• Autor
• Knihy
• Bazar
• Životopis
• Citáty
• Diskuze

Populární knihy

/ všech 6 knih

Nové komentáře u knih Clarice Lispector

Živá voda

„Dávám motivační čtyři a taky protože se mi Lispectorová líbí. Na experimentální text to bylo ale překvapivě konzistentní. Je nutno se k tomu vrátit, což si teď bohužel říkám u více knih. Ale definitivně to není takový ten typicky postmodernistický brajgl, naopak spíš proud zajímavých myšlenek.“... celý text
— JP

---

Pět brazilských novel

„Zajímavý průřez brazilskou literaturou 20. století. Nejvíce mě zaujala novela první, která je krásnou a detailní psychologickou studií jednoho drsného chlapíka, který ale též pochybuje sám o sobě, o své roli ve světě, o svém životě, své ženě, svých přátelích. Tedy je stejný, jako my ostatní. Trochu mi zde autor připomněl takového trochu surového Prousta. Okamžik pro hvězdu mi naopak přišel jako laciná manýra, i když se příběh čte poměrně dobře. Všechny příběhy ale reflektují těžký úděl chudých lidí v Jižní Americe a jsou tak poměrně dost sociálně kritické. Žít v Brazílii asi není žádný med. Zvláště, když nejste součásti zdejší bohaté elity.“... celý text
— KapitánSmrt

---

Pět brazilských novel

„Když se mi Pět brazilských novel dostalo do ruky, přemýšlel jsem, zda jsem už někdy četl něco od autorů, hlásících se k této národnosti. Musel jsem si bohužel přiznat, že Brazilci se mé literární zkušenosti doposud vyhýbali. O to zvědavější jsem byl na vybranou pětici, která se prezentuje svými pracemi v této sbírce. Byl jsem zklamán, nebo nadšen? Po pravdě ani tak ani tak, můj celkový dojem uvízl někde uprostřed. Pokud bych hodnotil čistě příběhy jako takové, jejich sílu a dějovou zápletku, asi bych celou pětici poslal hned a bez váhání někam na dno šuplíku a více bych o nich nechtěl nic slyšet ani je vidět. Jenže tady úřadují a polívčičku si přihřívají ještě další složky, které fungují více na emocionální bázi: atmosféra, styl a jazyk. Namísto skutků a činů tak sledujeme pocity, stavy, myšlenky, vnitřní dialogy jednotlivých postav. Před očima se nám odehrávají věci nevídané, žongluje se se slovy i náladami, mění se úhly pohledu, jedna postava se vciťuje do druhé, přičemž sám tvůrce je předobrazem tohoto procesu… Každý z autorů přitom přistupuje ke zvolenému tématu jiným způsobem a odlišně od ostatních. Je to originální a zajímavé.“... celý text
— ludek.n

---

---

Blízko divokého srdca

„Clairice dáva zabrať. Charakterizovala by som ju intenzivitou a červenou karmínovou farbou. Ak čakáte ľahkú jednohubku, tak v tejto knihe sa aj napriek 170 stranám jednohubky nedočkáte. Príbeh je o mladej Joanne, ktorú začíname s autorkou sledovať zhruba od jej 4 rokov, ale už v tých časoch Joanna prekypuje inteligenciou a myšlienkami, ktoré nie sú pre 4 ročné dieťa úplne typické. Joanna postupne rastie, nakoniec sa vydáva a ja by som povedala, že celá téma knihy o hľadaní seba samej a svojej osobnej slobody. Hlavná postava sa vymyká z bežných konvencií, v knihe nájdeme mnoho odkazov aj na filozofiu Spinózu, ktorá zaujímala aj samotnú autorku. Knihu som si osobne musela dávkovať, pretože jej hutnosť ma veľmi rozleptávala a chválim aj samotný slovenský preklad, keďže si myslím, že prekladateľke sa podarilo sprostredkovať aj zvláštny rytmus Lispectorinho jazyka- opakovanie slov, zvláštny slovosled, vnútorné pochody Joanny a podobne. Nejaké prirovnanie k iným knihám? Možno v rámci vnútorného monológu a plynutiu času, by som tam dala jemnú podobu s Woolfovou (aj keď kritici Lispectov skôr prirovnávajú Joycovmu Ulysesu). Zároveň, sa často hlavná postava díva na svoje konanie a myslenie, akoby z dištancu, zo vzdialenosti a racionálne to posudzuje. Originálna knižka, na prvotinu ledva 20 ročnej spisovateľky výnimočné dielo aj pre rok 2021.“... celý text
— adorjas

---

Pět brazilských novel

„Souhlasím s ostatními pisateli, že jde o dobrý výběr novel. Jsou dostatečně různorodé, napsané úplně jinými styly, jsou to různé světy. A teď jde jen o to, co komu sedne. Mně absolutně nesedla Okamžik pro hvězdu, která mě svým pseudointelektualismem a sebestřednou pózou doháněla k zuřivosti a chtěl jsem tu knihu celou zahodit. A protože asi nemám moc rád povídky, kde se nestane vůbec nic, tak mě nezaujala ani Paprika, Perus a Hezoun, jakkoliv editorka píše o autorovi, že je to klasik. Zato mě velmi potěšila prudce erotická a přitom sociální povídka Dál - dál a dál, a absolutní jedničkou, která je podle mě skvostem povídka Hříchy kmene od José J. Veigy. Ta ironie, přitom smysl pro absurditu a zároveň sonda do naprosté bezvýchodnosti - tahle kombinace je skutečně vynikající a nechtělo se mi věřit, že je to povídka ze stejného výběru. Takže tyto dva texty by měly dostat plný počet bodů a "trpí" tím, že to je výběr, a tak ty horší je "táhnou" dolů. Ale je to jen můj názor. Co mi ale přijde zvláštní, že o Brazílii jsem se toho moc nedozvěděl - nemyslím geograficky nebo fakticky, ale jakoby se ty novely odehrávaly všechny na nějakém obecném místě. Když to srovnám s Calderonovou povídkou Indián to nemá lehké (viz jinde), tak tam je Kolumbie v plné parádě se svými problémy a mentalitou - tady je to trochu vzduchoprázdno. Což z povídek dělá určité obecnější svědectví, to je asi dobře. Ale jak to není místně usazené, je to celí trochu bezkrevné.“... celý text
— Apo73