Bojím se svého syna?
Věra Řeháčková
Autorka podává pravdivý obraz, jak v současných poměrech majetek znovu nabývá vrchu nad láskou a lidskými city. Ovdovělou Anežku by ve snu nenapadlo, že se ve svém vlastním domě stane štvancem a že v touze po dědictví se její syn a snacha nebudou štítit ničeho
Přidat komentář
Jak se z malého, přítulného chlapce, který miluje svou matku, stane sobecký, lakomý, násilnický dospělý muž. Hodně smutný příběh.
Podařené, po dočtení jsem dlouhou chvíli musela zůstat sedět a vstřebat do sebe ten neskutečný pocit, který to ve mně vyvolalo. Příběh pojednává o stárnoucí ženě ze současnosti, která se bohužel na sklonku života střetává se smutnou realitou. Při čtení mi běhal mráz po zádech. Tak ohavná vlastnost jako je hamižnost je dnes bohužel všude. Nedokážu si představit, že by se mi jednou mohlo stát něco podobného.
Kniha je velmi čtivě napsaná. Je neuvěřitelné kam až může zajít touha po majetku a penězích, bohužel i v současné době téma stále aktuální. Bylo mi matky hrozně líto, říkala jsem si, že bych s nimi zametla jinak, ale co vlastně můžete dělat, když jste nakonec ve vlastním domě jen nájemníkem. A že se někdy dočkáme pomoci spíše cizích lidí, je svatá pravda.
Tak tohle teda byla síla- příběh ze života, z kterého jsem měla husí kůži. Nejdříve, jak byla Anežka provdána a potom, jak se k ní choval vlastní syn a hlavně snacha, kteří se neštítili ničeho.
skvěle napsaná kniha,ale konec se mi zdál takový useknutý,mohla to tam autorka více popsat
Během čtení vás napadá, že to snad nemůže být pravda, že je to vybájené a přehnané. Ale posléze si uvědomíte, že vlastně sami znáte podobné příběhy, že se to skutečně stává. Smutné. Je třeba takovým situacím včas předcházet.
Velmi skvela knizka doporucuji na 100% nejspis jsi ji pujcim znovu.Clovek vubec netusi jak to dopadne.Ma husi kuzi z pribehu.
Autorovy další knížky
2004 | Adam a Erik – kluci z hor |
2013 | Prožila jsem něco neuvěřitelného |
2011 | Dívka s cizí tváří |
2007 | Hon na kluky |
1995 | Jsi jednička, Zuzko |
Tak tato kniha je velmi emotivně napsaná pro každou dobu a všechny generace.
Je hrozné, že peníze jsou vždy až na tom prvním místě. Rodinu si ale nevybíráme, jen přátele a ti jsou nám někdy blíž a od nich můžeme očekávat pomoc.
Ač nevěřící, vzpomněla jsem si při čtení na svou věřící babičku a boží desatero.
Anežka dala život svým dvěma dětem Prokopovi a Kristýně. Obětovala by pro ně svůj život. Pro Prokopa ovšem "Cti otce svého a matku svou" a "Miluj bližního svého" nic neznamenalo. Pro něj jen brát, dostávat , hrabat a já mám nárok.
Anežky mi bylo velmi líto, protože moje maminka bude mít 87 a celá rodina si ji hýčká.
Takové stáří a zacházení si nezaslouží nikdo a hlavně ne od vlastních dětí. Každá matka chce vidět ve svém dítěti to nejlepší a těžko se smiřuje s krutou realitou. Bohužel v mnoha případech jsou lidé týrání a stydí se o tom mluvit