Bouřný úsvit
Zuzana Hartmanová
Přidat komentář
Je rozdíl Bouřný úsvit poslouchat a číst. Během poslechu toho člověku uteče opravdu moc a o to větší sprcha na mě čekala, když jsem se pustila do fyzické knihy.
Abych nebyla úplně kritická, tak vše, co se točilo kolem Garifa a Sionary jsem žrala - ostatní linky byly buď “hm... okay“ nebo “meh. Což mě popravdě zaskočilo, protože během poslechu jsem byla zvědavá na Corva, Vesper, (kupodivu i na) Arumiela.
Na druhou stranu mi přišlo, že oproti předchozím dílům je tady zvláštní vyprávěcí tempo. Místy jsem měla tendence usínat, abych záhy dostala pořádnou nálož akce a potom zase ulehla k zimnímu spánku. Zejména ten konec (cca 100-150 stran) jsem nezvládala a připadala jsem si o něco ochuzena.
Stále moc nevím, jak zpracovat konec Arumiela, Serpina, Vulpeho... přijde mi, že zakončení jejich příběhu buď postrádá logiku, anebo to prostě vyšumělo. Škoda.
knihu hodnotím 3,5/5
Třetí díl fantasy příběhu. Krásně se nám vše završilo a vysvětlilo. Znamená to nový začátek pro Ler a Accadii? Každá z dvojic se chovala jinak a to mně moc bavilo. Každý dostal co si zasloužil.
Na třetí díl jsem se velmi těšil, očekával jsem propojení všech dějových linek a velkolepé finále. Nu, očekávání jsem měl velké, ale bohužel asi příliš. :-) Tak trochu mi přišlo, jakoby autorka už byla tímto příběhem unavena a chtěla to rychle dokončit, aby mohla začít nějaký jiný příběh, jinou fantasy. Pár postřehů: Arumiel - na to, že tak dlouho řídil život celého Leru, je jeho konec poněkud nedůstojný, navíc neuzavřený (bude ještě nějaké pokračování?). Vztah Sionary a Serpina - jak tuhle věky překlenující lásku chápat? To se musí Serpin, bůh války, možná nejmocnější bůh vůbec, stát poslušným psíkem své ženy, aby si její lásku udržel? Tohle mi přišlo trochu mimo. Garif, tak sympatická postava z předchozích dílů, v tomto díle byl hodně upozaděn. Příchod Vulpeho - v podstatě vše je příliš zahaleno do dohadů a nejasností - vůbec není jasné, co se bude dít dál (možná příležitost pro další pokračování?).
Těch nejasností a nedokončených částí příběhu je víc - tím spíše je trochu rozporuplný pocit z třetí a údajně závěrečné části trilogie. Přes tyto výhrady je ovšem i tato třetí kniha příběhu výborným čtením, byť za skvělým pocitem z prvním dvou dílů trochu zaostává.
Autorka má úžasnou fantazii, velký potenciál - moc se těším, jaký další příběh z jejího pera vzejde. Krysy apokalypsy byly velmi příjemným překvapením pro vysokou kvalitu - velmi pravděpodobně se k tomuto příběhu ještě někdy vrátím. 80%
Skvělé zakončení série.
Konečné rozhodnutí o tom, kdo bude vládnout, kdo bude vítěz, kdo padne v bouři nebo v bitevní vřavě...rozhoduje se o postavení a o tom, na čí straně bude kdo stát. A rozhodnout se to musí, protože celá série Krysy apokalypsy spěje ke svému konci.
Příběh Leru dospěl ke svému konci. Nebo snad novému začátku?
Sled chybných rozhodnutí Arumiela stálo více než jen ztrátu věrných následovníků. A i on začíná chápat své chyby a možná jich dokonce lituje. Zatímco vojsko Hiromota stojí před branami hlavního města Leru, Corvus a Luciana se vydávají do Ruin za Skleněnou pouští hledat nové město, kde by démoni i lidé mohli žít v míru.
Navíc je jejich cílem stvořit nového boha, který jim pomůže přivést zpět Vulpeho. Kdysi nejmocnějšího boha Leru. Povede se jim to? A jakou cenu budou muset za jeho návrat zaplatit?
Musím říct že po předchozích dvou dílech jsem se na závěr moc těšila. Bohužel mne ale trochu zklamal.
Příběh byl opět čtivý, postavy skvělé vykreslené. Autorka stále pokračuje v dokonalém logickém uvažování postav. Na stylu psaní se nic nemění a dej ubíhá velmi rychle. To všechno co jsem chválila v předchozích dílech platí i tady. Zvratů bylo také dost, jen nabyly tak zásadní.
A teď to ale...
Já prostě čekala větší mazec a wow efekt, který se bohužel nedostavil. Bitvy, na které jsem se těšila, byly nakonec vybojovány bez ztrát.
Co mne zamrzlo jako další bylo, že až v tomto díle byla mapa Leru. Určitě bych ji uvítala i v předchozích dvou dílech. Tam bohužel nebyla a svět Leru jsem si tak mohla jen představovat.
Doufám, že o světě Leru neslyšíme naposledy, závěr totiž není úplně ukončen a dává prostor pro případný další díl.
Spoiler:
Pokud máte rádi happyendy určitě se vám kniha bude líbit. Já od autorky čekala prostě zkázu a apokalypsu, kde přežije vážně jen pár vyvolených.
Byla jsem zvědavá, jak autorka sérii uzavře a konec jsem skutečně nečekala. Stejně tak Arumielův úděl. Opět mnoho zvratů, akce, napětí a emocí, které jsem mohla prožít se svými oblíbenci. Luciana se hodně změnila a já si ji oblíbila ještě mnohem více. Mnoho postav se změnilo, hlavně díky událostem, do kterých se dostaly. Tentokrát mě nebavilo sledovat Atsušiho, Hiramota či Urise, ale zbytek příběhu a postav mě opravdu bavil. Hlavně poslední část byla napínavá, měla jsem o své oblíbence strach a ten konec, jež naznačil, že ne vše může pokračovat dobře, mě překvapil. Uvidíme, jestli autorka na konec ještě naváže nějakým pokračováním.
(SPOILER)
Definitivně nejsem jediná, kdo se na zakončení téhle série těšil a vyhlížel podzimní datum vydání. Jenže pak Bouřný úsvit skutečně vyšel a na internetu se postupně začaly objevovat první recenze. A z těch bylo jasné, že kniha není tím, co jsme tak nějak všichni očekávali. Je to špatně? Vůbec ne.
Na Ler se vracíme přesně do té vypjaté situace, ve které jsme ho nechali. Úplně se třesete na ten finální konflikt, který máte pocit, že je na spadnutí a autorka vám nějakou tu krev dopřeje. Ale to je vše. Bouřný úsvit není o velké finální válce, která nastolí nový pořádek, ale o naději a nových začátcích. Smrti, které si tak moc přejete se neuskuteční, ovšem ne vždy je smrt tím největším zadostiučiněním. A každému, co jeho jest je nakonec velmi uspokojivé. Velmi uspokojivé.
Podobně jako druhý díl, i Bouřný úsvit je ve velké míře o vztazích mezi postavami. Všechny mají potenciál nějakým způsobem ovlivnit další osud Leru a ne všechny jsou zalité sluncem. Taky konečně dojde na očekávané setkání dvou dlouho odloučených bohů, kteří si k sobě musí opět najít cestu. Ne, nebude to jednoduché. Nicméně prakticky všem postavám autorka dopřeje jejich verzi šťastného konce, i když to neznamená, že přežijí. A tady mi zůstalo pár otazníčků, protože pár linek skončilo mimo děj a ve finále byly pouze zmíněny.
Myslím, že časový odstup, který jsem si od vydání knihy nadělila, mě zachránil od zklamání. Tenhle konec jsme asi nikdo nečekal, ale takhle si vše hezky sedlo a zapadlo na ta správná místa. Vlastně i všechny vztahy, které mi přišly ve dvojce toxické si jejich aktéři mezi sebou museli vyřešit a uvést do správných kolejí. Skvělý, děkuji! Po dočtení mi vlastně zůstala jen lítost, že už je to vše, že nemám kam pokračovat. Konec je však minimálně pootevřený k potenciálnímu pokračování, tak nás autorka třeba někdy v budoucnosti překvapí. Já bych se tedy nezlobila!
(SPOILER) Jak? Jak mohl být ten konec tak špatný? První dvě knihy jsem četla jedním dechem a naprosto jsem věřila autorce, že přesně ví, kam příběh míří, že se na konci všechny dějové linky protnou a dospějí k nějakému uspokojivému (ne nutně velkolepému) závěru. Ale když jsem 100 stran před koncem se znepokojením seznala, že příběh nespěje ke konci, ale naopak se ještě dál rozvětvuje do mnoha dalších - mnohdy nelogických - zápletek, pochopila jsem, že autorka tam toho ještě na poslední chvíli chtěla narvat co nejvíc. Mnoho dějových linek pak bohužel vyznělo do ztracena, protože už nebyl prostor je objasnit. Nejvíc je to škoda u té s "novým bohem", která měla potenciál být oním vyvrcholením celé série. Místo toho dopadla stylem: "Ups, asi jsme to neměli dělat, stalo se." (Navíc by dávalo větší smysl, kdyby tím novým bohem bylo Lucianino dítě, jak jsme asi všichni předpokládali.) A taky musím podotknout, jak mě ke konci vytáčelo to neustálé řešení vztahových peripetií, které vznikly stejně jen tím, že se všichni zúčastnění chovali jako kkti (a ruku na srdce: chování mužských postav na mě nepůsobilo úplně věrohodně). Prostě chci říct, že kdyby autorka byla schopná obětovat některé nápady, vytyčit si jednu hlavní dějovou linku, ke které by se všechno sbíhalo, nemusela by pak příběh tak násilně utnout a všechno narychlo dovysvělit v epilogu. Závěr Krys mě zklamal víc, než Nasterea od Stehlíkové, protože Zuzana Hartmanová je prostě lepší vypravěčka. Ten svět byl prostě skvělý, příběh dobře napsaný a většinu postav jsem měla ráda. Proto mě mrzí, že konec knihy není tak skvělý, jak jsem očekávala.
Bavilo mě to, jako předchozí díly. A ani jsem si nemusel dávat oddych proložením jíného díla.
Každopádně si trochu rýpnu do zakončení. Děj si celý ty tři díly plyne (zvraty, osudy lidí, bohů, ...) jsem v tom celý ponořený. Nicméně posledních, nevím, 100 stránek, jako by autorka byla nucena přidat a rychle to uzavřít. Je to takové zkratkovité. Něco mi chybí. Možná se dočkáme dalšího dílu, kyterý se vrátí do zajetých kolejí dobře propracovaného příběhu.
Ale dávám 5*, autorka umí.
Zakončení trilogie se mi líbilo včetně závěru. Příběh obsahoval pro mě několik nečekaných zvratů, které jsem si užila.
Nemám ráda čtecí krize, obzvláště když jsem se na zakončení Krys těšila. Četla jsem ji dlouho, ale i tak to stálo za to a příběh je ... WAU! Děkuji Zuzko za zajímavé a řekla bych že i neobvyklé zakončení celé série, tedy pokud by se nebude konat žádné pokračování. Budu se těšit na další knihu, která vykoukne na světlo světa.
Po nabušené dvojce působí poslední kniha trochu ospale. Věci se občas prostě dějí, protože nějak se to uzavřít muselo. Obzvlášť jedna slibná dějová linka se musela spokojit asi se třemi větami v epilogu. To je jakoby trošku škoda, těšil jsem se na nějakou tajemnou vypečenost.
Na druhou stranu, před Bouřným úsvitem jsem se prokousával knihou méně vypsaného autora.
V porovnání jsou třetí Krysy docela balzám na duši. Už se nikam neženou, jen tak posedávají, sledují východ slunce a užívají zasloužený odpočinek po tvrdé dřině. Ale dělají to pořád s řemeslným umem a lehce unikátním stylem, které neradno vnímat jako samozřejmost. Příběh se nedrží nějakých tradičních struktur, dělá si co chce a rozhodně nikam nespěchá, přesto že nám pomalu dochází stránky. Paradoxně pak svět působí živěji, skutečněji. Nic se nestalo proto, že je to zrovna konec knihy. Prostě takhle život na Leru probíhá. Bez pompy a bez pozlátka. Jako když se probudíte ráno před důležitou písemkou ve škole. Možná jste lehce nervózní a na výsledku záleží všechno, ale kafe chutná pořád stejně, do té tramvaje taky musíte, a když to konečně napíšete na výbornou, fanfáry z nebes nezazní. Prostě je hotovo a jdete s úsměvem domů.
Takový mám pocit z téhle knihy a svým způsobem to je uklidňující. Ne každý konec musí mít ohňostroje a crescendo.
Nakonec tedy velmi důstojná tečka za sérií.
Přečíst poslední díl mi trvalo hodně dlouho, ale jen z duvodu že nebyla moc nalada na čtení. Ale konečně jsem došla k cíly.
Jsem ráda, že se závěr netáhl v duchu vyvrcholením nějaké šílené bitvy, jak u fantasy příběhů bývá...protoze to uz je nuda a otrava a tak predvídatelné az hruza...
Některé postavy mě vylozene nebavily, a raději bych četla víc o Garifovi, ale aby pribeh mel smysl tak to tam byt muselo:-))))
Je dobře, že konec je jaky je. Nesnáším velky americky hepijendy. Svět po valce se daval jen pomalu dohromady...Takze zachovani trochu reality je fajn.
Uvidíme co ze spisovatelky vypadne dál, jeji styl je mi příjemný baví mě a samozrejme veliké díky za dospělé postavy!
Je to výborná kniha, sice nebude mou nejoblíbenější z trilogie, ale drží si vysoký standard předchozí dílů. Upřímně jsem očekával něco trochu jiného. Nejsem zklamaný jsem spíše překvapený z toho, jak to autorka ukončila/neukončila. Nakonec musím říct, že má tento otevřený konec něco do sebe. Vypadá to, že se v Leru blízká na lepší časy a bohové budou jejich zdárnou součástí. To se snad někdy dozvím v další knize?
Nemám slov!
Jsem z toho neskutečně nadšená. A nevěřila bych, že i v našem českém rybníčku se vylíhne další série, která se může rovnat kterékoliv zahraniční fantasy (první byl u mě Naslouchač).
Miluju jak se postavy chovají lidsky a přirozeně, miluju ty zvraty a celé budování světa a chci rozhodně další díly, nebo cokoliv z Leru! Nechybí akce, ale není jí tam ani moc, a prostě podle mně to bylo takřka dokonalý.
Konec sice pasuje k atmosféře knihy, ale trošicku více rozvedení linek by tomu neuškodilo (hlavně bohyně zmaru měla potenciál zamíchat kartami). Arumiela mi bylo tak trochu i líto, možná nejlepší postava je Garif, platonicky miluju Corvuse, ale vztah Sionary a Serpina byl asi to nejlepší, co jsem v posledních letech četla.
Série Zuzany Hartmanové byla opravdu pecka, a můžu všem jen doporučit :)
Tolik jsem se na vyvrcholení celé série těšila, že to možná byla chyba, jelikož po dočtení posledního řádku, posledního písmene, mě napadlo jediné - to je jako všechno? Konec?
Bouřný úsvit se mi líbil a pokračování všech zajímavých linek mě potěšilo. Pomalejší tempo vyprávění mi zpočátku přišlo jako fajn způsob, jak se znovu ponořit do světa Leru a osudů mých oblíbených hrdinů. Za polovinou knihy mě začalo trochu znepokojovat, říkala jsem si, jak se chce tímto způsobem autorka dostat k velkému finále, které jsem po ději předchozích dvou dílů nedočkavě vyhlížela. No a pak jsem to konečně zjistila, a byla upřímně trochu zklamaná, protože nic takového se nekonalo. Epilog jako stručné zkratkovité shrnutí ve filmu ve stylu "několik měsíců po", osud Atshušiho na jeden odstavec... Myslím, že by příběhu slušely stránky navíc, nebo třeba rovnou další díl. Co s Lerem bude? Čekala jsem prostě něco jiného, a mé očekávání se nesetkalo s autorčiným záměrem.
I tak se ale těším, s čím novým Zuzana Hartmanová přijde příště :-)
Konečně jsme se dočkali a došli k cíli. První díly série mě přímo nadchly a neskutečně bavily. Sice zpočátku bylo těžké pochopit daný svět a jeho rozložení, ale stálo to za to. I u této knihy jsem tápala, ale to bylo především způsobeno dlouhou pauzou mezi knihami.
Kromě boje se vzpomínáním na předchozí děj, jsem trošku zápasila se stylem napsaného textu. Popravdě mi příliš nesedlo, jak se jednotlivé pohledy vyprávění rychle střídaly, a že jich bylo. Nestihla jsem se do toho pořádně vžít a už jsem byla zase někde jinde.
V této knize se ukazuje, že ne všechno musí končit válkou a krveprolitím. Což je dost netypické, ale zároveň osvěžující. Proč by pro jednou nemohlo něco jít spíše mírovou cestou? Ale mrzelo mě, že každá komplikace, která v průběhu přišla, byla vcelku rychle vyřešena, bez větších problémů. Žádné napínání, jestli se něco nezvrtne.
Jak už jsem dříve avizovala, v knize nenajdete žádný epický závěr, velkolepé ukončení, ani příliš napětí. Je to spíše jako životní příběh, pomalu plynoucí, bez větších překážek. Tak trošku to na mě působilo jako pohádka. Sice některé postavy autorka odpravila, ale většina došla do zdárného konce, který zůstal lehce otevřený, ale ne příliš. Přesto mám pocit, jakoby toho strašně moc nebylo ukončeno. Asi mám raději, když je napřímo všechno uzavřeno a vysvětleno...
Bylo to čtivé, ale i pomalé. Bez větších obtíží dojdete na konec, aniž by vás cokoli překvapilo, zarazilo, naštvalo, napínalo. Po všem, co se dělo, na mě asi moc optimistické, pozitivní až romantické zakončení příběhu...
Zuzana Hartmanová stvorila vskutku brutálny svet. Plný nebezpečnej mágie a navyše obývaný občas až príliš úzkoprsými ľuďmi. Dramatické udalosti predchádzajúcich dvoch kníh ich však prinútili prebudiť sa. Tento proces je však pozvoľný a opatrný. Teda si vyžaduje svoj čas a priestor. Autorka sa nebála dopriať ho nielen deju, ale aj postavám, čo bolo jednoznačne dobré rozhodnutie.
Pretože sú to práve postavy, na pleciach ktorých sedí osud celého Leru. Asi aj preto je väčšina zápletiek prezentovaná z pohľadu tých, ktorých sa najviac týkajú. S dôrazom za to, ako tieto udalosti na nich vplývajú. Nejde však len o psychiku a život jednotlivcov, ale aj vzťahy medzi dvojicami i väčšími skupinami. Takže áno, je to všetko zamerané na postavy, hoci v prípade každej z troch kníh sa aktéri v hlavných úlohách prestriekali.
Zatiaľ čo tá prvá najviac predstavovala Corva a Luc, tá druhá zase Garifa a všetkých v jeho bezprostrednom okolí. Táto tretia na výslnie vo väčšej miere stavia Sionaru. Hoci sa ich úlohy v jednotlivých príbehoch rôznia, vo výsledku sú dôležití všetci. Každý z nich predstavuje akési pomyslené vlákno a až spoločne je z toho sieť. A rovnako ako v sieti, všetko sa navzájom ovplyvňuje.
Čin jedného ovplyvní druhého, tretí zase zapôsobí na prvého či štvrtého a dalo by sa pokračovať. V niektorých momentoch ide takmer o ukážkový opis efektu motýlích krídel. Lebo v Lere to tak funguje – každá postava má v rukách moc niečo ovplyvniť a väčšina z nich sa o to aj pokúša. S čím sa nevyhnutne spája aj poznanie motivácie. V tomto smere ide o veľmi výživné čítanie, hoci v niektorých momentoch frustrujúce. Lebo ak poznáte pohnútky tej-ktorej osoby, je o to náročnejšie ich za niečo odsúdiť alebo vyslovene nenávidieť.
Dej je teda do veľkej miery ovplyvňovaný postavami. Takže viac ako o nejaké príbehové línie ide o činy jednotlivcov a ich vplyv na svet okolo nich. Jasné, objaví sa aj niekoľko akčnejších a krvavejších okamihov, ale tie sú skôr striedme. Pretože Hartmanová sa rozhodla, že na vyriešenie všetkých problémov nezvolí vojenské riešenie. Miesto toho prevláda skôr pacifizmus. Na stránkach teda postavy dokazujú, že niekedy nie je potrebné násilie a veľkolepé boje, aby sa svet okolo vás prestal rútiť do záhuby.
A keďže je kniha zameraná vyslovene na postavy, je podobné riešenie veľmi uveriteľné. Ale zároveň si vyžaduje svoj čas. Akákoľvek zmena je pomalá a väčšinou sa prejaví až za istý čas. Nehovoriac o tom, že musí nastať aj správny čas kedy niečo urobiť. Takže v niektorých momentoch je kniha zosobnením bolestného čakania. Čitateľ sa teda musí obrniť istou dávkou trpezlivosti. Výmenou za to dostane uveriteľnú záchranu sveta, v ktorej každý zohrá istú úlohu. Bez nutnosti vedenia zbytočných vojen.
Kniha Bouřný úsvit je primeraným zakončením postapokalyptickej trilógie. Hartmanová aj naďalej sústreďuje pozornosť na postavy. Na ich príbehy, ich prežívanie, ich vzťahy a tiež na to, ako toto všetko ovplyvňuje svet okolo nich. V duchu názvu série vlastne čitateľovi predstavuje preživších – pomyselné krysy, čo dokážu všetko prežiť. Zároveň však musia byť dostatočne silní, aby sa z toho aj spamätali. Aj vďaka tomuto zameraniu na postavy je pacifistický postup rebélie voči nefungujúcemu systému uveriteľný. Silno zastúpené sú však aj emócie, napätie, istá dobrodružnosť a tiež nezdolnosť ducha. Tempo je však pomalšie, takže knihu najviac ocenia tí trpezlivejší.
Autorovy další knížky
| 2020 |  Před bouří |
| 2017 | Noční labuť |
| 2021 | Oko bouře |
| 2024 | Kosti pod mechem |
| 2019 |  Perutě noci |
(SPOILER) Tak jo. Čte se to prostě dobře a svět je zajímavě vystavěný. Ale konec mě asi neuspokojil, protože hooodně věcí, ke kterým příběh postupně směřuje v průběhu všech 3 dílů, bylo v závěru jen tak mimochodem zmíněno a ne plně vysvětleno a nebo se už o nich vůbec nemluvilo. Například - co nakonec bylo s postavami jako je Nikolaj, Arumiel, bohyně zmaru a její osvoboditel, nový bůh, Vulpe a jeho další konání, Vesper a křídla…?, Riw, Aris a Gindžiro, kteří se tvářili, jak jim nové město démonů není úplně po libosti, …
Můžeme si to domyslet a možnosti se nabízí, ale větší vyvrcholení a ozřejmení by nebylo od věci.
Čekal jsem více krve, úmrtí, nějaké boje, daleko větší převzetí moci od Arumiela, který teda úplně vyšuměl. Neříkám, že je to špatně, ale ten poklid mi nějak nesedí.
Pokud to byl opravdu závěr, tak to mohlo být lepší. Ale moc tomu nevěřím, ty nedoražené linky si podle mě autorka nechala na jinou sérii, která naváže. A nebo by měla taková série vzniknout, jinak by to byla velká škoda toho potenciálu, co zde byl a ještě zůstal.