Starosvětští statkáři
Povídka od:
Nikolaj Vasiljevič Gogol
Z knihy:
Mirgorod, Výbor z díla I: Večery na dědince nedaleko Dikaňky / Mirhorod / Povídky, Povídky, Večery / Myrhorod / Petrohradské príbehy, Bláznovy zápisky, Mirgorod: Novelly a Arabesky
Povídka, která popisuje život a smrt dvou stařičkých manželů. Na svém statku velkoryse přehlížejí drobné podvody správců a vítají především návštěvy a dobré jídlo.
Originální název:
Rok vydání originálu: 1835
Старосветские помещики (Starosvětskije poměščiki)
Rok vydání originálu: 1835
Melancholická. Toto je povídka melancholická. Gogol začíná mistrovským popisem statku, který jakoby vypadl z pohádky a jeho dvou majitelů, starých manželů. A o tom tato povídka vlastně je. Povídka nemá děj, negraduje, pouze vám předkládá informace, tak jak se děly. A i tak je to jedna z nejsmutnějších věcí, jaké si můžete přečíst.
Je to povídka o lásce. Ale ne o lásce Puškinovské, oné divoké, romantické lásce, která naklání hory a tak dále a tak dále. Ne, tato povídka je o lásce hluboké, opravdové, stálé. O lásce, která sloučí dvě duše do konce jejich životů a které jedna bez druhé prostě a jednoduše nemohou žít. Vlastně se dá říct, že o lásce mnohem méně běžné, ale mnohem opravdovější.
Dva stařičtí statkáři, kteří se milují a které každý zneužívá. Oni se vlastně ale nechávají zneužívat dobrovolně. Dělí se o všechny své statky a jediné, co potřebují, je blízkost toho druhého a dobré jídlo. A návštěvníci. Těmto dvou bezesporu úžasným duším ke štěstí stačí pouze toto a ostatní? Nu budiž, vemte si to.
Prostě skvělá povídka, líbila se mi více, nežli příběh dvou Ivanů.