Blízko divokého srdce života
Clarice Lispector
Brazilská spisovatelka židovského původu zachycuje ve své románové prvotině (1943) příběh mladé dívky, která se v krizích a zmatcích probíjí na cestě od dětství a mládí k dospělosti – k lásce k muži, k opravdovosti manželského vztahu.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1973 , OdeonOriginální název:
Perto do Coração Selvagem, 1943
více info...
Přidat komentář
Na první pohled jednohubka, ve skutečnosti tvrdý a poměrně těžko stravitelný oříšek (tedy alespoň pro mě). Je to spíše báseň v próze než román. Nejvíc asi knihu a autorku vystihují její vlastní slova: „Jiskry bleskových zářivých nápadů se elektricky kříží a splývají spíš v pocitech než v myšlení. Lehce a bez přechodu přeskakuje z jedné roviny na druhou …“ Teprve v doslovu jsem zjistil, že knížku (ač je vedle Okamžiku pro hvězdu, kterou napsala až jako své poslední dílo, řazena k vrcholům její tvorby) napsala autorka jako svou prvotinu v pouhých devatenácti letech. To leccos vysvětluje. Je to výpověď citově rozpolcené mladé dívky, u níž city a pocity hrají daleko větší roli než „chladný“ rozum a vedou často k různým (pro mě místy obtížně pochopitelným) citovým a myšlenkovým zvratům, a to i ve zcela zásadních životních rozhodnutích. Na druhé straně z knihy čiší neskutečná imaginace, citové bohatství a životní energie autorky.
Autorovy další knížky
1982 | Pět brazilských novel |
1973 | Blízko divokého srdce života |
2000 | Živá voda |
2019 | Všetky poviedky |
1996 | Tajné štěstí |
Clairice dáva zabrať. Charakterizovala by som ju intenzivitou a červenou karmínovou farbou. Ak čakáte ľahkú jednohubku, tak v tejto knihe sa aj napriek 170 stranám jednohubky nedočkáte. Príbeh je o mladej Joanne, ktorú začíname s autorkou sledovať zhruba od jej 4 rokov, ale už v tých časoch Joanna prekypuje inteligenciou a myšlienkami, ktoré nie sú pre 4 ročné dieťa úplne typické. Joanna postupne rastie, nakoniec sa vydáva a ja by som povedala, že celá téma knihy o hľadaní seba samej a svojej osobnej slobody. Hlavná postava sa vymyká z bežných konvencií, v knihe nájdeme mnoho odkazov aj na filozofiu Spinózu, ktorá zaujímala aj samotnú autorku.
Knihu som si osobne musela dávkovať, pretože jej hutnosť ma veľmi rozleptávala a chválim aj samotný slovenský preklad, keďže si myslím, že prekladateľke sa podarilo sprostredkovať aj zvláštny rytmus Lispectorinho jazyka- opakovanie slov, zvláštny slovosled, vnútorné pochody Joanny a podobne.
Nejaké prirovnanie k iným knihám? Možno v rámci vnútorného monológu a plynutiu času, by som tam dala jemnú podobu s Woolfovou (aj keď kritici Lispectov skôr prirovnávajú Joycovmu Ulysesu). Zároveň, sa často hlavná postava díva na svoje konanie a myslenie, akoby z dištancu, zo vzdialenosti a racionálne to posudzuje.
Originálna knižka, na prvotinu ledva 20 ročnej spisovateľky výnimočné dielo aj pre rok 2021.