Bláznovy zápisky

27.06.2023 5 z 5

Nádherná kniha psaná nádherným jazykem. Inteligentní humor, satira i nadsázka. Realistické příběhy, které střídají magické či pohádkové motivy. Mistrné popisy krás matičky Rusy a charakterů jejích obyvatel.

,,Člověku, který vyšel z domu v čistém svátečním šatu, stačí jediná skvrnka bláta, odlétnuvšího od kol vozu- a hned ho všichni obstoupí, ukazují si na něj prstem a spílají mu do špinavců. Tíž lidé si přitom nevšimnou množství daleko horších skvrn na všedních šatech jiných kolemjdoucích. Protože ty se snadno přehlédnou."

24.09.2021 4 z 5

Janina2609

“Lidi si představují, že lidský mozek se nachází v hlavě; kdepak v hlavě-vítr od Kaspického moře ho přináší!”
Dvě skvělé povídky(Bláznovy zápisky a Nos) s příchutí magického realismu či fantasy. Atmosféra starých ruských časů, satira, inteligentní humor a mistrovské líčení s bohatou slovní zásobou.

02.05.2021 5 z 5

Jodys.63

Toto knihu a autora jsem vědomě přihlížel a odsouval asi 2 roky. A hle jaké překvapení...skvělý satirický tón a inteligentní humor povídek v první polovině a neuvěřitelně laskavá povídka “Starosvětští statkáři” ( za tu si u mě autor vysloužil pátou hvězdu ) . Opět jsem se utvrdil v jedinečnosti ruských autorů, co se popisu charakterů postav týče

02.12.2020 4 z 5

Ozzy86

Šest povídek, které pomáhají osvětlit ruskou duši a člověk tak nějak lépe pochopí jejich dobovou zaostalost. Autor často používá nadpřirozené motivy, až si člověk říká, jestli se jím malinko neinspiroval Bulgakov. Nejlepší byla závěrečná mefistofelovská povídka Portrét.

28.08.2020

Set123

Chviličku mi trvalo, než jsem se k této sbírce dostal. Nakonec jsem však byl velice mile překvapen.

Gogol užívá neuvěřitelně krásný jazyk, kterým se sice dokáže zatoulat velice daleko, ale vždy je to nenápadné a příjemné. Děj – i když děj nejednou není to hlavní – je popisován rychle a nezdlouhavě, stejně si jej však užijete, právě tak jako mistrovské popis krajiny, nebo autorovy sarkastické poznámky.

Povídky na rozdíl od knih Dostojevského a Tolstého, neobsahují rozsáhlé psychologické a filosofické rozbory, či myšlenkové konstrukty. Veškerá filosofie díla, nebo charakter a pohnutky postav jsou jsou-li nutné – jednoznačně pochopitelné ze samého jednání postav. Na malých epizodách z života postav demonstruje jejich charakter. To je podle mě velice osvěžující a i když se jedná o dílo nepatrně méně odpočinkové, než například Jarní vody od Turgeněva, které jsem četl nedávno, stále si u čtení člověk oddechne a uvolní se.

Jednotlivé povídky jsem komentoval zde ve složce „povídky“ samostatně, zde si dovolím je seřadit od nejlepší po nejhorší podle mého názoru.
1. Starosvětští statkáři
2. Portrét
3. Příběh o tom, jak se pohádali Ivan Ivanovič s Ivanem Nikiforovičem
4. Plášť
5. Bláznovy zápisky
6. Svatá noc

Asi ani jedna povídka není opravdu špatná, ale pohádkovost Svaté noci mi nesedla, stejně jako absurdnost Bláznových zápisků. Zbytek jsem si opravdu užil.

21.05.2020 4 z 5

Elevant

V této povídkové sbírce mne překvapily fantastické prvky některých povídek. Očekával jsem realismus a dostal jsem magický realismus ve stylu Bulgakova. Tyto fantastické povídky dle mého poněkud pokulhávají za ostatními, obzvláště Svatá noc, "pohádka", která jako by sebe sama brala s velkou nadsázkou a zároveň si touto nadsázkou vůbec nebyla jistá. Výsledný dojem z ní je rozpačitý.
Na druhou stranu jiná fantastická povídka, Portrét, byla mnohem zábavnější zvlášť proto, že se nese ve vářnějším, duchařském duchu.
Calkově vzato se mi však více líbily realistické povídky, zvláště pak Příběh o tom, jak se rozhádali Ivan Ivanovič s Ivanem Nikiforovičem. Ta mi připomněla Čechova (jehož povídky mimochodem také vyšly v této edici od Odeonu pod bázvem Člověk ve futrálu) s jeho humorným, lehce nadsazeeným stylem vyprávění s vynikajícím smyslem pro lidskou malichernost.

22.03.2018 4 z 5

callahanh

Šestice povídek, z nichž každá je úplně jiná, společné ale mají to, že poukazují na rozsáhlou ruskou byrokracii a laskavým způsobem zesměšňují různé lidské neřesti. Subjektivně se mi nejvíce líbila závěrečná povídka Portrét, která je taková trošku "kingovská" a asi jako jediná nemá odlehčený duch a je spíše vážnější, místy až hororová, k povídce Plášť je bohužel potřeba znát tehdejší reálie, které ji postaví do úplně jiného, tragičtějšího světla, které z ní v mých očích udělaly druhou nejlepší povídku. Příběh o tom, jak se rozhádali... je roztomilý a zároveň absurdní a je takovým pohledem na běžný život tehdejší ruské vesnice a zcela zbytečný spor dvou nerozlučných přátel, který vyniká atmosférou. Bláznovy zápisky jsou příjemnou jednohubkou o nešťastné lásce, která vedla až do blázince a jejich název přesně vystihuje bizarní obsah povídky. Svatá noc je zase povídka, která má pohádkové prvky, z nichž si zároveň utahuje, chvílemi ale nedává moc smysl, je dlouhá a zbytečně přeskakuje mezi pohádkou a realitou. Starosvětští statkáři je povídka o dlouholetém manželství, v němž jsou muž a žena k sobě tak silně citově vázáni, že když zemře jeden, zanedlouho zemře i druhý, i tato povídka ale v sobě má lidství, laskavý humor a neopakovatelnou atmosférou. Gogol se zkrátka od svých vrstevníků liší především užíváním ironie a humoru, kterým poukazuje na mnoho nedostatků systému a neřesti, a tím má vlastně šanci oslovit i moderního čtenáře. Vzhledem k nevelkému rozsahu, čtivému stylu, perfektní edici od Odeonu a výbornému překladu mohu knihu jedině doporučit. 80 %

1955	Mrtvé duše
2019	Revizor
1970	Petrohradské povídky
2010	Ženitba
1947	Taras Bulba

Nikolaj Vasiljevič Gogol

Literatura světová Povídky

Komentáře 9

Recenze 0

Hvězdičky 47

Tempo & emoce

Štítky knihy

Část díla

Autorovy další knížky