Pět brazilských novel přehled
João Guimarães Rosa , Clarice Lispector , Osman Lins , José J. Veiga , João Antônio
Novely pěti brazilských autorů reprezentují mnohavrstevnost současné brazilské prózy. João Guimarães Rosa: Dál – dál a dál (Dão-Lalalão, 1956) – příběh honáka, který se musí vypořádat s vlastní důstojností a nejistotou své lásky k okouzlující bývalé prostitutce. Clarice Lispector: Okamžik pro hvězdu (A Hora da Estrela, 1977) – sugestivní pokus o vcítění do nitra pologramotné vesnické dívky. Osman Lins: Retábl svaté Joany Caroliny (Retabulo de Santa Joana Carolina, 1966) – portrét venkovské učitelky, která svůj život zasvětila pomoci druhým. José J. Veiga: Hříchy kmene (Os Pecados da Tribo, 1976) – osudy pralesní pospolitosti v brazilském vnitrozemí, která je vystavena vnějšímu tlaku. João Antônio: Paprika, Perus a Hezoun (Malagueta, Perus e Bacanaço, 1963) – příhody svérázných postaviček saopaulského podsvětí.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Pět brazilských novel. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (5)
Když se mi Pět brazilských novel dostalo do ruky, přemýšlel jsem, zda jsem už někdy četl něco od autorů, hlásících se k této národnosti. Musel jsem si bohužel přiznat, že Brazilci se mé literární zkušenosti doposud vyhýbali. O to zvědavější jsem byl na vybranou pětici, která se prezentuje svými pracemi v této sbírce. Byl jsem zklamán, nebo nadšen? Po pravdě ani tak ani tak, můj celkový dojem uvízl někde uprostřed. Pokud bych hodnotil čistě příběhy jako takové, jejich sílu a dějovou zápletku, asi bych celou pětici poslal hned a bez váhání někam na dno šuplíku a více bych o nich nechtěl nic slyšet ani je vidět. Jenže tady úřadují a polívčičku si přihřívají ještě další složky, které fungují více na emocionální bázi: atmosféra, styl a jazyk. Namísto skutků a činů tak sledujeme pocity, stavy, myšlenky, vnitřní dialogy jednotlivých postav. Před očima se nám odehrávají věci nevídané, žongluje se se slovy i náladami, mění se úhly pohledu, jedna postava se vciťuje do druhé, přičemž sám tvůrce je předobrazem tohoto procesu… Každý z autorů přitom přistupuje ke zvolenému tématu jiným způsobem a odlišně od ostatních. Je to originální a zajímavé.
Souhlasím s ostatními pisateli, že jde o dobrý výběr novel. Jsou dostatečně různorodé, napsané úplně jinými styly, jsou to různé světy. A teď jde jen o to, co komu sedne. Mně absolutně nesedla Okamžik pro hvězdu, která mě svým pseudointelektualismem a sebestřednou pózou doháněla k zuřivosti a chtěl jsem tu knihu celou zahodit. A protože asi nemám moc rád povídky, kde se nestane vůbec nic, tak mě nezaujala ani Paprika, Perus a Hezoun, jakkoliv editorka píše o autorovi, že je to klasik. Zato mě velmi potěšila prudce erotická a přitom sociální povídka Dál - dál a dál, a absolutní jedničkou, která je podle mě skvostem povídka Hříchy kmene od José J. Veigy. Ta ironie, přitom smysl pro absurditu a zároveň sonda do naprosté bezvýchodnosti - tahle kombinace je skutečně vynikající a nechtělo se mi věřit, že je to povídka ze stejného výběru. Takže tyto dva texty by měly dostat plný počet bodů a "trpí" tím, že to je výběr, a tak ty horší je "táhnou" dolů. Ale je to jen můj názor. Co mi ale přijde zvláštní, že o Brazílii jsem se toho moc nedozvěděl - nemyslím geograficky nebo fakticky, ale jakoby se ty novely odehrávaly všechny na nějakém obecném místě. Když to srovnám s Calderonovou povídkou Indián to nemá lehké (viz jinde), tak tam je Kolumbie v plné parádě se svými problémy a mentalitou - tady je to trochu vzduchoprázdno. Což z povídek dělá určité obecnější svědectví, to je asi dobře. Ale jak to není místně usazené, je to celí trochu bezkrevné.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Pět brazilských novel v seznamech
v Přečtených | 19x |
v Doporučených | 2x |
v Knihotéce | 38x |
v Chystám se číst | 14x |
v Chci si koupit | 2x |
v dalších seznamech | 1x |
Štítky knihy
Část díla
- Dál – dál a dál 1956
- Hříchy kmene 1976
- Okamžik pro hvězdu 1977
- Paprika, Perus a Hezoun 1963
- Retábl svaté Joany Caroliny 1966
Zajímavý průřez brazilskou literaturou 20. století. Nejvíce mě zaujala novela první, která je krásnou a detailní psychologickou studií jednoho drsného chlapíka, který ale též pochybuje sám o sobě, o své roli ve světě, o svém životě, své ženě, svých přátelích. Tedy je stejný, jako my ostatní. Trochu mi zde autor připomněl takového trochu surového Prousta. Okamžik pro hvězdu mi naopak přišel jako laciná manýra, i když se příběh čte poměrně dobře. Všechny příběhy ale reflektují těžký úděl chudých lidí v Jižní Americe a jsou tak poměrně dost sociálně kritické. Žít v Brazílii asi není žádný med. Zvláště, když nejste součásti zdejší bohaté elity.