Bohyně a býk
Kristmann Gudmundsson
Epický příběh vypráví o osudech makedonského chlapce, potomka panovnického rodu. Román vykresluje pestrými obrazy život Kréťanů a jejich současníků v mytických dobách. Amyntas, mladík makedonského původu, prožívá na své pouti pestrá dobrodružství, bohatá na nebezpečí i lásku, až jeho cesta skončí nakrálovském trůnu. Barvitá vidina archaického společenství je procítěně evokována s bohatě vyvinutým smyslem pro svéráz časů, kdy se teprve rodila lidská kultura.... celý text
Literatura světová Historické romány
Vydáno: 1943 , Plzákovo nakladatelstvíOriginální název:
Gudinnen og oksen, 1937
více info...
Přidat komentář
Příběh je vsazen do doby zničení krétské - mínojské civilizace, po které dnešní archeologové nacházejí zbytky velkých palácových komplexů (nejznámější je Knóssos nad dnešním Heraklionem) a různé artefakty dosvědčující její vyspělost, ale jen málo písemných památek (popř. ty, které se podařilo vyluštit - jsou psány několika druhy písma - nedávají dostatek informací). Jako pravděpodobná příčina pádu se obvykle uvádí ničivá erupce sopky Théra (zbytkem jsou Kykladské ostrovy) před cca 3500 lety, a jí vyvolaná ničivá přílivová vlna, po níž následovala invaze Řeků z pevniny. Kniha vychází z představy mírumilovné krétské společnosti, umožňující společenský vzestup nadaným cizincům, z nichž jedním je hlavní hrdina příběhu - makedonský sirotek Amyntas. Ten v Knóssu nejen vystuduje, ale i přes různé životní přešlapy se stane důvěrným přítelem královské princezny (společnost je matriarchální) a při společenských otřesech pak náhodně "nalezený na správném místě" se (s nepravdivou legendou o tom, že princeznu zachránil před vzbouřenci) díky tomuto vztahu stává posledním krétským králem, který se musí postavit do čela beznadějné obrany proti blížící se invazi achájských Řeků.
Příběh je hodně naplněn filosofováním jednotlivých postav, nicméně zajímavý je ukázkou, jaké náhody a banality mohou člověka, který se o to vlastně nesnažil ani nezasloužil, vynést na významná místa. Zajímavý je i jedním z posledních filosofických hovorů před bitvou, v níž umírá hlavní hrdina i všichni jeho přátelé, kdy připravená domobrana ještě neví, zda krétské loďstvo blížící se Řeky na moři zničilo nebo ne - "je docela možné, že právě dnes byla (naše kultura) poražena. Jistě bude v nějaké formě žít dál ... jestliže zvítězili barbaři, možná zapustí kořeny právě u nich. Až budou drancovat naše město, jistě budou oslněni jeho krásou a vždycky se budou nějakým způsobem snažit, aby ji napodobili. Své lodi naplní uloupeným zbožím a s ním si odvezou i svou vlastní záhubu, neboť krása zušlechťuje ducha a přináší smrt barbarství". Univerzální platnost té úvahy je nejistá, nicméně kultura archaického a klasického Řecka podle zatím uznávané historie skutečně vycházela z krétských a mykénských kořenů. O historické věrnosti příběhu se ale mluvit nedá.
Četla jsem v červnu 2010. Podle mých poznámek:
Rozsáhlý příběh zachycuje asi 10 let života hlavního hrdiny (od 17). Děj se odehrává na Krétě, patrně před vznikem křesťanství.
Hezky se čte, obsažné, hodně úvah o životě, lásce, štěstí. Dějepisné - nevím?
Něco ve stylu Egypťana Sinuheta. Amyntas je ale o poznání horší týpek, který hledá svou vysněnou bílou dívku na břehu moře a vždycky, když se zamiluje, zjistí, že tahle teda není ta pravá. Jedinou pravou pro něj je pouze Selana a to zřejmě z toho důvodu, že ho jako jediná vodila za nos.
V knize jsou dlouhé pasáže úvah hlavního hrdiny, které jsou vcelku zajímavé, ale zase škodí ději.
Na svou dobu je ale kniha překvapivě čtivá a určitě se k ní ještě vrátím.
Chtěla jsem původně dát 3*, ale vzhledem k tomu, kolik tam bylo nešťastně zvolené interpunkce, prostě nemůžu. Až to působilo dojmem, že ten někdo - nechci říct korektor, protože toho knížka pravděpodobně nikdy neviděla - používal vykřičník namísto tečky. Vypadalo dost divně, když postava vykřikla/zvolala větu, kterou mohla normálně oznámit. Četla jsem vydání z roku 1996. Jestli je tomu tak i jinde, opravdu netuším.
Asi hodně záleží na tom, v jakém věku člověk tuhle knihu čte. Tedy za předpokladu, že má nějaký duchovní vývoj, a je si ho vědom. Když to pročítám, tak mě to připadá, že už jsem to někde četl, což je nepochybně vliv podobné literatury, kterou jsem absorboval.
Štítky knihy
Kréta dobrodružství severská literatura starověké Řecko Makedonie Mínojci historické rományAutorovy další knížky
1971 | Mínos Devátý (Bohyně a býk) |
1941 | Děti země |
1942 | Modré pobřeží |
1946 | Bílé noci |
1947 | Předjaří |
Před dávnými a dávnými časy, kdy jsem knihu četla, na mě velice zapůsobila, ale dnes si z ní pamatuji jedině to, že jsem ji přelouskala. Musím napravit rereadingem.