Brány vnímání
Aldous Huxley
https://www.databazeknih.cz/img/books/31_/31876/bmid_brany-vnimani-pQq-31876.png
4
138
138
Esej kultovního autora, jež ovlivnila celá 60. léta nejen v Americe. Jedna z prvních knih zabývajících se bez předsudků halucinogeny a jejich vlivem na lidské vědomí. Huxley se v ní snaží o docenění psychologického a spirituálního efektu, který pro člověka mohou drogy představovat. V práci se projevuje autorův zájem o biologii a přírodní vědy.... celý text
Literatura naučná Věda
Vydáno: 1996 , DharmaGaia , MaťaOriginální název:
The Doors of Perception, 1954
více info...
Přidat komentář
není každý den neděle. a tohle mi vůbec nesedlo. nějak mě problematika drog nebere, jsem opojen životem:)
"Právě vnější svět, do něhož se každé ráno budíme, je místem, kde musíme chtě nechtě budovat svůj obyčejný každodenní život. Ve vnitřním světě však neexistuje ani práce, ani monotónnost. Vcházíme do něj jenom ve snech a v přemítání a zvláštní je to, že ho nikdy nenajdeme stejný jako předtím."
Silný dojem z knihy, o které se zkrátka na spoustě školách neučí, což je škoda, protože i právě takovéto knížky nás mohou obohatit o nové poznatky a styl vnímání. S určitostí můžu říct to, že si ji budu muset ještě jednou přečíst, a i pak to nebude naposled. Zkrátka můžu číst jeden a ten samý odstavec pořád dokola a stejně ho budu chápat jinak nebo zcela odlišně a bude mi vhánět do mozku nové a nové proudy myšlenek.
"Zdá se velice nepravděpodobné, že člověk jako takový bude schopen obejít se bez umělých rajských zahrad. Většina lidí totiž vede tak bolestný a jednotvárný život, tak chudý a omezený, že nutkání mu uniknout a přenést se alespoň na pár okamžiků kamsi jinam, je odedávna jednou ze základních pohnutek lidské duše. Většina umění a náboženství, všechny karnevaly, orgie, tance i třeba poslech oratorií - tohle všechno vždy byly, slovy H. G. Wellse, jakési brány ve zdi. Různé intoxikační látky pro soukromou každodenní potřebu tu rovněž byly odedávna. Různá rostlinná sedativa a narkotika, euforické látky obsažené v různých stromech, halucinogeny získávané z bobulí nebo kořenů - to všechno lidé odnepaměti znali a také systematicky používali."
Ikonická a kultovní kniha. Na psychoaktivní látky jsem za posledních pár let zcela změnil pohled, od naprostého odmítání čehokoliv podobného, k opatrnému přemýšlení o různých životních cestách. Psychoaktivní látky se, dnes jsem přesvědčem, že zcela nezaslouženě, naneštěstí nacházejí ve stejných kategoriích uvažování a pohledem zákona, jako tvrdé drogy. Dobrá zpráva je, že se to zřejmě pomalu začíná měnit.
Autor popisuje svůj zážitek s užitím látky meskalin, alkaloidu nacházejícího se v mexickém kaktuse Peyotl. Celá kniha je vlastně téměř celá o tomto zážitku a kromě několika faktů o psychoaktivních látkách, zejména o meskalinu, a několika úvah na téma psychoaktivní látky versus jiné, mnohem škodlivější drogy – počínaje alkoholem, obsahuje popis autorova stavu, vize, představy, vnímání, vnitřního rozpoložení, motivací. Autor samozřejmě neopomene varovat uživatele před doprovodnými jevy, neopomene zmínit, že jedinci s psychickými potížemi by měli být nanejvýš opatrní. Po přečtení si čtenář snadno uvědomí proč je kniha pojmenována zrovna tak jak je pojmenována. Vůbec se nedivím touze něco podobného vyzkoušet. Tyto látky, netoxické, nevyvolávající závislosti, byly, jsou a pravděpodobně znovu budou bránami rozšířeného vnímání, bránami do jiného světa, bránami transcendentálních zážitků. Od pradávné, v legendách utopené, šamanistické minulosti, přes bezútěšnou současnost, směrem k neznámé budoucnosti. Bez ohledu na dnešní nezaslouženou špatnou reputaci. Kniha je jednoduchá, nenáročná, zájemcům o problematiku doporučuji.
Četla jsem v době, kdy jsem byla fascinovaná Castanědou, takže tato kniha byla tak nějak přirozeným pokračováním. Těžko hodnotit, neb jsem nikdy s drogami neexperimentovala, ale po přečtení snad dokáži lépe pochopit touhu to zkusit a objevovat spirituálnost, kterou tak jako tak v životech potřebujeme. No, přečtěte a udělejte si obrázek sami.
Po přečtení této knihy jsem poprvé dostal chut´ dát si LSD a houbičky a experimentovat se svým vědomím.
Opravdu se poznat.
Kniha opravdu neni pro vsechny. Chce to trochu nadhled a soustredeni na cetbu :)
Strašně těžko se mi to četlo. Dlouhá souvětí, cizí výrazy, je též nutné mít přehled o umění, zejména výtvarném. Několik zajímavých myšlenek jsem si však vypsala.
Pár celkem zajímavých názorů a teorií k popřemýšlení, ale moc dobře se mi to nečetlo.
Ze začátku ve své tvorbě drogy odsuzoval.....na stará kolena jim přišel na chuť....a napsal o tom knihu, která zaujala Jimma Morrisona a spol natolik, že po ní pojmenovali kapelu.
Schizofrenní kníže snů, ještě nikdy neusnul aneb cesta za hranice Jinosvěta. Cesta, která pootevřela filtr vnímání a pomohla nahlédnout za oponu iluze.
Vynikající pohled a rozprava o meskalinu přímo z Huxleyho nekonečného tripu, který zapsal na sto nekončících stránek.
Kniha sice poněkud jednostranně zaměřená (popis meskalinového tripu, který autor sám prožil), ale naprosto zásadní. Minimálně pro všechny psychonauty :D
Autorovy další knížky
| 2011 |  Konec civilizace |
| 1996 | Brány vnímání |
| 2001 |  Ostrov |
| 1970 | Raněný slepotou |
| 1998 | Šedá eminence |
Vždy mě zajímalo vše kolem mozkové činnosti, vnímání, prožívání, resp. vše o tom, čeho je mozek za určitých podmínek schopen, ať už čistě fyziologických nebo pokud je nějakými okolnostmi (nemoc, únava, drogy...) změněno "běžné" vnímání. Tahle kniha mi pomohla proniknout zase o kousek dál. Navíc je v ní zmínka o výtvarném umění, které je mi také blízké. Myšlenka prohlédnout si díla významných malířů pod vlivem nějakého halucinogenu není nezajímavá. Knížka je krátká, jednohubka na jeden večer, ale pokud vás takové věci zajímají, obsah ve vás zůstane mnohem déle a přiměje k zamyšlení.