Bludná hvězda
Jean-Marie Gustave Le Clézio
https://www.databazeknih.cz/img/books/20_/20721/bmid_bludna-hvezda-k0g-20721.jpg
4
23
23
Jeden z autorových vrcholných románů, kde se Le Clézio vrací k tematice 2. světové války: na životních příbězích dvou dívek, francouzské židovské dívky Ester a mladé Arabce Nadžmě, zobrazuje nelidskost a tragiku války, která nutí lidi k zoufalému útěku z domova a bloudění.
Přidat komentář
Kniha, která mi zlomila srdce. Narazila jsem na ni náhodou v antikvariátu a je to úplný poklad. Krásné popisy přírody, lámající se o těžké téma tj. válka. Vše co zůstává nevyřčené i to co je pevně vryté na stránkách v člověku zanechá absolutně nesmazatelný obtisk. Schopnost autora vyvolat ve vás emoce aniž by emočně vydíral je neuvěřitelně dechberoucí...
Náročné čtení plné hlubokých myšlenek o bloudění, putování a smyslu života.
Dvě "hvězdy" Ester/Helena a Nadžma bloudí světem i svým vlastním životem. V první části jsem samozřejmě prožívala jak se Ester s rodinou schovává a později prchá před nacisty. Po válce pak putuje až do Země zaslíbené a zdá se, že bloudění je u konce. Zde pak začíná příběh Nadžmy, která je nucena bloudit, kvůli vzniku státu Izrael. Obě dvě vlastně prchají a bloudí, protože jsou nucené bojovat o vlastní život.
Nejvíce mě poznamenala myšlenka starého Nase - "Vždyť slunce svítí pro všechny". Stále aktuálnější téma soužití různých národů, ras a náboženství. Jedni musí být odstraněni, aby druzí mohli život. Symbióza není možná.
Tato kniha byla zmíněna v knize Mona a toto je komentář ke knize od jedné z postav. Podle tohoto popisu určitě stojí za přečtení a zamyšlení.
O čem je? O židovské dívce Ester, která uteče před nacismem do jižní Francie. Osud ji zavede až do Jeruzaléma. Druhou hlavní postavou je Palestinka Naima, která se po vyhlášení státu Izrael musí uchýlit do tábora, kde panují příšerné podmínky. Jedna dívka jde vstříc svému snu, druhá strašlivé noční můře. Prožívá pocity vykořenění a beznaděje. .... Ta kniha sice nepatří k autorovým nejlepším, ale příběhy těch dvou žen jsou fascinující. To, co jedné přináší záchranu, pro druhou znamená zkázu. V té knize píše Le Clézio moc krásně o Jeruzalému. Říká, že je to město, do kterého nesmí vstoupit válka. Aby tam mohli žít v míru ti, kteří marně hledají svou vlast.
Zvláštní krásné čtení. Některé motivy, slova, obrazy, ... se stále vracejí v malých obměnách. Připomíná mi to poslech oblíbené písně, vím, co přijde, ale je to tak hezké, že si ji pustím i několikrát za sebou.
Dejové línie Le Cléziových kníh, čítaných dávnejšie, si pamätám len matne, na niektoré si dokonca nespomínam vôbec. To čo mi z nich zostalo v pamäti je pocit, že mi niečo dôležité uniká, pričom nie som schopná definovať z čoho presne pramení tento pocit. Bludná hvězda je moja piata kniha od Le Clézia a je to tu znova. Opäť bojujem s pocitom, že mi čosi uniká, často krát náhle zisťujem, že čítam o niečom, čo dávno tuším, nakoľko to bolo v náznakoch, medzi riadkami, prezradené omnoho skôr, borím sa so zvláštnym citovým životom postáv, s ich vnímaním, prežívaním udalostí, no zároveň zisťujem, že tentoraz mi to už neprekáža. Dejová línia je oslabená, je to vlastne len jeden neustále opakujúci sa motív, ktorého sa myseľ môže zachytiť. Dolieha na mňa neuveriteľná hutnosť textu, koncentrovaného do jedného pocitu, ktorý je hmatateľný v každej stránke knihy, nie som schopná prečítať naraz veľké množstvo strán, potrebujem knihu prekladať inými knihami. No vždy keď mám na ňu náladu a vrátim sa k nej, čítam úplne pohltená. Meno Le Clézio je synonymom nepokoja, napätia, úzkosti, bezmocnosti, a to aj vo chvíľach zdanlivého pokoja, mieru. Viete, že to opäť príde, cítite to každým centimetrom tela. Bez hanby priznávam – pre mňa ťažké čítanie. Medzi touto a prvou knihou, ktorú som od autora čítala, muselo uplynúť mnoho rokov a ja som musela prečítať množstvo iných kníh, aby som ju dokázala oceniť. Bludná hvězda je kniha z rodu tých kníh, ktoré sa nečítajú pre zážitok z napínavého deja, nič také v nej nemožno nájsť, čítajú sa pre to univerzum ktoré obsahujú, pre apel na ľudskosť človeka, pre to silné posolstvo, ktoré nesú, ktoré núti človeka po dočítaní, keď na neho dopadne všetka tá tiaž plnou silou, zostať sedieť s otvorenými ústami a spraví ho na niekoľko nasledujúcich dní neschopným pustiť sa do čítania ďalšej knihy, núti ho zotrvať v myšlienkach s touto knihou a s pocitom, aké je to úžasné, že ju neodložil. Pôvodne som chcela hodnotiť len štyrmi hviezdami, ale nemôžem. Pocit, ktorý vo mne zostáva po dočítaní Bludnej hvězdy, prichádza len veľmi zriedkavo, hoci čítam knihy, ktoré sú mnoho krát fakt dobré. Knihy, ktoré so mnou dokázali urobiť čosi podobné, dokážem spočítať na prstoch jednej ruky (Viz LÁSKA, Modlitba pro Kateřinu Horovitzovou...) Občas som ju odkladala s pocitom, že už nevládzem čítať, no ako sa počet neprečítaných stránok stenčoval, čítala som čoraz pomalšie, aby som s ňou mohla byť čo najdlhšie. Uvedomujem si, že väčšina ľudí z môjho okolia by sa nedostala ani cez jej štvrtinu a označila by ju ako „nečitateľnú“ a to je mi ľúto. Pretože toto je kniha z rodu tých kníh, ktoré by si mal prečítať každý. Bez výnimky.
Štítky knihy
Židé druhá světová válka (1939–1945) útěk francouzská literatura Izrael uprchlíci ArabovéAutorovy další knížky
| 1996 |  Poušť |
| 1996 |  Bludná hvězda |
| 1967 | Horečka |
| 1965 | Zápis o katastrofě |
| 1996 | Lullaby |
Bludná hvězda francouzského spisovatele Jean Marie Gustave Le Clézia (*1940 Nice) je věnována "Dětem, které ztratily svobodu". Le Clézio se ve svém románu z roku 1992 zhostil se ctí a také čtivostí těžkého a křehkého tématu běženství z pohledu dětí či dospívajících. Nejprve na příběhu třináctileté židovské dívky Heleny, které její otec říká Ester, sledujeme ztrátu domova v jižní Francii po nacistickém honu na Židy v roce 1943. Italští okupanti opouští scénu a blíží se Němci, s nimiž přichází nové útoky a zatýkání s dosud jen mlhavě tušenými konci vyhlazovacích táborů. Úvodní scény idylického dětství s do vědomí se propalujícími scénami prožitků a vztahů, které zůstávají v paměti, ale nakonec už jen v paměti žijí... a pak vzrůstající neklid, úzkost, zmítání se v pocitech lpění na lidech, vůních, hlasech a místech - a nový útěk, série útěků před novými pronásledováními. Když nakonec utečenecká cesta Ester a dalších přeživších po útrapách skončí v idealizovaném Jeruzalémě, příběh pokračuje počínaje rokem 1948 novou linií a novým útěkem: kraj, který se pro jedny měl stát spásným domovem a znovunalezeným zaslíbeným rájem, se pro jiné stává zapovězeným peklem. Do palestinského uprchlického tábora Núr Šams se dostává arabská dívka Nadžma - útěk pokračuje, jde o sérii útěků, kdy stále někdo prchá před někým, kdo zabírá jeho minulý domov. Vše se pořád mění, nikde nelze ulpět, protože domov je jen slovo; jedné, co trvá, je cesta, bloudění, neklidný úzkostný pohyb z místa na místa. Do tábora přichází štědrá dárkyně smrt, není voda, umírají děti, toulaví psi, utečenecké ležení opouští už i krysy, které také umírají, protože nemají co jíst - těla tisíců hlodavců se v horku rozkládají a lidé nemají kam je odklidit, nemají ani benzín na jejich spálení. Smrt je tak blízko, že lidská masa se dává na další pochod, jak z biblických scén mátožného putování věčných ahasverů. :: Ester i Nadžma jsou jména odvozená od hvězdy, dvě bludné hvězdy - myriády bludných hvězd víří, aby našly klid jen vyprázdněním od vlastních zmrzačených citů, smířením se s naprostou ztrátou všeho blízkého a všech blízkých. :: Je to drásavá, věcná, intenzivní kniha a vzdor tématu a mé neumělé reflexi je i čtenářsky velmi vstřícná. Bludná hvězda by si zasloužila být čtena, právě v této době, v Česku.