Bohuslav Balbín

21.04.2019

Jde o přednášku proslovenou za druhé republiky (1938) a posléze vydanou tiskem. Proto vynikají styčné body, jež autor vidí mezi barokní minulostí a současností; obě jsou pro český národ nelehké, o to více je mu podle Kalisty třeba vlastenectví.

Pro mě příjemný čtenářský zážitek. Mám už takovou tradici, že každé jaro se natáhnu do trávy s nějakou knížkou od Zdeňka Kalisty a sluním se s ní.

Nejpřínosnější pro mě byly následující these a fakta:
- drobná šlechta, z níž BB pocházel, za třicetileté války zmizela: buď zchudla, nebo emigrovala, neboť nebyla svázána s půdou a žila spíše intelektuálně; BB měl tudíž pocit „půdy uplývající pod nohama", a v této nejistotě pramenil jeho historický romantismus, hledající zakotvení
- Balbína posilovalo v životním zápasu posvěcení české země a lidu, jejich prostoupení božstvím (například Maria posvěcovala okolí poutních míst) a pojetí rodu v duchovním smyslu: Čechové dědí vlastnosti svých světců
- barokní tíhnutí k materii se projevuje v autentičností lidové řeči v literatuře a napodobováním všedních zvuků v hudbě
- Balbínův otec Lukáš háji pevnost proti stavovským vojskům
- BB upřel Bořitům genealogický nárok na bl. Hroznatu: to proto ho neměli rádi
- v baroku byli hlasateli českého nacionalismu významnou měrou jezuité

* "Skutečnost, že nechtěl a odmítal užívati při svém díle rekatolizačním světského ramene (…), ukazuje jasně i tu, jak nadšeně vrhal se za svým životním úkolem, jsa si jist, že pouhou silou slova, neseného plným vnitřním přesvědčením, mocí toho, čím byl uchvácen sám, bude se zmocňovati duší a povede je v směru vytčeném."