Naposled přehled
Charles Burns
Doug se snaží prosadit jako fotograf, performer a básník, ale právě teď se skrývá ve sklepě a bojí se vyjít ven – na poslední akci ho totiž někdo ztloukl do krve. Své strachy ubíjí uklidňujícími prášky a propadá se do pokroucených nočních můr: hromady červenobílých vajec, mimozemská továrna, tajemný úl v pouštním městě, kterému vládne mladá královna. Pochopí nakonec Doug, a spolu s ním i čtenář, jak to spolu všechno souvisí? Naposled popisuje putování mladého muže za nepříjemnou pravdou a „čistou linkou“ ztělesňuje fantaskní alternativní realitu. Naposled je trilogie propracovaná do posledního detailu, která nade vše vyniká v sebrané podobě. Charles Burns získal za Černou díru sedm cen Harvey Awards, Ignatz Award a v roce 2007 také cenu poroty v Angouleme za „zásadní komiksové dílo“.... celý text
Můj komentář
Zatím jste nenapsal(a) svůj komentář ke knize Naposled. Přihlašte se a napište ho.
Nové komentáře (15)
Krásná kresba, temné vyprávění. Silný příběh. Dlouho jsem byla mimo a pak to konečně začalo zapadat. Komiks k přemýšlení a když dočtete, chcete se vrátit na začátek a vše si to srovnat. Každý člověk nemůže být silný, někdo se narodí se strachy, obavami žít svůj život, umělci obzvláště...a já jim rozumím...
Sugestivní a nepříjemné čtení/prohlížení. Celkem nesložitý příběh je podán takovou formou či stylem, že se vám zatraceně hluboko zaryje to mozkových závitů. Burns dokázal zpracovat známou látku, která není ani tak překvapující, avšak v jeho podání nabízí elektrizující zážitek, tak nějak víme všichni, o čem to je, ale myslím, že kdekdo o tom nebude chtít uvažovat, protože některé věci jsou až tak nepříjemné, že je lepší o nich mlčet, ale Umění to dělat nemá a vlastně by se ani nemělo ostýchat o tom vyjadřovat, a to myslím, že mě vskutku oslovuje i na tomto komiksu.
Související novinky (0)
Zatím zde není žádná související novinka.
Citáty z knihy (0)
Zatím zde není žádný citát z knihy.
Ocenění knihy (1)
2018 -
Cena Muriel
(Nejlepší překladový komiks)
Kniha Naposled v seznamech
v Přečtených | 96x |
ve Čtenářské výzvě | 1x |
v Doporučených | 11x |
v Knihotéce | 44x |
v Chystám se číst | 18x |
v Chci si koupit | 8x |
v dalších seznamech | 2x |
Na knihu jsem si brousil zuby už delší čas, protože jednak miluju Burnse a jednak mě velmi zaujala samotná anotace na přebalu.
Komiks jsem poprvé četl v nepříliš dobrém rozpoložení, naplněn určitými osobními obavami a nejistotou, což se ve výsledku ukázalo jako naprosto perfektní podhoubí pro projekci celého, z velké části nevyřčeného, příběhu.
Vůbec nevím, kde vlastně začít. V zásadě je to klasický Burns, plný divných, až bizarních obrazů a příběhových kliček. Těžko uchopitelný a nejednoznačný, přesto velmi naléhavý a deprimující.
Občas mám u jeho věcí pocit, že mi něco velmi důležitého uniká, že se to naléhavě snažím rychle dohledat a že čtu ty stejné stránky třeba třikrát po sobě, koukám se do významných pohledů kreslených tváří a stejně se mi to nedaří plně pochopit. A taky moc dobře vím, že mi to ten starej lišák dělá naschvál a že přesně takhle se jeho komiksy čtou.
Myslím si, že téma mladého, ztraceného muže, žijícího někde na pomezí touhy a strachu je aktuálnější, než kdy dřív. Jasně, postava je v tomto směru vykreslena možná až příliš slabošsky. Doug není týpek, kterého budete mít rádi, ale dost možná ho budete chápat. Trochu. Do určité míry. Do určité míry vlastního pochopení celého příběhu. Ono vlastně ani nebude cílem, aby se s ním čtenář ztotožňoval, ale spíš pohlédl za určité hranice, kam se nikdo z nás nechce dostat.
Představivosti se meze nekladou a v tomto komiksu je takové množství různých metafor a nevyřčených myšlenek, že jsem se v něm nejednou ztratil. I proto jsem začal ihned po dočtení číst knihu znovu od začátku a - světe div se - i tohle byl autorův plán.
Na druhé čtení do sebe zapadne mnohem více dílů skládačky, byť zkompletovat si jí musí každý sám dle svého.
Miluju Burnse a děkuju Trysteru, že tu vůbec tyhle komiksy vydává. Navíc v tak kvalitním zpracování.
Byla to docela depka, ale krásná.