Bouřková sezóna
Andrzej Sapkowski
https://www.databazeknih.cz/img/books/54_/543581/bmid_bourkova-sezona.jpg
4
2539
2539
Zaklínač série
Geralt ztratil své zaklínačské meče...
Literatura světová Romány Fantasy
Vydáno:
2015
,
Tympanum
Originální název:
Sezon burz, 2013
Interpreti: Martin Finger
více info...
Přidat komentář
Po koupi Bouřkové sezóny jsem knihu odložil do své knihovny a přečetl si nejprve znovu všech sedm předchozích dílů. Nelituji, druhé čtení celé ságy o Zaklínači mě bavilo ještě mnohem více než první. Když jsem dočetl posledních 250 stran Paní jezera v kuse, sáhl jsem po Bouřkové sezóně spíš ze zvědavosti - že si jen přečtu první kapitolu, abych viděl, jakým stylem Sapkowski po tak dlouhé době na svoje romány navázal. Že jsem místo první kapitoly přečetl asi 100 stran a ze čtení mě musel vytrhnout až telefon, mluví samo za sebe. A přestože příběh a styl psaní je přeci jen trochu (ale opravdu jen trochu) jiný, jde o knihu, na kterou jsem musel myslet, když jsem ji zrovna nečetl.
Po delší době od přečtení jsem se konečně odhodlala k tomu, abych napsala komentář, který by snad mohl mít nějakou vypovídající hodnotu.
*
Och Sapkowski, co to bylo? Vatová výplň do krabic? Náhrada bublinkových fólií, které mají údajně končit? Ale bohužel bych stránky nemohla používat jako relaxační fólii, byť bych je přetřela na červeno...
Jako nezaujatý čtenář bych mohla s klidem říct, že to nebyla nejhorší kniha, ačkoli bych sem tam měla pocit, že autor svého hrdinu asi moc rád nemá. O to víc by mě pak překvapilo, že ono to má víc dílů, které tomuto pseudozávěru předchází! Nicméně jako čtenáři, který přečetl všechny předchozí knihy, je mi z toho ouzko.
Bolí to Sapkowski, víš to? Pokud jsi chtěl, abychom měli pocit, že náš bělovlasý hrdina nebyl vždy hrdinou, ale taky tak trochu "deb*lem", namyšleným klučíkem, který by občas potřeboval proliskat od barda (a to je, prosím, co říct!), tak se ti to povedlo. Chápu, možná jsi chtěl ukázat, že nikdo není dokonalý (ale to jsme přece věděli už dříve!), tak fajn, ale stejně mi jaksi byl mnohem bližší ten Gerald předtím.
Takže promiň Sapkowski, ale tenhle závěr prostě byl, jako když se pes, honící se za svým ocasem, do něj konečně zakousne a nejspíše tam nechá i zuby, protože tohle bylo podle stylu: "Pes, který štěká, nekouše." A tahle sága si zasloužila lepší závěr...
Vzpomínáte si na komedii Muž z Acapulca, kdy autor začal nesnášet svého literárního hrdinu a dělal z něj pak v knize soustavně troubu? Tak takový dojem jsem bohužel měla z velké části příběhu. Jinak tu už asi všechno bylo řečeno. Pocity smíšené.
Jako sorry, Andrzeji, ale pustit do světa tuhle vykrádačku sebe sama, beru jako podvod na fanoušky. Tady si očividně někdo potřeboval přilepšit k důchodu. Kniha ani zdaleka nedosahuje kvalit původní série. Příběh je hloupý, až dětinsky přímočarý, hlavní zápletka ukradené meče... ale prosím tebe :) Jde o snůžku méně povedených povídek sešitých horkou jehlou do jednoho příběhu. První dvě třetiny jsou opravdu nuda, a nezachrání to ani Sapkowského vypravěčská genialita, kdy na posledních sto stránkách dokazuje staré moudro, že i z hovna se dá uplést bič. Nemyslím, že by Sapkowski neměl na to napsat kvalitní pokračování, ale prostě se na to vys... Promiňte mi tu smělost, ale takový umělec, a živí se takovým kýčem! Kam se na to hrabou keramická prasátka Bedřicha Máry.
Ok, je to Sapkowski. Něco však v něm zůstalo, ale není to ono. Spíše pohádka, plytký prvoplánovitý příběh bez větší atmosféry. Vtipy a různé narážky, které Andrzeje vždy zdobily jsou jakoby moc povrchní a nucené psané v křeči. Trošku se mi vytratila lehkost písma. Příběh o dvou ztracených mečích někdy trochu nudí a prostě tam chybí něco, co asi autor v předchozích dílech vytvářel samovolně a nevědomky a co dávalo silnější auru a speciální požitek ze čtení jeho dílům. Toto se trochu zdá, že autor napsal během dvou měsíců na objednávku, na kšeft. Nevím. Každopádně jako velký vyznavač předchozích děl vím, že i dalšího zaklínače si pořídím a přečtu. 8/10
Trochu jsem měla strach, jak asi bude ten "novej zaklínač" po tolika letech vypadat. A byla jsem spokojená. Akorát mi, po těch dlouhých letech, už poněkud nevoní jeden aspekt, a to je nadmíra latinských a vůbec odborných výrazů... Nějak to na mě už dneska působí dojmem, že autor prodělal nuceně vzdělání v oblasti latiny, a protože to nemá jak jinak uplatnit, vrazí to co chvíli někde do knížky, ať lidi taky, sakra, viděj, ne? Jinak mi to přijde zcela ve stejném gardu, jako předchozí knihy. Kdo měl rád zaklínače v minulosti, bude nepochybně potěšen i nyní. A kdo ho dosud neznal, měl by začít pěkně od začátku. Vyplatí se mu to. :-)
Příjemné čtení. Po dlouhé době jsem se vrátila do světa Geralta, na který jsem se těšila jako malé dítě. Zprvu jsem měla pocit, že je kniha jen jakýsi sled povídek spojených dohromady tenkou nitkou příběhu. Objevovaly se různé epizody, které spojovaly ztracené meče. Pak se ale náhle začalo něco dít, nastala akce a nečekaný zvrat a já si čtení náhle začala opravdu užívat. Geralt byl opět skvělý jako vždy a já si připomněla proč mě vlastně jeho celá série bavila. A podobně mě bavila i tato kniha. Nebylo to zas ta epické a zvraty byly poměrně jednoduché, ale to čtení vůbec nevadilo. Já si užívala skvělý příběh se skvělými postavami a ještě se dozvěděla o Geraltovi něco víc. Nad některými částmi mé srdce přímo zaplesalo jak byly skvěle popsané, promyšlené a s nadsázkou i mírně vtipné(setkání Yen a Lytty). V průběhu čtení jsem se mírně zarazila nad částí s Nimue- hrdinka se mi líbila, klidně bych byla pro román jen o ní, ale tady mi přišla zbytečně vložená- ale pak jsem se dostala k epilogu a tam trochu postava dostala smysl a celá ta vlastně povídka náhle přinesla velký prostor k zamyšlení. Jako ostatně celá kniha, která byla sice jednoduchá, ale skvělá. Po dočtení mě hned mrzí, že vlastně nemám dál už co ze Zaklínačova světa číst, tak snad se Adrzej osmělí a něco dalšího napíše. Je vidět že mu to jde a já se do Geraltova světa ráda vrátím stejně jako s touto knihou.
Těžko něco dalšího napsat, protože Torgal níže to podle mě vystihl nejlíp. Pokud máte Geralta rádi, knížka by vás neměla (příliš) zklamat, bylo to příjemné a čtivě setkání po letech, u kterého jsem se netěšil, až s poslední stránkou skončí. Na druhou stranu, jak píše Torgal, zápletka opravdu není příliš nosná, děj je spíše lyrický, než epický, závěr je trochu slabší. Geralt mi také přišel až moc nepřemožitelný a to, jak mu všechny ženy lezou do postele, je spíše otravné a nepříliš uvěřitelné. Ze sebe bych knížku zařadil kvalitou někam doprostřed, pod povídky ale nad románovou pentalogii o Geraltovi, kterou nemám příliš rád (a její závěr taky nebyl nic moc, zřejmě Sapkowského slabina při psaní delších literárních útvarů). Přesto se mi Bouřková sezóna četla moc dobře a 70 % bych jí v klidu dal.
P.S. Jedna zajímavost: Už když jsem kdysi četl první povídky se Zaklínačem, podivně mi připomínal Rada Haagera z Pána modrého meče od Ondřeje Neffa (Haager je vynikající bojovník s hodně světlými vlasy, který nosí svůj meč také šikmo přes záda). Ale bral jsem to jen jako podobnost čistě náhodnou. Ovšem monstrum, které Bouřkovou sezónu otevírá i uzavírá, je až moc podobné jedné scéně z Nefova Pána modrého meče, ke které vznikla i následující ilustrace Mirka Schönberga v Sedmičce: http://i.lidovky.cz/pes/07/033/pmaxi/HPE19cef0_pmm10.jpg
Je to znovu jen náhoda, nebo Sapkowski četl Neffa? Připomínám, že Sapkowski v minulosti přiznal, že jako inspiraci pro jména postav používá i česká jména a že Pán modrého meče je z roku 1988... ;)
Pro všechny milovníky Zaklínače povinnost. Je pravda, že ten konec je takovej trochu odfláklej, přijde mi. První polovina knihy je ale skvělá.
Klasicky a skvely zaklinac ala povidky.. Je tam jak Geralt a jeho sucho hlasky, tak Marigold, klepna a samozrejme krasne slecny a pani. No a krev a obludy taky - proste parada..
Ako tu už bolo pár krát spomenuté, táto kniha vydávajúca sa za román by ťažko obstála aj ako súbor poviedok. Je to len sled príhod zo života zaklínača bez dejového smerovania. Čím bližšie je záver knihy, tým viac je cítiť autorovu bezradnosť, keď už do knihy hádže čokoľvek aby sa natiahla jej dĺžka. Už keď som pred vydaním čítal anotáciu zápletky o ukradnutých mečoch som tušil, že toto nie je nosná látka na román, ale že v knihe nebude nijaký zmysluplný príbeh ma nenapadlo. Ukotvenie do zaklínačského univerza je tiež neuspokojivé, Sapkowski zväčša operuje na úplne neznámej pôde, kde si môže dovoliť vymyslieť všetko nanovo, miestami ale prichádza s nápadmi rozporujúcimi všetko, čo sme sa o Geraltovi a jeho svete naučili (hlavne vytvorené monštrá s výrobnými číslami a líšky). Pôvodne som chcel napísať, že táto kniha je o ničom, ale Sapek dokáže aj o ničom písať tak pútavo ako nikto iný a že som bol nakoniec celkom spokojný. V závere ale ostal hlavne pocit sklamania. S touto knihou je to ako s búrkami v jej názve - všetci neustále hovoria, že prišla búrková sezóna, ale za celý čas ani nezapršalo. Jasne najslabší text o zaklínačovi a zbytočný prívesok k pentalógii a poviedkam. 6/10 a keby to nebolo o Geraltovi idem ešte nižšie.
K této knize jsem po předchozích dílech přistupovala s troškou skepse. Ale nakonec mne mile překvapila a dle mého hodnocení je jednou z nejlepších. Příběh má spád, hezky se čte a krásně zapadá mezi ostatní v sérii.
Moc jsem se těšila. Opravdu mě zaskočilo, že se Sapkowski i přes svá prohlášení, že Zaklínač už NIKDY, k němu nakonec vrátil. Ale návrat je to rozpačitý, jakoby to vlastně ani nebyl on. Nekonzistentní, občas vtipné, ale ani ta trocha humoru neumí zamaskovat to, že Sapkowski už s postavou Geralta není tak svázán a po těch letech nebyl schopen navázat na to, co stvořil v povídkách před mnoha lety a na co navázal úžasnou pentalogií. Zaklínač je tu jiný, jak kdyby nebyl ve své kůži a celkově příběh je spíše slepencem kratších úseků. Určitě je to čtivé, to Sapkowski rozhodně umí, ale je to dáno spíše jeho talentem psát o čemkoliv tak, aby se to dobře četlo. Takže fajn průměrná fantasy, ale Zaklínač to nějak není. Jinak příval pozitivních hodnocení připisuji hlavně návalu nostalgie, který zaplavil i mě, když jsem se začetla do prvních řádků. Proto jsem si s komentářem počkala měsíc, abych si to v sobě nechala dozrát. Z původně zamýšlených 4 hvězd mi to kleslo na 3 a na nich zůstanu.
Možná se nevyrovná původní sérii, ale je to Zaklínač a to se cení. Chtěla sem trpaslíky s moravskym přízvukem a dostala sem je, sem na výsost spokojena!
Úpěšný návrat Geralta z Rivie, přišlo mi to lehce optimističtější, na kvalitě to nepřidá a i když to není nejlepší od Sapkowského, pořád je to nadprůměr mezi fantasy.
Autorovy další knížky
| 1999 |  Poslední přání |
| 2019 | Zaklínač – komplet 8 knih |
| 2005 | Narrenturm |
| 2015 | Bouřková sezóna |
| 2000 | Meč osudu |
Na jedné straně se řadím ke skupině anticipačních stresařů, protože i já jsem se bála, že Sapkowski vykrade sám sebe (jako se to ostatně stává i jiným bestsellerovým autorům); ale na straně druhé jsem se těšila, protože jsem prostě baba zvědavá a Sapkowského styl miluju. Geralta už ne, z toho jsem vyrostla po druhém přečtení ságy; Bouřková sezóna mi jen potvrdila, že někdy není příjemné být naivní.
Takže krátké shrnutí - Jsem konzumenstký čtenář, který si spíš než detailů v příběhu všímá koncepce a stylu, jakým je kniha psána, takže za mě paráda. Příběh pěkně plynul, nehemžil se zbytečně "starými známými", svět je tak strašně osobnostně bohatý a i Zaklínačův čas si zasloužil nové postavy. Zpočátku jsem se usmívala nad nápadem ukradnutých mečů, říkala jsem si, že by byl z Geralta až takový blbous, nicméně zápletka byla nakonec pěkně zamotaná a kvalitně rozmotaná.
Ale klidně už bych nechala Geralta do děl budoucích odpočívat poklidným věčným spánkem udatného reka.
... "Smrt je jediný moudrý rádce, kterého máme. Kdykoliv máš pocit, že je něco špatně a že budeš sprovozen ze světa, a ty máš tenhle pocit pořád, obrať se ke své smrti a zeptej se jí, jestli je to tak. Smrt ti řekne, že se mýlíš. Protože doopravdy vlastně záleží jen a jen na jejím dotyku a na ničem jiném už ne. Smrt ti řekne: Ještě jsem na tebe nesáhla."...