Bludiště

31.12.2022

Charles Burns je pro mě jistotou toho, že opět budu číst lynchovsky laděnou coming to age story. Burns jako málokdo dokáže jednou kresbou jednou větou vystihnout to tajemné území mezi dětstvím a dospělostí, období poznávání vlastního těla, období prvních lásek a pus, období laškování s alkoholem a drogy, období studu, nejistoty. Období, kterým jsme si všichni nějak prošli, nebo projdeme, a proto jsou jeho příběhy univerzálními narativy, a paradoxně také těmi nejintimnějšími, nejniternějšími sondami do toho, co to znamená být člověk. Není to mainstream, nejsou to superhrdinové, právě naopak, hrdiny jsou tady outsideři, nedokonalí lidé, jací jsme všichni, a proto je to ve výsledku příběh, u kterého se lze ztotožnit a oddechnout si, že takovým podivínem nejsem jenom já sám, ale že jsme všichni nějak znetvoření, poznamenaní a nedokonalí. Body horror je, jako ostatně v jiných Burnsových komiksech, metaforickým prostředkem proto, co uchováváme uvnitř, a je to pěkné, že máme různé šrámy a jizvy, protože v tom je ta krása, to tajemství, poznávat druhou lidskou bytost se vším všudy, bytost, která je trochu jiná, že je co objevovat, a je to nakonec to odlišné, co milujeme, to jedinečné, co nemáme my sami, ale jiní, stejně tak jsme za svou jedinečnost milováni i my sami, proto si ceňme toho, že jsme každý individuum se svými vlastními zvláštnostmi.

06.06.2022

Těžko hodnotit, když je to jen začátek, ale i tak je to Burns, jak ho máme rádi.

08.01.2021

Je to začátek, kdy se ještě ani neví, jestli půjde o psychologický horor, teenagerskou romanci nebo burleskní science fiction. Každá z variant má své zastoupení, žádná však nevystupuje do popředí natolik, aby člověk dokázal určit budoucí vývoj událostí. Ale orientace v ději – na to že jde o dílo Charlese Burnse – je zatím poměrně snadná. Sen se tu sice občas prolíná s realitou, ovšem tyhle znepokojující fantazie mají naštěstí zatím jen podobu mladického poblouznění.
Krátké vyprávění má lynchovsky podmanivé kouzlo, umocněné tím, že oba ústřední protagonisté jsou sympaticky lidští. Právě v tomhle mě to bavilo asi nejvíc, ta civilní atmosféra, kdy realita dává jasný smysl a pak vás během okamžiku jeden dva obrázky naprosto znejistí, zdali příběh skutečně vnímáte skrze správnou perspektivu. Autorova láska ke starým „osmičkovým“ hororům pak taky dělá svoje a já osobně doufám, že to celé nakonec nesklouzne v psychedelický rauš à la Jako sametová rukavice odlitá ze železa Daniela Clowese.

18.10.2020

Krásné kresby, fajn příběh, počkám si na pokračování.....Kdybych věděla, že kniha má mít další díl, asi bych jí nevěnovala pozornost.....než vyjde další díl-vyprchá pocit, nálada....konec se mi nelíbil, tak teď jsem nucena čekat....Rozhodně si najdu další knihy Ch. Burnse.

03.05.2020

Komiks "Bludiště 1" je, co se kresby týká, naprosto skvělý Burns. Je vyspělý, má svůj styl dávno zažitý a dovede přijít s obrazy, které jsou prostě natolik jedinečné, že jsou neopakovatelné a originální. V tomhle směru je prostě Charles Burns unikátní. Nelze mu moc vytknout a některé jeho výtvory jsem si skutečně prohlížel pěkně dlouho. Ne, abych v nich našel smysl, nebo alespoň ne nutně takový, který v něm viděl autor, ale prostě jsem v tom chtěl odhalit něco víc. A je to krásné, je to zajímavé, je to pořád nevšední. Ale pak je tu celkový příběh, který je na 64 stránkách nerozvinutý, je nudný a nakonec nedostává tolik prostoru, který Burns prostě potřebuje, alespoň v tomto případě ano. Nevím, koho napadlo, aby se jeho dílo rozdělilo do několika sešitů, a tak vyšlo i u nás, ale "Bludišti" to prostě nesedí, větší a lepší zážitek by byl celý komiks najednou.