Velká divočina: Cesty přehled
João Guimarães Rosa
Dramatický román z roku 1956 prošel v mnoha překladech světem jako ojedinělý obraz brazilského vnitrozemí, „velké divočiny“, které bylo počátkem dvacátého století krajem nehostinným, ale uhrančivým svou drsnou exotičností. Strhující příběh zbojníků, kteří chtějí pomstít smrt svého vůdce, je zároveň příběhem osudové lásky. Střetají se tu síly dobra a zla na poli válečném i v nitru muže, osudově spjatého s přítelem, který jej provází na nebezpečné cestě životem. Doslov napsal Zdeněk Hrbata.... celý text
Literatura světová Romány
Vydáno: 2003 , Dauphin , Mladá frontaOriginální název:
Grande Sertão: Veredas, 1956
více info...
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Velká divočina: Cesty. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (11)
Vzpomínky bývalého brazilského Jánošíka...divoká příroda a nuzota okolo, svobodný život bojovníka, odvaha, čest i strachy, dobro a zlo, bůh a ďábel, putování a bitvy, přátelé a osudové lásky...ale nejvíce křivolaké a nevyzpytatelné cesty osudu i vlastních rozhodnutí.
Jednolitý monolog, retrospektiva přeskakující mezi časy a lidmi, jak náhodně a asociačně těkají pamětí vzpomínky...kouzlo brazilské divočiny zrcadlící se v nespoutané přirozenosti života vypravěče. Poetika jiná než v Burití, ne tak inovátorsky zvukomalebná (což může být jiným překladatelem), víc o životní moudrosti.
Fidel Castro měl jednou projev trvající 7 hodin. Riobaldův monolog vydal na 430 stránek a zazněl v něm možná stejný počet jmen různých banditů. Vodopád slov připomíná staccato kulometu, děj skáče v čase, kapitoly neexistují. Divoké přestřelky se střídají s meditacemi o dobru a zlu a zjeveními ďábla. Z komentářů níže je jasné, že kniha si své čtenáře najde, já ale mezi ně nepatřím. Daruji do knihobudky.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Kniha Velká divočina: Cesty v seznamech
v Přečtených | 32x |
ve Čtenářské výzvě | 3x |
v Doporučených | 4x |
v Knihotéce | 22x |
v Chystám se číst | 35x |
v Chci si koupit | 5x |
v dalších seznamech | 4x |
Štítky knihy
brazilská literatura hledání smyslu života Brazílie pomsta zbojníci společenské romány pastevectví dobrodružné romány
Autorovy další knížky
1982 | Pět brazilských novel |
2008 | Burití |
1971 | Velká divočina |
2010 | Dál – dál a dál |
"Velká divočina" může na první pohled působit jako obyčejný dobrodružný "western" z prostředí brazilské divočiny. Byla by ale velká chyba knihu takto jednoduše odsoudit. "Velká divočina" je především hluboký filozofický román, velmi podobný "Krvavému poledníku" od Cormaca McCarthyho.
Kniha je koncipována jako vzpomínání starého muže Riobalda, který vypráví o svém mládí, během něhož byl členem jedné z mnoha skupin jagunců (brazilské ozbr. jené skupiny na pomezí banditů a žol. dáků, fungující v 19. století). Popisuje především jejich putování brazilskou pustinou, které bylo plné smutku, bolesti a násilí. Jeho vyprávění je však také plné hlubokých myšlenek a silných emocí, včetně jedné neobyčejné lásky.
Dobrodružný a poměrně syrově podaný příběh je sám o sobě dostatečně poutavý. Primárně však slouží jako kostra pro autorovy myšlenky. I samotná brazilská divoká krajina je v knize víc než jen geografický prvek; reprezentuje hledání životní cesty v absurdním a nepředvídatelném světě. Autor se zabývá filozofickými otázkami volby, osudu a svobodné vůle. Hlavní hrdina čelí hluboké otázce, zda má jeho život jasně daný osud, nebo zda je na něm, jak bude jeho život vypadat. Zásadní pro příběh je také zamyšlení nad povahou dobra a zla.
Styl Guimarãese Rosy je jedním z nejpozoruhodnějších aspektů knihy. Používá komplexní a experimentální jazyk, plný netradičních obratů, symbolů a metafor. Jeho věty jsou někdy krátké a útržkovité, jindy dlouhé a složité. Na mnoha místech se snaží simulovat chaotičnost vzpomínek, čímž přidává četbě na náročnosti. Text od čtenáře vyžaduje naprostou pozornost a nic mu nedá zadarmo. Pozorný čtenář však zažije velmi intenzivní, doslova nevšední a poutavý zážitek. Celé vyprávění je navíc velmi barvité, plné emocí a prolíná se jím po celou dobu velká melancholie. "Velká divočina" díky tomu nepůsobí emočně chladně jako některé jiné knihy, které staví více na myšlenkách než na příběhu.
"Velká divočina" je jedna z nejlepších knih, které jsem četl. Je to pro mě jedna z mála knížek, která mi v hlavě zůstane dlouho po dočtení. I přes její stáří stále vyčnívá originálním jazykem a zajímavými úvahami. Rozhodně ale není pro každého.