Bodyguardka
Leena Lehtolainen
Bodyguardka série
1. díl >
Bodyguardka Hilja Ilveskerová se svému řemeslu naučila v New Yorku a pracuje pro finskou podnikatelku, která podniká v ruských realitách. Ženy se ale těžko snášejí, Hilja po jedné hádce odmítne pro podnikatelku dál pracovat. Poté ji někdo omámí drogami, a když se Hilja probudí, zjistí, že její bývalá klientka je po smrti. Vina padá na její hlavu a jí nezbývá, než dokázat svou nevinu. A tak pátrá po vrahovi na vlastní pěst, zatímco ji pronásleduje policie a evidentně i někdo, kdo od policie není. Thriller finské autorky se dočkal mezinárodního úspěchu a má dvě pokračování.... celý text
Přidat komentář
Mě se kniha líbila. S dvěma malými dětmi se četla dobře, na chvíli jsem přišla na jiné myšlenky. Potřebovala jsem odpočinek a ten jsem dostala.
Popravdě?! ,,Když dva dělají totéž..., nemusí to být vždy totéž..." Možná by Hilje sekla víc jiná profese, než právě bodyguardka. Dějově taky nic moc. Asi mi v některých povoláních - knihách více sedí, vyhovují muži, než ženy...
Za sebe vím, že se ke knize už znovu nevrátím.
Nesympatická hlavní hrdinka, příliš mnoho jmen - osob i míst, vztahy mezi Finskem a Ruskem ... nedočetla jsem, skončila jsem na prvních stránkách.
Knihu jsem četla na základě avizované podobnosti s Lovkyní informaci.
Podobnost neexistuje.
Bodyguardka je červená knihovna. Špatná červená knihovna.
Autorka si k profesi osobního strážce nenamáhala vyhledat relevantní informace.
A bohužel ani nic neokoukala z filmů.
Pokud s nějakým strážcem mluvila asi už je po smrti a jeho klientela taky..:o)))
Námět - který je lákavý byl promrhán.
Hrdinka má problém s nejistotou, špatnými geny, traumaty z dětství i chlapy.
Má problémy se přizpůsobovat, má problémy přijímat klientky takové jaké jsou a dokonce si snaží vytvářet kamarádské vazby
To vážně?
Takového ochránce bych opravdu nechtěla. Nikdy bych takového nikomu nedoporučila.
Na místo peskování a napomínání co mám dělat a kam nechodit by snad měl osobní strážce hledat řešení jak jít kam potřebuji a být u toho v bezpečí.
Obsese s rysy byla fakt děsivá..
Rodím rysa, souložím s rysem, matka je rys...
Kniha by se měla jmenovat : Jsem nejistá nebo - Žena která trpí bludy.
Tuto knihu jsem si koupila už před dvěma roky, ale nedostala jsem se k ní. Až nyní. A musím říct, že mě hned na začátku pohltila. Hilja je hrdinka, která je spíše mužem, než ženou, ale přesto má své kouzlo. Ostatně posuďte sami. Její životní příběh mě zaujal a ona sama je zajímavou a doopravdy neobyčejnou ženou, která by se ve světě rozhodně neztratila. Něčím mi připomínala Lisbeth Salanderovou, asi proto se mi její postava tak zalíbila. Navíc je i pokračování. A knihu rozhodně všem doporučuji.
Půjčila jsem si, protože se mi líbila Zasněžená žena a taky Krev v jezeře. Bodyguardka se mi líbila méně, ale číst se dala.
Přečetla jsem si i druhý díl. Spád to mělo, ale - celkově se mi zápletka jevila dost málo uvěřitelná, např. občasná transformace hlavní hrdinky do chlapa Reisky - no, nevím... (ale nevyučila jsem se v Novém Yorku, to je toho asi příčinou, že nechápu :-)
No, po pravdě - čekala jsem víc. Sice rozjezd byl neotřelý a čtivý, ale od momentu hrdinčina výslechu na policii se (zřejmě mně :-) ) něco stalo a už mě celý příběh přestal zajímat a dočíst knihu mi skoro přišlo nemožné (skoro: dočetla jsem). A pak taky "postava" Reiska.... prokristapána, co to jako mělo být? Takže za mě další chystaná pokračování ... neee!
Knihu jsem si pořídila, na základě doporučení, že hodně připomíná Lovkyni informací, ale zdaleka nebyla tak napínavá a dobře napsaná. Popsala bych ji jako "holčičarnu" s detektivní zápletkou. Nicméně úplně špatné čtení to není, určitě mě bavila.
Štítky knihy
finská literaturaAutorovy další knížky
2007 | Zasněžená žena |
2003 | Krev v jezeře |
2014 | Bodyguardka |
2009 | Spirála smrti |
2009 | Ostrov s majákem |
Do této knihy jsem se nedokázal začíst a nakonec ji ani dočíst. Jen jsem zabrousil na samotný konec a musím přiznat, že takový úplný konec jsem opravdu nečekal - a to to nebyl román pro dámy... Ufff!