João Guimarães Rosa

Přidat do oblíbených Koupit knihy

brazilská, 1908 - 1967

Populární knihy

Burití
Burití
Velká divočina
Velká divočina
Dál – dál a dál
Dál – dál a dál
Pět brazilských novel
Pět brazilských novel

Nové komentáře u knih João Guimarães Rosa

Velká divočina: Cesty Velká divočina: Cesty

„"Velká divočina" může na první pohled působit jako obyčejný dobrodružný "western" z prostředí brazilské divočiny. Byla by ale velká chyba knihu takto jednoduše odsoudit. "Velká divočina" je především hluboký filozofický román, velmi podobný "Krvavému poledníku" od Cormaca McCarthyho. Kniha je koncipována jako vzpomínání starého muže Riobalda, který vypráví o svém mládí, během něhož byl členem jedné z mnoha skupin jagunců (brazilské ozbr. jené skupiny na pomezí banditů a žol. dáků, fungující v 19. století). Popisuje především jejich putování brazilskou pustinou, které bylo plné smutku, bolesti a násilí. Jeho vyprávění je však také plné hlubokých myšlenek a silných emocí, včetně jedné neobyčejné lásky. Dobrodružný a poměrně syrově podaný příběh je sám o sobě dostatečně poutavý. Primárně však slouží jako kostra pro autorovy myšlenky. I samotná brazilská divoká krajina je v knize víc než jen geografický prvek; reprezentuje hledání životní cesty v absurdním a nepředvídatelném světě. Autor se zabývá filozofickými otázkami volby, osudu a svobodné vůle. Hlavní hrdina čelí hluboké otázce, zda má jeho život jasně daný osud, nebo zda je na něm, jak bude jeho život vypadat. Zásadní pro příběh je také zamyšlení nad povahou dobra a zla. Styl Guimarãese Rosy je jedním z nejpozoruhodnějších aspektů knihy. Používá komplexní a experimentální jazyk, plný netradičních obratů, symbolů a metafor. Jeho věty jsou někdy krátké a útržkovité, jindy dlouhé a složité. Na mnoha místech se snaží simulovat chaotičnost vzpomínek, čímž přidává četbě na náročnosti. Text od čtenáře vyžaduje naprostou pozornost a nic mu nedá zadarmo. Pozorný čtenář však zažije velmi intenzivní, doslova nevšední a poutavý zážitek. Celé vyprávění je navíc velmi barvité, plné emocí a prolíná se jím po celou dobu velká melancholie. "Velká divočina" díky tomu nepůsobí emočně chladně jako některé jiné knihy, které staví více na myšlenkách než na příběhu. "Velká divočina" je jedna z nejlepších knih, které jsem četl. Je to pro mě jedna z mála knížek, která mi v hlavě zůstane dlouho po dočtení. I přes její stáří stále vyčnívá originálním jazykem a zajímavými úvahami. Rozhodně ale není pro každého.“... celý text
— JakeTheDog

Dál – dál a dál Dál – dál a dál

„Úžasná radost z vyprávění ze skvělé latinskoamerické tradice. Nádhera.“
— bejan

Pět brazilských novel Pět brazilských novel

„Zajímavý průřez brazilskou literaturou 20. století. Nejvíce mě zaujala novela první, která je krásnou a detailní psychologickou studií jednoho drsného chlapíka, který ale též pochybuje sám o sobě, o své roli ve světě, o svém životě, své ženě, svých přátelích. Tedy je stejný, jako my ostatní. Trochu mi zde autor připomněl takového trochu surového Prousta. Okamžik pro hvězdu mi naopak přišel jako laciná manýra, i když se příběh čte poměrně dobře. Všechny příběhy ale reflektují těžký úděl chudých lidí v Jižní Americe a jsou tak poměrně dost sociálně kritické. Žít v Brazílii asi není žádný med. Zvláště, když nejste součásti zdejší bohaté elity.“... celý text
— KapitánSmrt

Pět brazilských novel Pět brazilských novel

„Když se mi Pět brazilských novel dostalo do ruky, přemýšlel jsem, zda jsem už někdy četl něco od autorů, hlásících se k této národnosti. Musel jsem si bohužel přiznat, že Brazilci se mé literární zkušenosti doposud vyhýbali. O to zvědavější jsem byl na vybranou pětici, která se prezentuje svými pracemi v této sbírce. Byl jsem zklamán, nebo nadšen? Po pravdě ani tak ani tak, můj celkový dojem uvízl někde uprostřed. Pokud bych hodnotil čistě příběhy jako takové, jejich sílu a dějovou zápletku, asi bych celou pětici poslal hned a bez váhání někam na dno šuplíku a více bych o nich nechtěl nic slyšet ani je vidět. Jenže tady úřadují a polívčičku si přihřívají ještě další složky, které fungují více na emocionální bázi: atmosféra, styl a jazyk. Namísto skutků a činů tak sledujeme pocity, stavy, myšlenky, vnitřní dialogy jednotlivých postav. Před očima se nám odehrávají věci nevídané, žongluje se se slovy i náladami, mění se úhly pohledu, jedna postava se vciťuje do druhé, přičemž sám tvůrce je předobrazem tohoto procesu… Každý z autorů přitom přistupuje ke zvolenému tématu jiným způsobem a odlišně od ostatních. Je to originální a zajímavé.“... celý text
— ludek.n

Velká divočina: Cesty Velká divočina: Cesty

„Vzpomínky bývalého brazilského Jánošíka...divoká příroda a nuzota okolo, svobodný život bojovníka, odvaha, čest i strachy, dobro a zlo, bůh a ďábel, putování a bitvy, přátelé a osudové lásky...ale nejvíce křivolaké a nevyzpytatelné cesty osudu i vlastních rozhodnutí. Jednolitý monolog, retrospektiva přeskakující mezi časy a lidmi, jak náhodně a asociačně těkají pamětí vzpomínky...kouzlo brazilské divočiny zrcadlící se v nespoutané přirozenosti života vypravěče. Poetika jiná než v Burití, ne tak inovátorsky zvukomalebná (což může být jiným překladatelem), víc o životní moudrosti.“... celý text
— Acamar

Přejít na knížky autora