domiii97
komentáře u knih

(SPOILER) Agathe je kraťoučká knížka nabízející na pár stránkách velmi silný příběh z pohledu dosluhujícího psychoterapeuta, životem ostříleného muže, jenž popisuje své poslední sezení s pacienty. Sledujeme ale i jeho život v osamění a příchod nové pacientky Agathe Zimmermannové, která mu pomalu, ale jistě, mění život.
Když jsem začala knihu číst, myslela jsem si, že se příběh odehrává v naší době. V průběhu čtení se ale dozvídáme, že se nacházíme v roce 1948.
Psychoterapeut popisuje své pacienty, jejich problémy, i jak probíhají rozhovory s nimi. I když je tedy název knížky Agathe, netočí se příběh pouze kolem této německé pacientky.
Musím pochválit styl psaní. Popisy života, okolí, rutinní práce jsou surové, poeticky napsané a dělají příběh osobitým. Je zajímavé sledovat, jak starý psychoterapeut přemýšlí o budoucnosti či lépe řečeno, co bude ještě těch zbývajících let dělat.
Hlavní postava starého muže mi přirostla k srdci až na závěr. V průběhu čtení jsem nedokázala pochopit jisté věci. Třeba to, že nedokázal mluvit s lidmi o smrti jejich blízkých. Jeho neochota pomoct svým pacientům byla znatelná do poloviny příběhu. Chápu, že už si odškrtával poslední dny do důchodu, ale i tak. Vše se ale změnilo během pěti měsíců a samozřejmě díky Agathe.
Román o životě, vážných tématech, filozofickém rozmlouvání. Tento příběh nám dává naději, že i ve stáří můžeme objevit sebe sama. Tuhle knihu si chci přečíst znovu!
Děkuji Nakladatelství Host za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.


(SPOILER) Poslední věta mě zaujala svou anotací, podle níž jsem si příběh představovala jako cestopisný s notnou dávkou oddechu při odhalování přírodních krás Irska, rodinných tajemství a trochou i té romantiky. Mé očekávání byla naplněna z poloviny.
Rozhodně musím vyzdvihnout detailní popisy krajiny, které jsou moc hezky napsané. Máte tak pocit, že jste v ten okamžik na daném místě.
Velký problém jsem ale měla s postavami. Chování nejen Ely a Liama, ale i Triony, Bennyho, Patricka (či Apoleny), je nepochopitelné. Jejich nálady se střídají jako na běžícím pásu. V jednu chvíli po sobě řvou a za pět minut už se objímají. Ela nechce říct své nejlepší kamarádce, o čem se v dopisech píše, ale cizímu muži dopisy přečte. Vyhrocené situace působí na silu, jako třeba ta u večeře. Seznámení Liama s Elou působí uspěchaně. Zajímavé je, že v anotaci je zmíněno, jaký je Liam starý bručoun. No opak je pravdou - Liam je vstřícnost sama. Světlou výjimkou je postava Endy. Díky němu se dozvíme zajímavou historii navštívených míst a taky zdejší pověry a legendy.
V příběhu se tolikrát zmiňuje slovo tajemství, že jsem přestala mít chuť TO tajemství zjistit. Můj instinkt nezklamal. Bizarní je to správné slovo, které charakterizuje celý příběh a zápletku. Rodinná tajemství jsou přitažená za vlasy.
Do sté strany se mi kniha četla těžko. Druhá půlka se mi už četla dobře a rychle, ale styl psaní na mě působil krkolomně. To je umocněno kvůli dopisům, které jsou napsány tak květnatě, až jsem nevěděla, o čem čtu. Je mi líto, že si mě kniha nezískala tak, jak jsem doufala.
Potěšilo mě, že jsme se o životě Ely Marošové dozvěděli až v polovině knihy. Je super, že autorka její životní situaci a zázemí neprozradila hned ze začátku, ale muselo se počkat na správný čas.
Věřím, že si kniha najde své čtenáře, kteří ji ocení. Hodnotím průměrem a to především díky Endovi a cestovatelské oblasti, kam bych se jednou ráda podívala.
Děkuji Nakladatelství Argo za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.


Tak tato kniha mě chytla a nepustila, dokud jsem ji nepřečetla!
Fantasy s prvky hororu od americké spisovatelky naláká čtenáře na svou krásně temnou obálku, ale i na příběh opředený nitky tajemství s životním poselstvím.
Jestliže nejste fanoušky velkého strašení, nemusíte se bát po Kostischránách sáhnout. Samotné vzkříšené mrtvoly jsou zde vyobrazeny tak, jak jejich název napovídá - kostry svou chůzí podobající se zombie. Opravdu tedy nic strašidelného.
V příběhu se objevuje spousta postav. Já jsem si oblíbila hlavní protagonisty Ryn a Ellise. Za zmínku ale i stojí Ceridwen a Kostikoza (to byla láska na první přečtení). V románu se objeví i milostná linka, která ale nenarušuje samotné putování a hlavní linii příběhu. Naopak je vítaným osvěžením.
Knize nelze upřít temnou atmosféru. Ta je umocněna prostředím, v němž se příběh odehrává. Můžete se těšit na hřbitov, tajuplný les i legendou opředený hrad.
Temná stránka příběhu je vyvážena humornými scénami, ale i vážností a uvědomění si. Nerada bych prozradila poslání, které kniha nabízí, ale věřte, že na konci příběhu nezůstane jedno oko suché.
Již výše jsem zmínila krásnou obálku, která má ale jednu chybu - jdou na ní vidět otisky a po delší době čtení, či jiné manipulace s knihou, působí umaštěným dojmem.
Pro černé duše, jako jsem já, byla tohle balada a čtení jsem si moc užila. Pokud vás láká milé, místy pohádkové vyprávění, určitě by vás Kostischrány neměly minout.
Děkuji Nakladatelství Host za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.


Moje první seznámení s autorkou. Očekávání velmi emotivního příběhu bylo naplněno. Nečekala jsem ale, že se ve mně bude mísit tolik emocí. Sledovat více jak 40 let života je zajímavé, ale zároveň velice bolestné.
Autorčin styl psaní si mě hned získal. Neočekávejte znázornění války přes růžové brýle. V knize Dítě prachu lze pocítit popisy hrůz na vlastní kůži. To je umocněno právě vyprávěním životních osudů hlavních protagonistů. Troufám si tvrdit, že ať už se jedná o sestry Trang a Quynh, manželé Dana a Lindu či o Phonga a jeho rodinu, jejich strasti a bolesti nenechají jedno oko suché a srdce rozervané na milion kousků. I když si postavy prochází těžkými obdobími, ne všechny si získali mé sympatie. V průběhu čtení jsem měnila názor na Lindu a občasné chování Phonga mi přišlo nemístné.
Kniha nepojednává jen o válce, ale taky o rodinných tajemství skrytých za rouškou minulosti. Je zde zmíněn život lidí ve Vietnamu, který není jednoduchý nejen pro míšence. Dozvídáme se spoustu informací o životě v této zemi. Např. jak probíhá takový pohovor, aby mohl člověk vyjet ze země. Jak zde funguje hospodářství a hlavně...jak se žije míšencům - Dětem prachu, a jak původ ovlivňuje kvalitu jejich života.
Líbí se mi, že i když příběh pojednává o hrůzách i utrpení, dává naději na lepší zítřky. Víra, že válka jednou skončí a konečně nastane mír, je tím největším pohonem k tomu zabojovat a žít život podle svých vlastních představ.
Rozhodně si chci přečíst i autorčinu již vydanou knihu Hory zpívají. Dítě prachu je krásná, dojemná a já ji doporučuji k přečtení.
Děkuji Nakladatelství Jota za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.


U této knihy 100% platí rčení: ,,Nesuď knihu podle obalu." Ona totiž vypadá na bláznivou komedii, anotace tomu i lehce napovídá, ale příběh má v sobě mnohem víc.
Příběh z doby antiky o touze, síle přátelství, neutuchajícímu humoru, chuti do života a o lásce.
Ještě se mi nestalo, aby se mi v průběhu čtení tak měnily emoce. Ze začátku byl příběh komický, skoro až tragikomedie. Po půlce to začalo být vážnější a konec?! Tam už byly potoky slz.
Příběh je psaný naší mluvou, takže očekávejte občas peprnější výrazy typu vole. Můžete oponovat, že tohle tam prostě nepatří. Sama bych s vámi souhlasila, ale uvidíte, že patří. Autor to pojal moderněji, s čímž se, v tomto případě, dokážu smířit.
Máme tu dva hlavní hrdiny, režiséry, milovníky Eurípida, dlouholeté přátele. Každý je jiný. K Lampónovi jsem si našla cestu až po 200 stránce. Neseděl mi svou povahou, rozhodnutími, jež vykonal. Typický Pat a Mat. Ale v průběhu příběhu se nám Lampón otevírá, zjišťujeme, že vůbec není takový trouba. Gelón byl od začátku kápo. Jeho sebejistota, láska k poezii, nebojácnost. Gelóna jsem si zamilovala hned. Důležité je ale uvědomění, že bez jednoho či druhého by to nebylo ono.
Pokud jste nevěděli, o čem Médea a Trójanky jsou, tak v Deus se to dozvíte. Nečekejte nic podrobného, ale povědomost o těchto hrách dostanete.
Za mě vřele doporučuji k přečtení. Je to jedna z nejzajímavějších knih a zároveň nejpřekvapivějších. Nečekala jsem tak duševně silný příběh, který nenechá vydechnout, dokud jej nepřečtete celý. I když vás nemusí lákat vypouklé oči na obálce, tak vězte, že budete mile překvapeni. Po nějaké době si knihu znovu přečtu, protože tohle stálo za to.
Děkuji Nakladatelství Beta za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.


Americká autorka má na svém kontě hezkou řádku vydaných titulů. Winter je moje nejoblíbenější autorka romantiky. Šéf, co tě nadzvedne byla skvělá kniha a Někdo jako ty za ní nezaostává. Dokonce byla i o kousek lepší.
Příběh je humorný, zároveň nabízí spoustu emocí. Autorka poukazuje na vážné témata.
Líbilo se mi spojení lásky k umění a ukázání toho, jak to funguje v galerii.
Postavy jsou dobře vykreslené. Nejvíce si mé sympatie získala Sloane, která jako by mi z oka vypadla. Tichá, ale se skrytým zápalem, především co se týče její největší záliby.
Román si mě získal, což se dalo poznat i díky tomu, že jsem knihu přečetla za den. Nemohla jsem se odtrhnout.
Čtenář by neměl očekávat vysokou literaturu. Konec je předvídatelný, ale i tak je to příjemné počtení a na léto jak napsané. A pro další fanoušky Winter mám skvělou zprávu. V druhé polovině tohoto roku vyjde další román a samozřejmě u Bety. Já už se moc těším.
Děkuji Nakladatelství Beta za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce


Tři zajímavé a svým životem působivé osobnosti, které se autorka rozhodla rozpitvat do nejniternějších detailů.
Autorka v románu poukazuje na společenské problémy tehdejší doby, které jsou součástí dnešní společnosti. Čtenář má tak možnost si uvědomit, jak se historie znovu opakuje.
Nejvíc mě zasáhlo vyprávění o životě Boženy Němcové. Její pohnutý osud po boku může, jenž ji nerespektoval. Po boku lidí, jenž ji odsuzovali jen proto, že nesmýšlela tak, jak ostatní v té době. Bylo to srdceryvné.
Autorčin strohý, skoro až robotický styl, mi sedl na první dobrou. Bylo to, jako by slova vycházela přímo ze mě. Hraje si se slovy, s naším krásným jazykem, mísí tehdejší výrazy s nynějšími.
U této knihy není potřeba znát dopodrobna, co se ve které kapitole odehrává. Důležité je, co pak v nás, v čtenářích, zůstane po dočtení. Ať už kapitoly či celé knihy. Autorka na konci poznamenala, že román je živý organismus a právě ČK je toho důkazem. Osobně cítím, jak se příběh natahuje, smrskává a tvaruje do nejrůznějších obrazců.
K románu mám ale dvě výtky. Tou první jsou úryvky v němčině. Pro mě, jako neněmčináře, byly zbytečné a přeskakovala jsem je. Na druhou stranu to ozvláštnilo vyprávění. Druhou výtkou je, že když se tedy jedná o projíždějící vlak, měly by se události a životní osudy vyprávět v pořadí, od mládí po stáří. V průběhu příběhu ale autorka přeskakuje a tak už v polovině kniha je např. Němcová v pozdějším věku, ale v následující kapitole se vrací do dětských let. Tohle mi narušovalo pocit, že s vlakem nejedeme dál, ale vracíme se do dřívějších zastávek.
Čtenář se nemusí obávat toho, že by celá kniha byla jen o těchto třech osobnostech. Známých představitelů století páry se najde dost. Mě osobně zaujala část s císařovnou Sissi.
Tahle kniha není pro každého. Svou jinakostí si možná moc čtenářů nezíská, ale doufám, že se mýlím. Já ji vřele doporučuji. Vyniká psanou surovostí i atypickou ořízkou. Na Čokoládovou krev jen tak nezapomenu.
Děkuji Nakladatelství Host za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.


Romantický příběh pohltí od začátku až do konce díky stylu psaní. Čtivost tak byla zaručena a já se nemohla od knihy odtrhnout.
Čtenář má možnost nahlédnout do prostředí TV show - jak to probíhá v zákulisí, co vše je potřeba udělat pro propagaci či jak velké peníze taková show obnáší. Příběh se ale nezabývá jen romantickou linkou a prostředím interiérového designu. Probírají se i vážná témata.
Závažnost je propojena s humornými a erotickými scénami. Vše tak působí v rovnováze a není to na silu. Právě intimní scény jsou jemné a naštěstí nejsou použity expresivní výrazy jako broskvička, párek a další. V tomto ohledu působí příběh na úrovni.
Postavy manželů Trippových a Carey s Jamesem kontrastují. Je zajímavé sledovat, jak se díky manželskému páru, který se nemůže vystát, rozvíjí nový vztah lidí díky negativitě jejich zaměstnavatelů. Jestliže při čtení čtenáře napadne podobnost Mellisy s Margaux z animáku Addamsova rodina - nelze se divit.
Zůstane to mezi námi je fajn oddechovka. Ale pozor! Nechybí i akční scény a to už je u romantiky co říct. Osobně si ráda přečtu další knihy Lauren a tuzo doporučuji k přečtení.
Děkuji Nakladatelství Jota za poskytnutí výtisku v rámci #spoluprace


Je možné se zamilovat do knihy? Je! Mně se to stalo u této
Nemůžu říct, který příběh se mi více líbil. Každý má něco do sebe a každý jsem si zamilovala. Hrabě Dornfield, Detyre a Printea si získali mé srdce. Jejich gentlemanství, šarm a odvaha jsou tak....ááách
Příjemné a milé čtení, u kterého má romantická duše zaplesala. Doufala jsem, že kniha bude odpočinková, typicky romantická a že zažiji na stránkách krásnou, ale těžce zkoušenou lásku jako u pana Darcyho a Elizabeth z Pýchy a předsudku. Ano, tohle vše jsem dostala a jsem spokojená.
Hraběcí gentlemani jsou svým způsobem pohádkovou knihou, protože najít v dnešní době muže zralého, respektujícího nás, milé ženy, a jenž nás bude mít rád...to je nadlidský výkon.
Občas se v příbězích opakují slova názvu dané povídky, což je místy rušivé.
V příbězích naleznete zmínky o krásných róbách, plesech, distingovaném chování, ale i zlých jazycích, intrikách ve společnosti a řešení původu.
Knížka má krásnou ořízku, ale měkká vazba se krabatí, což je velká škoda. Musím ještě pochválit nádhernou obálku od @trissmoradream. Ta se povedla!
Neočekávejte nic náročného na přemýšlení. Při čtení si od srdce popláčete, zasníte a vyklouznete z kruté reality. Už vyšla i druhá kniha Romantiky na třetí, ale já doufám, že autorka napíše více knih. Její styl psaní mi sedl na první dobrou.
Děkuji autorce za poskytnutí výtisku v rámci #spoluprace


Moje první setkání se soukromou detektivkou Holly dopadlo více než dobře. A detektivní King? Za mě velký dobrý!
První kapitola románu mě dostala do kolen. Když pak přišla řada na část s Holly, měla jsem ze začátku problém se začíst. Cítila jsem napětí mezi mnou a postavou Holly, jejími životními událostmi a ostatními postavami s ní spjaté. Čtenáři, co už četli knihy, ve kterých vystupuju hlavní protagonistka, mají výhodu, ale i tak jsem získala povědomost o tom, o co v jejím životě šlo. První rozpaky zažehnány a já se pořádně začetla a hltala stránku za stránkou.
Příběh je zasazen do doby covidu. Covid King zmiňuje hojně, ale mně to vůbec nevadilo, protože to tak prostě bylo. Většina jsme covid řešili a bylo zvláštní o tom, čím vším jsme si prošli, číst v knize a ještě od krále hororu.
Na příběhu je zajímavé to, že víme, kdo za tím vším stojí. Díky tomu je příběh napínavý, zápletka až hororová a autor opět dokázal vyvolat strach.
Líbilo se mi prolínání příběhu tehdy a teď. Zároveň jsem se dozvěděla i pár zajímavostí z oblasti biologie a poezie. Úplně nejvíc ale miluju autorovi poznámky, ve kterých se dozvíme, co jej inspirovalo k napsání příběhu.
Kniha Holly je úžasně zvrácená, psaná typickým Kingem a já jsem nadšená, takže 1*. Gibneyová si získala mé srdce a mám za úkol přečíst si ostatní knihy, ve kterých se objevila. 1- ale dávám obálce. I když je krásná a svítí ve tmě, jde na ní vidět každý otisk a šmouha.
Děkuji Nakladatelství Beta za poskytnutí výtisku v rámci spolupráce.


Kdo mě vzal prvně za ruku má nádherný, dojemný příběh. Pojednává o lásce bezmezné, nehynoucí i o nově vytvořených poutech. Je to příběh plný života v celé jeho kráse, o jeho nástrahách, krutosti a žalu s ním spojeným.
V ději se mísí tragédie s krásou. Postavy jsou vystavené osudu, o kterém ví jen čtenář, jaký bude. Lexie i Elina si získaly moje srdce od prvních stránek. Sledujeme životní pouť Lexie v rámci několika let. Elina nás seznamuje se všemi stránkami mateřství. Porod, kojení, každodenní činnosti spojené s dítětem. Vše je surově, reálně, nepřikrášleně popsáno. Díky Tedovi se zase dozvíme, jak vypadá práce střihače u filmu. Do toho musí řešit "záblesky" z dětství, které nejsou takové, jak mu bylo řečeno.
Neskutečný čtenářský zážitek. Připravte se na šokující zvraty. Popravdě jsem moc od příběhu neočekávala a jak moc jsem překvapena! On to není obyčejný román, ale nabízí pohled do vícero odvětví. A autorčin styl psaní je skvělý.
Ještě teď mám slzy na krajíčku a rozhodně sáhnu i po dalších autorčiných knihách
Děkuji Nakladatelství Argo za poskytnutí recenzního výtisku


Tuto série jsem započala třetím dílem, což mi vůbec nevadilo, protože ve Vině a trestu nebylo z předešlých dílů nic odtajněno. Akorát bylo naznačeno, o co přibližně mohlo jít. Podíl viny mě tak obeznámil se začátkem spolupráce i v rámci osobního života vyšetřovatelů Hanky a Davida.
Podíl viny je prvním dílem detektivní série Vítková & Winkler.
Čtenář se seznamuje s vyšetřovacím týmem, z nichž největší pozornost zastává kapitánka Hana Vítková. Ta si moje sympatie získala od první stránky. Méně sympatický mi zde byl David, i když věřím, že jako vyšetřovatel je jedním z těch lepších.
Kniha je čtivá, má říz a milovníci českého krimi, troufám si tvrdit, budou spokojeni.
Líbí se mi, že autorka dává čtenáři možnost nahlédnout do fungování české kriminalistiky, vyšetřování i rodinných tajemství souvisejících s případem.
Postavy a jejich povahy jsou popsány velmi reálně s jejich kladnými i zápornými vlastnostmi.
Vyšetřování je proloženo osobním životem vyšetřovatelů, díky čemuž děj rychle ubíhá a nenudí.
Kapitoly jsou rozděleny do dnů z pohledů Hany a Anety.
Kniha je skvělá a já jsem si čtení moc užila. Přesně tento typ krimi miluju a pokud máte rádi seriál Policii Modrava, je pro vás tato detektivní série jako stvořená. Těším se až se pustím do dalšího dílu.
E-knihu jsem četla v rámci #spoluprace s autorkou. Děkuji za možnost si knihu přečíst


Očekávala jsem humorný příběh, což naznačuje i obálka knihy, ale byla jsem mile překvapena. Vyklubal se z toho seriózně sarkastický děj s detektivními prvky.
Na to, že má kniha skoro 600 straně četla velmi dobře a rychle, k čemuž přispěly i krátké kapitoly končící napínavě. Čtenáře tak donutí k jedinému - knize upsat svou duši a číst dál, dokud ji nedočte.
Střídají se pohledy Lofofora, členů Harrisonovic rodu Silase, Lily a Mickey.
Čtenář se seznamuje s provozem pekla, osobností pekelníků, lidí i s fungováním podepisování smluv.
Používají se tablety v pekle? Jaké výhody nabízí různá podlaží Pekla pekelníkům? Jak to probíhá Dole, kam se člověk podléhající Peklu dostane? To a mnohem víc se čtenář, v této knize, dozví.
Román je okořeněn nejen pekelným ohněm, ale i životním posláním, které nejednoho čtenáře dojme. Zároveň může kniha nalákat na odhalování rodinných tajemství a temnotu lidské povahy.
Děj mě nenudil a vlastně mi bylo líto, že jsem knihu dočetla. Hned bych se do ní pustila znovu a kdyby bylo nějaké pokračování... sem s ním!
Stačí podpis je pekelně příjemné čtení, které vykouzlí úsměv na rtech, vyrazí dech a u některých možná i nějaká ta slzička bude. Na to, že se jedná o autorčin debut, je to povedené čtení.
Děkuji Nakladatelství Beta za poskytnutí recenzního výtisku


DC komiks o Batmanovi zasazený do 60.let 20. století, v němž Gotham - město plné zločinu nikdy nespí. Očekávejte Batmana tak trochu jinak.
Tento komiks je skvost, jak po vizuální stránce, tak i dějové. Čtenář se seznamuje s Barbarou Gordonovou a Dickem Grysonem alias Batgirl a Robinem. Zároveň sleduje cestu detektiva Bruce Wayna, policejního sboru i gothamských záporáků.
Objevuje se zde spousta postav, ale čtenář nebude zmaten. V ději je dobře vysvětleno, kdo, jak, s kým a minulost hlavních postav je zde velmi detailně vykreslena.
Za mě je top postava Biancy Steeplechasové neboli Jokera. Tak zvrácenou, smyslnou a záporácky krásnou postavu si snad zamiluje každý.
Detailně je zde vyobrazen městský život, politické mocnosti i domov, v němž přebývají superhrdinové. Ti v Netopýří jeskyni plánují, jak ochránit své město před zločinci.
Kresba Dana Breretona je zde na vysoké úrovni. Retro 60. let na čtenáře vdechne a má to své kouzlo.
Právě takový komiks, který se některými prvky liší od toho klasického, je lákavý. Za mě mohu soudit, že je to jeden z nejlepších komiksů vůbec, co jsem kdy četla. Děj, kresba, pevná vazba přidávající na luxusu...prostě pecka!
Děkuji Nakladatelství Crew za poskytnutí recenzního výtisku


Kniha je depresivně sarkasticky krásná, což podtrhují černobílé ilustrace Ester Eriksson a Humlino bezskrupulózní vyprávění. Jedná se vlastně o deník hlavní hrdinky.
Čtenář prožívá Humlino vyprávění o svých pocitech, životě, trápení, rodině u škole.
Kniha je plná humoru, řeší se tu problémy náctiletých, ale zároveň jde v knize o sílu přátelství a touhu navrátit věci do původního stavu.
Nejlepší jsou na knize Humliny seznamy různých věcí. Třeba věci, které neřekla ani Nour nebo způsoby, jak se dá podle dědy umřít (Dávejte si pozor na koupel po jídle!).
Jsou některé pasáže, u kterých si čtenář řekne: Bože, to snad ne! a začne se smát. Házení kondomů s vodou na silnici...proč ne?!
Tajemství Humly Hanssonové je pro věkovou skupinu dětí 9+, ale myslím, že se u knihy pobaví i dospělí (možná i víc).
Doporučuji k přečtení čtenářům, kteří se chtějí pobavit a zároveň sáhnout po oddychovce.
Děkuji Nakladatelství Host za poskytnutí recenzního výtisku


Dojemný milý příběh plný dobrodružství ve spojení s magickými nitkami, které může vidět i čtenář. Samozřejmě pokud má víru a síla víry je v ději velmi důležitá.
U příběhu je klíčová pospolitost rodiny, přátel a nahlédnutí na problémy a výzvy z různých úhlů pohledu.
Jako každá autorčina kniha, i tato má v sobě poslání, které chce předat čtenáři - ať už mladšímu či dospělému.
Čtenář se seznamuje s postavami ze slovanské mytologie jako jsou lešijové, rusalky, větrnice a tabunniky. Dějem provází spousta postav a mimo hlavní hrdinky Olji to jsou třeba domovoj Feliks, Kotenka, Kaskádie, obr Golov, čaroděj Černomor, kikimora Mora nebo Dubok.
V Zámku, stejně jako v dalších knihách od autorky, jsou krásné ilustrace. Těch ale zde mohlo být daleko víc. V knize nechybí mapa magické říše a dómů.
Knížky od Anderson mají krásnou obálkou a Zámek není výjimkou. Na konci knihy čtenáře čeká Oljin slovníček, kde se dozví, co některá slova znamenají.
Zámek z pavučiny kouzel doporučuji k přečtení. Kouzelně pohádkový příběh si získá své čtenáře. Dojme i rozesměje. Oproti Chaloupce na muřích nožkách a Dívce v medvědí kůži je v Zámku méně ilustrací, ale příběh má pořád co předat. Sophie Anderson je pro mě zárukou pohodového a u srdce hřejivého čtení.
Děkuji Nakladatelství Host za poskytnutí recenzního výtisku


Dokud neustane vlnobití nabízí dechberoucí popisy Francie, romantický příběh s emočními zvraty, napětí a objevování dramatické minulosti. Místy na čtenáře čekají detektivní prvky.
Autorka v knize řeší multikulturní vztah se všemi radostmi i strastmi. Problémy, kdy se člověk ocitne v cizí zemi, neumí jazyk, díky kterému by si zažádal o pomoc a je bez prostředků. Skoro až hororová situace má dvě strany mince. Jednu, již je zmíněna se svými mínusy a druhou, díky které je možné poznat nové lidi s chutí pomoct odrazit se ode dna.
Líbila se mi zmínka o hudebních hitech, které v letech 2013, 2014 nejvíce letěly. Takže při čtení proběhlo i nostalgické vzpomínání na Aviciiho a jeho pecku Wake me up
Taky jsem se pobavila u francouzsky znějících jmen celebrit a Mišel Dugla je nezapomenutelné.
Po celý čas čtení jsem si nemohla vytvořit vztah k hlavní hrdince Domči. Od začátku mi nesedla i díky tomu, že se spousta dramat odehrála u rodiny a blízkých Buchet-Dechamps právě až po jejím příjezdu. Naštěstí se kniha četla tak moc dobře, že jsem si na Domču zvykla a nakonec ji i vzala na milost.
Už to, že jsem knihu přečetla za jeden den, u mě něco znamená. Nemohla jsem se odtrhnout. Potřebovala jsem vědět, jak to všechno dopadne a hlavně, co moje jmenovkyně objeví. A že některé informace nebudou příjemné...
Kniha je čtivá i díky krátkým kapitolám, které čtenáře seznamují s příběhem nyní a dříve.
Jsem ráda, že jsem loni měla to štěstí a knihu u autorky vyhrála. Děkuji Kristi, že si mi připomněla, že mám knihu doma a já si ji tak narychlo přečetla. Nelituju. Budu se těšit na další literární počin.


Čtvrtý díl detektivní série a čím dál lepší. Nevěřila bych, že by mě autorka dokázala už několikátým dílem zaujmout, ale ano. Stalo se a je to skvělé!
Už od druhého dílu si vždycky pobrečím. Vražedná naděje mě emocionálně rozdrásala. V příběhu se už nejedná o dojemnou smršť, ale spíš tornádo.
Velké plusy vidím u názvu, který čtenáři už tak nějak skrytě říká, o co by v příběhu mohlo jít. Dále to, že autorka dokáže mistrně skloubit minulost s přítomností.
Čtenář se můžu těšit na postup vyšetřování, zase se více seznámí se starými známými i novými postavami. Není nouze o překvapení, scény vyrážející dech a překvapivě i humor.
Madison a Natea jsem si oblíbila od prvního dílu a se čtvrtým je už tak nějak považuji za rodinu, ke které se budu ráda vracet.
Kdo této americké spisovatelce ještě nepodlehl, je správný čas začít se čtením série pěkně od začátku (jak já vám závidím ).
Děkuji Nakladatelství Albatros za poskytnutí recenzního výtisku


Představte si, že jste na zahradě, v ruce držíte tuto knihu se šálkem dobré kávy, zákuskem, krabicí kapesníků a společnost vám dělají Hercule Poirot a Sherlock Holmes. Tak bych charakterizovala Život a vydří zázraky.
Román s detektivní zápletkou, který je odpočinkový, pohodový, oplývající humorem a zároveň dojemný. Čtenář si popláče - radostí i smutkem.
Jak už název napovídá, vydry zde hrají důležitou roli. Čtenář se dozví i pár zajímavostí o těchto šelmách z čeledi lasicovitých.
Především se příběh zaobírá hlavní hrdinkou Phoebe, které je devatenáct. Ta řeší svůj právě ne zrovna vysněný život, svůj vztah k sourozencům, tátovi a ke světu jako takovému.
V knize si čtenář taky přečte o životě v Darlycombe, jeho obyvatelích, potížích i radostech a vydřím útulku.
Autorka detailně popisuje nejhlubší nitro postav a čtenář má tak možnost se do nich naplno vcítit.
Kniha se čte rychle. Názvy kapitol dávají čtenáři vědět, o čem ta daná kapitola bude pojednávat.
V tomto příběhu se opravdu dějí zázraky. Zároveň je v něm důležité poslání a to nevzdat se svých snů.
Knihu hodnotím velice kladně. Přesně takové čtivo jsem po thrillerové mánii potřebovala. Ve Phoebe jsem se našla (možná až moc) a určitě si chci přečíst autorčiny již vydané knihy.
Děkuji Nakladatelství Beta za poskytnutí recenzního výtisku


Ve třetí knize, této detektivní série, se čtenář zase o něco víc seznamuje s životem Madison a Natea. Zároveň autorka rekapituluje důležité momenty z předešlých dílů, ale bez větších detailů.
Je skvělé, že se čtenář s každým dílem dozvídá něco více o hlavních protagonistech. Prožívá s nimi minulost, přítomnost i lehce nastíněnou budoucnost. To by ale nebyla Wendy, kdyby si pro čtenáře nepřipravila i pár překvapení.
V knize se objevují nové postavy. Za zmínku stojí Vince Rader. Jakou roli hraje v příběhu? To si bude muset zvědavý čtenář přečíst. Objeví se starý známý psí parťák Brody, který je neodmyslitelně s touto sérií spjatý.
Autorka dokáže mistrně skloubit příběh z dřívějška s tím současným a přinést tak čtenáři dost šokujících momentů.
Čtenáře tak čeká dávka napětí, akce zastavující dech, mrazivé zvraty i emocionální smršť.
Je více než jasné, že je tato série pro všechny detektivní nadšence návyková. Opravdu jsem si nemyslela, že by se autorka díl od dílu zlepšovala. Ono to tak ale opravdu je a nejvíc to vystihuje jedno slovo... BOŽÍ! Už se nemůžu dočkat Vražedné naděje.
Děkuji Nakladatelství Albatros za poskytnutí recenzního výtisku
