Boh múch
William Golding
Príbeh chlapcov z britskej internátnej školy, ktorí sa ocitnú na opustenom ostrove. Hra na Robinsonov sa však zmení v boj všetkých proti všetkým, v ktorom je hlavnou prednosťou sila, autorita a schopnosť šířiť strach. Kniha sa obracia k stále aktuálnej otázke: je civilizácia v našom chovaní opravdu tak silno zakorenená.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1968 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Lord of the Flies, 1954
více info...
Přidat komentář
Dostal jsem letos k vánocům od syna a tak jsem to musel přečíst. Bohužel se potvrdilo přesně to, co jsem očekával. V mém věku a po všech životních zkušenostech můžu jen potvrdit to, co se autor pokoušel zřejmě sdělit. Myslím tím lidskou podstatu. Tu zvířecí.
Styl, jakým je kniha napsaná, mě ale opravdu lezl na nervy. Nemůžu se zbavit dojmu, že se většina postav chovala jako hlupáci bez mozku. Lastura, Obluda, Náčelník a Čuňas - to je asi tak všechno, co mi zůstalo v hlavě. Možná, že s odstupem času budu hodnotit pozitivněji, těsně po přečtení dávám 1.
K tomuhle dílu jsem se dostala díky čtenářské výzvě a jsem ráda, že jsem si rozšířila obzor o jednu klasiku.
Bavilo mě to, šokovalo mě to.
Autor velice důsledně popsal, jak dokážou být děti kruté (nejen děti).
Jak se lidé dokáží chovat jak stádo tupých ovcí (a to opravdu nechci urážet žádné ovce). Lidský úpadek popsaný na 267 stránkách.
Myšlenka dobrá, bohužel to zpracování.....
Spousta dialogů, které si jsou navíc velmi podobné ( spor o lasturu). Vůbec mi nepřišlo, že by chlapci byli že začátku nějak moc civilizovaní, ihned ze sebe odhodili veškeré oblečení, mrňouskové se rozprchli do lesa a chovali se, jakoby se nic nestalo.
Žádný postupný vývoj postav, spíš mi přišlo, že si vzali nějakou halucinogenní rostlinku....
A ten závěr? To jako vážně?
Kniha mě velice zklamala i když mi došlo, co za pomoci těch příšerných souvětí chtěl autor říci. Kniha se mi četla velmi těžko a nemám v úmyslu se k ni v dohledné době vůbec vracet. Navíc mi vrtá hlavou, jak něco takové může být součástí povinné četby pro děti na prvním stupni. Vždyť i já jsem z té knihy měla husí kůži.
Jedna z mych nejoblibenejsich knih. Priznavam, dnes uz je trochu prezita a neaktualni.
Goldingova metafora na spolecnost, jeji vrstvy a zpusob jak se lide ve spolecnosti meni v zavislosti na tom, kde na jejim zebricku se usadi, se ale nemeni a (bohuzel) bude aktualni vzdy.
Skvele temne a kriticke nahlednuti do lidske duse
Zajímavý (byť ne originální) námět. Chápu, co chtěl autori říci a souhlasím s ním. Celkové podání mi však nepřišlo nejlepší, nějak jsem do knihy pořádně nepronikl. Ačkoli vývoj v poslední části mě velmi upoutal a dočetl jsem jedním dechem, celkový dojem z formy není valný, ač obsahu dávám 5 hvězd.
Skřípal jsem zubama vztekem a bezmocí nad osudem Čuňase a málem i Ralpha. Jak nenechat vyhrát agresi, násilí? Jak přežít díky rozumu a spolupráci?
Zákony džungle převálcují lidskost a není se čemu divit. Stačí si například připomenout zdokumentované skutečnosti při výpadku elektřiny v New Yorku z roku 1977, kdy se v "nejcivilizovanějším" městě světa uchýlili lidé k rabování, žhářství a násilí. Lidé jsou pak více podobni zvířatům. Téma knihy je bezesporu zajímavé, autor čerpal z mnohaleté práce s mladistvými. Autorův styl psaní mi však nesedl.
Hodně dlouho mi trvalo než jsem se dokázala vůbec začíst. První půlka totiž nepatří k nejzáživnějším, ale druhá půlka je naprosto perfektní. Krásný psychologický posun postav.
Čekala jsem... čekala jsem asi trochu něco jiného. Je pravda, jak píšou někteří ostatní recenzenti, že knížka je asi určena mladšímu publiku. Taky mi možná nesedl překlad (Heda Kovályová), měla jsem problém si popisné části představit, jazyk mě rušil.
I kvůli tomu jsem se snad do dvou třetin s knížkou trápila a četla ji jen kvůli knižní výzvě (kniha se zvířetem v názvu). Finálovou třetinu pak ale jedním dechem.
Ze ztroskotání na rajském ostrově se noční můra stává jen velmi pomalu a nenápadně. Stejně jako si hlavní hrdina jen tak mimoděk uvědomuje, jak špinaví všichni po čase jsou a kolik z civilizačních nánosů už ztratili jen na vzhledu. Popis chování dětí se mi zdá velmi realistický - není možné čekat, že se budou, vzhledem k věku, chovat nějak "rozumně", okamžitý užitek a zábava nutně musí převážit nad dlouhodobým nudným plánováním záchrany.
Ze závěrečných scén mrazí a jsou v dokonalém kontrastu s tím pozvolným začátkem. Asi chápu, proč knížka patří ke světové klasice.
Dočteno s velkou námahou. Ostrov jsem si představila velmi barvitě, ale příběh mě ani trochu nezaujal.
Tohle rozhodně není čtení na dobrou noc! Zatímco v první půli mě celkem nudil foglarovsky laděný příběh skupiny chlapců, kterým na ostrově nic moc ke štěstí vlastně nechybělo (a dospělí nejméně), pak se vše (zákonitě?) zvrtlo do hororově hrůzného šílenství davu, který typicky vedlo jen několik málo skutečně psychotických jedinců toužících po krvi. Jenže přeživší alespoň měl kdo zachránit, doslova i přeneseně...
(Jediný úsměv u mě vyvolalo zdůrazňování anglického smyslu pro pořádek).
Zpočátku mne kniha nebavila a odkládala jsem její dočtení. Zvrat byl tak v polovině knihy, kdy byl děj konečně pro mne zajímavý. Tato kniha bývá většinou doporučována pro děti/mládež, já bych to však dětem nedoporučovala :D Hrůznost změn osobností během pobytu na ostrově a co vše dokážou vykonat..
Tohle mě tedy vůbec nebavilo, asi proto, že mi postavy přišly nesmírně neautentické, ač vcelku dobře procítěné. Něco tam chybělo, a moralizování to rozhodně nebylo...
Prostě ne. Ať jsem se snažila jakkoliv, tahle kniha mě nebavila. Téma dobře vystižené, ale nelíbila se mi brutalita mezi kluky (ačkoliv chápu, že tam byla důležitá, prostě mi to nesedlo) a občas jsem se ztrácela v textu, nevěděla jsem, kdo zrovna mluví, co dělá... Nejspíš se ke knížce vrátím časem, až budu starší a třeba se mi pak bude líbit víc.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
2003 | Pán much |
2010 | Věž |
1996 | Dědicové |
2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
1997 | Dvojí jazyk |
Pokud se v krizových situacích chovají "zvířecky" dospělí, proč očekávat, že by děti měly být jiné. Každý člověk je jiný a na stresovou situaci reaguje jinak. Problém je v tom, když se poměrně slušní lidé dají strhnout davem. Vůdci, kteří touží po moci, penězích , pomstě nebo v tomto případě po krvi, jsou vždy nebezpeční. Beletristicky popsané to, co se píše v mnoha sociologických knížkách o skupinové dynamice. Tak drsný konec jsem ale přece jen nečekala.