Boh múch
William Golding
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/316935/mid_boh-much-esN-316935.jpg
4
2901
2901
Príbeh chlapcov z britskej internátnej školy, ktorí sa ocitnú na opustenom ostrove. Hra na Robinsonov sa však zmení v boj všetkých proti všetkým, v ktorom je hlavnou prednosťou sila, autorita a schopnosť šířiť strach. Kniha sa obracia k stále aktuálnej otázke: je civilizácia v našom chovaní opravdu tak silno zakorenená.
Literatura světová Romány
Vydáno: 1968 , Slovenský spisovateľOriginální název:
Lord of the Flies, 1954
více info...
Přidat komentář
"Konec konců, nejsme žádní divoši. Jsme Angličané, a Angličané jsou vždycky ve všem nejlepší." :-D
Na začátku jsem knihu podezřívala z nudného příběhu plného hraní na indiány a plakání po maminkách. Nevím jestli se do děje zapsaly víc zkušenosti autora s válkou nebo jeho učitelská dráha, ale výsledek je děsivý, přesvědčivý a napínavý.
Dobře čtivá kniha a o tématu, které chápou nejen dospělí, ale i děti, proto bych se nebála dát tuto knihu i starším dětem. Byť si z ní každá generace odnese něco jiného, rozhodně si něco odnese. Jediná výtka je k dialogům, sem tam jsem se ztratila, ale nic, co by se nedalo přežít.
Tato kniha mě neoslovila. Čekala jsem hlubší význam knihy a ten vyšel najevo skoro až na konci. Do čtení jsem se nutila a nesedl mi styl autora- kniha mohla být napsána mnohem víc dobrodružně a s větším napětím.
Bylo pro mě psychicky náročné tuto moji milovanou knížku dočíst. Jak se všechno vyhrotí, jak už nezáleží na lidských životech, jak si libují v cizím utrpení, jak je psychika člověka křehká, nikdo z nich to nezvládl. Je to smutná, krutá, ale krásná knížka. Opravdu ji milují.
Pomerne čtivá záležitosť, ideálne ako dovolenkové čítanie k moru, kde to ešte len naberie tú správnu atmosféru. To čo sa spočiatku javí ako splnený sen v raji sa neskôr mení na nočnú moru v pekle ľudskej malichernosti a charakteru, bez ohľadu na vek. Homo homini lupus.
Abych pravdu řekla, tak jsem vůbec nevěděla, co od knihy čekat. Mám ji v knihovně už dlouho a ještě déle jsem odkládala její čtení. Konečně jsem se tedy k dílu dostala. Ze začátku jsem ale byla velmi zklamaná. Nějak jsem se nemohla ztotožnit s Goldingovým stylem líčení událostí. Od půlky jsem ale už jen čekala, jak to autor domyslel dál. Vůbec jsem neočekávala takový happy end, ale ve chvíli, kdy Ralph začal plakat, tak jsem měla také dojem, že si možná pobrečím. Ač jsem myslela, že se vůbec neprokoušu přes začátek, tak ve finále kniha zanechala velký dojem a já ještě dlouho po přečtení musela přemýšlet. Nezbývá, než poděkovat autorovi za tak barvitě vykreslený obraz lidské společnosti.
Perfektní ukázka toho, jak se z lidských mláďat mohou stát krvelačné šelmy. Stačí k tomu jeden "lovec", který pár kamarádů oblbne a zbytek nerozhodnutých pak získá na svou stranu dobrým žvancem či pod pohrůžkou. A nakonec všichni pořádají hon na "nepřítele" bez ohledu na následky.
Brilantní! Doporučuji bez rozvažování. Pán much je jakýmsi vybarveným, knižně vydaným příběhem stanfordského experimentu. Kde malí kluci projdou přeměnou v divochy, domorodce, kteří neznají své meze. Jakési davové šílenství. Avšak podobně jako v provedeném stanfordském experimentu nečekané, tak reálně zhotovitelné.
Tak tato kniha mě neoslovila. Nesedl mi styl psaní autora, který postrádá jakékoli známky napětí a dobrodružství (a že prostoru pro to v této knize bylo hodně), a kde autor při vyprávění příběhu skáče naprosto bez varování a mnohdy i rušivě z jedné postavy na druhou. Do čtení jsem se musel nutit a bohužel těch pár set stránek bylo pro mě hodně zdlouhavých.
No nevím, zdálo se mi, že se Pan Golding soustředil na myšlenku tak intenzivně, až zapomněl na všechno ostatní. Ne že by to bylo vyloženě špatné, ale neohromí to tak, jak jsem od knihy, která je součástí povinné četby, čekal.
Kniha možná byla revoluční v době vydání, kdy se veřejně mělo za to, že civilizace je v bílém západním (britském) člověku pevně zakořeněna od narození, ale 60 let od vydání už toto téma podle mého názoru ztrácí dech a nestačí na to, aby samo o sobě utáhlo děj.
Etika výzkumu nám neumožňuje vystavit experimentální skupinu situaci, která se odehrává v této knize. Podobné "třinácté komnaty" v sociálních vědách dávají literátům prostor k tomu, aby se s těmito sociálními otázkami vypořádali ve svých dílech. Pán much se odehrává na ostrově, kde po letecké havárii ztroskotala skupina chlapů. Bravurně je popisován rozklad zpočátku veskrze demokratické společnosti, postupné uhnívání lidských hodnot a pravidel postavených na rozumu. Možná proto byla kniha pojmenována právě po uhnívající prasečí hlavě, která se stala hostinou much. Rozkládající se mozek má totiž až moc blízko k prázdné lebce... čili ke společenství osob, které doslova zdivočelo.
Co vše se dá prožít, když vás "hodí do vody". Tak trochu jiná Verneovka...., zkrátka zase díky ČV jsem si přečetla něco, na co bych jinak nenarazila.... doporučuji...
Pomalý rozjezd, ale napětí se postupně zvyšuje, až čtete s očima rozšířenýma hrůzou a zvědavostí, jak to s těmi malými hajzlíky dopadne.
Dva roky práznin bez příkras.
Podobenství, které se dá v pohodě číst i jen jako příběh.
Těm, kdo tu píšou, že děj je nepravděpodobný doporučuji přečíst knihu MASA A MOC.
Hlavní myšlenka je palčivě jasná a děj relativně drsný. Kniha ukazuje zajímavé praralely na uspořádání společnosti, ale... zkrátka mě nějak neuchvátila. Forma a uchopení vyprávění pro mě v tomto případě dokonale pohřbívá obsah. Tak nějak jsem čekala více...
Přečetla jsem si předchozí komentáře a musím se smát, co některým čtenářům vadí :-) Většina nebo snad jen někteří (?) musí mít vše jasně podané jak na podnose, nesmí číst popisy přírody a musí se pořád a nejlíp hned od začátku něco dít, jinak je to nuda :-)
Já jsem naopak ráda, že všechna literatura není psána jak podle šablony, každá kniha mě svým způsobem poučí a přinese další poznání. Pán much taktéž. Že jsou děti občas zatracení spratkové, ví asi většina z nás, obzvlášť ti, kteří se v dětství setkali s šikanou. Tady je to ještě dovršeno davovým šílenstvím a anonymitou masek. Poprvé vydáno v roce 1954, přitom symbolika mi připadá nadčasová.
Ještě poznámka na závěr....na rozdíl od některých zde se domnívám, že uvažování hlavních postav odpovídá cca 12ti letým dětem s mírnými rozdíly, což je pochopitelné.
Nemám rád příběhy "kde se vzal, tu se vzal" bez následného alespoň nastínění proč a jak. Tady se najednou vynoří kluci na ostrově, ale nikdy se nedozvíme proč. První dvě třetiny knihy mně nebavily, pořád se to motalo v kruhu, vývoj téměř žádný. Už jsem i přemýšlel, že knihu odložím a nedočtu. Poslední třetina celkový dojem trochu vylepšila, ale stejně moc nerozumím tomu, proč je tohle dílo tak vysoko ceněno. Z pohledu čtivosti za moc nestojí, dějově je to taky slabší. Jsem rád, že ji mám za sebou, víckrát se ke knize vracet nebudu.
Tak upřímně, vůbec jsem netušila, do čeho jdu. Čekala jsem nějaký dobrodružný román, říkala jsem si, že to budu číst dětem před spaním, prostě nějaká robinsonka. Tak jsem se trochu sekla. Knížka super, ale možná bych si to představovala ještě více propracovaný děj. Každopádně zajímavý vývoj chování chlapců, bohužel hodně realistický.
Štítky knihy
prvotina zfilmováno trosečníci anglická literatura napětí psychologické romány dětský hrdina rozhlasové zpracování
Autorovy další knížky
| 2003 |  Pán much |
| 2010 |  Věž |
| 1996 | Dědicové |
| 2005 | Ztroskotání Christophera Martina |
| 1997 | Dvojí jazyk |
Mrazivý trilerový miestami takmer až psychohoror. Viem, že mnohí v tom vidia rôzne presahy, filozofické neviem čo a podobne, ale ja som príbeh chlapcov, ktorí stroskotali na ostrove, vždy vnímal "len" ako "obyčajné" brutálne dobrodružstvo. A vychutnal som si ho. Odporúčam aj (druhé, farebné) filmové spracovanie.