Jak jsme se učili slušně nadávat
Vojtěch Steklač
Bořík a spol. série
Kdo by neznal školáka Boříka a jeho tři nerozlučné kamarády Čendu, Mirka a Aleše. V knize najdete sedm nových příběhů z prázdnin, ze školy i fotbalového stadionu. Při jejich čtení si můžete být jistí, že budete výborně bavit.
Přidat komentář
Po více než 30 letech návrat k Boříkovi a jeho partě. A stejně jako desetiletý kluk jsem si příběhy pana Steklače uźil i tentokrát.
Příběhy party z Holešovic mám prostě moc rád a proto tahle kniha u mě nemůže chybět. Tentokrát to není ucelený děj, ale jednotlivé příběhy např. o cestování k babičce, slušném nadávání, o divadelním představní anebo má nejoblíbenější jak se Bořík zamiloval a našel si dívku a patálie o vzájemném seznamování s rodiči. Naprosto pohodové čtení, které zaručeně zlepší náladu.
Knihy pana Steklače jsem měl jako děcko moc rád, proto mně překvapilo, když jsem úplnou náhodou zjistil, že Boříkovy příhody mají i porevoluční pokračování... a překvapení to bylo rozhodně příjemné, nedopadlo tak trapně a nastavovaně jako třeba pokračování Básníků. Plných 5 hvězdiček :-)
Zrovna kapitola po které je pojmenovaná celá kniha mě moc neuchvátila, ale kapitola s divadlem nebo zamilováním neměla chybu :).
Kam se hrabe Harry Potter, to se nedá srovnávat! Novější příběhy o Boříkovi, obsahující jeden remix a pár novějších (aktuálnějších) příběhů.
Člověk se nenarodí a neumí hned nadávat.
To je každému známé.
Až časem a přes kamarády a rodiče a učitele se stává znalcem.
Autorovy další knížky
2004 | Boříkovy lapálie |
2003 | Čenda a spol. |
1989 | Aleš & spol. |
1980 | Bořík & spol. |
1978 | Pekelná třída |
V rámci výzvy jsem chtěla zkusit knihu, kterou jsem jako dítě nečetla, a volby rozhodně nelituji. Tedy úplně první dojem až tak skvělý nebyl, první kapitoly jsou takové těžkopádnější, ale naštěstí se autor a parta kluků brzy dostanou do formy a pak už jsem se dobře bavila. Jen mi nesedly ilustrace - pro mne je zkrátka Bořík a spol. pevně spojen s obrázky Adolfa Borna...