Jiné dny, jiné oči
Bob Shaw
https://www.databazeknih.cz/img/books/37_/376186/mid_jine-dny-jine-oci-uQe-376186.jpg
4
33
33
Bob Shaw série
„Tahle planeta je jedno obrovské oko, které nikdy nemrká.“ Albanu Garrodovi se sice rozpadá manželství, ale alespoň se mu konečně podařilo to, po čem dlouho toužil: vyvinul takzvané pomalé sklo, které lidem umožňuje dívat se do minulosti a znovu prožít ty nejšťastnější vzpomínky. Desky z tohoto materiálu zaznamenávají vše, čemu jsou vystaveny, a po určité době dokážou své svědectví vydat v nezměněné podobě, jako filmový pás. Brzy se ovšem ukáže, že pozoruhodný objev má i své stinné stránky a obratný zločinec jej dokáže využít ve svůj prospěch. Nicméně když je Alban zapleten do vyšetřování vraždy prominentního senátora, začíná si uvědomovat, že se nejedná o obyčejný zločin, že je jen loutkou v cizích rukou a že jeho vynález slouží účelům mnohem děsivějším, než si on sám kdy představoval. Shawův dnes již klasický román o pomalém skle prostupují tři „odbočky“, samostatné povídky, v nichž tento vynález také hraje významnou roli. Za první z těchto povídek, „Světlo jiných dnů“, získal autor nominaci na dvě nejslavnější ceny v žánru sci-fi, Nebula Award a Hugo Award. Spolu s hlavní dějovou linkou vyprávějí tyto odbočky klasický příběh o zneužité technologii, kterému ovšem nechybí detektivní zápletka ani přesah do současnosti. Přeložila Nika Exnerová.... celý text
Literatura světová Romány Sci-fi
Vydáno: 2018 , PlusOriginální název:
Other Days, Other Eyes, 1972
více info...
Přidat komentář
(SPOILER) Kniha mi přišla originální a hodně dobře čtivá. Vede i k zamyšlení, kde všude ještě by se dalo takové "pomalé sklo" využít - a možná bych dal přednost tomu, aby se kniha ještě víc zabývala právě těmi možnými výhodami a nevýhodami vynálezu, místo kapitol, ve kterých si Garrod řešil svůj soukromý život. Líbil se mi i ten přesah do současnosti - ta výhrůžka neustálým sledováním lidstva "velkým bratrem"...
Má to zajímavou nosnou myšlenku a neubránila jsem se chvilce osobního zamyšlení "co by, kdyby". Užila jsem si to.
Líbí se mi nápad i závěrečné poselství. Jinak je to takový sci-fi standard, ale pro mě příjemné čtení a po Ikea-detektivkách, které jsou jako přes kopírák, zase návrat k oblíbenému žánru, takže trošku možná knize nadržuju :)
Je to ale docela krátká knížka, takže posuďte sami, nebude to ztráta času, a kdyby náhodou, tak ne velká :)
Tak ani nevím. Myšlenka tu je, přečíst se dá lehce...ale podle mě se dá i lehko zapomenout.
Chválím grafickou úpravu knihy, ten design je jak vystřiženej ze 70's a je to veliký lákadlo samo o sobě (vlastně to mě, přiznám, ve finále, přimělo ke koupi). K obsahu: jeden dobrej nápad nedělá knihu. Bob Shaw tak nějak vaří z vody a vaří dobře, psát umí, jenže to tak nějak zasytí, ale zároveň nenadchne. Obzvláště, pokud čtete souběžně (nebo v poslední době) tituly, které tohle převyšují o několik tříd. Je to béčková sedmdesátková záležitost, a neberte mě špatně, některý šesedátkový, sedmdesátkový krimi filmy si rád dám a užiju, ale tohle prostě nefunguje, běží to tak na 60-70%, s tím, že těch sedmdesát jsou ty malinký záblesky a skvělý momenty, kdy vás to něčím slabě nadchne, párkrát za knihu... a po zbytek textu, jeho drtivou většinu, je výkon 60%. Nemám nic proti zdejším jásajícím uživatelům, ale mluví tu zbytečně v superlativech. Možná to jsou autoři anotace z nakladatelství Plus. Možná už jsem zkrátka dávno příliš jinde (jinde jsem byl vždycky), ale už je těžký u mě vzbudit nadšení laciným pouťovým trikem.
K fanzinu jsem se dostala bez znalosti až příliš užvaněné anotace a tak jsem vlastnosti materiálu, o kterém příběh pojednává, objevovala společně s jeho vynálezcem Harrodem. Knížečka mapuje historii tzv. termogardu (později retarditu); ukazuje, jakým způsobem by toto zvláštní sklo ovlivnilo životy lidí. Nakousne křehkou psychiku některých jedinců, jejich bolest, touhu, nevyrovnanost, zabrousí k detektivní tématice, ukáže sklon lidstva vše zneužívat, zamyslí se nad životem ve světě, kde se soukromí stalo velmi nejistým luxusem.
Není v mých možnostech posoudit, co je z fyzikálního hlediska možné a co zjevná fabulace, s klidným svědomím však mohu prohlásit, že Bob Shaw stvořil nadčasové dílko. V první polovině jsem si vychutnávala atmosféru, zavánějící nostalgií 70. let (ne, že bych si je pamatovala), zvědavě jsem čekala, jaké využití autor pro svůj retardit ještě vymyslí. Ovšem v druhé půlce můj zájem přece jen ochaboval, fascinace ustoupila do pozadí, občas něco zaskřípalo v soukolí logiky.
"Jiné dny, jiné oči" byly příjemným překvapením, pokud tedy nepotřebujete k uspokojení akci, směle nahlédněte.
Opravdu příjemné překvapení. O tom, že je Bob Shaw považován za klasika sci-fi, jsem sice doposud nevěděl (mám jen tušení, že povídku, která zde tvoří jednu kapitolu - Světlo jiných dnů, jsem v nějaké antologii kdysi četl), ale kdo ví. Jsem tedy rád, že je stále co objevovat. Někdy si zkusím přečíst další jeho knihu.
Klasika Nové vlny Sci-Fi. Bob Shaw je u nás nedoceněný autor, jeho povídková sbírka Temná noc v Říši hraček kdysi vcelku zapadla.
Klasická Sci-fi se vším všudy.....nechybí jí zajímavé zamyšlení nad problémy , jež můžou vzniknout díky novým technologiím. A to je asi na takové knize to nejdůležitější. Doporučuji milovníkům tohoto žánru.
Autorovy další knížky
| 1988 |  Planéta exilu |
| 1993 | Primitivní astronauti |
| 1993 | Temná noc v říši hraček |
| 2018 | Dvojníci v čase |
| 1990 | Jiné dny, jiné oči |
Oceňuji originální nápad s vynálezem retarditu. Dokonce jsem zjistil, že jsem někde četl druhou kapitolu jako samostatnou povídku (už tenkrát mě zaujala).
Co se mi na knížce líbilo nejvíce byl popis dopadu jednoho vynálezu na celou civilizaci, protože neustále docházelo k jeho vylepšování, které umožnilo změnu v chování lidí. V podstatě něčím podobným dnes procházíme, protože ztácíme individualitu a soukromí díky internetu. Představuji si, jaký dopad by byl ve spojení retarditu, propojeného s iternetem.
Zajímavé je, že v současné době vlastně látka (nebo vlastně skupenství látky), která umí zpomalovat světlo existuje, je to Bose-Einsteinův kondenzát.