Božská komédia: Peklo
Dante Alighieri
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/310808/bmid_bozska-komedia-peklo-XyY-310808.jpg
4
155
155
Dante Alighieri, jeden z najväčších básnikov svetového písomníctva, pochádzal z Florencie a prišlo mu žiť v časoch neobyčajne pohnutých: v Taliansku končil stredovek a nastupovala doba nová, čo znamená, že sa všetky hodnoty dostávali do pohybu, a vo Florencii, meste hospodársky i kultúrne najrozvinutejšom zo všetkých súvekých talianskych miest, prebiehali obzvlášť prudké politické zápasy. Veľmi skoro sa stali ich obeťou. Po víťazstve tzv. Čiernych guelfov, odporcov jeho politických koncepcií, musel odísť do vyhnanstva, aby sa z neho už nikdy nevrátil. Zomrel v Ravenne ako vyhnanec, ktorý do smrti neprestal túžiť po „krásnom meste“ nad Arnom. S Danteho „trpkým chlebom“ exulanta spájali sa roky meditácií a úvah. Ich plodom boli jeho teoretické diela najrôznejšieho druhu, v ktorých sa zaoberal najpálčivejšími otázkami politickými i jazykovými. (Napr. v diele De Monarchia – O jedinej vláde uvažoval o cisárstve, ktoré by malo priniesť pokoj, spravodlivosť, slobodu i pozemské šťastie nielen pre politicky rozdelené Taliansko, ale pre celý svet. V diele De Vulgari Eloquentia – O ľudovej výrečnosti zasa nastolil otázky spisovného jazyka, ktorý by mal byť jednotiacim spojivom všetkých Talianov a pod.). No v centre jeho literárnej tvorby stála poézia – a v jej streda zasa jeho hlavné dielo Božská komédia. Toto dielo, často prirovnávané pre svoju prísnu a zložitú kompozíciu ku gotickej katedrále, písal Dante veľmi dlho a dokončil ho bezprostredne pred smrťou. Predstavuje sumu všetkého jeho poznania, vzdelania, všetkých jeho skúseností, nádejí, nevraživosti, snov o láske i politických nenávistí. Je Danteho obranou i súdom nad celou súvekou spoločnosťou i nad celou dobou. Do samých jeho základov autor položil svoju túžbu prispieť na mravnú obrodu sveta a podnes toto dielo vzrušuje i moderného čitateľa svojim hlbokým ľudským obsahom. Možno dozaista obdivovať všetku Danteho učenosť, ktorú do Božskej komédie uložil ako do gotického relikviára, no dielo možno milovať práve pre jeho hlboký ľudský obsah. Ta akosi to cítili všetci milovníci tohto jeho diela. Je totiž v ňom prítomný celý Dantem, s celou svojou osobnosťou, krvou, horúčkami, vnútrom, vášňami, presne tak, ako to povedal sám na jednom mieste svojej púte Peklom: „Som tu s telom, ktoré som vždy mal“. A nič nemôže väčšmi vzrušovať, ako táto ľudská prítomnosť v diele, ktoré má vyše 600 rokov, ale ktoré je také mladé ako nestarnúce ľudstvo na našej zemi. Nie je div, že práve toto dielo si preložili do národných jazykov všetkých kultúrne národy. Aj po šiestich storočiach v ňom pulzuje život.... celý text
Literatura světová Poezie
Vydáno: 1964 , SVKL - Slovenské vydavateľstvo krásnej literatúryOriginální název:
La Divina Commedia - I. Inferno
více info...
Přidat komentář
Bujná představivost, jíž (nejen) středověcí umělci věnují zobrazení rafinovaných muk pekelných, odstíněných hierarchií spáchaných hříchů, je doslova fascinující. Dantovo peklo neodráží jen pohled křesťanství, reflektuje v sobě italskou politickou současnost, stejně jako odkaz antické kultury a mytologie. Jeho alegorická interpretace, o nezbytnosti na cestě poznání projíti vnitřním peklem, výstižně podaná v závěru autorem překladu, je však bezesporu nadčasová. Poznámky i ladící ilustrace knihu výborně doplňují.
Pokračování cesty očistcem k ráji je teprve přede mnou, přesto že po Dantově Pekle v sobě představu ráje, obývaného i nějakými pozemskými bytostmi, v sobě doluji jen stěží.
Danteho vrcholné dílo je ozdobou mé knihovny a průběžně se k němu stále vracím. Z tohoto nesmrtelného díla člověka mrazí, úplně ho vtáhne...
Četlo se mi trochu obtížně, asi kvůli veršování na které nejsem zvyklá. Nicméně to bylo čtení opravdu zajímavé. Procházka peklem co dodat.
tak konečne dočteno, ale bylo to pro mne opravdu těžké čtení, na verše moc nejsem, přesto se mi moc líbilo
Četla jsem Danteho Komedii ve vícero překladech a překlad Vladimíra Mikeše považuji dalece za ze všech nejlepší, nejčtivější a nejsrozumitelnější. A také za velice fundovaný.
Tahle verze jeho překladu Pekla je z roku 2007, ale Peklo v Mikešově překladu vyšlo už roku 1978. A právě verzi z roku 1978 s ilustracemi Zdeňka Mézla miluji. Oba odvedli skvělou práci. Mézlovi ilustrace upomínají ranně novověké dřevoryty, což je asi tím, že on tuhle prastarou a pracnou grafickou techniku skutečně použivá. Ale nejen že ji používá, vy z těch ilustrací cítíte, že zachovává i jejího ducha. Svět je na nich sice spletitý, ale zároveň přehledně zobrazený a popsaný
K úplnému vydání překladu Mikešovi Komedie došlo až roku 2009. Teprve tehdy ho dokončil, ale úplně nejraději mám vlastně starší verzi, která je jen výtahem z celé Komedie. Mezi jednotlivými verši, Mikeš nejen shrne a odvypráví zbytek děje, on mi poskytnul i klíč ke čtení tohoto díla. Díky němu jsem mu snad začala i rozumnět.
Shrnuto, podtrženo. Vladimír Mikeš je jedním z důvodů, proč jsem si ve svém teenegerovském věku Božskou komedii zamilovala. Udělal pro Danta v českých zemích zhruba to, co Martin Hilský pro Shakespeara. Jeho překlad rozhodně doporučuji.
Zaujalo mě, jak si ve 13. století představovali Peklo. Opravdu je to Peklo s velkým P.
Na tuto knihu jsem se chystala už dávno. Přiznám se ale, že přečíst text v překladu Vrchlického mi dalo velkou práci. A nebýt vysvětlivek na konci, asi bych si s některými pasážemi vůbec rady nevěděla. Příště asi zvolím jiného překladatele...
Je to renesance, jsou to krásné verše a ze všeho nejdůležitější je přečíst si důkladně nápis nad pekelnou bránou, protože se tam říká mj: ...Mnou dal Pán průchod spravedlnosti. Jsem z Boží moci, dílem lásky jdete, jsem sklenuta nejvyšší moudrostí. Všechno co stvořeno přede mnou v tom světě je od věků, já navždy potrvám...
Což, vzato do důsledků, znamená jen tolik, že Ďábel není zlý. Zlí jsou ti, kdo se mu dostanou do spárů.
Od začátku do konce příběh popisuje sestup peklem. Toť vše.
Ovšem po přečtení na mě v plné tíži dolehla monumentalita a význam celé vize i úsilí, které jí Dante věnoval. Ta implicitně nevyslovená samozřejmost, že vypodobňuje realitu. Žádná mentalita typu "možná nějaké peklo je, možná ne", ale jak to tam bude vypadat. Jak se muselo žít s pevným vlysem tohohle kamenného, stupňovitého trychtýře démonů v duši? Právě z doteků lidské blízkosti a současně propastné kulturní odlišnosti několika staletí, která ze stránek dýchá, mě mrazí doteď. Jinak ze stylistického hlediska je dílo napsáno úsporně, výstižně a elegantně. Ledových 5*****
PS: Ještě ke komentáři HTO o nudnosti nebe: (já ho teda nečet, ale takhle nám to vysvětlovali na škole) ono se v bibli nikde nepopisuje a Dante se bál něčemu zprotivit (Zde by hrozila i klatba, tedy nemožnost spasení. Fašouni jedni. V ornátu nabuřelí, mocí opojení.), proto ta opatrnost, mlhavost, jas atd...
Vladimír Mikeš přeložil celou Komedii, jedná se o toto vydání: http://www.databazeknih.cz/knihy/bozska-komedie-37674
Tahle část je opravdu nejčtenější, protože Dobro se tak těžko popisuje (mnohým se zdá – ale ono se právě jen zdá! – nudné) – a to i Dantovi. Už jsem to psal u Quo Vadis, takže to nebudu opakovat, až na: veliké dobro asi prostě není pro nás představitelné – koneckonců i zřeci mezi světci říkali, že dohlédnou jen do jisté úrovně (chápejte třeba dantovsky – ostatně, z Komedie se nejvíce čte Inferno, zatímco Paradiso už tolik ne) Nebe, protože potom už je záře příliš oslepující.
Zřejmě opravdu nevyšly, zkoušel jsem je sehnat, ale marná snaha. Ale ono to Peklo je stejně nejlepší a nejsilnější část.
skvělá knížka, škoda jen že další dva díly od Vladímíra Mikeše už nevyšly, nebo mě minuly...
Štítky knihy
italská literatura středověká literatura peklo hříchy utrpení spravedlnost spása Dante Alighieri, 1265-1321 středověká poezie
Autorovy další knížky
| 1952 |  Božská komedie |
| 1964 | Navštívení krásy – italská renesanční lyrika |
| 2009 | Božská komedie: Peklo |
| 1969 | Nový život |
| 1998 | To sladké jméno Beatrice |
Perfektní dílo.