tak stalo a jak jsem ráda!
Kniha byla vydána k 100. výročí úmrtí Franze Kafky. Antologie je pestrá díky povídkám různých žánrů. Jsou zde dlouhé i kratší. Zrovna ta od Jaroslava Rudiše - Max, Marta a zámek v Berlíně je nejkratší, ale velice zvláštní. V konečném hodnocení se mi ale líbila.
Grafické zpracování knihy je jedním slovem skvostné. Snově tajuplné ilustrace dotvářejí ponurou atmosféru linoucí se z povídek, ale ne tak úplně ze všech.
Nechci zmiňovat všechny povídky, které v této knize najdete. Přeci jen chci, abyste se měli na co těšit.
Mezi mé topky patří Zámek od Karolíny Zoe Maixnerové, Žádost Veroniky Fiedlerové, Ohrada od Ondřeje Neffa, Pod fasádou Michaely Merglové, Proces Marka Epsteina a Nech brouka žít od Mirky Rezlerové.
Husí kůži a strach jsem měla při čtení Zámku a Pod fasádou. Emočně mě rozbily povídky Žádost a Nech brouka žít. A pak je tu Ohrada, u které jsem měla neodbytně krásný pocit nostalgie z čtení fantasy a sci-fi knížek. U Procesu to vypadalo na vážné téma, ale s vtipnou pointou. Hodně mě pobavila a samozřejmě se mi nejvíc líbily sprosté básničky. Ta s názvem Na mostě je nej.
Nehodnotím, jak se kdo dokázal nejvíce k autorovi přiblížit, ale jak na mě zapůsobily. Menší problém jsem měla hned s první povídkou Doktor Favarrol. Četla jsem ji 2x a vůbec jsem ji nepochopila. Začala jsem tedy propadat beznaději, že jsem si Kafku přeci jen přečíst měla. Do další povídky jsem šla se strachem, ale tam už to bylo o dost lepší. No a od Zámku už jsem Proměny Kafkovy Prahy hltala jedna báseň.
Rozhodně vám ji doporučuji k přečtení. Věřím, že i když jste autorovo dílo či díla nečetli, užijete si to i tak. Já jsem nadšená.
Za trest
Aleš Černý
Autorův styl mi sedl. Bylo tam drama, akční energie, krev, vtipné hlášky a dokonce i romantika. I díky tomu se mi kniha četla dobře.
Zápletka není tak jednoznačná, jak by se dalo jasně říct z anotace. V tomto ohledu jsem byla mile překvapena a to, jak se to vyvrbilo...No, bylo to zajímavé.
Nebyla jsem překvapena, ale spíš šokovaná, že se zde objevily erotické scény. Upřímně... nečekala jsem, ale byla jsem nakonec mile zaskočena.Ty jsou napsány decentně a jako kloubouk dolů autorovi, že dokázal tyto scény napsat bez zbytečných přísad na vaření.
V knize je několik vtipných scén. Za mě je ta nejlepší v zablitém pokoji s rozježenou Hardingovou.
Ilustrace v knize sedly k příběhu a navodily tu správnou atmosféru.
Byla jsem ráda, že se v příběhu objevily i zmínky o filmech, jako třeba Skála, Rambo či Temné stíny.
Co se týče postav, tak mě zaujalo, jak moc se osobnost hlavních hrdinů odlišovala od jejich působení navenek. David ignorující své city a pozitivní emoce. Alice s duší chladnokrevného ďábla. Jejich počínání bylo místy vtipné, pak zase k pláči, ale dobře k sobě pasovali.
Bohužel jsem ale po dočtení cítila, že mi v příběhu ,,něco" chybělo. Možná to bylo tím, že má kniha necelých 200 stran a když se děj začínal rozjíždět na plné obrátky, tak už byl konec.
I když jsem měla menší výtku k ději, tak hodnotím kladně. Nasmála jsem se a bavilo mě Za trest číst. Za trest to tedy nebylo, ale těch pár stránek fakt chybělo.
Canc vydává super praštěné knihy a tato kniha je toho důkazem. Správně praštění čtenáři nebudou litovat. Ráda si přečtu i další autorovi knihy.
Adam
Mirka Rezlerová
Z počátku jsem měla strach, že se mi kniha bude špatně číst. Začátek mě tolik nevystřelil do nebe, jak jsem očekávala, ale na konci jsem už měla jiný pocit strachu... že když knihu dočtu, přijdu o kousek své knižní duše. Ano, tak moc se mi příběh líbil.
Na autorčin styl jsem si musela prvních cca 80 stran zvykat, ale pak už to byla smršť čtivosti.
V příběhu se otevírají třinácté komnaty postav, které jsou bolestivé a dojemné. Adam se utápí v minulosti i přítomnosti. Vrací se ve vzpomínkách k Lindě a k jejich společnému životu, sňatku, schůzkám. I když by se mohlo zdát, že bude kniha pouze vážná, tak ta životně důležitá témata jsou odlehčená humorem. Anča a Janča Dlaňovky mi prostě utkvěly v paměti. Třeba z takové scény s fyzikářkou Klárou Slavíčkovou jsou byla trochu na vážkách. Přišla mi trapná, ale když si o ní vyprávěli Adam se Soňou, už jsem se smála s nimi.
K Adamovi jsem si musela vytvořit vztah, protože sympatie tam nebyly hned. Jeho sestra Adina o něm řekla, že je dobrovolně trpitelský, mučednický a žije jen sám pro sebe, ne pro jeho syna. S jejím výrokem naprosto souhlasím. Nakonec se ale vztah mezi mnou a Adamem zlepšil. Líbil se mi jeho progres. Ušel dobrý kus cesty ke zlepšení, i když se místy stále choval jako puberťák a hlupák neumějící říct ne. V tomto ohledu mě hrozně rozčiloval.
Mezi mé oblíbené postavy patří Broňa, Marián, Kryštof i Adina. Oproti hlavnímu protagonistovi si moje srdce získali hned. Kryštof mi připomínal Vaška z filmu Jak dostat tatínka do polepšovny. Broňa dala příběhu ty správné grády. Setkání Adama s ní na koncertě bylo skvělé.
Nečekala jsem takovou zápletku a hlavně závěr. Ještě teď, když na to pomyslím, mám husí kůži a slzy na krajíčku.
Celkově je Adam a autorka velkým letošním milým překvapením. Ono se může podle anotace zdát, že je příběh více než jasný, ale věřte mi, že není. Těším se na další literární skvosty z pera autorky a co nevidět se budu pouštět do Proměny Kafkovy Prahy, kde jednu z povídek napsala právě Mirka.
Sarkastická svině
Jana Slaninová
Byla jsem překvapena, jak je příběh už od začátku akční. Autorčin styl se mi moc líbí. Je čtivý, drsný, s velkou dávkou humoru a jak sám už název knihy napovídá, s pořádným sarkasmem.
V knize je spousta vtipných replik a nejen Sářiných, u kterých jsem se od srdce zasmála. Třeba: ,,Vždycky mi dává do těla, ale zároveň chválí moji houževnatost i schopnost složit dost velký hovado." - ,,Co mám s tebou dělat? Jednou tě budou odněkud seškrabovat jako mastný flek, Sáro."
Příběhem provází samé zajímavé postavy s různou směsicí charakterů. Jedná se třeba o Lindu Najbrtovou, patologa Petra, Sářinu kámošku Simonu či o vyšetřovatele Talovského. Samotná Sára je největší eso. Rebelka se správnou vyřídílkou mající ráda hřbitovy. Zaujala mě dvě její verze osobnosti - sarkastická svině a citlivá dušička.
Příběh s detektivní zápletkou nám dává nahlédnout do osobního života Sáry. Zároveň se zde objevuje pár hezkých životních mouder k zamyšlení.
Vyšetřování nenechalo vydechnout mé mozkové závity, protože najít pachatele nebylo jen tak. O to se mi to ale více líbilo.
Romantická linka byla skvělá a příjemně zpestřila vyšetřování. Dokonce se objevují i vzrušující scény a že mi při nich bylo vedro.
Místy se opakují některé informace jako třeba, že kocour Anděl sežere jen chuťově neutrální sýry nebo si Sára prohrabává vlasy tak, aby byly rozcuchaný podle jejího gusta. Tohle je ale jediná výtka ke knize.
Osobně se mi líbí, že jsem se díky Sáře inspirovala do života. Ráda bych začala boxovat, naučila se sebeobranu a hlavně být bezprostřední a z vysoka kašlat na to, co si o mě kdo myslí.
Doporučuji k přečtení, protože tato kniha měla takové grády! Doufám, že bude další s neotřelou hlavní hrdinkou Hauptmannovou.
Mrazivé vyhlídky
Wendy Dranfield
Pátý díl s Madison Harper opět nenechá čtenáře vydechnout, dokud knihu nepřečte.
Wendy je záruka kvalitního a skvělého čtení, ale tento díl mě rozbil na milión kousíčků.
Hrůzné momenty, nervy drásající zjištění a dech vyrážející zvraty. To vše v jediné knize. Už z prvních dvou kapitol jsem měla husí kůži.
Autorka nám opakuje předešlé události v průběhu příběhu. To je super především, když čtenář čte aktuální díl několik měsíců po předchozím.
Sledujeme i jemnou romantickou linku, která decentně zpestřuje thrillerovou zápletku.
Líbí se mi nahlédnutí do dřívějšího vyšetřování Billa Harpera.
Nate tady nemá tolik pozornosti, ale jeho dějová linka opět stojí za to. Na druhou stranu se dozvíme více o životě Billa. Líbí se mi, že zde nezůstávají pozadu informace o soukromém životě ostatních policistů z Lost Creek.
V průběhu čtení jsem si už myslela, že vím, kdo za tím vším je. To by ale nebyla autorka, aby mě nepřevezla na plné čáře.
Kniha Mrazivé vyhlídky je za mě nejsilnějším dílem ze všech. Bylo to dojemné, skvělé a hlavně nezapomenutelné. Pokud stále váháte, jestli se do série pustit, pak vám radím PUSŤTE! Nebudete litovat.
Děkuji Albatros Media za poskytnutí výtisku.
Navzdory překážkám
Lucie Beatrice J.
Kniha je plná intrik a bojů o lásku a čest, mužů s titulů hrabě či vévoda. Především jsou ale hlavními hrdinkami ženy citlivé, kterým nechybí odhodlání a touha žít svůj život svobodně po boku životní lásky.
Každý z příběhů má sice předvídatelný konec, ale mně osobně to nevadilo.
Líbilo se mi, že ve Skrývané bylo možné nahlédnout z jiného úhlu do části prvního příběhu. Propojení bylo neobvyklé, ale velice příjemné.
Nejvíce mě šokoval Láska je mým věnem. Jakého příkoří si musela prožít Sofie?! Tady mi při čtení bylo ouzko.
S použitým jazykem a stylem vyprávění jsem měla pocit, že jsem se ocitla v tehdejší době, což velmi oceňuji.
I když se mi Hraběcí gentlemani líbili, tak tato kniha na mě působila tak, že je mnohem lépe napsaná. Když se zde něco mělo opakovat, tak autorka to do příběhu zakomponovala tak, že to nebylo rušivé.
Kniha má krásnou obálku od @trissmoradream, která podobně kouzelnou vytvořila i u první knihy.
Autorčiny knihy jsou milým čtením a mě vždy zahřejí u srdce. Jsem schopna je přečíst za den, proto doufám, že autorka napíše hooodně dlouhý román, abych si mohla krásný příběh užít co nejdéle. Doporučuji všem romantickým duším a pokud máte rádi Pýchu a předsudek či knižní sérii Darcyovi od Elizabeth Aston, bude se vám Romantika na třetí líbit.
Švindl
Winter Renshaw
Pokaždé, když se mi dostane do rukou autorčina kniha si říkám, že nemůže být stejně tak dobrá, ne-li lepší než ta předchozí. Už si ale musím jedno přiznat. Winter Renshaw je pro mě srdeční záležitost. U jejích knih si dokážu odpočinout a hlavně jsou mým přístavem naděje.
Švindl je romantický příběh plný lásky, pár nedorozumění, humoru, ale i bolestných témat a uvědomění si.
Kapitoly jsou krátké a rozdělené na části minulost a současnost z jednotlivých pohledů Briar a Doriana.
Děj je sice předvídatelný, ale mě osobně to vůbec nevadilo. Naopak je skvělé, že konečně u něčeho vím, jak dopadne.
Nechybí ani pár pikantních scén. Neočekávejte pikantnosti typu Caroliny Reaper, ale spíše feferonky. Za mě ideální
Briar s Dorianem mi sedli od začátku. Dvojice skvěle se doplňující nejen vtipem. Při čtení jsem ale měla problém se jménem Briar. Evokovalo to ve mě Briana a několikrát jsem chudák holku takhle přejmenovala. Co říct k hlavnímu muži Švindlu? Jedině to, že si mě získal a je to prostě láska na první přečtení. Zároveň jsou tady i postavy, které jsem nenáviděla, což jsou třeba Nicole a Burke.
Nenáročná čtivá kniha, u které jsem se nejen zasmála, ale našlo se i pár wau momentů. Třetí přečtenou knihu od americké autorky jsem si užila na maximum a těším se na její další knihy.
Děkuji Nakladatelství Beta za recenzní výtisk.
Pijou mi krev aneb Upírkou na vlastní nebezpečí
Kimberly Pauley
Jako velkou fanynku nemrtvých mě nemohla tato kniha z knihovny minout. Neočekávala jsem vysokou literaturu, ale především jsem doufala v oddechové čtení. To bylo splněno a ještě jsem se navrátila do svých teenagerských let.
Na začátku každé kapitoly je zmíněn nějaký mýtus o upírech. Hlavní hrdinka Mina jej buď vyvrací nebo ne. Podle toho, jaká je skutečnost. Některé Mininy odpovědi byly úsměvné. Např. mýtus, že upíra zabije kůl vražený do srdce. Odpověď: No jasně. Tohle zabije každého. Jak prosté
Romantická linka zde je, ale překvapilo mě, že nebyla tak jednoznačná, jak jsem si ze začátku myslela.
I když se jedná spíše o odpočinkovou YA četbu, řeší se zde důležité životní otázky a jejich rozhodnutí/pohled na ně.
Líbila se mi scéna v krevním baru. Jsou zde detailní popisy a pozor! Krev se zde objevuje opravdu hojně.
Na obálce není znázorněna Mina, jak by se dalo předpokládat, ale podle popisu v knize bych to tipla na její nejlepší kamarádku Serenu.
Postava Miny byla fajn, ale nebyla pro mě dostatečně výrazná jako Serena. U té mě zaujal její gotik styl.
Není to nijak závratný příběh, ale chtěla jsem vypnout, přečíst si nenáročnou knihu a bylo to fajn. Příjemné osvěžení.
Doporučuji všem, co mají chuť si přečíst vtipnou upířinu. Já si možná další díl s názvem Pořád mi pijou krev přečtu.
Joe Nicka a jeho průvodce životem
Helen Fisher
Začínám mít tento typ Betovek čím dál raději. Doufala jsem, že Joe Nick mě nezklame. Kniha s nenápadnou obálkou mi dala příjemné čtení o reálném životě s neobyčejným hlavním hrdinou.
Hlavní protagonista má OCD. Má rád pravidla a nejlépe mu je, když má normální den bez nějakých změn. Jenomže ne vše jde naplánovat tak, aby to vycházelo do nejmenších detailů. Tak je Joe Nick uvržen do víru reálného života. Naštěstí má pomocníka a tím je žlutý zápisník - jeho průvodce.
V příběhu se řeší závažná témata, ale i ta důležitá, bez kterých by život nebyl možný. Těmi jsou přátelství a láska.
Na to, kolik je toho v ději popsáno a kolik toho příběh čtenáři dává, se čte kniha rychle. To je i díky krátkým kapitolám a autorčinému stylu. Osobně se mi líbil žlutý zápisník a jak bych za něj, v některých momentech svého života, byla ráda.
Čtenář se od srdce zasměje i si popláče, popřemýšlí nad svým životem a chováním. Kniha ve mně probudila všechny emoce a v některých momentech mi bylo těžko u srdce.
Zaujala mě záliba Joe Nicka v chození na hřbitov a prohlížení epitafů. Vím, že to není k zasmání, ale snad mi bude prominuto. Nejlepší ze zmíněných byl tento: 'Umřel jsem, protože jsem tu zprávu nepřeposlal deseti dalším lidem.' Pamatuji si, jak tento typ příspěvků koloval na FB.
Některé situace, se kterými se Joe Nick dostane do styku či se mu přihodí, působí vtipně, ale zároveň smutně. Pro nás jsou ty situace normální a dokážeme je vyřešit.
Postavy jsou zde tím nejdůležitějším, co dělá knihu tak skvělou. Uvědomují si, co a jak udělali dobře či špatně, přichází na své občasné nepatřičné chování. Ať už se jedná o samotného Joe Nicka, tak zmíním i Chloe, Anguse, Hazel, Charlieho a Janet. V knize je jich samozřejmě více a i když někteří nejsou zrovna kladnými protagonisty, tak formují celý příběh. Ti, co jsou zmíněni, si mě získali na celé čáře.
Zmiňuje se zde seriál Přátelé. Ten má s příběhem společného daleko víc než se může zdát.
Doporučuji všem si knížku přečíst. Za mě je to jeden z nejsilnějších příběhů, co jsem letos četla.
Děkuji Nakladatelství Beta-Dobrovský za poskytnutí výtisku.
Zavřu oči v modlitbě
Alex Ahndoril (p)
První díl série Klíč měl za mě pár výtek, které mi ale nezkazily zážitek ze čtení natolik, že bych už druhému dílu nedala šanci.
I když je příběh spíše klidnější, neodehrává se tolik zvratů, tak je zajímavé sledovat, jak jednotlivé dílky skládačky do sebe zapadají.
Kniha obsahuje krátké kapitoly, díky kterým je příběh čtivý a rychle plyne.
Ohledně postav. Minule jsem na Julii byla dost přísná a trochu jsem ji i křivdila. Je důležité si uvědomit, že hlavní hrdinka si něčím prošla a její chování není takové, jak by se dalo očekávat. To ve mně vzbudilo dobrý dojem, protože to ukázalo Julii v její lidštější povaze. Zároveň to trochu skřípalo v dialozích mezi ní a ostatními postavami, které místy působily uměle.
Sid opět nezklamal. Jeho záchvaty smíchu utvořily v příběhu uvolněnou a příjemnou atmosféru.
V ději je dost detailních popisů, ať už zkoušek Macbetha, ohledně Juliina života nebo jejího plavání v bazénu. Kniha je napsána stylem, co doopravdy vidíme. Například u výslechu se nepopisuje pouze ten, ale i to, že Julii sklouzly oči k parapetu, na kterém sedí holub. Líbilo se mi to. Dodávalo to ději na reálnosti.
Jako ve správné detektivce byly momenty strachu, napětí, ale i vzrušení. Poslední zmíněné v milostném slova smyslu.
Závěr nemohl skončit napínavěji. Doufám, že další díl bude co nevidět.
Zavřu oči v modlitbě jsem si užila a líbila se mi mnohem víc jak první díl. Osobně mě potěšilo umístění děje do divadelního prostředí. Za přečtení rozhodně stojí.
Děkuji Nakladatelství Host za poslání výtisku.
Sen Ockerwee
George R. R. Martin
Tak tady jsem byla hodně zvědavá, jak bude vampyrismus vypadat z pohledu autora mého milovaného GoT. Trochu jsem se obávala prostředí Marka Twaina a kolesových parníků, ale tak nějak jsem doufala, že by to mohlo být dobré. A ono bylo víc než to.
Knize nelze upřít čtivost, i když jsem místy měla problém. Ladný styl psaní je mísen se škrobeností, což se týká především u detailních popisů řeky, vybavení parníku či u závodů mezi nimi. Po několika stránkách jsem si ale zvykla a naplno se pohroužila do děje.
Ohledně upírů se zde boří již zažité mýty, což se mi líbilo. Jako velkou fanynku těchto nočních stvoření mě zaujala historie lidí noci a dne. A díky zmínce o Genesisu jsem měla o čem přemýšlet.
Zajímavých postav je zde spousta, ale ústřední stojí za to. Abner Marsh a Joshua York, Mrzout Billy Tipton a Damon Julian. Perfektní čtveřice, která dokázala vytvořit napínavou, záhadnou a vlastně i snovou atmosféru.
Ze začátku mě bavila část s Billym, ale nakonec to u mě vyhráli Marsh s Yorkem.
Krvavé boje jsou vykresleny na výbornou a samozřejmě se všemi detaily.
Podtrženo sečteno, já si příběh moc užila. Krásné čtení, které mě i dojalo. Mrzí mě, že zde kniha není víc vidět, protože i když byl Sen publikován už v roce 1982, má i v dnešní době co nabídnout. Na Sen Ockerwee jen tak nezapomenu.
Děkuji Nakladatelství Argo za poskytnutí výtisku.
Hrozálie, čarodějka začátečnice
Susanna Isern
Druhý díl ze série Zloduška, stejně jako ten první, pohladí na duši a vytvoří kouzelnou atmosféru v srdci dětského i dospělého čtenáře. Kniha je určena pro čtenáře od 5 let, ale věřte mi, že i člověk o 22 let starší si čtení užije.
Příběh je to humorný s troškou napětí, jak to vše asi dopadne.
Líbí se mi, že je příběh vytvořen tak, že se obrací na čtenáře. Ten má tak pocit, že Hrozálii pomáhá. Myslím, že pro děti bude díky tomu čtení knížky atraktivnější.
Musím zmínit roztomilé ilustrace přidávající knize na kouzelném dojmu.
Celkově knihu hodnotím kladně, i když se mi o malý kousek více líbil první díl. Hrozálie je milá, oddechová dětská knížka a určitě byste měli dát této sérii šanci.
Děkuji Nakladatelství Host za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
Neklidná růže
Monika J. Čapková
Čím dál víc chci číst knihy o skutečném životě, o jeho útrapách i půvabech. Neklidná růže je přesně tou knihou, u které si uvědomíte, jak je život krásný i se svými trny.
Kniha je to humorná, smutná, ale hlavně o životě. Pojednává o krásách přátelství a taky o tom, jak vášnivě krutá může být láska.
Autorčin styl je lehký, svižný, místy poetický. To se mi na knize nejvíce líbilo.
V příběhu najdete i pár básní. Osobně se mi líbila báseň ze strany 188.
K Evelíně jsem si nevypěstovala až tak dobrý vztah. K ní samé velmi dobře sedí název Neklidná růže, i když se místy chová jako potřeštěné poupě. Souznit s ní budou ti, co to mají se vztahy, láskou a $ksem stejně. Já jsem zapšklá stařena mající svá divoká středoškolská léta za sebou. Její životní styl mi už nic neříká a neohromil mě. Zároveň mi přišlo, že Evelína některé události trochu dramatizuje. Na druhou stranu oplývá neskutečným životním nadhledem a takovým realistickým optimismem.
Bohužel jsem po sté stránce měla pocit, že čtu jedno a to samé. Jenom se měnila jména milenců. Co jsem špatně nesla, tak to byly zdrobněliny, které zde užívaly především muži. Slovo "blázínek" už budu nenávidět.
Líbila se mi část, kde se setkala Evelína s Radmilou. Zároveň bylo skvělé pozorovat přátelské povídání mezi Evelínou a Irenou. Ty dvě k sobě pasovaly náramně. Ale největší peckou, u které jsem se hodně nasmála, byl Karel a jeho dobývání hetero samečků.
I když jsme s hlavní hrdinkou nebyly nejlepší kamarádky, tak příběh je velmi dobře napsaný a závěr mě dojal. Celkově to bylo příjemné čtení, autorka to prostě umí a vy si ji jistě přečtěte.
Děkuji autorce za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
Ignis fatuus
Petra Klabouchová
Na knihu jsem slyšela povětšinou pozitivní recenze a tak bylo jasné, že mě tahle novinka nesměla minout.
Začátek, byl pro mě krušný. Nemohla jsem se začíst, postavy se mi pletly, měla jsem z příběhu hrozně blbý pocit. Čekala jsem od počátku strašidelnou pecku a najednou jsem si byla jistá, že mi Ignis vytvoří čtecí krizi. Děkuji své povaze za to, že to s knihami nevzdávám, protože pak to bylo skvělé.
Autorčin styl na mě působil hrubě, surově a to je přesně to, co mám ráda, ale chvilku mi trvá než se na něj naladím.
Středobodem příběhu pro mě byla Květa. Právě díky její scéně s dcerou Pavlínou a Dédou jsem se pořádně začetla.
Dozvíme se o životních osudech jednotlivých členů výpravy. Máme tak možnost je poznat po všech stránkách - kladných i záporných.
Jako bývalá lesačka jsem si užívala latinské názvosloví rostlin a dřevin zmíněné v příběhu.
Musím uznat, že autorka dokáže navodit nepříjemnou (v dobrém slova smyslu), hrůzu nahánějící atmosféru. Husí kůži jsem měla pak až do konce.
Jsem milovnicí příběhů o místech obestřená tajemstvím, která existují a hlavně je možné je navštívit. Taktéž se mi líbily části Vyšetřovacího spisu. Jakmile je děj nějak oddělen po vizuální stránce, má to pro mě o trošku větší atraktivitu.
Nechci autorku přirovnávat k jinému autorovi, ale neodpustím si zde to, že Ignis má vibe Trhliny. Za mě je to super.
Ignis fatuus útočí na čtenářovu fantazii, cit pro záhady a pověry. To nejděsivější je většinou to, co je nám dobře známé. A to se mi nejvíc líbí na této knize.
Celkově hodnotím kladně. Děj čtenáři nabídne strach, napínavé zvraty, šokující zjištění, ale i uvědomění. Jsem ráda, že jsem si knihu přečetla a po čase si ji přečtu znovu.
Děkuji Nakladatelství Host za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
Sukuby
Edward Lee
Kniha mě lákala k přečtení už dlouho. Mystická obálka se spoustou krve - to bude ideální čtení pro mě. A vážně bylo!
Americký autor je považován za mistra extrémnějších poloh hororového žánru. V tomto díle předvedl opravdu hodně extrémů. Jsem divná, ale tohle mi sedlo do noty.
Zvrácené, s røtickým nábojem, napínavé, tajemné, surové, obsahující šokující zvraty a dokonce i vtipné. To vše najdete v Sukubách. Kniha je čtivě napsaná. V příběhu najdete výrazy staroangličtiny, které přidávají ději na tajemnosti a čtenář se nemusí obávat - překlad slov je zde taky.
Osobně se mi líbí, že kniha pojednává o okultismu i z pohledu historie. Zároveň se čtenář dozvídá o tom, jak moc se prolínají náboženské prvky/symboly nebo jak ji každá skupina jinak interpretuje. Bylo to velice zajímavé.
I když je kniha trochu morbidnější, já se snažím pohlížet pozitivně a tak zmíním, že v příběhu naleznete pár receptů. Jenom bych pozměnila ingredience. Přeci jen nechcete dělat děložní chléb z toho, co sám název napovídá.
Taky se mi líbily přepisy z narkoanalýzy mezi Erikem a Dr. Greenem. Díky Sukubám jsem se dozvěděla o tolika různých nemocech, o kterých jsem neměla ani tušení. Třeba o extrapyramidové poruchy hybnosti nebo kata$ksualitě.
Co se týče Ann, tak s její postavou jsem byla spokojená. Ale! Nevyčnívala tolik jako Eric a Duke. Jejich dějová linka mě hodně bavila. Duke je osobitý a ty jeho hlášky. ,,Viděl jsem překližkový desky, co měly větší vobliny než ty."
Trochu mě zarazil konec. Kdyby příběh nekončil epilogem, tak by byl úplně perfektní.
Upozorňuji, že kniha není pro každého. Pokud ale máte rádi tento žánr, směle do čtení. Nebudete litovat.
I přes mírný nedostatek konce hodnotím Sukuby jako nejlepší hororovou knihu pro tento rok. Tak se mi zažrat do kůže...
Děkuji Nakladatelství Carcosa za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
Sláva Dýňové královně: Ukradené Vánoce Tima Burtona
Shea Ernshaw
Už předmluva mě dostala do kolen. Celkově je příběh krásně, poeticky napsán. Má ale své mínusy. Časté opakování stejných vět, pocitů i jmen či názvů, které jsou čtenáři od začátku dobře známé. Pokud by se stále neopakovalo to samé, kniha by byla o polovinu kratší, což by nebylo vůbec špatné. Musím ale uznat, že popisy jsou zde květnaté a to bylo ozvláštňující. Dodávalo to příběhu snový nádech. Co mi trochu vadilo bylo to, že je příběh napsán tak, aby nedával moc prostoru pro fantazii. Nejspíš to bude z důvodu toho, že je kniha určena pro čtenáře 12+.
Sally projde svátečními městy, což je skvělé. Konečně se čtenář či fanoušek filmu dozví něco více o nich.
Samotná postava Sally mě upřímně zklamala. V knize působí dětinsky, uťáple a v jedné části se chová naprosto nelogicky (nechci spoilerovat, takže nezmíním, o kterou část se jedná).
Bohužel se tu jedna kapitola objevuje 2x.
Epilog se mi moc líbil. Bez zbytečných okecávaček, všeříkající. Kdyby takhle byl napsán celý příběh, tak bych byla nejspokojenější.
Nelze příběhu upřít podzimní vibe, který je super. Samozřejmě jsem se po dočtení musela kouknout na film.
Osobně jsem od knihy očekávala trochu víc, ale věřím, že spousta z vás si ji zamiluje.
Děkuji @humbook_blogeri za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
Nikomu ani muk
Kate Alice Marshall
Po nějaké době jsem si přečetla thriller, který mě nenechal vydechnout. Vlastně i díky této knize jsem si uvědomila, jak moc tento žánr miluju.
Děj je rozdělen na kapitoly s Emmou, Juliette a Dafné odehrávající se tehdy a nyní. Osobně mám střídání časů ráda. Taky musím vyzdvihnout krátké kapitoly. I díky tomu příběh plynul rychleji a nebyl prostor se nudit.
Od začátku měl příběh grády. V průběhu se seznámíme s bývalým i nynějším životem sester, taky s některými obyvateli Arden Hills.
Ze začátku jsem si neuměla k sestrám vytvořít vztah. Působily dost nečitelně. Postupem se dostáváme do jejich nitra. Máme možnost zjistit, jak moc jich minulost ovlivnila v jejich současném chování.
V ději najdete spoustu wau momentů. Kapitoly končí co nejvíc napínavě. Pokud tedy doufáte, že jedna kapitola a dost, u této knihy to nebude fungovat.
Od poloviny jsem si byla jistá, že vím, kdo za tím vším stojí. Chyba lávky. Jessica Fletcher ze mě nebude.
Nemám příběhu co vytknout. Vyšetřování, zvraty, postavy - to vše skvěle popsané i napsané. Většinou si píšu poznámky k ději, ale tady jsem neměla šanci...kniha mě vtáhla a nepustila. Plusem je i obálka vyjadřující tajemnost příběhu. Určitě si knihu přečtěte. Stojí za to.
Děkuji George Publishing za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
Sacculina
Philip Fracassi
Čtenářský zážitek plný hrůzy, zděšení, neočekávaných zvratů je zde zaručen. Nejvíce mě ale děsila reálnost. Kdo ví, co vše se v hlubinách, nám ještě nepoznaných, skrývá?
Slova jako hluboký a sežrat mají v příběhu velký význam a jsou použita v různých rovinách.
I když má kniha pouhých 128 stran, dostaneme tolik informací. Dozvíme se o životě Lowelleovic rodiny, především jednotlivých členů rodiny. V tomto ohledu je příběh opravdu výživný, ale hlavní je, že nenudí.
Nezdá se to, ale tato hororová jednohubka oplývá i vtipem. Nejvíce se mi líbilo přirovnání velikosti ryby k dětskému stehnu.
Thalassofobii mám. Nebudu zastírat. Takže popisy hlubokých mořských vod, i když zdánlivě klidných, ve mně nic uklidňujícího nevyvolaly.
Musím pochválit obálku, která na první pohled zaujme. Taky malý rozměr kvituji. Ale pozor! I když knihu dočtete, nebude se vám ji chtít odložit. Tak dobře padnoucí do ruky je.
Na tuhle knížku nemůžu napsat špatného slova. Perfektně napsané, strach vás bude jímat. No a závěr?! Pecka a závidím všem, co budou Sacculinu číst poprvé. Užijte si to a nejlépe číst na moři.
Děkuji Nakladatelství Gnóm! za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.
Pláč němého boha - 1. svazek
Tereza Matoušková
Pláč němého boha se pro mě stal velkým oříškem. Jsou fantasy, které vás posadí na prdel a nepustí, a pak takové, které vám nevadí odložit. Bohužel se mi u této knihy stala druhá možnost. Děj byl na mě pomalý, bez akce, ale nevzdávala jsem se naděje. Ještě štěstí, že jsem pokračovala ve čtení.
Musím uznat, že autorka vytvořila zdejší svět do nejmenších detailů, což obdivuji. I tak jsem se ale do něj neponořila tak, jak jsem doufala. Zajímavé a čtivé to pro mě začalo být až po cca stopadesáti stránkách. Magie, mechanické stroje, mechanické slunce - nešlo mi to k sobě. Dělalo mi problém se orientovat v některých postavách i společenském uspořádání.
Postavy jsou jedna velká kapitola. Denyela mi šla celou dobu na nervy. Vychloubačná a přitom nezáživná. Velký boom intrik, který je kolem čarodějky, mi přišel až přehnaný. Za zmínku stojí Worlih. Velitel povstaleckých sil si mě získal i díky části s úvodem do jeho života. Jeho sestra Revena je božanka. Její energie, náboj, zápal pro věc...wau!
Objevují se zde pouštní hadi, které jsem si představovala jako toho z Beetlejuice.
Byla jsem nakonec překvapena, jak se dějové linky postav propojí. V průběhu čtení jsem si to totiž nedokázala představit.
Taky mi chyběla mapa pro lepší představu. Osobně bych byla ráda za seznam postav a aspoň zkrácený popis jejich role v příběhu. Myslím, že ti, co čtou více knih najednou, by tohle ocenili.
Upřímně mě zamrzelo, že první svazek skončil tak nemastně, neslaně. Díky tomu, že je druhý svazek finální a taky díky postavám Torea, Worliha a Reveny, jsem dostala chuť si pokračování přečíst.
Děkuji autorce za poskytnutí e-knihy v rámci spolupráce.