Bohumil
Veronika Hájek Hurdová
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/548306/bmid_bohumil.jpg
4
134
134
Jedné listopadové noci udělá Bohumil správnou věc, kterou by podle něj udělal každý. Policie na to má bohužel jiný názor. Když se pak incidentu chopí média, začne se dosud pečlivě uspořádaný život málomluvného staříka otřásat v základech. Tou dobou se v Praze schyluje k primátorským volbám a dva úhlavní sokové se naparují jako kohouti na smetišti, jenže náš urputný bojovník má úplně jiné starosti. Jak je možné, že mu před okny – přímo v přírodní rezervaci – rostou dvě nové bytovky? A čím to, že je stavební úřad bez okolků povolil, zatímco jeho malinký a vlastnoručně postavený domeček odmítá zkolaudovat už léta? Když se ale Bohumilovi do života připlete Marie, mladá maminka dvou zvídavých klučinů, musejí jít tyhle otázky stranou. Dámě v nesnázích je přece třeba pomoct za všech okolností. Navíc se blíží Vánoce a s nimi na povrch vyplouvají stíny minulosti, jež bychom radši drželi v sobě a dál se tvářili, že k nám nepatří… Podle stejnojmenné knihy vydané nakladatelstvím Pupenec (2023).... celý text
Přidat komentář
Musím říct, že se mi příběh líbil. Plynul tak jak život a vnímání světa Bohumila. Jen obecně mi přijde,že autorka neumí dotahovat konce, tak aby nepůsobilý uspěchaně nebo utnutě.
(SPOILER) Příběh se mi líbil. Bohumil byl sympoš, i když se i chápala, proč ho opustila žena. Co se týče děje, určitě nečekejte nic napínavého a vlastně ani světoborného, to vyprávění si spíš tak jako plyne a je trošku o ničem a trošku o všem, nevím jak to jinak vyjádřit. Cítím v tom hodně autorčiny názory na svět, se kterými více méně souzním, ale občas mi to přišlo takové zvláštně prvoplánové... Mne ten konec až tak nevadil, ale je fakt, že působí divně. Nepotřebuji mít uzavřené příběhy a happy endy nebo naopak srdceryvné ubrečené konce. Autorka ale píše píše, a pak najednou to vypadá, jakoby už ji to přestalo bavit a tak to uzavře tak nějak do ztracena.... Přesto hodnotím dobře, protože navzdory tomu co jsem napsala, mě moc bavilo to číst, a bylo to takové pohlazení po duši.
Mám moc ráda, jak Veronika píše. Příběh to byl hezký, jen ten konec (ale je to o úhlu pohledu, záleží, jak se na konec díváme, vlastně konec této knížky byl pozitivní) Ale i tak je tam spousty věcí k zamyšlení a je to moc milá knížka.
Bohužel se musím přiklonit k té části čtenářů, kterým ten konec příliš nesedl. Škoda, jinak se mi kniha docela líbila.
(SPOILER)
Bohumila jsem přečetla jedním dechem, konec byl trochu urychlený, to uznávám.
Ale i tak mě to bavilo dávám 5*.
PS: Taky vám přijde že Mojmír je ta stejná postava jako v Božidaře? To přece nemůže být náhoda...nebo ne?
(SPOILER)
První ¾ knihy mi v lecčem připomínají stoletého staříka od J. Jonassona a to s tím rozdílem, že se příběh nese v mnohem laskavějším duchu a reálie nejsou severské, ale pochází z naší malé české kotliny a vše je tak nějak malé, milé a známé. Při čtení jsem se podivoval, že je to vlastně moc příjemná oddechovka plná laskavého humoru a milé nadsázky.
Závěr to však, dle mého názoru, pokazil. Z milé satiry udělala autorka pohádku, což je podle mě škoda, protože to nekoresponduje s prvními ¾ knihy, které jsou sice humorné, ale obávám se, že by je dětský čtenář nepochopil, a pokud ano, pak by je nedokázal ocenit.
Naopak já, coby dospělý čtenář, nedokážu ocenit pohádkový konec.
Přesto hodnotím 60%.
Po předchozích knihách Agnes a Božidara jsem se na tuto mužskou velmi těšila a opravdu si ji užívala a bavila mne. Samotný konec mě ale zklamal, jako by k předchozímu příběhu ani nepatřil a zanechal mě zmatenou. I přes to stojí kniha za přečtení. Je v ní spousta vtipných momentů, jako i těch k zamyšlení.
Mně se závěr líbil! Je to něco, co možná potřebuje každý z nás... Nakonec si splnit sny, které máme a kterým se v životě z různých důvodů bráníme!
Kniha se mi líbila více než Božidara, protože nebyla tolik nátlaková na předávání mouder, ale bylo to takové jednoduché a uvěřitelné ze slov Bohumila. :-)
Jak jednoduchý byl svět, kdyby každý z nás měl kousek z Bohumila.
Četla jsem docela se zájmem, už asi proto, že kniha žije známými situacemi. Až na závěr - ten mi vůbec nesedl, připadl mi jako nepasující přílepek.
Ke knihám Veroniky Hájek Hurdové jsem nacházela cestu pomaleji, ale poslední dvě - Božidara a Bohumil - se mi líbily na první začtení. Jsou nekomplikovaným způsobem přes zamotané vztahy a zdůrazňovanou složitost světa lidské (v dobrém slova smyslu) a hřejivé. Jen ten závěr Bohumila mi přišel zrychlený..."ujetý", nejen tematicky.
Štítky knihy
česká literaturaAutorovy další knížky
| 2020 |  Agnes a Zakázaná hora |
| 2017 | Moje milá smrti |
| 2022 | Božidara |
| 2017 |  Krkavčí matka? |
| 2021 | Agnes a ostrov Stínů |
(SPOILER) Totálně hloupá, nelogická story od začátku do konce. Vysoké hodnocení přičítám oblibě autorky na internetu. Jinak to nechápu. Bohumil, kterému je 70 let, je vysokoškolsky vzdělaný se chová jako senilní hlupáček, který se nedokáže orientovat v běžném životě. Už to, že si stavební inženýr nezavede elektřinu do dílny (na kterou byl původně jeho domek koncipován) je vysloveně trapný naschvál. Navíc zaměstnanec rozhodně nemá ve svých povinnostech sám kolaudovat stavbu, pozemek mu rozhodně nepatřil, takže martirium s katastrem, povolením stavby a hrozbou pokuty je totální pitomost. Stejná jako ta, že v dnešní době by nějaká příčetná matka svěřila s drzou samozřejmostí na hlídání malé, nemocné děti odcizenému dědovi, kterého téměř nezná a návdavkem se mu nakýblovala do domu na Štědrý večer, aby ukázala partnerovi, zač je toho loket. A nad neskutečně bizarním koncem, kdy dědula posadí zděný dům, který navíc není jeho majetkem na kola a vesele s ním brázdí Evropu (asi po vzoru Alvina Straighta, který cestuje na sekačce) lze jen nevěřícně kroutit hlavou, že někdo něco tak šíleného vůbec dokáže vyplodit. Celkově mě kniha vůbec nebavila a dočetla jí jen s vypětím všech sil.